Nejsem šťastná, před porodem

Anonymní
6.7.20 18:17

Nejsem šťastná, před porodem

Zdravím. Omlouvám se za anonymitu, ale…
Mám zpět lehčí deprese, tzn můžu fungovat, ale myslím na sebevraždu. Mám pocit, že se nezavděčím. Jsem ve 35tt. Bydlím u přítele, nájem je vlastně jeho, mohl by mi říct ať jdu a měl by na to tedy právo. Úplně nám to nefunguje. Přijde mi, že přivést dítě do tohoto vztahu je chyba, lituju kolikrát, že jsem těhotná. Cítím, jakoby toho, že budeme mít dítě, lituje. Že ztratí svůj klid. Žijeme v 1+1… Není kam si zalézt. Navíc všude je chaos, spousta věcí, které jsou jeho, nemůžu je vzít, protridit, vyhodit. Rodiče nemám, takže nemám kam odejít. Nejsem z decaku, jen tomu osud tak chtěl, že rodiče už nemám, je mi 32. Mám dojem, že i když jsem v tomhle pokročilém stádiu těhotenství unavená, často mám bolesti zad, podbřišku, jak tvrdne břicho, snažím se se hýbat a vařit, doma uklidit, tak stejně jsem tlustá, cituji „nepřitažlivá a nesexy“. Tedy spolu nespíme, na moji psychice to všechno nechalo takový vliv, že nejsem k ničemu a ještě hnusná. Slyším pak, jak to „jiné zvládají i samy“ tedy dítě a domacnost
A já od něj občas očekávám pomoc v domácnosti nebo pravidelné chození do práce. Chtěli jsme hypotéku, ale já už jsem na mateřské, tak nevydelavam a sama mé úspory nestačí. Přítel jde do práce jednou za čas. Myslím, že v tomhle bytě to psychicky nezvládnu. Dítě nebude mít ani koutek pro sebe, přítel si neuvědomuje, že se vážně snažím, jen je pro mě vaření a úklid někdy teď těžké, když mám bolesti. Pak slyším, jak to ostatní zvládají i samy a k tomu, jak ho nepřitahuju, se cítím totálně menecenna, hnusná a tlustá, přibrala jsem už 13 kilo. Abych mu nechala klid, nemám ale kam odejít. Městský byt mi nedají a sama s dítětem na ulici skončit nechci. To to dítěti nemůžu udělat. Přemýšlím, že se raději zabiju než porodim. Přítel by byl asi nakonec rád, měl by ten svůj klid a rodiče nemám, nikomu bych nechyběla. Zkusila jsem psychiatricku, vlastně jen vyslechne a řekne, že to zvládnout musím, max jestli chci léky na uklidnění. Pořád vše kazim, co řeknu, udělám, jak to udělám, jak to řeknu, že jsem přibrala, že nemám kam chodit, že chci, aby přítel třeba umyl nádobí nebo měl pravidelnou práci, jako před půl rokem. Tím těhotenstvím, které jsem, jak jsem si myslela, chtěli oba, vše posrala. Jemu život i dítěti. Jsem srab že jsem pod ten vlak ještě neskončila. Rady ať odejdu, že to s úsporama zvládnu, nechci, protože vím, že ne, nemám koho na hlídání ani kam odejít. Městský byt nedostanu, jsou teď jen pro seniory prý. Akorát příteli kazim život a zkazila bych ho i dítěti. Omlouvám se, nemám se komu svěřit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4400
6.7.20 18:30

Azylovy dům. Obrať se na příslušné úřady. Vymen psychiatricku, za nějakou která bude tvoje problémy opravdu řešit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2221
6.7.20 18:36
@Anonymní píše:
Zdravím. Omlouvám se za anonymitu, ale…
Mám zpět lehčí deprese, tzn můžu fungovat, ale myslím na sebevraždu. Mám pocit, že se nezavděčím. Jsem ve 35tt. Bydlím u přítele, nájem je vlastně jeho, mohl by mi říct ať jdu a měl by na to tedy právo. Úplně nám to nefunguje. Přijde mi, že přivést dítě do tohoto vztahu je chyba, lituju kolikrát, že jsem těhotná. Cítím, jakoby toho, že budeme mít dítě, lituje. Že ztratí svůj klid. Žijeme v 1+1… Není kam si zalézt. Navíc všude je chaos, spousta věcí, které jsou jeho, nemůžu je vzít, protridit, vyhodit. Rodiče nemám, takže nemám kam odejít. Nejsem z decaku, jen tomu osud tak chtěl, že rodiče už nemám, je mi 32. Mám dojem, že i když jsem v tomhle pokročilém stádiu těhotenství unavená, často mám bolesti zad, podbřišku, jak tvrdne břicho, snažím se se hýbat a vařit, doma uklidit, tak stejně jsem tlustá, cituji „nepřitažlivá a nesexy“. Tedy spolu nespíme, na moji psychice to všechno nechalo takový vliv, že nejsem k ničemu a ještě hnusná. Slyším pak, jak to „jiné zvládají i samy“ tedy dítě a domacnost
A já od něj občas očekávám pomoc v domácnosti nebo pravidelné chození do práce. Chtěli jsme hypotéku, ale já už jsem na mateřské, tak nevydelavam a sama mé úspory nestačí. Přítel jde do práce jednou za čas. Myslím, že v tomhle bytě to psychicky nezvládnu. Dítě nebude mít ani koutek pro sebe, přítel si neuvědomuje, že se vážně snažím, jen je pro mě vaření a úklid někdy teď těžké, když mám bolesti. Pak slyším, jak to ostatní zvládají i samy a k tomu, jak ho nepřitahuju, se cítím totálně menecenna, hnusná a tlustá, přibrala jsem už 13 kilo. Abych mu nechala klid, nemám ale kam odejít. Městský byt mi nedají a sama s dítětem na ulici skončit nechci. To to dítěti nemůžu udělat. Přemýšlím, že se raději zabiju než porodim. Přítel by byl asi nakonec rád, měl by ten svůj klid a rodiče nemám, nikomu bych nechyběla. Zkusila jsem psychiatricku, vlastně jen vyslechne a řekne, že to zvládnout musím, max jestli chci léky na uklidnění. Pořád vše kazim, co řeknu, udělám, jak to udělám, jak to řeknu, že jsem přibrala, že nemám kam chodit, že chci, aby přítel třeba umyl nádobí nebo měl pravidelnou práci, jako před půl rokem. Tím těhotenstvím, které jsem, jak jsem si myslela, chtěli oba, vše posrala. Jemu život i dítěti. Jsem srab že jsem pod ten vlak ještě neskončila. Rady ať odejdu, že to s úsporama zvládnu, nechci, protože vím, že ne, nemám koho na hlídání ani kam odejít. Městský byt nedostanu, jsou teď jen pro seniory prý. Akorát příteli kazim život a zkazila bych ho i dítěti. Omlouvám se, nemám se komu svěřit.

Hrozně špatně se mi to četlo, celá ta situace je pro mě nepředstavitelná a je mi Tě opravdu líto.
Ale jediné co k tomu můžu podotknout, že dítě se dá dát k adopci. Určitě bych si těhotná a už vůbec ne v tomhle stadiu nesahala na život. Taky je možnost azylový dům.
Perspektiva, že Ti někdy bude dobře s tím individuem o kterém píšeš je dle mě bohužel mizivá. :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15200
6.7.20 18:42

Už je pozdě, ale - proč sis dělala dítě s někým, kdo ani nechodí do práce?

  • řešení teď - adopce nebo azylový dům, s nemakačenkem, které mně ani nepodpoří ani nepomůže s umytím nádobí bych nebyla ani minutu
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1121
6.7.20 18:45

Odkud jsi? Máš všechnu výbavu nachystanou? Co zkusit spolubydleni s nějakou maminkou, pokud máš mateřskou (což dle toho co píšeš máš),tak vstacis, ono to miminko opravdu moc na začátku nestojí. Vlastně téměř nic.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.7.20 18:50
@Pajik 76 píše:
Hrozně špatně se mi to četlo, celá ta situace je pro mě nepředstavitelná a je mi Tě opravdu líto.
Ale jediné co k tomu můžu podotknout, že dítě se dá dát k adopci. Určitě bych si těhotná a už vůbec ne v tomhle stadiu nesahala na život. Taky je možnost azylový dům.
Perspektiva, že Ti někdy bude dobře s tím individuem o kterém píšeš je dle mě bohužel mizivá. :,(

Nemohla bych žít a vědět, že jsem dala dítě k adopci a žít s tím… Chápu, že pro Vas všechny je to nepředstavitelné, ale pro mě už je smrt jediná volba.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.7.20 18:51
@stinga
@stinga píše:
Už je pozdě, ale - proč sis dělala dítě s někým, kdo ani nechodí do práce?
  • řešení teď - adopce nebo azylový dům, s nemakačenkem, které mně ani nepodpoří ani nepomůže s umytím nádobí bych nebyla ani minutu

Do práce chodil, miminko chtěl, nepracuje od ledna…predtim pět let vztahu pracoval…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
6.7.20 18:56
@alena1995 píše:
Odkud jsi? Máš všechnu výbavu nachystanou? Co zkusit spolubydleni s nějakou maminkou, pokud máš mateřskou (což dle toho co píšeš máš),tak vstacis, ono to miminko opravdu moc na začátku nestojí. Vlastně téměř nic.

Všechno mám, tedy oblečení, plynky a postýlku a jednu komodu s pultem, na víc není místo. Jenže co pak, dítě vyroste, uvidí v něm vzor, já nemám kam odejít a kamarádky v Praze nemám. Prostě jsem to posrala, mělo mi to dojít, co se stane.

  • Nahlásit
  • Citovat
4191
6.7.20 18:56
@Anonymní píše:
Nemohla bych žít a vědět, že jsem dala dítě k adopci a žít s tím… Chápu, že pro Vas všechny je to nepředstavitelné, ale pro mě už je smrt jediná volba.

Tvoje smrt je lepší volba než žít s dítětem nějakou dobu v azylové domě? K adopci bys ho nedala a o matku ho připravíš a nebo ho chceš vzít sebou? Zavolej si sanitku, že se chceš zabít. Oni tě někam odvezou, ať máš alespoň do porodu kde být. Nedělej blbosti. Život je těžký, ale krásný. Jednou na to přijdeš tak se o to nenech připravit. V kterém okrese bydlíš?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.7.20 19:03
@Uslava píše:
Tvoje smrt je lepší volba než žít s dítětem nějakou dobu v azylové domě? K adopci bys ho nedala a o matku ho připravíš a nebo ho chceš vzít sebou? Zavolej si sanitku, že se chceš zabít. Oni tě někam odvezou, ať máš alespoň do porodu kde být. Nedělej blbosti. Život je těžký, ale krásný. Jednou na to přijdeš tak se o to nenech připravit. V kterém okrese bydlíš?

Tak život v blázinci a pak co, azyl? Co by z něj vyrostlo? Celý život pracuju, tak strašně jsem se těšila, ale už to nezvládám. Nepotřebuju rady ať se nechám zavřít do blázince. Dochází mi věci dost na to, abych věděla, v jakém jsem průseru. Dítě k adopci nedám, to bych se musela zabít total, s tím pocitem žít. Jsem slušná, pracuju, teď ne, jsem už na mateřské, k lidem se chovám slušně a nikdy jsem nebyla bez práce. Jen se to vše zvrtlo a já nemám sílu být pořád ta k ničemu… Tohle jsem nechtěla ani to neplanovala. Chápu, že se tu máte dobře, hezky bydlíte, máte tatínky, co se aspoň občas starají, vyrůstate t, kde jste se narodily, takže kamarádi a známí na blízku máte rodiče. Jenže ne všichni mají to štěstí.

  • Nahlásit
  • Citovat
3299
6.7.20 19:03

To se cte strašně.. Uvědom si že nosís v sobě někoho kdo se na tebe těší, ty pro něj budeš celej svet… Urcite bych se obrátila na azylovy dům, nějakou pomoc matkam.. V tomhle bytě bych už nebyla ani minutu. V azylaku si vyřídíš potřebné dávky. Nějakou základní výbavu pro dítě máš? Mimčo ze začátku fakt nestojí moc peněz, vesměs jen pleny, a pár hadriku.. Opravdu to zeny zvládají i samy.. Pokud ti doktorka nabízí léky, klidně si je vezmi když ti pomůžou. A pokud jsi rozhodnuta že dítě nechceš, nebo nedejbože bys i jemu chtěla ublížit, vol prosímte babybox nebo adopci. Ten tvorecek uvnitr tebe chce mámu, živou mámu…Miminko nikomu neublížilo, tak prosím neublizuj ty jemu..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3299
6.7.20 19:05
@Anonymní píše:
Tak život v blázinci a pak co, azyl? Co by z něj vyrostlo? Celý život pracuju, tak strašně jsem se těšila, ale už to nezvládám. Nepotřebuju rady ať se nechám zavřít do blázince. Dochází mi věci dost na to, abych věděla, v jakém jsem průseru. Dítě k adopci nedám, to bych se musela zabít total, s tím pocitem žít. Jsem slušná, pracuju, teď ne, jsem už na mateřské, k lidem se chovám slušně a nikdy jsem nebyla bez práce. Jen se to vše zvrtlo a já nemám sílu být pořád ta k ničemu… Tohle jsem nechtěla ani to neplanovala. Chápu, že se tu máte dobře, hezky bydlíte, máte tatínky, co se aspoň občas starají, vyrůstate t, kde jste se narodily, takže kamarádi a známí na blízku máte rodiče. Jenže ne všichni mají to štěstí.

Ale v tom azylaku nemusíš být na furt. Jen zpočátku než si vyřídíš dávky, naučíš se fungovat s mimcem sama.. Seženeš byt. Nemusíš si přece shánět byt za 30tis v Praze..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3707
6.7.20 19:08

Chudak dite fakt. Dej mu šanci na život, nejlepe pres primou adopci a pak si delej co chces :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3707
6.7.20 19:10
@Anonymní píše:
Tak život v blázinci a pak co, azyl? Co by z něj vyrostlo? Celý život pracuju, tak strašně jsem se těšila, ale už to nezvládám. Nepotřebuju rady ať se nechám zavřít do blázince. Dochází mi věci dost na to, abych věděla, v jakém jsem průseru. Dítě k adopci nedám, to bych se musela zabít total, s tím pocitem žít. Jsem slušná, pracuju, teď ne, jsem už na mateřské, k lidem se chovám slušně a nikdy jsem nebyla bez práce. Jen se to vše zvrtlo a já nemám sílu být pořád ta k ničemu… Tohle jsem nechtěla ani to neplanovala. Chápu, že se tu máte dobře, hezky bydlíte, máte tatínky, co se aspoň občas starají, vyrůstate t, kde jste se narodily, takže kamarádi a známí na blízku máte rodiče. Jenže ne všichni mají to štěstí.

To neni o štěstí ale o tom, mit mozek a neudelat si dite s blbcem, zvlast kdyz by mi tak splouchalo na majak…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1222
6.7.20 19:14

Sorry, jsi bl, bá a nevděčná. Vzchop se. Bude z tebe matka. Neumíš se postavit za sebe, jak chceš jednou třeba ochránit dítě? Uvědom si princezničko, že je tu spousta žen, co mít děti nemohou! A ty si uvažuješ o tom, že skočíš pod vlak. :zed: Ten vlak někdo řídí, třeba můj manžel… Zabiješ sebe, dítě a pos, ereš život někomu jinýmu. Gratulki!!! To je jediný co umíš? Pos, írat lidem život? Naliskej si a nech se hospitalizovat. Když je dítě pro tebe takový problém, dej ho k adopci. Ale neřeš to takovou trapárnou…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama