Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ewule0712 píše:Lizbeth píše:Včera jsem to tak totiž udělala a pak se v noci budil a to nikdy nedělá. Tak se bojím, že to bylo z toho
Radím pár dní vydržet křik a zoufalství..
Pozoruji, čím více odolávám nátlaku, tím více si hraje sama..Tedy né že byla úplně samostatná, ale nechá mě na to minimum co nutně potřebuji a není z toho hysterák..
nechápu, že mu nestačí, že jsem ve stejné místnosti, když chci něco udělat, tak musí žmoulat rohlík apod.
Jj, to mohlo byt z toho. Pokud se dite budi v noci s krikem je stresovano.
ginche píše:
V obdobi lezeni vetsina deti proziva vetsi separacni uzkost.Je to normalni a zdrave. Na chuzi jako dalsi level potrebuje pocit bezpeci u matky. Prozivame to od 6m, rok ji bude za 3 tydny. Nehrotim to, svou pritomnost ji dopravam
Já svou přítomnost také malému dopřává, ale snažím se i maličko osamostatňovat, ale nepřítomností zbytečně nestresovat. Ale když mu nestačí ani když jsem ve stejné místnosti a chce, abch u něj seděla…dělám to no…nevím zda dělám dobře.
Dvčata tak já jsem bezradná ![]()
Myslím, že se malýmu opravdu věnuju hodně, když vidím, že si hraje sám, tak ho neruším a třeba vařím (jsme ve stejné místnosti), ale on za mnou vždycky po chvilce doleze a začne se mi hroutit po nohama, lehne si na zem a začne hrozně ječet, pomůže jen, když si s ním kleknu k hračkám. Ten pláč, to není pláč! To je ječení, jako kdyby se stala nějaká tragédie. Přeci nemůžu celé jeho bdění prosedět u něj
Může to být třea zubama? Má jedničky nahoře i dole a dvojky nahoře, přijde mi, že se žádný zub neklube, ale to nemusí jít vidět, že? nenásledují teď čtverky? Můžeme být tak plačtivý a podrážděný proto? Já už vážně nevím ![]()
U nás to bylo dost podobné a musím říct, že jsem slabá, křik bych tedy nevydržela, a protože ostatní mohlo vždycky počkat, tak jsme si hrály spolu. Postupně jsem začala při hře tuhnout, neodpovídat na úplně každou blbinu veselým obličejem a tak, pak jsem se ze země přesunula na sedačku. Pak jsem si před sebe rozložila noviny a jen tak přes ně koukala. Dneska jsou malé dva roky a dovede si hrát sama pěkně. Mě to sice dalo víc práce, sem tam nebylo umyté nádobí, uvařeno, a když o tom tak přemýšlím - no a co? Každá matka je jiná, mě to rozhodně nevadilo (no, možná když řvala za dveřmi záchodu…), a nevadí mi do dneška, když se z obýváku ozývá: Mámo, poď! desetkrát za sebou.
Ivana IZA píše:
U nás to bylo dost podobné a musím říct, že jsem slabá, křik bych tedy nevydržela, a protože ostatní mohlo vždycky počkat, tak jsme si hrály spolu. Postupně jsem začala při hře tuhnout, neodpovídat na úplně každou blbinu veselým obličejem a tak, pak jsem se ze země přesunula na sedačku. Pak jsem si před sebe rozložila noviny a jen tak přes ně koukala. Dneska jsou malé dva roky a dovede si hrát sama pěkně. Mě to sice dalo víc práce, sem tam nebylo umyté nádobí, uvařeno, a když o tom tak přemýšlím - no a co? Každá matka je jiná, mě to rozhodně nevadilo (no, možná když řvala za dveřmi záchodu…), a nevadí mi do dneška, když se z obýváku ozývá: Mámo, poď! desetkrát za sebou.
Máš můj obdiv, mě teda vadí, že ječí a není proč, vždyť jsem 2 kroky od něj
Ale asi musím zatnout zuby, nedělat nic pokud zrovna nespí a sedět nehnutě
Tak po pravde mam takovy mamincin ocasek doma taky. I kdyz mame obyvak s kuchymi dohromady, tudis me stale vidi, tak musim byt ve vetsine pripadu s ni a hrat si. Mala ma za nedlouho 14 mesicu, nevim kdy se osamostatni, ale co pamatuji, tak to tak bylo odjakziva. Proste jeci a jeci, plete se pod nohama, ze ji proste vezmu. Ale snazim se byt tvrdsi, aby se ucila, ze nebude vzdycky po jejim. Jde to horko tezko
Rozhodne ji nic neboli, jenom chce byt u maminy- nevim nevim jak budeme valcit az pujde do skolky. Dalsi vec je, ze neni v dosahu zadna babicka ci deda, takze zbyva zase jen mamina ![]()