Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nemám ráda svého psa
- Fotoalbum (4)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.7.17 08:09
@Anonymní píše:
Ahoj holky, radši anonymně - stydím se, tak se s tím nemůžu svěřit nikomu známému, tak se tady vypovídám.
Měla jsem pejska a ten mi v lednu umřel. Bylo mi smutno, nového jsem nechtěla, nicméně jsem nakonec o něm začala přemýšlet a manžel nakonec svolil a teď máme týden doma 4 měsíční štěně. Jenže já si k němu neumím najít cestu
Bojím se, že ho nebudu mít ráda, i když se moc snažím. Zatím tam není takové to, co by tam mělo být - ta radost. Mám pořád strach, že manžel na mě bude naštvaný, že nakonec svolil (dolehnou na něj ty povinnosti) a že pes nebude náš parťák, ale přítěžjinak pejsek je hodný, ale když jsme v práci, tak celý den štěká, pomalu ho ale učíme samostatnosti. hrozně se za své pocity stydím, moc doufám, že se to časem změní. Teď ho třeba venčím a říkám si, že takhle bude vypadat můj život celých následujících 15 let
Upřímně, čtyřměsíční štěně jsem taky zase tolik nemilovala. Ten náš byl ve čtyřech měsících takový divný, chvílemi rozhozený, že už nebyl u mamky. Sžíval se s režimem doma, já s ním. To běhání - pětkrát denně krmit, pořád venčit. Měla jsem tehdy dovolenou, jinak bych to nezvládla. Takže na lásku tolk času nebylo. Myslím, že to přišlo postupně, opravdu silně až třeba v jednom roce. Dneska je mu sedm a je to nejmilovanější člen rodiny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 08:14
@Anonymní píše:
Ahoj holky, radši anonymně - stydím se, tak se s tím nemůžu svěřit nikomu známému, tak se tady vypovídám.
Měla jsem pejska a ten mi v lednu umřel. Bylo mi smutno, nového jsem nechtěla, nicméně jsem nakonec o něm začala přemýšlet a manžel nakonec svolil a teď máme týden doma 4 měsíční štěně. Jenže já si k němu neumím najít cestu
Bojím se, že ho nebudu mít ráda, i když se moc snažím. Zatím tam není takové to, co by tam mělo být - ta radost. Mám pořád strach, že manžel na mě bude naštvaný, že nakonec svolil (dolehnou na něj ty povinnosti) a že pes nebude náš parťák, ale přítěž
Jestli máš takové pocity..Dej ho někomu..Ve 4 měsících máš šanci ho lehce udat, vezme si ho k sobě kdo ho bude mít rád..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 08:28
Já ke štěňatům taky nějak extra vztah neměla. Jsou roztomilý, ale jen u cizího, kde po něm nemusím uklízet. Já mám raději starší psy s kterými už se dá neco pořádného podnikat.
Edit nevím jestli to má nějaké propojení, ale podobně to mám s dětmi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 08:35
@Anonymní píše:
Ahoj holky, radši anonymně - stydím se, tak se s tím nemůžu svěřit nikomu známému, tak se tady vypovídám.
Měla jsem pejska a ten mi v lednu umřel. Bylo mi smutno, nového jsem nechtěla, nicméně jsem nakonec o něm začala přemýšlet a manžel nakonec svolil a teď máme týden doma 4 měsíční štěně. Jenže já si k němu neumím najít cestu
Bojím se, že ho nebudu mít ráda, i když se moc snažím. Zatím tam není takové to, co by tam mělo být - ta radost. Mám pořád strach, že manžel na mě bude naštvaný, že nakonec svolil (dolehnou na něj ty povinnosti) a že pes nebude náš parťák, ale přítěž
týden je ještě málo. je jasné že srovnáváš no, chce to čas 
. Já po smrti psa dalšího nechtěla, vždy jsme říkala že nikdy, vše vyhodila no a tak za 2 roky 
, ale vždy jsem chtěla jiné plemeno protože těžko budu srovnávat kavalíra a jorka . ted máme dokonce 2 fenky ale úmrtí psa člověka fakt zasáhne. Dej tomu čas, tohle je jiný pes než byl ten co umřel a štěněcí období je nejhorší a za pár týdnů to bude taky fajn parták, ale původního nahradit nemůže . Hlavně je nesrovnávej, vždy a to horší se zapomene a člověk s pamatuje jen to co bylo fajn ale i minulý pes byl štěně a bylo to náročné než se vše naučil a ted máš taky štěně a čím bude starší tím bude vše jednodušší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 08:41
@Anonymní píše:
Ahoj holky, radši anonymně - stydím se, tak se s tím nemůžu svěřit nikomu známému, tak se tady vypovídám.
Měla jsem pejska a ten mi v lednu umřel. Bylo mi smutno, nového jsem nechtěla, nicméně jsem nakonec o něm začala přemýšlet a manžel nakonec svolil a teď máme týden doma 4 měsíční štěně. Jenže já si k němu neumím najít cestu
Bojím se, že ho nebudu mít ráda, i když se moc snažím. Zatím tam není takové to, co by tam mělo být - ta radost. Mám pořád strach, že manžel na mě bude naštvaný, že nakonec svolil (dolehnou na něj ty povinnosti) a že pes nebude náš parťák, ale přítěž
Asi štěně přišlo příliš brzo po ztrátě předchozího psa. Štěňata jsou roztomilá, naši psí holku miluju od první fotky (přišla 10 měsíců po odchodu předchozí fenky), ale je s nima spousta práce. Je to jako s dětma. Psi jsou super tak od roku, základní výcvik mají, krmíš 2 x denně, loužičky nedělají, spí celou noc. Ale já si moc neužívala ani miminkovské období dcerky, s tou si víc rozumím teď v 8 měsících a vím, že úplně super to bude tak od dvou let (což bude dle psychologů na úrovni toho psa 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.17 08:46
@Markéta80 píše:
týden je ještě málo. je jasné že srovnáváš no, chce to čas
Tak snad jo. Je pravda, že je teď stresové období. Když jsme si pejska přivezli, tak jsme s ním byli 4 dny doma a asi jsme ho trochu rozhýčkali. On je šikovný, už umí přiběhnout na zavolání a i si lehne do pelechu, když se řekne místo (pomalu se učí). Jenže tento týden musíme chodit do práce a to je kraválu a kraválu. Štěká a kňučí fakt hlasitě a to byl od chovatelky zvyklý na to, že odcházela. Odpoledne ho cvičíme samotě a zvyká si pomalu, ale v to ráno to prostě vycítí. A tohle je extrémně stresová situace i pro nás, protože manžel je z toho na nervy, dneska vezl pejska na hlídání rodičům, ať není po baráku kravál celý den zas (bydlíme v paneláku). A toto mi prostě taky nepomáhá k němu přilnout fakt moc bych chtěla. Ale zatím vidím jen a jen ty starosti a říkám si, že jsem trubka, že jsem si sama na nás upletla takový bič. A přitom jsem o koupi uvažovala tak 2 - 3 měsíce, vše jsme pořádně prodiskutovali a zvážili, nebyla to žádná neuvážená koupě. Budu věřit, že máte pravdu a že to chce jen čas zvyknout si na novou povahu a nového pejska a že se zžijeme 
Jinak od příštího týdne mám 10 dní dovolené, tak budu trénovat a cvičit tu samotu. Snad si k sobě najdeme cestu a budeme ti parťáci
- Citovat
- Upravit
12.7.17 09:09
Dej tomu čas, snažíš se, to je vidět, je to jak s miminkem, vše si musí sednout. Já když jsme si přivezli před 13 lety naše štěně, tak to co prováděl doma, z toho jsem byla na nerv a dlouho byl i strašně divoký. Změnilo se to. Teď si přeji jen to, ať tu s námi ještě je… zvládneš to, neboj 
Co je to za plemeno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 09:10
@Anonymní píše:
Tak snad jo. Je pravda, že je teď stresové období. Když jsme si pejska přivezli, tak jsme s ním byli 4 dny doma a asi jsme ho trochu rozhýčkali. On je šikovný, už umí přiběhnout na zavolání a i si lehne do pelechu, když se řekne místo (pomalu se učí). Jenže tento týden musíme chodit do práce a to je kraválu a kraválu. Štěká a kňučí fakt hlasitě a to byl od chovatelky zvyklý na to, že odcházela. Odpoledne ho cvičíme samotě a zvyká si pomalu, ale v to ráno to prostě vycítí. A tohle je extrémně stresová situace i pro nás, protože manžel je z toho na nervy, dneska vezl pejska na hlídání rodičům, ať není po baráku kravál celý den zas (bydlíme v paneláku). A toto mi prostě taky nepomáhá k němu přilnout
co je to za rasu 
my druhou fenku zvažovali, ale kolikrát si říkám že to nebyl dobrý nápad , první je extra klidná, nic nikdy nerozkousala a co jsme přinesli druhou tak první se jí bála a mladší po ní jde, neustále jí honí, kouše. Jo spolu spí v pelechu ale jinak ji klidně táhne za ocas, asi si chce i hrát a starší chce mít klid. Mladší rozkouše co najde 
, je to můj závislák, zvednu se a ona taky musí. Zase doma je hodná, neštěká a asi kdyby byla sama byla by víc v klidu takhle pořád jde po starší a starší je blbá a ani se nebrání, kdyby po ní několikrát vystartovala možná mladší by byla v klidu 
tak snad až dospěje zklidní se na kouše a sežere co najde, kolik hraček už jsem vyházela, leží, je v klidu a najednou slyšim známé zvuky, kouknu a ona kouše židli , ale má takový lidský výraz že ani zlobit se nedá, vždy a ní zhouknu a kouká jako že ona nic a je potvora, rozkousané věci nosí do pelechu té starší Konečně pár dí co mě nebudí v 6 ráno což je velký posun a je to paráda venčit v 8 než když mě budila po 5 h 
tak možná zlom a už jí to vydrží Jo je to závislák ale už ted vím že jinou rasu nechci, vnitřně mě fakt sedí jen kdyby nesežrala co najde, minule sežrala voskovku, venku jsme si říkala co to z ní leze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 09:14
Dej tomu čas… samotě se naučí a jak poroste zase to bude největší parťák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.17 09:22
Děkuji za povzbuzující slova jinak pro tazatelky - máme vipeta. A udělám teda pro náš vzájemný vztah maximum jen mě dnes přepadla taková ta zoufalost.
- Citovat
- Upravit
12.7.17 09:31
Když byli hafkoj asi 3 měsíce ptali se nás známý, co bude s ním, kdybychom se rozešli, na ferovku jsem řekla, že by si ho nechal přítel, vždyť má zázemí, práci atd.. Nevím, co mě to napadlo, teď jsou mu dva roky a je to to nejlepší, co mě v životě potkalo a nikdy bych ho nikomu nedala. Ono u těch štěnat je to nějak moc povinností, než toho užívání, bude dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 09:32
My máme čerstvě doma italáčka. A je to skoro to podobné - na nás si rychle zvykl, když jsme doma, chodí spát do svého pelíšku a půl večera o něm nevíme, pak přijde na gauč se pomazlit a spinkat tam a když chce mít svůj klid, jde zase do pelíšku a nebo někdy je v pelíšku a jen kouká, co my děláme Když jdeme s košem nebo např. nakoupit, zkoušíme ho nechávat samotného a vydrží 30 minut až hodinu úplně v pohodě (natáčeli jsme ho a chvilku si hraje a pak usne). Jenže jakmile odejdeme do práce spustí svou serenádu (vyje, štěká, skoro až prozpěvuje, je to fakt šílené) a nepřestane (natáčeli jsme ho). Nicméně na těch odchodech a osamocení budeme pracovat a jestliže ty máš naplánovanou dovolenou, tak to podle mě pěkně nacvičíte a také si na sebe zvyknete Uvidíš, možná že i jakmile přestane vyštěkávat a tímto tě stresovat, tak si k němu tu cestu hned najdeš lehčeji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.17 12:24
@Anonymní píše:
Děkuji za povzbuzující slova
Prosím, hlavně se k němu nechovej ošklivě a nekřič na něj. Vipeti jsou strašně citlivý, nemůže se na ně s křikem, jinak z něho uděláš neurotickýho psa. Je teda divný, že pořád štěká, vipeti jsou docela tichý plemeno, taky jednoho mám a štěká fakt minimálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Ahoj holky, radši anonymně - stydím se, tak se s tím nemůžu svěřit nikomu známému, tak se tady vypovídám.
jinak pejsek je hodný, ale když jsme v práci, tak celý den štěká, pomalu ho ale učíme samostatnosti. hrozně se za své pocity stydím, moc doufám, že se to časem změní. Teď ho třeba venčím a říkám si, že takhle bude vypadat můj život celých následujících 15 let 
A ano, všechno jsem si uvědomovala už předtím, vím, že pes je zodpovědnost a přijala jsem jí. Uvědomuji si to vše, jen prostě jsem myslela, že ta láska bude silnější než ty povinnosti a zatím to tak necítím 
připadám si jako hrozný člověk, vůbec nevím co dělat. Tak jsem chtěla zjistit, jestli jste též některá měla takové pocity a jak se to zvládlo? překonaly jste to?
Měla jsem pejska a ten mi v lednu umřel. Bylo mi smutno, nového jsem nechtěla, nicméně jsem nakonec o něm začala přemýšlet a manžel nakonec svolil a teď máme týden doma 4 měsíční štěně. Jenže já si k němu neumím najít cestu
Bojím se, že ho nebudu mít ráda, i když se moc snažím. Zatím tam není takové to, co by tam mělo být - ta radost. Mám pořád strach, že manžel na mě bude naštvaný, že nakonec svolil (dolehnou na něj ty povinnosti) a že pes nebude náš parťák, ale přítěž