Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj holky, ani se nechci zeptat na nic určitého, spíš si popovídat a zanadávat si na život.. Už rok dojíždíme s manželem do caru, kde se léčíme na neplodnost. Dva neúspěsné pokusy o umělé oplodnění už máme za sebou a v mrazáku poslední pokus na ket… Díky tomu jsem uvízla už třetí rok v práci, která mě absolutně nebaví. A něco jako odchod na mateřskou se mi stále oddaluje donekonečna. Drží mě tu jenom smlouva na dobu neurčitou a bojím se skončit
Pořád si říkám a co když teď to ivf/ket zrovna vyjde. Nemůžu si dovolit být zrovna v nějaké jiné práci ve zkušební době nebo třeba na pracáku, a zrovna tak nechci další pokus o dítě dál odkládat. Už takhle na něho čekáme věčnost
Připadám si v práci chycená v pasti a chodím do ní vyloženě za trest. Taky jsme s manželem plánovali, že až budeme rodina, jak postavíme domek. To se taky pořád jenom odkládá na neurčito. Už jsem ze všeho nesmírně frustrovaná a zoufalá. Takhle jsem si nepředstavovala, že strávím svoje mládí. Večným čekáním na něco, co možná nikdy ani nepřijde ![]()
Nevím, jestli je to srozumitelné. Těžko se mi moje myšlenky popisují. Nějaká rada, jak nespadnout úplně na dno?
Být tebou tak to asi vzdám v práci. Máš dobré vzdělání? Pokud si trochu věříš, že bys jinou práci poměrně snadno našla, tak myslím, že by to pro tebe bylo dobře. Jak chceš otěhotnět, když jsi v depresi? Potřebuješ být aspoň trochu v pohodě, pak se zadaří ![]()
Nevažte stavbu domku na děti, vrhněte se do stavby teď, zaměstná vás to, vybudujete si své, máte na to čas, s dětmi je ho méně…všechno lepší, než útrpné čekání na otěhotnění váza všechno na otěhotnění a všechno odkládat na a budeme rodina je špatně, o to hůř jde otěhotnění. Najděte si jin smysl, než otěhotnění. A těhotenství zkoušejte při tom svém budování jako vedlejší produkt, nikoliv jako hlavní činnost, ke které vše upínáte.
Tak začni hledat. A jdi rovnou na nové místo, vždyť si pak můžeš vybrat a zkušebna je jen 3 měsíce.
Jeden docela známý člověk jednou řekl něco ve smyslu, že pokud člověk příliš žije budoucností, shnije v přítomnosti. Na tvoji situaci se to docela hodí.
Proč podmiňujete stavbu domku dítětem, jaký to má smysl?
@Pajka89 : ja se sice ditete dockala rychleji, ale nekde jsem cetla hezkou vec - nemuzes od ditete cekat, ze vyresi tve problemy, od toho se deti nerodi. Budou mit dost prace s vlastmim zivotem, nehazej na ne reseni toho sveho.
Jestli potrebujes zmenit praci, udelej to, necekej, ze to za tebe vyresi prichod ditete. Jestli chcete domecek, pustte se do toho. Nemuzes proste vsechno odkladat, nez to dite bude.
Ja jinak na tyhle slunickovo pozitivni veci moc nejsem, ale dite prislo v momente, kdy jsem prestala zit v kreci z pokusu otehotnet a zacala zase poradne zit, planovat atd. Nevim, jaky presne problem mate, ze jste v CARu, ale psychika taky udela hodne.
A takovych pripadu znam hodne, kamaradka nemohla otehotnet, pak o mimi prisla…nakonec dala vypoved v blbe praci, hodila se do klidu a za par tydnu ma termin. Dalsi papirove temer neplodny par co znam otehotnel naprosto prirozene ve chvili, kdy se zaridili na zivot brz ditete
Myslím, že tě dostává to, že sis naplánovala život a ono je to všechno jinak. Bohužel to tak bývá. Věřím, že kdyby jsi otěhotněla, asi by i vysvitlo slunce a vše by nabralo jiný směr. Co radit? Zaměřit se na něco jiného,(třeba ta stavba domu) je to určitě moc těžké, ale neustále se litovat, být naštvaná na celý svět, to může zničit i tvůj vztah.
Já taky hnila v práci co mě ničila, otěhotněla jsem ve chvíli kdy jsem začala pracovní nabídky. Takže nakonec jsem na mateřské z původní práce, kde jsem byla jen kvůli smlouvě na neurčito.
Domek doporučuji začít před početím my „jen“ rekonstruovali byt a i tak než jsme všechno doladili a vybrali trvalo nám to rok a půl. Kuchyň mi dodělali tři týdny před termínem porodu. Domek bude asi na delší dobu než komplet přestavba panelákového 3+1 ![]()
@Sany80s @terinka4444 Kdyby to záleželo jenom na mě, tak bych začala stavět už dávno
Manžel se do toho moc nehrne. Pozemek máme v jiném městě, než teď bydlíme. Na místě, kde jsme vždycky chtěli žít, je to blízko našich rodin. Manžela taky drží práce. On je ale narozdíl ode mě v práci spokojený a řiká, že v tom druhém městě tak dobře placenou práci nesežene a že se bojí, jak bysme to zvládali - hypotéku a já na mateřský. No má taky pravdu no ![]()
@beruska9 Největší problémy s plodností jsou na straně manžela. Má tragický výsledky spermiogramu. Ale ani na mojí straně není všechno ok. Věřím ale že psychika dělá hodně..
@jenika1 Nemám úplně všechny dny špatné a mám i světlé chvíle, kdy se dokážu zasmát, ale je to čím dál těžší. Často to na mě padne jako těžký balvan, kterého nevím jak se zbavit…
Takže je dost možné, že nebudete stavět, ani když se dítě narodí.
Jaké máš vzdělání a praxi? Zkoušíš najít něco jiného? Na tvém místě bych hledala a kdyby se zadařilo, tak bych prostě odešla, psychika dělá hodně, stálo by mi to i za ten risk, že přijdu o mateřskou ![]()
Přestaň si stavět vzdušné zámky, ubíjí tě hlavně to, že sis život nějak naplánovala a on tak dokonalý a snadný není.
Jinak hodně štěstí při umělém oplodnění ![]()
@Pajka89 A chce se manžel vůbec kdy stěhovat?
Já byla v podobné situaci jako on, měla jsem vyhledanou dobrou práci a manžel dostal nabídku pracovat ve městě odkud oba pocházíme. A protože jsem věděla, že je mi rodina nade vše a věděla jsem, že to, že bydlíme více než dvě hodiny cesty od prarodičů našich dětí jim vůbec neprospívá(ani prarodičům ani dětem), tak jsme se přestěhovali. Manžel tady měl poloviční plat a přitom nemovitosti a pozemky tu nejsou o polovinu levnější. Levnější jsou, ale rozhodně ne o polovinu.
Já jsem tu nemohla sehnat práci vůbec, doteď jsem na místě, které náplní práce, pracovní dobou neodpovídá ani v 1% tomu, co jsem měla zajištěného v Praze. To je jiný svět.
A jestli lituji?
Já nevím, životy mého muže a mých dětí jsou mnohem kvalitnější než v Praze, nikdy bych je neobětovala pro sebe. Asi nikdy nemůžeme mít vše.
Snažím se s tím smířit, ale jde to velmi těžce, přestože je pro mě prioritní to, aby se moje děti vídali několikrát týdně i s jinou rodinou, než jsem já.
Snad ti můj pohled pomůže, byl by schopen tvůj muž zkousnout to, že není v práci na místě, kde je pozemek, tak spokojený jako tam, kde je teď?
Muži jsou jiní.
Popřemýšlejte a udělejte rozhodnutí, nemusíte si říkat vše, ale měli byste být k sobě upřímní ohledně toho, kde je vám příjemné žít a jednou vychovávat děti.
To píšeš o mně ne? Akorát jsem o pár let starší.. Jsem v práci, která mě léta nebaví, nesnáším jí, je slabé slovo..mám syndrom vyhoření jak prase..ale bojím se odejít, protože zkoušíme přes Dr. a co když to zrovna vyjde!!! Čekám na odchod na MD jak na smilování Boží..v práci jsem v pasti, chodím sem s totálním odporem..ale už mě to tak nebaví, že vážně uvažuju i nad odchodem a je mi jedno, co bude dál.. Mám dva problémy, které se mi v hlavě denně honí.. první… zda odejít z té posr… práce, která mě totálně psychicky ždímá, a druhý.. Otěhotním někdy, kdy a budu mít své vlastní dítě? Neřešit tyhle dvě věci, tak jsem šťastný člověk… Do toho otázky neustále kolem, kdy budu mít dítě..apod. Takže taky nadávám a velmi tě chápu!!! Těhotnění zdar! Přeji Ti to a sobě taky!!! Tak už!!! Pa
@radkka Děkuju
Vdělání mám ve svém oboru nadstandartní, praxi už asi sedm let a s hledáním nové práce jsem nikdy neměla větší problémy. Na nabídky koukám, ale obvykle je zase znechuceně zavřu s tím, že to co bych v životě chtěla, není další nová práce
Asi bych svůj postoj měla ještě přehodnotit.. Něco na tom bude…
@Sany80s Manžel řiká, že chce (někdy v budoucnu) stavět a stěhovat se. A udělá všechno pro to abych se cítila šťastně. Ale mám tak trochu pocit, že to říká jenom proto, že ví, že si to přeju já a jenom jeho názor z něho jen tak nedostanu
U nás je to tak skoro se vším. Manžel je hodně nerozhodný člověk a tahounem z nás dvou musím být já. Ať už je jedná o to, na co půjdeme do kina, nebo kde budeme žít… S tím jsem si ho brala a miluju ho takového, jaký je, ale občas bych byla taky ráda, aby rozhodnul sám za sebe
Zase nejsem taková, abych toho dokázala využívat a rozhodovat jenom ve svůj prospěch…
@Pajka89 píše:@Sany80s Manžel řiká, že chce (někdy v budoucnu) stavět a stěhovat se. A udělá všechno pro to abych se cítila šťastně. Ale mám tak trochu pocit, že to říká jenom proto, že ví, že si to přeju já a jenom jeho názor z něho jen tak nedostanuU nás je to tak skoro se vším. Manžel je hodně nerozhodný člověk a tahounem z nás dvou musím být já. Ať už je jedná o to, na co půjdeme do kina, nebo kde budeme žít… S tím jsem si ho brala a miluju ho takového, jaký je, ale občas bych byla taky ráda, aby rozhodnul sám za sebe
Zase nejsem taková, abych toho dokázala využívat a rozhodovat jenom ve svůj prospěch…
To chápu, obvykle je jeden ve vztahu ten tahoun.
Ale je mu jasné, že pokud to rozhodnutí dobrovolně nechá na tobě, tak by nikdy nemělo přijít to, že by ti vyčetl, že on se tolik stěhovat nechtěl?