Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Kdyz v porodnici reknes, ze nemas kam jit, maj povinnost Te ubytovat v kojenaku s ditetem. Odtama si vyridis azylak. Kdybys nasla pronajem bytu, dostanes prispevek na bydleni, koukni na net, jsou tam kalkulacky, byva to dost penez.
@Anonymní píše:
Ono se to mluví. Děkuji, ale nesnažím se celý život chovat slušně, pracovat, abych pak s miminkem skončila na ulici nebo v azylu pardon mezi fetackama atd. Prostě jsem se asi chtěla vypsat z pocitů, které, jak čtu, stejně žádná nechápe, protože má štěstí a je milovaná a s tím pak vše souvisí. Nebojte, pokud se rozhodnu, že tady na světě nemám ač těhotná co dělat, což se mi v hlavě bohužel tluče, tak to tu nebudu psát stylem zítra tam a tam. Vím, že moje pocity nikdo nechápe. A i to chápu. Těžko se někdo zastaví a řekne, pracuju, chovám se slušně, vařím, peču, uklizim, nechodím na party, nepodvadim, nelzu a za to chci trošku lásky a trošku být šťastná a do toho si představí, že oba chcete dítě, plánujete hypotéku, jen chvili donašetrit v malém bytě, mezitím on přestane pracovat a vše, co jsem psala. Je to obrat. Do toho těhotná hodně přibere, takže není přitažlivá a nezvládá vše tak hladce, protože má bříško a občas bolesti. Se se obrátí a ona nechápe proč, jak se to mohlo stát. Chce se svěřit, řešit to, ptá se na byt, nedostane ho, jde za psychiatrem, snaží se vše řešit, nevzdat a pak, když nemá vidinu, je k ničemu víc a víc, slysi, jak to ostatní zvládají, nepribiraji a když nejsou šťastné ať si jdou. Ale kam… Žádná si to nepředstavíte, já si to taky neplanovala a nebyl to nemakacenko a já blbka, ale teď je to tak. Děkuji za reakce, ale nemá to cenu tyhle útoky, jak jsem sobecka, že se mi nechce žít a proč si dělám dítě atd číst. Asi mě to hodilo ještě to větších myšlenkových sraček…
Mám ti poslat na najem? Možná by ses sakra měla vzchopit, a ne skuhrat že něco nejde nebo nechceš. Jestli si myslíš že ses jediná budoucí máma co má chlapa krypla, tak si zde přečti pár témat. Každý druhý je o tom že jsou na to samy. ![]()
Ještě dodám že nevím kde ses dočetla že jsi přibrala šíleně moc, máš úplně normální váhu. A jestli jsi teprv ve 35tt, tak věř že blížícím porodem bude daleko hůř, a co teprv finále.
Prosím tě, to jsou hovězí nápady, zabíjet se těsně před porodem zdravého miminka, které za nic nemůže
V Praze tě nic nedrží, tak jdi někam, kde zvládneš uplatit aspoň garsonku, spolubydlení, azylák… Budeš mít rodičák, něco od sociálky, snad i alimenty z pana otce vyrazíš… je to na pytel řešit takhle pozdě, ale jako těhuli se ti pořád bude odcházet líp, než s dítětem. Když to přeženu, tak co ti brání být zítra třeba v Ústí? https://www. sreality. cz/detail/pronajem/byt/1+kk/usti-nad-labem-predlice-prostredni/1161961052#img=0&fullscreen=false
Ty chceš, abychom tady za tebe vyřešili tvoje problémy.
No tak smolík, musíš si je vyřešit sama, jako většina žen tady. Myslíš si, že jsou v azyláku jen feťačky? Fakt jsi princeznička. Život není pohádka a není to o tom, kdo si co zaslouží. Někdy se věci prostě dějí. Je to výzva života a nic s tím dělat nejde, jen se s tím poprat. Můžeš si dovolit byt? Nemůžeš… Řešení tu padlo, tak se neofrňuj. Taky jsem jako těhotná přibrala… No bóže, naštěstí nemám tak povrchního chlapa, aby to řešil. Sama odsuzuješ matky z azyláku… Tak se nediv, že třeba muž odsuzuje tebe, že jsi přibrala, očividně si máte pořád co říct. A takovýto brečení: Ó, jak mám strašný život, nikdo mě nechápe… To je nějaká moderní nemoc? Nejsi už jen ty, tak si to uvědom.
@mackA159 píše:
Mám ti poslat na najem? Možná by ses sakra měla vzchopit, a ne skuhrat že něco nejde nebo nechceš. Jestli si myslíš že ses jediná budoucí máma co má chlapa krypla, tak si zde přečti pár témat. Každý druhý je o tom že jsou na to samy.
Ještě dodám že nevím kde ses dočetla že jsi přibrala šíleně moc, máš úplně normální váhu. A jestli jsi teprv ve 35tt, tak věř že blížícím porodem bude daleko hůř, a co teprv finále.
Ja to slyším doma tu váhu ne, že si to myslim. Mažu téma, díky za větší depku.
Taky jsem v minulosti zvažovala sebevraždu, dokonce jsem se o ní i pokusila, i když z úplně jiných důvodů. Takže ty pocity chápu a chápu i tvůj vztek na některé reakce tady, kdo nezažil vážné psychické problémy, nepochopí, a soudí se přece tak snadno… Mě se sebevraždu spáchat nepodařilo, ono to totiž fakt bolí a ne každý to zvládne. A jsem moc ráda, že se mi to nepovedlo, bylo mi 18 a byla jsem s prominutím blbá kráva (moje problémy se s tvými nedaly srovnávat). Ale i kdyby k tomu byly objektivně pochopitelné důvody, byla bych ráda, že jsem tady. Ono člověk to pak s odstupem vnímá úplně jinak. Teď jsi kromě té špatné situaci zatížena hormonami, ty všechno ještě zhoršují. Azylák není ostuda. Nechci být tvrdá, protože s tebou opravdu soucitím, ale sama uznáš že pro to dítě je objektivně lepší se narodit než umřít spolu s tebou. Větší ostuda by fakt byla ho zabít, pokud se bavíme o ostudě. Jinak mám ještě jinou konkrétní radu. Organizace Hnutí pro život nabízí příspěvek 50 000 všem těhotným, které se kvůli koroně ocitly v tíživé situaci. To asi není přímo vás případ, ale minimálně bych jim zavolala. Pokud si potřebuješ psát, napiš mi zprávu.
@Anonymní píše:
Tak život v blázinci a pak co, azyl? Co by z něj vyrostlo? Celý život pracuju, tak strašně jsem se těšila, ale už to nezvládám. Nepotřebuju rady ať se nechám zavřít do blázince. Dochází mi věci dost na to, abych věděla, v jakém jsem průseru. Dítě k adopci nedám, to bych se musela zabít total, s tím pocitem žít. Jsem slušná, pracuju, teď ne, jsem už na mateřské, k lidem se chovám slušně a nikdy jsem nebyla bez práce. Jen se to vše zvrtlo a já nemám sílu být pořád ta k ničemu… Tohle jsem nechtěla ani to neplanovala. Chápu, že se tu máte dobře, hezky bydlíte, máte tatínky, co se aspoň občas starají, vyrůstate t, kde jste se narodily, takže kamarádi a známí na blízku máte rodiče. Jenže ne všichni mají to štěstí.
Raději do blázince, než do hrobu. Azyl není do smrti. Nechci se ti vysmivat. Potřebuješ pomoc.
@Anonymní píše:
Ja to slyším doma tu váhu ne, že si to myslim. Mažu téma, díky za větší depku.
Nemazes
ty jsi chudinka tvl… takovou jsem tady dlouho nevidela.
Víš, s tebou asi mlátí hormony.. a máš na to právo..Ale
1. zkus si projít místní diskuze a zjistíš, že se zas tak blbě nemáš.. např:
https://www.emimino.cz/…rankovani/3/
https://www.emimino.cz/…atil-303149/
2. jestli nechceš zůstat s otcem dítěte, proč zůstávat v Praze?
3. pracovala jsi - proč se nedomluvit na částečném úvazku co nejdřív? Hlídání se dá sehnat..
4. najdi si kamarádky - třeba tady..spousta maminek je osamělých..
5.po porodu zhubneš..
Tohle je na okamžitý příjem…Na 155 příp. na ambulantní lince při Bohnicích by ti zařídili odvoz… Zvaž to…
@Anonymní píše:
Ja to slyším doma tu váhu ne, že si to myslim. Mažu téma, díky za větší depku.
Co jsi tu chtěla číst? Jen pro zajímavost.
@Anonymní píše:
Ono se to mluví. Děkuji, ale nesnažím se celý život chovat slušně, pracovat, abych pak s miminkem skončila na ulici nebo v azylu pardon mezi fetackama atd. Prostě jsem se asi chtěla vypsat z pocitů, které, jak čtu, stejně žádná nechápe, protože má štěstí a je milovaná a s tím pak vše souvisí. Nebojte, pokud se rozhodnu, že tady na světě nemám ač těhotná co dělat, což se mi v hlavě bohužel tluče, tak to tu nebudu psát stylem zítra tam a tam. Vím, že moje pocity nikdo nechápe. A i to chápu. Těžko se někdo zastaví a řekne, pracuju, chovám se slušně, vařím, peču, uklizim, nechodím na party, nepodvadim, nelzu a za to chci trošku lásky a trošku být šťastná a do toho si představí, že oba chcete dítě, plánujete hypotéku, jen chvili donašetrit v malém bytě, mezitím on přestane pracovat a vše, co jsem psala. Je to obrat. Do toho těhotná hodně přibere, takže není přitažlivá a nezvládá vše tak hladce, protože má bříško a občas bolesti. Se se obrátí a ona nechápe proč, jak se to mohlo stát. Chce se svěřit, řešit to, ptá se na byt, nedostane ho, jde za psychiatrem, snaží se vše řešit, nevzdat a pak, když nemá vidinu, je k ničemu víc a víc, slysi, jak to ostatní zvládají, nepribiraji a když nejsou šťastné ať si jdou. Ale kam… Žádná si to nepředstavíte, já si to taky neplanovala a nebyl to nemakacenko a já blbka, ale teď je to tak. Děkuji za reakce, ale nemá to cenu tyhle útoky, jak jsem sobecka, že se mi nechce žít a proč si dělám dítě atd číst. Asi mě to hodilo ještě to větších myšlenkových sraček…
Jsou azylové domy i přes Charitu atd, koukni na netu, chtělo by to znovu k psychiatričce a říct jí o sklonech k sebevraždě.
Bude zase lépe…
@Anonymní píše:
Ja to slyším doma tu váhu ne, že si to myslim. Mažu téma, díky za větší depku.
Tak když si to nemyslíš, tak tím líp, ne? Jako upřímně, neznám těhotnou, která by byla objektivně štíhlá sexice. Pravda, většina z nich nemá doma dementy, co by jim to předhazovali.
K tvému problému, jestli se cítíš zralá na sebevraždu, je to vážný důvod k hospitalizaci. Není to žádná ostuda a stát se to může každému. Holky ti tu napsaly řadu velmi užitečných rad, tak než se začneš sebevraždit, mohla bys nějakou z nich vyzkoušet, ono by to třeba mohlo i pomoct.
Ono se to mluví. Děkuji, ale nesnažím se celý život chovat slušně, pracovat, abych pak s miminkem skončila na ulici nebo v azylu pardon mezi fetackama atd. Prostě jsem se asi chtěla vypsat z pocitů, které, jak čtu, stejně žádná nechápe, protože má štěstí a je milovaná a s tím pak vše souvisí. Nebojte, pokud se rozhodnu, že tady na světě nemám ač těhotná co dělat, což se mi v hlavě bohužel tluče, tak to tu nebudu psát stylem zítra tam a tam. Vím, že moje pocity nikdo nechápe. A i to chápu. Těžko se někdo zastaví a řekne, pracuju, chovám se slušně, vařím, peču, uklizim, nechodím na party, nepodvadim, nelzu a za to chci trošku lásky a trošku být šťastná a do toho si představí, že oba chcete dítě, plánujete hypotéku, jen chvili donašetrit v malém bytě, mezitím on přestane pracovat a vše, co jsem psala. Je to obrat. Do toho těhotná hodně přibere, takže není přitažlivá a nezvládá vše tak hladce, protože má bříško a občas bolesti. Se se obrátí a ona nechápe proč, jak se to mohlo stát. Chce se svěřit, řešit to, ptá se na byt, nedostane ho, jde za psychiatrem, snaží se vše řešit, nevzdat a pak, když nemá vidinu, je k ničemu víc a víc, slysi, jak to ostatní zvládají, nepribiraji a když nejsou šťastné ať si jdou. Ale kam… Žádná si to nepředstavíte, já si to taky neplanovala a nebyl to nemakacenko a já blbka, ale teď je to tak. Děkuji za reakce, ale nemá to cenu tyhle útoky, jak jsem sobecka, že se mi nechce žít a proč si dělám dítě atd číst. Asi mě to hodilo ještě to větších myšlenkových sraček…