Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nejsem šťastná, před porodem
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
mackA159
6.7.20 19:50
- Citovat
- Upravit
6.7.20 19:50
@mackA159 píše:
Ze začátku mě ji bylo i lito… Ale takových důvodu a výmluvy proč něco nejde, jsem fakt dlouho nečetla
Presne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.20 19:52
@Anonymní píše:
Ja to slyším doma tu váhu ne, že si to myslim. Mažu téma, díky za větší depku.
Myslím, že budeš mít i sklony k poporodní depresi, někdy i zastavují kojení, když někdo má psych. problémy už před porodem, opravdu by to chtělo co nejdříve probrat s psychiatrem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.20 20:20
Někde uvnitř, ale víš že jsi mnohem víc a že to celé nemá se skutečností nic společného, jinak by si sem asi nepsala. Vždycky a všechno se dá zvládnout, vím o tom své, ale chápu že to pro tebe je dost těžké. Chlap nemůže pochopit co obnáší těhotenství a málokterý ví co je to péče o dítě (tím myslím 24hodin denně, sedm dní v týdnu), ale někteří se to snaží aspoň trochu usnadnit svým partnerkám. Je pravda že některé ženy zvládají vše líp, jiné jsou rády že zvládnou něco, ale každá s uvítá pomoct od muže. Žádná z nás není nadlidská bytost bez bolesti, bez únavy, atd… A hlavně nenajdeš dvě stejné ženy, přitom každá je něčím krásná a to že jseš trochu objemnější protože jsi těhotná? Která těhotná je hubená? I těhotenství si nese svou krásu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.7.20 20:25
Manžel mě podváděl v tehotenstvi s druhou dcerou, po porodu se u mě rozvinula nemoc Revmatoidni atritida a s tím rozjetým stresem se stalo ze jsem najednou nemohla ani chodit, bolelo mě všechno, tělo, duse, nebyla jsem schopna vstat sama ani z postele. Na sebevrazdu jsem myslela. Říkala jsem si ze beze mě bude všem lip, jemu i detem. Nakonec jsem v sobe vyhrabala nějaké zbytky sil a začala to resit s lékaři, jak se lepsila nemoc lepsila se i psychika a teď mi to už přijde úplně mimo ze jsem na to i jen myslela. Přiznávám ze ale v tehu bych si nic neudělala, naopak ona pro mě byla motorem proč fungovat, proč jist pravidelně, proč dělat spousty věci. Tvá situace je těžká. Chápu ze je těžké na ni být sám. Já se třeba nikomu z mých blízkých nesverila o jeho nevěře a zpětne mě to mrzi. Najdi lékaře, jiného. Azylovy dům není ostuda, je to lepší než mrtvé dite a mrtvá ty. Chlap je idiot, to jsi nemohla vědět dopředu. Seber všechno co v sobe mas a na jeho kecy se vys. r. Je to zamindrákovaný idiot protože nikdo normální neřekne těhotný ženský ze je tlustá i kdyby na krasne byla. Myslím ze v sobe musíš najit vztek.
- Citovat
- Upravit
6.7.20 20:40
Děvče… Nebudu tě tady spílat, ale už nekopeš sama za sebe, ale i za malý, zkus se vzchopit… Dívej se, já jsem sama s dvěma klukama, na baráku, po vážné nemoci, rozvedená. Všechno vždycky jde, když se chce. Teď jsem navíc po rozchodu. Život se se mnou fakt nemaže. A musím být silná, silná pro můj tým doma, pro ty dva a není víc, než když to na mě dnes padlo, že přijde syn obejme, políbí a řekne mi, že mě má rád a všechno bude dobré. Vyrůstá v tobě parťák nebo parťačka na celý život. Zvaž hospitalizaci, zavolej na nějakou krizovou linku, pomůžou ti, hlavně nedělej prosím tě kraviny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
6.7.20 21:11
@Anonymní píše:
Všechno mám, tedy oblečení, plynky a postýlku a jednu komodu s pultem, na víc není místo. Jenže co pak, dítě vyroste, uvidí v něm vzor, já nemám kam odejít a kamarádky v Praze nemám. Prostě jsem to posrala, mělo mi to dojít, co se stane.
To nevadí, že nemáš v Praze kamarádky. Zde na emiminu je skupina o spolubydleni mezi maminkamb, třeba se s někým domluvíš. Nezoufej. Uvidíš až se narodí miminko, to budeš mít v sobě tolik odvahy a síly dát mu to nejlepší, že budeš koukat. Kdyby jsi potřebovala něco na mimino (mám kluka), klidně napiš, mám všeho přebytek.
- Citovat
- Upravit
7.7.20 00:32
Mám pocit, že tu kopete do někoho, kdo leží na zemi.
Pokud má zakladatelka deprese, tak je jasné, že nevidí východisko, tak to s depresema prostě je, navíc v těhotenství je k nim člověk náchylnější, neznamená to, že je neschopná, a že bude špatnou matkou.
Pro zakladatelku:
Je super, že chodíš k psychiatrovi, je to ale jak se všemi ostatními doktory, tento konkrétní přístup ti nemusí vyhovovat, je dobré začít chodit pravidelně i na terapie k psychologovi, důležité je, aby byla mezi tebou, psychiatrem a psychologem shoda (někteří používají metody, které ti nemusí vyhovovat).
Všechno má své řešení, život je jako moře, ty jsi teď na dně, ale za týden se můžeš dostat na vrchol, vzpomeň si, jestli ses takto náhodou necítila někdy v minulosti…určitě to přešlo i tehdy. Uvědom si, že i těhotenství tyto stavy zhoršuje, je to přechodné, zase bude dobře. 
Být tebou, začnu řešit ty terapie a to co nejdříve, budeš potřebovat pomoc, pokud se u tebe rozvine poporodní deprese. S dobrým terapeutem můžeš probrat i svou momentální partnerskou situaci a možné východiska, držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.7.20 08:13
Nevím jestli to bude zakladatelka ještě číst, ale chtěla jsem jí napsat pár slov. Já jsem v 31tt. Mám slušné bydlení, pracujícího chlapa, přibrala jsem zatím 6kg, ALE taky si přijdu ošklivá, tlustá a totálně neschopná. Mám prostě stavy kdy je mi fajn a pak depky ze všeho. To prostě patří k těhotenství a určitě to není tak strašné jak to vypadá. Jestli je tvůj přítel takový blb, tak to mě mrzí, ale odejít od něj můžeš - ikdyž to tak třeba nevypadá.
Ohledně sebevraždy, mám takové „motto“ - když nechceš žít pro sebe, žij pro druhé. Miminko je určitě hodně dobrý důvod k žití. Copak by jsi mohla zabít malého nevinného tvorečka, který za nic z toho nemůže?? Dej mu šanci! Bojíš se co by z něj vyrostlo? No vyroste z něj to co z něho vychováš. A jestli jsi slušná pracující ženská jak píšeš tak ho vychováš určitě dobře.
Jinak v azyláku jsou přece maminky které měli v životě smůlu jako ty, rozhodně ne fetky. A můžeš tam být jen dokud se nepostavíš na vlastní nohy. Myslím že bys to měla zvážit.
A doporučuji změnit psychiatra. Určitě to bude lepší než číst nějaké komentáře tady na emiminu…
Přeji tobe a miminku hodně sil a štěstí
- Citovat
- Upravit
7.7.20 08:50
@Anonymní píše:
Ono se to mluví. Děkuji, ale nesnažím se celý život chovat slušně, pracovat, abych pak s miminkem skončila na ulici nebo v azylu pardon mezi fetackama atd. Prostě jsem se asi chtěla vypsat z pocitů, které, jak čtu, stejně žádná nechápe, protože má štěstí a je milovaná a s tím pak vše souvisí. Nebojte, pokud se rozhodnu, že tady na světě nemám ač těhotná co dělat, což se mi v hlavě bohužel tluče, tak to tu nebudu psát stylem zítra tam a tam. Vím, že moje pocity nikdo nechápe. A i to chápu. Těžko se někdo zastaví a řekne, pracuju, chovám se slušně, vařím, peču, uklizim, nechodím na party, nepodvadim, nelzu a za to chci trošku lásky a trošku být šťastná a do toho si představí, že oba chcete dítě, plánujete hypotéku, jen chvili donašetrit v malém bytě, mezitím on přestane pracovat a vše, co jsem psala. Je to obrat. Do toho těhotná hodně přibere, takže není přitažlivá a nezvládá vše tak hladce, protože má bříško a občas bolesti. Se se obrátí a ona nechápe proč, jak se to mohlo stát. Chce se svěřit, řešit to, ptá se na byt, nedostane ho, jde za psychiatrem, snaží se vše řešit, nevzdat a pak, když nemá vidinu, je k ničemu víc a víc, slysi, jak to ostatní zvládají, nepribiraji a když nejsou šťastné ať si jdou. Ale kam… Žádná si to nepředstavíte, já si to taky neplanovala a nebyl to nemakacenko a já blbka, ale teď je to tak. Děkuji za reakce, ale nemá to cenu tyhle útoky, jak jsem sobecka, že se mi nechce žít a proč si dělám dítě atd číst. Asi mě to hodilo ještě to větších myšlenkových sraček…
Jak si přišla na to, že jsou v azyláku jen feťačky apod. Kam si myslíš, že jdou ženské co jsou na tom jako ty? Nebo si myslíš, že jsi jediná?
Zkoušela jsi psychologa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.20 11:49
Ahoj 
úplně chápu co prožíváš ale ber to všecko trochu z lepší stránky teď jsi ovlivněna hormony doma máš ještě k tomu chlapa co tě nepodporuje a je na tebe hnusný neříkám že hned po porodu hormony odezní ale myslím si že až budeš mít v ruce miminko které tě bude potřebovat tyhle ošklivé myšlenky zmizí já jsem měla taky neschopneho chlapa který mě ponizoval chodil do práce jednou za čas a já byla nešťastná ještě také těhotná opustila jsem ho a hned mi bylo mnohem lépe já jsem to měla s rozdílem že mi pomohla moje maminka takže v tvém případě bych určitě pokud by jsem chtěla pryč začala vyjednávat ty azylové domy apodobne našla si potom bydlení když bych na něj měla a šla s miminkem do nějakého bytu dnes se dá sehnat spoustu věcí za odvoz za pár korun a na bydlení si vyridis příspěvek vše se to podá já jsem pak taky potkala skvělého chlapa se kterým je mi báječně a čekáme druhé dítě ale zemřít protože se kvůli nějakýmu blbeckovi cítíš neocenena je naprosto zbytečné vse zlé je pro něco dobré bohužel už nebydlím v Praze jinak bych tě hned vytáhla ven
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.20 11:57
A mimochodem jsem v těhotenství přibrala 25 kg které jsem nedala dolů a čekáme další miminko a nyní mám 92 kg v 5 měsíci takže počítám že to do těch 100kg minimálně dotáhnu ano nejsem vychrtla stabajzna…a to si piš že jsem byla s měla jsem 57 kg 
ale jsem na své tělo hrdá dalo jeden život a teď dá druhý dokáže se otáčet a věř nebo ne i ty moje faldy a těhu bříško dokáže být krásné a sexy 
a až se miminko narodí je jen na tobě jak se k tomu postavíš zhubnout se dá vždy!! Pokud se nebudeš mít ráda tak to neuvidíš kdyby jsi měla zájem napiš mi soukromou zprávu můžeme si třeba zavolat a povídat si třeba by ti to pomohlo alespoň trochu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.20 12:24
Proboha ženský, to opravdu má někdo zapotřebí kopnout si do toho, kdo už leží na dně? Je mi z některých těch komentářů nahoře zle. Trochu empatie by to chtělo. Zakladatelka píše, že mladá přišla o rodiče, chlap přestal fungovat v době těhotenství, je poznat, že ona už nemá sílu nic řešit a vy tu budete házet ramenama? Připadáte si pak lépe?
Zakladatelko, je mi moc líto, co teď řešíš, dokážu si představit, jak špatně ti teď je, jak se bojíš, že miminku nezvládneš zařídit takový život, jak sis představovala. A bez zázemí a podpory blízkých toho na tebe vážně musí být strašně moc. Jsi šikovná, že si zašla k psychiatrovi, ale možná by to chtělo zkusit najít někoho jiného, někoho, s kým si více sednete. A musíš mu říct všechno narovinu, tak jak tady píšeš nám. Vůbec není ostuda nechat si napsat prášky, občas je toho vážně hodně a málokdo to zvládne bez pomoci.
Psala si, že si přemýšlela nad hypotékou. Takže máš alespoň nějaké úspory? I když si zjistila, že městský byt nedostaneš, byla by možnost najít si něco menšího, levného, ale nejspíš mimo Prahu, a pak si na ten byt vyřídit příspěvek/doplatek na bydlení. Je to dávka určena lidem v tvé situaci, určitě by ti pak na sociálce poradili, na co vše budeš mít nárok a věřím, že trochu skromně by se dalo pak hezky žít. Celý život pracuješ, jsi šikovná ženská, zvládla si horší rány osudu než je jeden neschopnej chlap. Měla bys nějaké peníze na kauci, aby ses mohla ještě před porodem přestěhovat?
Vím, že je to teď hrozně těžké. Ale neboj, nejsi sama, už nikdy nebudeš sama. Budeš tady mít za pár týdnů dítě, které tě bude milovat nejvíc na světě a dá ti tolik lásky, o které se ti ani nesnilo. Chápu, že to teď moc bolí, a že máš strach. Ono to ještě chvíli potrvá a bude to stát dost sil, ale bude zase dobře. Představ si sebe za dva roky. Třeba v nějakém hezkém malém bytečku, s roztomilým drobečkem a třeba i nějaký ten fajn mužský do života přijde. O peníze se neboj, v tomhle je stát celkem štědrý a samotnou maminku na holičkách nenechá.
To, že se doteď s tebou život nemazal, neznamená, že nic hezkého už nepřijde. Přijde a bude to brzy. A budeš na sebe moc pyšná, jak všechno si to zvládla. Holky ti tu posílali kontakty na různý organizace. Zkus ještě před tím zajít znovu k psychiatrovi a nech si předepsat prášky. Poraď se s ním. A třeba zatím hledej jiného. Pak obvolej ty organizace. Oni tě pomůžou nasměrovat, kde co a v jakém pořadí máš vyřizovat. A pak začni koukat na inzeráty nájmů a představuj si, jak se vám tam s malým bude hezky žít.
Jsi silná a zvládneš to! A pak už přijde ten hezký život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.20 02:33
Nevím, jestli to čteš. Líbilo se mi moc, co napsala Violka. To, co jsem četla, je patologické. Určitě psychiatr!!! Když ne tenhle, jiný. Po nasazení ATD za 3 týdny bude líp a vsadím se, že spoustu věcí uvidíš jinak, protože ta depka ti dost věcí stini. Tvoje chyba není, že partner se na to vysral, že nechodí do práce, že ti nepomůže atd. Neobvinuj se kvůli něčemu, za co fakt nemůžeš. Včetně váhy. 13 kilo bude dole týden po porodu. Už jsi těhotná, je v tobě tolik dobrá, kterým to mimino zahrnes. Moc tě prosím, prober to všechno s jiným psychiatrem. Nebo s tím stávajícím, pokud to jde. Po porodu může přijít další depka, může se ti rozjet laktacka, psychiatr si tě pohlída. Po nasazení antidepresiv pak v myslíš a zvazis další kroky.
Určitě to zvládneš. Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ze začátku mě ji bylo i lito… Ale takových důvodu a výmluvy proč něco nejde, jsem fakt dlouho nečetla