Negativní emoce - vztek - co si může dovolit, a co ne?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
elen-ka
24288
25.11.15 11:07
@Helll píše:
Samozrejme:) vypada to asi tak reknu ahoj babicka taky ahoj, dcera nic pak rekne babicka jak se mas.. Dcera nic.. Ja reknu Naty babicja s tebou mluvi a ona zasepta, ze ted nechce mluvit.. Tak ja reknu tak ahoj babicko a babicka ahoj a pokracujeme v prochazce..
Stane se ti jednou a pak zas treba 5× normalne odpovi a bavi se s ni..Nevi jestli to resit nebo ne.. Manzel zastava nazor jako @radkka

@Helll tak za takovou reakci bych určitě trest nedávala. Na to že nechce mluvit s babičkou má právo, ale vysvětlila bych ji, že bavit se s babičkou nemusí, ale je hezké (přijde mi, že dítě nechápe pojem „slušné“) ji říci alespoň „ahoj“. Tak já to vysvětluji svým dětem. Mě se takto začíná „šprajcovat“ 5-tiletá dcera.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Emilie
20518
25.11.15 11:12

Myslím si, že na vyjádření vzteku či negativní emoce má nárok, ale musí se naučit, že stejně leckdy přes rozhodnutí rodiče nejede vlak. Přirovnala bych to k mámě, kterou když dítě po padesátý v noci vzbudí, asi nadšená není, a nikdo po ní to ani nemůže chtít, ale vstát zase prostě musí. Teď jde právě o to, jak to tomu dítěti naservírovat, jak se stěmi emocemi vyrovnat, jak s nimi pracovat.

V tomhle věku je to dost těžké, protože dítě si hledá svoji polohu a spíš zouší, co může, takže v tento moment je to fakt o důslednosti rodiče než o vysvětlování a nějakém kompromisu. Ten rozpor musí být prostě jasný, černobílý. Jak říkám, asi bych fyzicky netrestala, nebo jinak za to, že si dovolila projevit svůj názor, emoci, ale musí pocítit důsledek svého jednání, a to silně, byť jednorázově. Tím je to smazáno a jedeme dál, aby měla monžost při příštím procesu třeba sama rozhodnout se. Třeba to uspávání, hrála jsem, že když mě pak volali nebo s evztekali u ostýlek, přišla jsme mezi dveře a oznámila, že tohel chování netoleruju (samozřejmě jejich jazykem) a že dokud s eoni nesrovnají, já nebudu chovat, upravcovat deku, a td. Nicméně to neznamená, že je nemiluju, nemám ráda, jen že potřebuju jejich pomoc a taky vidět že i oni mají rádi mne - že na mně nekřičí, nezlobí se, poslechnou. A pak jsem odešla. Ale třeba jen za roh a na ddvacet sekund a vrátila se, jak se teda rozmysleli.

Ještě takhle. Já si vybavuju sama sebe a to, co popisuje výše, třeba fungovalo na moje děti, ale na mně ani náhodou. Pro mne bylo důležitější moment emoce, kterou jsem cítila a potřebovala jsem, a by v tomto mě brali vážně. Aby to respektovali. Tudíž mantinely ve smyslu "mě nezajímá, co cítíš, co si ymslíš, prostě budeš to takhle a pak třeba i následoval fyzický trest (ježiš, co mě se táta namlátil!!! ), tak pak už jsem schválně tyhlety konfliky vyvolávala, abych naštvala jeho. Zadekj fialovej, ale táta na infarkt, jak mě nezvládá. Stálo mi to za to. Ano, v těch čtyřech pěti letech. Takže mě pak přivedli tímhle omezováním "prostě to uděláš) do stavu, že jsem předvídala, co se ode mně očekává (to jsme pochopila velmi dobře), a paličatě dělala opak. Nezvladatelně.

Takže jak říkám, ono je taky třeba zjistit, co je dítě zač, co potřebuje, protože ty vzteky odporu nemusí být nutně, že to tak prostě chce. Může to být volání, všimněte si mně, potřebuji vás a potřebuji ujištění, že mě máte rádi takovou, jaká jsem, nebo si to krutě odskáčete. Nebo si myslí něco jiného - to už je na vás rodičích, a by jste to zjistili, co přesně vám svým chováním říká. Vážně to nemusí být nutně rozmar.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Emilie
20518
25.11.15 11:15

Mluvení s babičkou - mám kluky 8 a 6 let a dosud se běžně stává, že telefon, volá babička právě klukům, chce s ezetpat, jak dopadla návštěva u zubařky, pohádka ve školce… a kluci se ošívají, že s ní mluvit nechtějí, ikdyž jindy se vykecávají a když mají jet na přenocování, jsou sbalení už dva dny předem. Nenutím je, jen se ptám „mám baičku od vás pozdravovat? Co jí mám říct? Ptá se, jestli ten zoubek ještě bolí?“ a pak je nechám „žít“. Jen jim pak řeknu, „babička vás moc pozdraveuje a vzkazuje, že je jí líto, že jste si nepopovídali spolu.“ A s tím si už musí poradit sami.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tersuita
983
25.11.15 11:16

@Helll Jo s tím zdravením to někdy má taky. Tam jí teda vždycky vysvětluju, že pozdravit by měla, že to je slušnost a většinou aspoň to „ahoj“ řekne…ale stane se, že se sekne a nic, tak pokud toho člověka jen nepotkáváme, ale někde s ním jsme, tak řeknu, že to třeba za chvilku zkusí napravit a ona většinou pak to „ahoj“ řekne…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
EmmaAnna
3395
25.11.15 11:22

@Emilie souhlasím, nesmí to být jen o trestech. Pro dítě je to náročné období, nejen pro rodiče. Samo sobě někdy nerozumí. Já bych přidala jak na důslednosti, tak i na tom rozmazlování a na respektu k jeho emocím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
EmmaAnna
3395
25.11.15 11:25

@Helll s tím zdravením se mi to taky stalo.Ale hrozně záleží, proč to dělá. Jestli je fakt trucovitá, nebo jen nejistá a stydlivá. S babičkou bych si popovídala a babička by na dcerku nemusela reagovat. Když to dcerce přijde už blbé a přijde, tak by jí třeba mohla říct, že je smutná, když jí vnučka ani nepozdraví, a že se jí nechce třeba blbnout. A jít domů. Všechno má své následky. Ale zase nedělala bych z toho haló, z toho určitě vyroste :)))

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
dendule4
4658
25.11.15 12:32

Řeším ted něco podobného, s tím rozdílem, že dcera to dělá jen a výhradně mě. PRoblém je v tom, že jsem ve 12týdnu těhotenství, jsem neustále neskutečně unavená a tak leckdy ustupuji, nedotáhnu do konce. Snažím se na tom pracovat a být opět tak důsledná jako před otěhotněním. Ale je to vážně těžké :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
katule9
2292
25.11.15 12:37

@dendule4 to je u nas podobne taky to vetsinou dela jen me, a taky jsem tehotna a musim bohuzel uznat ze jsem s tou duslednosti polevila :oops:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Krrysa
14110
25.11.15 13:36
@Helll píše:
No taky si myslim, ale to to z nim mam vymlatit 8o.. Nerikam, ze je tak vzdy, ale obcas se to stane.. :oops: :nevim:

moje děti taky nechtěly zdravit…hlavně ta nejstarší.. takže pokaždé jsem slušně pozdravila hlavně jká a hodně nahlas, vybídla jí a když nechtěla, šly jsme dál, a le docela tvrděj jsem jí pokaždý řekla, že si ti lidi bhudou myslet, že je nevychovaná a hloupá, že je to slušnost atd… a pak občas nějak pozdravila, přehnaně jsem pochválila a když viděla, že i dotyčnžý pozdravený má radost, tak se to ěnja nezautomatizovalo.. mám pocit, že asi dvakrát byla situace, kdy jsem se vytočila jednu jí lupla,,, :oops: ale dneska, i když je na zahradě samam okolo plotu jde sousedka, slyším zvučné dobrý den až do baráku a ještě s ní vede zahrádkářský tlachy :mrgreen: ale okolo těch třáí let byla nedonutitelná…
ale teda musím říct, že jedna teorie se mi osvědčila u všech dětí a jejich neduhů ( dětí mám 5),,, čím víc se s ho*nem mažeš, tím víc smrdí.. ze spouty věcí vyrostou a spousta věcí se utřepe…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

BEBACARE FIBRE, GOS/FOS VLÁKNINA

  • (4.7) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Děti a otec bez zájmu o ně

  • 07.06.26
  • Anonymní

Dobrý den, manžel se před již delší dobou odstěhoval pod záminkou péče o clena rodiny. Se mnou se nedomlouval a synům, tehdy 6 a 12 let nic... Odpověď

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď

Synovo zhoršené chování ve školce

  • 20.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně mého syna, kterému je 5 let. Vychovávám ho od narození sama. Doma: Syn je doma klidný,... Odpověď

Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám

Dobrý den, synovi je pět let. Vždy byl velmi živý a bezprostřední, vše si dělá sám a po svém. Narozdíl od starší sestry je výrazně společenský,... Odpověď

Můj syn 6 let se za vsechno omlouva

  • 25.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého 6letého syna, který se poslední asi půlrok pořád za všechno omlouvá, i za to, co je v... Odpověď