Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem hovorná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.1.23 11:49
Stud není nutnou součástí introverze. To je součást nějakých obav, nejistoty a úzkostí a s tím se dá pracovat.
Potřebuješ se vystavovat tomu, čeho se bojíš a zjistit že to není tak strašné, jak si představuejš. Nejde to dělat skokem po hlavě do propasti - tedy teď jít hovoři o sobě na konferenci která bude v živém vysílání v televizi. Ale po malých krůčkách.
Sepiš si všechny situace ve kterých se bojíš a raději zůstaneš mlčet a nebo odejdeš. Seřaď je od té nejhorší, po tu co vlastně je tak nějak nejsnazší na překonání.
No a začni od těch nejsnazších, zkus je vyhledávat a testovat co pomůže úzkost překonat a dělat to co chceš ty, ne to ci diktuje úzkost. Za každý překonaný blok se odměň a ty odměny co si za to překonání udělíš si naplánuj předem. Čím větší překonání se, tím větší odměna.
Určitě mrkni do těchhle knih
https://www.kosmas.cz/…sami-k-sobe/
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/
a taky sem
https://www.kosmas.cz/…iny-a-studu/
https://www.grada.cz/…elost-11280/
Nenuť se být lvicí salónů, není to fakt nezbytné. Ale je dobré mít možnsot si vybrat, jestli chceš mlčet a nebo něco říct. Pokud to necháš jen na úzkosti, tak ti tvůj hlas sebere.
Stud a ostych má svůj význam, pokud člověku zabrání někomu ublížit a být bezohledný. Ale když je to převládající pocit, tak jím člověk ubližuje sám sebe a nebere ohled na svoje potřeby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.23 12:39
@Ou Děkuji moc. Na knížky mrknu. Ano, je to tak, že ostych je převládající pocit. Skoro by se dalo říct, že je neodmyslitelnou součástí mého já, ale nechci to tak. Budu se snažit ho překonávat 
.
- Citovat
- Upravit
19.1.23 13:34
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si sem také pro radu, či zkušenost. Jsem od dětství introvertka a to se nezmění, ani mi to nevadí, každý jsme jiný že. Co mě ale trápí je to, že nejsem hovorná, ve větší společnosti mlčím jak ryba a stydím se říct svůj názor. Jde o to, že chci mluvit, zapojovat se do hovoru, ale nikdy se mi to nepodaří. Řeším v hlavě, jestli moje názory nejsou hloupé, co si o mě ostatní pomyslí… Hrozně toužím se zapojit. Máte to někdo také tak? Jak to lze překonat? Například zítra budu mít opět možnost se překonat a mluvit, nějaké rady jak na to prosím?
Ahoj, dá se říct, že jsem stejný. Mně pomohlo hodně číst, dá se říct, že se to tím zlepšilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.23 15:26
Asi jsem byla dost podobná. Mě pomohly deti, uvědomila jsem si, že každý jsme nějaký, máme dispozice rozdílné, ale že se na to pojí i negativní stránky a prostě jsem se uklidnila, přijala. Zároveň mi došlo, že všichni chceme to stejné (prijeti, nekam patrit), všichni máme strach, obavy… a prostě jsem se vnitřně ubezpecila, že jsem ok, je to v pořádku. To mi asi dodalo klid. Určitě teď mluvím mnohem víc, už se nebičuji v hlavě za „blbosti“, ktere jsem řekla, jsem ochotná přiznat, že něco nevím (dřív bych mlčela a tvářila se, že vim).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.23 17:44
Hele asi to sama pro sebe zbytečně moc rozebíráš a řešíš. Příliš se na to soustředíš a sebepozoruješ. U mě spíš bodují lidi, co nemelou a pustí ke slovu taky druhé lidi. A jistě i každého druhého tady. Moje matka vždycky s příbuznou před i během návštěv řešila různý podružnosti, co se z masa uvaří, kdy se to uvaří, kdo maso koupí, co se bude dělat, kam se půjde, pak i po odjezdu se dovolávala nás ostatních, že přece když přijede návštěva k nám, tak to musí být po jejím. Pro samé blbosti pak takovým lidem utíkají v životě věci důležité. Jiná známá zase, když byla v práci nárazovka a náročnější akce, řešila, kdo bude mít hlavní slovo, jak se co udělá, kdo si kam sedne, co se podá, kdy se dá vařit voda na kafe, a hlavně jak vypadá a aby tam nebyla nejdýl ona, ale někdo jiný. Povídám jí, prosimtě, uklidní se, ty myslíš, že každej bude koukat na Tebe nebo co…a jiná příbuzná byla známá svými nevyžádanými radami a přílišnou horlivostí, ty její pravdy byly ale dost daleko od reality a kdo mohl, v hovoru nezabíhal do detailů, protože by mu nalinkovala celý měsíc, co má den po dni dělat…zkus se trochu odpoutat od toho, jak vypadáš a kdy máš něco říct, zkus na sebe trošku působit ve smyslu, že ti nezáleží na tom, co si myslí ostatní. Znala jsem jednu, ta i na sebemenší podnět okamžitě reagovala útokem, vše si brala na sebe a každé její slovo žahalo jako kopřivy. Věř mi, že s výše uvedenými lidmi aby kůň vydržel. Buď ráda, že jsi taková, jaká jsi. Pro ostatní máš svou cenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
