Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nemám ráda svého psa
- Fotoalbum (4)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.2.22 08:22
@Anonymní píše:
Ozve se mi prosim nekdo, kdo nemel rad sveho psa a zlepsilo se to?
Mam stene, presne takove, jako jsem chtela. Ale nemam ho rada a nevim, co s tim. Strasne rada bych ho dala pryc, okoli to nechape, deti placou, kdyz to zminim. Jenze vse (pece atd) je na me, pes nevydrzi sam, u hriste silene, ale silene rve, dokonce si zranil nohu. Bydlime ve meste, jenze on se tam boji a tak vubec nechce chodit na voditku!!! Nevim, co delat.
Dobrý den, je čestnější si přiznat, že na výchovu, výcvik a péči o psa nemáte. Čas, chuť ani vůli. Není to jednoduché a není to pro každého. Mít psa je velká radost, ale mnohem více starostí, zodpovědnosti a práce. To, co popisujete je nesocializované štěně, kterému se musíte věnovat a vše ho učit, zabavit ho, jako dítě. Ono je teď bohužel in mít psa, každá socka (to nemyslím na Vás, ale všeobecně) si ho může pořídit, je to blbý, hlavně pro ty zvířata no…Buď psa chcete a začnete makat na výchově, socializaci a výcviku, nebo mu najděte lepší domov. Sám od sebe se nevychová. Pomoci Vám mohou na místním cvičáku pro psy a nevyhnete se ani teorii, kterou si musíte nastudovat sama buď na netu, nebo z knih. Žádný učený z nebe nespadl a u psů to platí stoprocentně. A to jsem mnohaletý pejskař se zkušenostmi s výcvikem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.22 09:02
@Anonymní píše:
Ozve se mi prosim nekdo, kdo nemel rad sveho psa a zlepsilo se to?
Mam stene, presne takove, jako jsem chtela. Ale nemam ho rada a nevim, co s tim. Strasne rada bych ho dala pryc, okoli to nechape, deti placou, kdyz to zminim. Jenze vse (pece atd) je na me, pes nevydrzi sam, u hriste silene, ale silene rve, dokonce si zranil nohu. Bydlime ve meste, jenze on se tam boji a tak vubec nechce chodit na voditku!!! Nevim, co delat.
Chce to čas, strašne vela trpezlivosti a hlavne sa tomu psovi venovať. My sme si brali polročnú fenku z útulku a prvé tri mesiace s ňou vôbec neboli lahké. Vyvenčiť ju bol nadludský výkon, strašne sa všetkého bála, síce sa vonku tešila ale keď sme vyšli pred panelák tak sa zasekla a skončili sme. Inak s ňou teda žiadny iný problém nebol. Musím sa priznať že mi vtedy tiež pár krát preblesklo hlavou či by jej nebolo lepšie niekde inde. Našťastie sa to časom zlepšilo a problém s venčením takmer úplne zmizol. 🙂 Tolko k tomu strachu. Čo sa týká štekania a toho že nevydrží sám doma tak si myslím že to nie je nič čo by sa nedalo vyriešiť. Blbé ale je že toho psa nemáte rada, takže zrejme nemáte chuť do neho ten čas a trpezlivosť investovať..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nelel12
15.2.22 09:39
Prosimtě dej jí někomu, kdo si ji výchová, dá ji režim a bude ji milovat.
Pes není jen zvíře, je to člen rodiny, je to jediný tvor na světě, který miluje svoji rodinu víc než sebe, pokud to z tebe cítí a ty jsi ten hlavní, kdo ji vyhchovává, tak se nedivím, že pes nespolupracuje.
Cítí z tebe, že ji nemáš ráda. To jak píšeš, že je vychcaná k.nda, to mi fakt stačí… 
Je absolutně jedno, že je zachráněná, že měla jít do útulku…že je to ořech. (Má nějakou povahu, může být víc živější, aktivní, jestli je to oříšek, tak může bejt mix, třeba důslednost, láska a výchova!!!) Neměla si to dělat, bráti si jí (myslím takového psa u kterého neznáš povahu),když na ni nemáš nervy.
Měla jsi se jí věnovat, nastavit pravidla..hlavně ji dát lásku. Jeslti sis poridila psa, máš malý dítě, nemáš čas, tak se přece nemůžeš divit, že se na pelechu a jednom místě nic nenaučí!!
Jinak je mi víc než jasný, že po ní řveš, když štěká…
Já mám taky fenu, zlobí a nadělala se dost, hlavně je tvrdohlavá, umouněná, stačila důslednost…
Jo a mimochodem pes štěká…
A jestli ti můžu poradit, ty si buldočka fakt nekupuj…, mají dost často zdravotní problémy..a když tě slyším, tak by to byl akorát další chudák…
- Citovat
- Upravit
15.2.22 09:43
@Zdenulkavlad píše:
Jak může někdo napsat, že pes je vyčuraná ku.da..tak ten by měl dostat přes hubu. Takový člověk se neumí chovat, tak jak potom může vychovat pejska.
Prosím tě, reaguješ na pět let stary dotaz, jsi aspoň přečti celou diskusi, ať víš, kam se posunula, než napíšeš nějaké moudro.
To jsi si založila nový nick, abys tady mohla hloupě nadávat do staré diskuse?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
15.2.22 09:44
@Fjodorka píše:
Ta čuba nemůže za to, že je nevychovaná a asi i znuděná.Po deseti letech s mým předchozím psem, který byl úžasný, dokonalý a skvělý, jsme si pořídili štěně toho samého plemene, příbuzného. Štěně mi bohužel nesedlo, prvního půl roku mi přišlo, jako by šlo jen o nějakého psa na hlídání a když mi to v hlavě seplo, měla jsem doma pubertálního výrostka. Také jsem ho neměla ráda, není tak chytrý, je jen hezčí, prostě takový Ken, tupý hezounek
(zrovna teď se tu zubama drží za ocas a točí se dokola
)
Jediné řešení je začít se psem pracovat. Pes začne fungovat lépe, majitel si k němu vybuduje vztah. Pomáhá cvičení pomocí pozitivní motivace, klikr a shaping, kdy si majitel může zjistit, jak je jeho pes vnímavý a super.
Tenhle víkend jsme byli na cvičáku zkusit dogracing a zase nás to někam ve vztahu posunulo, byl vážně dobrý!Chce to prostě se psem pracovat. Jeho chování se zlepší a vztah prohloubí.
Příspěvek upraven 14.02.17 v 07:32
Tos napsala moc hezky.. 
..a platí to i obecně.
- Citovat
- Upravit
15.2.22 09:46
@Nelel12 další taková, co neumí moc číst. Víš, že reaguješ na pět let starý dotaz a diskuse se značně posunula a píšeš tedy úplně mimo.
Nejdříve přečíst celou diskusi, potom psát k aktuálnímu tématu. Protože za pět let už to má zakladatelka nejspíš vyřešené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nelel12
15.2.22 09:47
Hm všimla jsme si…teď když čtu to nahoře. @mado
No omlouvám se, to jsem fakt přehlédla…
Doufám, že to má vyřešené..
- Citovat
- Upravit
15.2.22 10:17
@Anonymní píše:
Ozve se mi prosim nekdo, kdo nemel rad sveho psa a zlepsilo se to?
Mam stene, presne takove, jako jsem chtela. Ale nemam ho rada a nevim, co s tim. Strasne rada bych ho dala pryc, okoli to nechape, deti placou, kdyz to zminim. Jenze vse (pece atd) je na me, pes nevydrzi sam, u hriste silene, ale silene rve, dokonce si zranil nohu. Bydlime ve meste, jenze on se tam boji a tak vubec nechce chodit na voditku!!! Nevim, co delat.
kolik je štěněti měsíců? no to ani dospělý pes nebude spokojený když ho uvážeš u hřiště. Co tam asi tak má dělat? Se štěnětem je to vždy na začátku náročné. I na to vodítko si štěně musí zvyknout a naučit se to. Záleží i co je to za plemeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.22 15:50
@Anonymní píše:
Ozve se mi prosim nekdo, kdo nemel rad sveho psa a zlepsilo se to?
Mam stene, presne takove, jako jsem chtela. Ale nemam ho rada a nevim, co s tim. Strasne rada bych ho dala pryc, okoli to nechape, deti placou, kdyz to zminim. Jenze vse (pece atd) je na me, pes nevydrzi sam, u hriste silene, ale silene rve, dokonce si zranil nohu. Bydlime ve meste, jenze on se tam boji a tak vubec nechce chodit na voditku!!! Nevim, co delat.
Stene co nejdriv nekomu dej/prodej a detem porid treba morcata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.22 07:00
@Zdenulkavlad píše:
Jak může někdo napsat, že pes je vyčuraná ku.da..tak ten by měl dostat přes hubu. Takový člověk se neumí chovat, tak jak potom může vychovat pejska.
Kdyby jen čokla, horší když má děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 00:48
Tak, že chce byt s vami je normalni, pes je proste spolecensky zvire.
Evidentne nemas douceny povel místo, jinak by se ti nevracela a taky nema dostek vybiti, to by nemela potrebu se vracet a chrápala by. Je to jednoduchý.
Co je to priblizne za krizence? Pes je venku plny energie, je to normalni. Proste ji uc klidu, odpocinku, venku ji vyblni a pak trenuj chuzi na voditku. Pokud na vse steka, tak strachova agrese, vzhledem k minulosti se nemuzes asi divit. Tak trenujte. Pokud steka na zvonek, zase trenujte. Tohle neni vubec o psovi, ale o tobe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 00:51
@Divná Bára tak o svých psech mluvím s prateli, hlavne lidmi od psů taky různě… vetsina kynologu si zanadava, no a… a to neznamená, že je nemam, rada ze tak mluvim i pred nebo na syna proboha 
A udiv se, sve psy mam vychovane a vycvicene
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.22 20:46
@LennyL1 píše:…
To vše ho musíš naučit a pokud Tě obtěžuje se mu věnovat, tak radši najdi vhodnějšího majitele, dokud je ještě štěně. Co máte za plemeno? Zkus chodit na cvičák a poradit se s někým zkušeným. Já úplně nechápu, že máš štěně, přesně jaké jsi chtěla a teď ho nezvládáš! To sis o tom plemeni nic nezjistila?
No to je právě ten problém. Lidi si pořídí mazlíčka a pak se mu nechce věnovat. To je celé! Promiňte to přirovnání, když řeknu, že je to podobné jako vychovávat děti. Prostě od malička učit, učit a zase učit. Mám malého pejska a nikdy bych nemohla říct, že ho nemám ráda i když někdy zlobí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.23 09:31
Od debaty uběhlo už hodně času, ale musím uznat, že zakladatelku chápu…
Mám psa, už mu bude 10 let. A musím uznat, že už ho jenom ‚dožívám‘. Nebyla to nějaka dobrá shoda povah, i když je hodný, poslušný, neagresivní, doma nešpiní, kdyz byl mlaďoch, chodili jsme na agility a byl v tom hodně dobrý… Ale nikdy jsem k němu neměla extra vztah. Psa chtěl manžel, já spíš teda svolila. Není to vůbec mazel, spíš je fikaný jako pes zakladatelky, přemýšlí, jak ukrást jídlo, kde s námi vyběhnout…často kňučí, a to už odmala. Projede okolo domu auto, kňučí, otevřu lednici, kňučí, chce ven, kňučí, chce dovnitř, kňučí… Někdy kňučí i jen tak. Je to k zešílení.
No ale na zacátek. Manžel chtěl strašně psa, velké plemeno, prostě s tím počítal jako s hotovou věcí, že pes jednou bude, já byla proti, chtěla jsem své pohodlí, nechtěla jsem chodit ven i v zimě se 40 horečkou, sbírat bobky a utírat loužičky, lovit si chlupy z jídla, věnovat se výchově, socializaci, přemýšlet, kam s ním, když budeme chtít jen na výlet… nic jsem proti psům neměla, ale prostě jsem věděla, že to je obrovská zodpovědnost a já se nechtěla na 15 let obětovat zvířeti, které si to nevybralo, neocení to a po všech těch letech otrocké péče prostě jen umře. Neviděla jsem v tom žádný benefit. Cizí psy jsem si pohladila, sousedovic psy pohlídala, ale doma jsem to mit prostě nechtěla. Manžel mě ujišťoval, že se o pejska postara sám, vychová ho, bude venčit, já nebudu muset dělat nic, a tak jsem svolila s tím, že mu s pejskem pomohu, ale hlavní břemeno péče bude na něm. Houby s octem! Změnily se mu podmínky v práci a rok byl v Německu, pak v Itálii, domů jezdil jen na vikendy… hádejte, komu zvíře padlo na krk i s výchovou a výcvikem. Chtělo se mi brečet, o tom plemeni jsem nevěděla nic, končila jsem školu, diplomka, státnice, do toho energické štěně, co každý den rostlo a bylo schopné mě na vodítku strhnout a já na něj sama. Ok, překousla jsem to, chodila s ním na cvičák, na agi, aby se vyblbnul (energické lovecké plemeno). Přesto život s ním byl jen o tom, kdo dál dočůrá, ničil byt, kradl jídlo, bylo tam hodně problémů k řešení. Všechno jsem vyřešila (až na to kňourání) pomocí trenérů, stálo to hrozně nervů, času i peněz. Manžel ho jen prostě venčil, nijak víc se mu nevěnoval. Postupně jak přišly děti, začala jsem k němu mít takový odmítavější postoj… Logicky, začala jsem mít jiné priority, plus jedno z dětí je postižené a potřebuje hodně terapií a jednoduše mu nemůžu říct, že na něj kašlu, protože pejsek je důležitější. Byla to ty první roky prostě pro mě příliš velká oběť (navíc - bydleli jsme v bytě). Pes často kňučel z nudy a já si myslela, že chce chudák ven, tak jsem budila mimino do nosiče a honem, aby chudáček pejsek netrpěl… A pes si ze mě dělal čurinu . Prostě zkouší hranice, je to hodně chytrý psisko, bohužel. Musela jsem se pořád rozhodovat, jestli půjdeme na hřiště nebo vysvětlovat dítěti, že teď se musíme věnovat pejskovi a ten na hřiště nesmí. Chlap v práci, jasný, zas jsem psa ‚ods*ala‘ já. Nechtěla jsem, aby pes čuměl od tmy do tmy doma a čekal na páníčka, navíc jsem se bála, že se vratí jeho demoliční sklony, kdyz se mu nebudu dost věnovat.
Teď jsme v domku, tak to nemusím řešit, otevřu mu na zahradu a nazdar. Je to lepší, mám i víc času na děti, on je už starý, tak toho moc nevyžaduje. Jedna procházka v pomalém tempu a jinak jen na zahradě. Jen já už úplně vyhořela a nejradši bych byla, kdyby se dal vrátit čas a já trvala na svém a nikdy k psovi nesvolila.
Přitom psy mám ráda, bohužel uz si asi uvědomuju, že jen když jsou cizí. Tohle je můj první a poslední pes, uvědomila jsem o tom manžela, že další prostě přes moji mrtvolu. Může slibovat jak chce, že se postará sám, víme, jak to dopadá a můžu mu to předhodit kdykoli jen pípne, že by ještě chtěl pejska. Ne že bych mu to chtěla vyčítat, on to prostě nedomyslel, psa mívali vzdycky u rodičů doma, ale bez výchovy, bez veterináře, v kotci na dvoře. Dost rozdíl v náročnosti oproti bytovému městskému psovi, kterého člověk nechce týrat. Za těch 10 let mám pocit, že mi sebral všechen volný čas a neměla jsem z toho nic. Prostě ho vnímám jen jako takovou chodící kňučící mašinku na hovínka.
On ze mě samozřejmě vždycky cítil, že jsem ho nedokázala mit extra ráda (a já se k tomu prostě nedokázala donutit), a tak se navzdory vší mojí péči upnul na manžela, k němu se lísá, žárlí na něj, cpe se mezi nás, když si hraje s dětmi, pes je odstrkuje… Jenomže věnuju se mu já.
Podcenila jsem, jak moc je to náročné a jaká je to oběť, když jsme ho pořídili. Ale už ho důstojně dochováme, je to už stařeček. Nechci ani radu ani nic, jen že chápu, že si pes s člověkem někdy nesednou a že to člověk při pořízení někdy nedomyslí. Jenom potom už je pozdě bycha honit, že, už se člověk musí prostě starat.
- Citovat
- Upravit
24.1.23 10:09
@Anonymní píše:
Od debaty uběhlo už hodně času, ale musím uznat, že zakladatelku chápu…
Mám psa, už mu bude 10 let. A musím uznat, že už ho jenom ‚dožívám‘. Nebyla to nějaka dobrá shoda povah, i když je hodný, poslušný, neagresivní, doma nešpiní, kdyz byl mlaďoch, chodili jsme na agility a byl v tom hodně dobrý… Ale nikdy jsem k němu neměla extra vztah. Psa chtěl manžel, já spíš teda svolila. Není to vůbec mazel, spíš je fikaný jako pes zakladatelky, přemýšlí, jak ukrást jídlo, kde s námi vyběhnout…často kňučí, a to už odmala. Projede okolo domu auto, kňučí, otevřu lednici, kňučí, chce ven, kňučí, chce dovnitř, kňučí… Někdy kňučí i jen tak. Je to k zešílení.
No ale na zacátek. Manžel chtěl strašně psa, velké plemeno, prostě s tím počítal jako s hotovou věcí, že pes jednou bude, já byla proti, chtěla jsem své pohodlí, nechtěla jsem chodit ven i v zimě se 40 horečkou, sbírat bobky a utírat loužičky, lovit si chlupy z jídla, věnovat se výchově, socializaci, přemýšlet, kam s ním, když budeme chtít jen na výlet… nic jsem proti psům neměla, ale prostě jsem věděla, že to je obrovská zodpovědnost a já se nechtěla na 15 let obětovat zvířeti, které si to nevybralo, neocení to a po všech těch letech otrocké péče prostě jen umře. Neviděla jsem v tom žádný benefit. Cizí psy jsem si pohladila, sousedovic psy pohlídala, ale doma jsem to mit prostě nechtěla. Manžel mě ujišťoval, že se o pejska postara sám, vychová ho, bude venčit, já nebudu muset dělat nic, a tak jsem svolila s tím, že mu s pejskem pomohu, ale hlavní břemeno péče bude na něm. Houby s octem! Změnily se mu podmínky v práci a rok byl v Německu, pak v Itálii, domů jezdil jen na vikendy… hádejte, komu zvíře padlo na krk i s výchovou a výcvikem. Chtělo se mi brečet, o tom plemeni jsem nevěděla nic, končila jsem školu, diplomka, státnice, do toho energické štěně, co každý den rostlo a bylo schopné mě na vodítku strhnout a já na něj sama. Ok, překousla jsem to, chodila s ním na cvičák, na agi, aby se vyblbnul (energické lovecké plemeno). Přesto život s ním byl jen o tom, kdo dál dočůrá, ničil byt, kradl jídlo, bylo tam hodně problémů k řešení. Všechno jsem vyřešila (až na to kňourání) pomocí trenérů, stálo to hrozně nervů, času i peněz. Manžel ho jen prostě venčil, nijak víc se mu nevěnoval. Postupně jak přišly děti, začala jsem k němu mít takový odmítavější postoj… Logicky, začala jsem mít jiné priority, plus jedno z dětí je postižené a potřebuje hodně terapií a jednoduše mu nemůžu říct, že na něj kašlu, protože pejsek je důležitější. Byla to ty první roky prostě pro mě příliš velká oběť (navíc - bydleli jsme v bytě). Pes často kňučel z nudy a já si myslela, že chce chudák ven, tak jsem budila mimino do nosiče a honem, aby chudáček pejsek netrpěl… A pes si ze mě dělal čurinu
Teď jsme v domku, tak to nemusím řešit, otevřu mu na zahradu a nazdar. Je to lepší, mám i víc času na děti, on je už starý, tak toho moc nevyžaduje. Jedna procházka v pomalém tempu a jinak jen na zahradě. Jen já už úplně vyhořela a nejradši bych byla, kdyby se dal vrátit čas a já trvala na svém a nikdy k psovi nesvolila.
Přitom psy mám ráda, bohužel uz si asi uvědomuju, že jen když jsou cizí. Tohle je můj první a poslední pes, uvědomila jsem o tom manžela, že další prostě přes moji mrtvolu. Může slibovat jak chce, že se postará sám, víme, jak to dopadá a můžu mu to předhodit kdykoli jen pípne, že by ještě chtěl pejska. Ne že bych mu to chtěla vyčítat, on to prostě nedomyslel, psa mívali vzdycky u rodičů doma, ale bez výchovy, bez veterináře, v kotci na dvoře. Dost rozdíl v náročnosti oproti bytovému městskému psovi, kterého člověk nechce týrat. Za těch 10 let mám pocit, že mi sebral všechen volný čas a neměla jsem z toho nic. Prostě ho vnímám jen jako takovou chodící kňučící mašinku na hovínka.
On ze mě samozřejmě vždycky cítil, že jsem ho nedokázala mit extra ráda (a já se k tomu prostě nedokázala donutit), a tak se navzdory vší mojí péči upnul na manžela, k němu se lísá, žárlí na něj, cpe se mezi nás, když si hraje s dětmi, pes je odstrkuje… Jenomže věnuju se mu já.
Podcenila jsem, jak moc je to náročné a jaká je to oběť, když jsme ho pořídili. Ale už ho důstojně dochováme, je to už stařeček. Nechci ani radu ani nic, jen že chápu, že si pes s člověkem někdy nesednou a že to člověk při pořízení někdy nedomyslí. Jenom potom už je pozdě bycha honit, že, už se člověk musí prostě starat.
„chodící kňučící mašinku na hovínka.“
- velmi vystizne : zepředu dáš granule a zezadu vylezou hovínka.
Jinak jsi to velmi pekne popsala, a tak to skutečně je, bohužel zi, co by si toto měli přečíst, to neprectou.
My máme 2.psa,ale naštěstí máme rd se zahradou, kdyby měl být pes jen v bytě, tak ho nechci nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
