Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem hovorná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.1.23 21:33
Mám to asi podobně… Já vždycky když už chci něco říct tak buď úplně debi*ně poskládám větu, že to nikdo nepochopí, nebo se zakoktam 
Většinou potřebuju lidí víc poznat, pak už je to v pohodě… Asi jsem si nějak zvykla už…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.23 21:39
Každý jsme nějaký. Snad je někdy líp mlčet, než aby z člověka padaly hlouposti. Každé téma není pro člověka zajímavé, aby se rád zapojil do hovoru. Některá témata ho ani nelákají. V příbuzenstvu, v práci snad máš občas co říct? Tam jsi mezi svými a témata by ti měla být přece jen blízká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.23 21:51
@EEKK píše:
Každý jsme nějaký. Snad je někdy líp mlčet, než aby z člověka padaly hlouposti. Každé téma není pro člověka zajímavé, aby se rád zapojil do hovoru. Některá témata ho ani nelákají. V příbuzenstvu, v práci snad máš občas co říct? Tam jsi mezi svými a témata by ti měla být přece jen blízká.
Tak jasný že v příbuzenstvu a v práci jsem mezi svými. Ale u mě je to právě tak, že přesně vím co bych řekla, téma mě zajímá, ale prostě mi to nejde, úplně se to ve mě sevře .
- Citovat
- Upravit
18.1.23 21:54
Já to mám spíš podle toho, v jaký jsem společnosti. Není podle mě na škodu umět mlčet. Já žvaním celkem dost, pokud jsem mezi lidma, co znám a vím, co si ke komu můžu dovolit. Dokud tu hranici nevím, tak jsem radši zticha. Moc totiž nepřemýšlím nad tím, co plácám a už se mi několikrát stalo, že jsem přeťápla a bylo to dost trapný. Nebo že někdo něco blbě pochopil a třeba se ho to dotklo.
Já bych zkusila pro začátek si stanovit, že dnes řeknu v kolektivu alespoň jednu větu, aby si všimli, že tam jsem taky. Nemusíš hned házet vtipy, ale říct třeba něco ze svýho života, co se hodí. I kdyby blbý počasí, je to sice úplná klasika, ale na rozjezd dle mě dobrý. I kdyby se ti stal nějakej trapas, jakože nestane, tak si představ, jak dlouho ty bys na to, že někdo žbleptnul nějakou blbost, vzpomínala. Moc dlouho ne. To brzo vyšumí a nestřílí se z toho.
Kdy jsi nemluvná, v práci, na oslavách, v rodině, kdy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.23 22:07
@Azeretereza píše:
Já to mám spíš podle toho, v jaký jsem společnosti. Není podle mě na škodu umět mlčet. Já žvaním celkem dost, pokud jsem mezi lidma, co znám a vím, co si ke komu můžu dovolit. Dokud tu hranici nevím, tak jsem radši zticha. Moc totiž nepřemýšlím nad tím, co plácám a už se mi několikrát stalo, že jsem přeťápla a bylo to dost trapný. Nebo že někdo něco blbě pochopil a třeba se ho to dotklo.Já bych zkusila pro začátek si stanovit, že dnes řeknu v kolektivu alespoň jednu větu, aby si všimli, že tam jsem taky. Nemusíš hned házet vtipy, ale říct třeba něco ze svýho života, co se hodí. I kdyby blbý počasí, je to sice úplná klasika, ale na rozjezd dle mě dobrý. I kdyby se ti stal nějakej trapas, jakože nestane, tak si představ, jak dlouho ty bys na to, že někdo žbleptnul nějakou blbost, vzpomínala. Moc dlouho ne. To brzo vyšumí a nestřílí se z toho.
Kdy jsi nemluvná, v práci, na oslavách, v rodině, kdy?
Děkuji za radu, zkusím tedy pro začátek tu jednu větu. Ono je to tak, že od pěti lidech a více nejsem schopna mluvit. Dokážu se bavit s jedním, či dvěmi lidmi a to je opravdu musím znát. Když je jich více, třeba ta oslava, posezení se všemi kolegy, tak už je to problém.
- Citovat
- Upravit
18.1.23 22:18
@Anonymní píše:
Děkuji za radu, zkusím tedy pro začátek tu jednu větu. Ono je to tak, že od pěti lidech a více nejsem schopna mluvit. Dokážu se bavit s jedním, či dvěmi lidmi a to je opravdu musím znát. Když je jich více, třeba ta oslava, posezení se všemi kolegy, tak už je to problém.
Vidíš, a když se bavíš s jedním nebo s dvěma lidmi, tak se s tebou baví rádi? To znamená, že tvoje názory nebudou hloupý nebo zcestný. Zkus třeba i se usmát jen tak na někoho cizího, pro trénink, cestou z práce. To je prkotina. A fakt si říct, když jdeš někam do skupiny, že chceš, aby si tě všimli, a že to dokážeš, obrátit to myšlení, že to určitě nedokážeš. A přijmout, že jsi prostě taková, že se to musíš naučit a snažíš se. Znám mnoho takových lidí, kteří na schůzce neřeknou ani slovo, ale při neformálním setkání nezavřou pusu, a přijde mi to úplně normální. Lepší než ti, co mluví až moc a zdržují.
Napadá mě, nemáš psa? Mě nejvíc naučilo mluvit s totálně cizími lidmi venčení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.23 22:31
@Azeretereza píše:
Vidíš, a když se bavíš s jedním nebo s dvěma lidmi, tak se s tebou baví rádi? To znamená, že tvoje názory nebudou hloupý nebo zcestný. Zkus třeba i se usmát jen tak na někoho cizího, pro trénink, cestou z práce. To je prkotina. A fakt si říct, když jdeš někam do skupiny, že chceš, aby si tě všimli, a že to dokážeš, obrátit to myšlení, že to určitě nedokážeš. A přijmout, že jsi prostě taková, že se to musíš naučit a snažíš se. Znám mnoho takových lidí, kteří na schůzce neřeknou ani slovo, ale při neformálním setkání nezavřou pusu, a přijde mi to úplně normální. Lepší než ti, co mluví až moc a zdržují.Napadá mě, nemáš psa? Mě nejvíc naučilo mluvit s totálně cizími lidmi venčení.
Děkuji moc za podporu 
. Myslím si že ti, co mě poznali, tak jsou se mnou rádi, ale jak říkám musí mě vždy poznat a že to díky mé odtažitosti trochu i trvá 
. Usmivam se dost, je pro mě i důležité třeba popřát prodavačce pěkný den, každý je rád za vlídné slovo, či pozornost. Psa nemám 
. S tím přijmutím je to už horší, nejsem smířená s tím jaká jsem, tak trochu i závidím lidem že umějí říct co chtějí, že mají sebevědomí a že nejsou tak vyjukani a stydliví 
.
- Citovat
- Upravit
18.1.23 22:59
Dokud jsem neměla nic chytrého, trefného a pohotového ke sdílení, tak jsem se řídila příslovím mlčeti zlato. Snažila jsem se hodně číst knihy, mít alespoň zhruba přehled o společenských tématech, politika, ekonomika, světové dění, kultura… a ono se pak vždy našlo něco, k čemu jsem měla co duchaplného dodat. Trošku jsem záviděla těm, ze kterých moudra padají sama od sebe… já pro to musela trochu dřít. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.23 23:05
Důležitou otázkou je, jestli to tak máš se vsema. Většinou stačí lidi víc poznat a pak už to jde samo. Málokdo jede pantem s úplně cizíma lidma.
No a samozřejmě trénovat a trénovat. Uvědomit si, že i když placnes nějakou ptákovinu, tak to není tak černý jak se zdá. úplně se na to vykašlat. Proc je tak důležité říct vždy smysluplny moudrý názor, ze kterého si všichni sednou na zadek. Není to tak důležitý, neboť obvykle ty sama to vidíš mnohem hůř než lidi kolem tebe. Důležité je se posouvat a dělat krůčky v komunikaci.
Příspěvek upraven 18.01.23 v 23:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.23 23:05
@Anonymní píše:
Děkuji moc za podporu
Myslím, že by ti mohlo pomoct heslo „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“ Podívej, co říká Babiš (a jak to říká), a přesto je pro třetinu národa jedničkou mezi vrcholnými představiteli státu 
Prostě to zkus překonat. Určitě bude kolem tebe spousta lidí, kterým bude to, co říkáš, sympatické. Možná někomu ne - ale má cenu se kvůli tomu někomu vydávat za někoho, kým nejsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sobotinka
18.1.23 23:42
Zkus se jim nedívat tolik do obličeje, někdo má tendenci intenzivne číst v lidské tváři a tím se zbytečně znervoznuje. Napriklad nekteri lide pri poslouchani vypadaji, ze se mraci, pritom se jen soustredi a tobe hned najede „jezis, zase rikam nejakou blbost a sem trapna“.
Dale jsou super i jednoduche krucky typu " jo, to mi prijde super, co rikas" nebo „jasne, taky si to myslim“ nebo se i ostatnich ptat, i tim se zapojis do hovoru.
Pak samozrejme ne hned skocit do vody, ze se pokusis bavit celou skupinu 40 lidi. Nejdriv treba dva lidi, az si budes trochu jistejsi, tak vice a tak dal…
Socialni fobie jdou nacvicit, ale chce to postupne a sledovat se, co ti dela dobre a co ne.
I co te vlastne presne znervoznuje? Nejaky clovek te vydesi vic jak jiny? Nebo nejake tema? Jaka situace? Je to jen „predvydeseni v hlave“, takze si to delas sama? Zkusila jsi nekdy ty myslenky stopnout a proste mluvit? Neresit to predem, ale az aktualne? Par sklenicek na uvolneni pomaha?
Drzim palce 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.23 07:51
@Limi123 píše:
Myslím, že by ti mohlo pomoct heslo „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“ Podívej, co říká Babiš (a jak to říká), a přesto je pro třetinu národa jedničkou mezi vrcholnými představiteli státu
S tím Babišem jsi mě rozesmála, to je pravda . No je pravda že se už několikrát stalo že jsem se překonala, ale fakt párkrát, lze to spočítat na jedné ruce. A vždy se našel někdo, komu to bylo sympatické.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.1.23 07:59
@Sobotinka píše:
Zkus se jim nedívat tolik do obličeje, někdo má tendenci intenzivne číst v lidské tváři a tím se zbytečně znervoznuje. Napriklad nekteri lide pri poslouchani vypadaji, ze se mraci, pritom se jen soustredi a tobe hned najede „jezis, zase rikam nejakou blbost a sem trapna“.
Dale jsou super i jednoduche krucky typu " jo, to mi prijde super, co rikas" nebo „jasne, taky si to myslim“ nebo se i ostatnich ptat, i tim se zapojis do hovoru.
Pak samozrejme ne hned skocit do vody, ze se pokusis bavit celou skupinu 40 lidi. Nejdriv treba dva lidi, az si budes trochu jistejsi, tak vice a tak dal…
Socialni fobie jdou nacvicit, ale chce to postupne a sledovat se, co ti dela dobre a co ne.
I co te vlastne presne znervoznuje? Nejaky clovek te vydesi vic jak jiny? Nebo nejake tema? Jaka situace? Je to jen „predvydeseni v hlave“, takze si to delas sama? Zkusila jsi nekdy ty myslenky stopnout a proste mluvit? Neresit to predem, ale az aktualne? Par sklenicek na uvolneni pomaha?
Drzim palce
To jsi teď na to kapla, mě fakt znervozni když já začnu mluvit a nastane úplné ticho, všichni se na mě dívají . A vždy mi přijdou že se nějak divně dívají. Myslím si že si to vážně hodně dělám sama, ty myšlenky typu,,a co když to bude hloupé ". Pak se hodinu nadechuji že něco řeknu, ale všichni se tak spontánně baví, že se bojím do toho zasáhnout. A pak jsem vždy z toho akorát frustrovaná.
- Citovat
- Upravit
19.1.23 08:14
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si sem také pro radu, či zkušenost. Jsem od dětství introvertka a to se nezmění, ani mi to nevadí, každý jsme jiný že. Co mě ale trápí je to, že nejsem hovorná, ve větší společnosti mlčím jak ryba a stydím se říct svůj názor. Jde o to, že chci mluvit, zapojovat se do hovoru, ale nikdy se mi to nepodaří. Řeším v hlavě, jestli moje názory nejsou hloupé, co si o mě ostatní pomyslí… Hrozně toužím se zapojit. Máte to někdo také tak? Jak to lze překonat? Například zítra budu mít opět možnost se překonat a mluvit, nějaké rady jak na to prosím?
Maš velký dar od boha. Držet hu pusu. Nezahazuj ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, jdu si sem také pro radu, či zkušenost. Jsem od dětství introvertka a to se nezmění, ani mi to nevadí, každý jsme jiný že. Co mě ale trápí je to, že nejsem hovorná, ve větší společnosti mlčím jak ryba a stydím se říct svůj názor. Jde o to, že chci mluvit, zapojovat se do hovoru, ale nikdy se mi to nepodaří. Řeším v hlavě, jestli moje názory nejsou hloupé, co si o mě ostatní pomyslí… Hrozně toužím se zapojit. Máte to někdo také tak? Jak to lze překonat? Například zítra budu mít opět možnost se překonat a mluvit, nějaké rady jak na to prosím?