Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemohoucí narcis. Co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
21.9.23 10:06
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.9.23 10:13
@Anonymní píše:
To co píšeš přesně popisuje mě…přesně tyhle následky mám a to je mi skoro 40. Průšvih je ten, že už je jen jeden z rodičů, přesně mi rozkládal až doteď celý život, já mám teď vlastní rodinu což strašně špatně nese, jenže je mu přes 70 a potřebuje už pomoc a bude potřebovat čím dál víc. Bohužel není ani finančně zajištěný ani nemá nikoho než mě, v důsledku své šílené povahy, nevyšel nikdy s nikým na dlouho. A co teď. Jsem z té situace zoufalá upřímně řečeno. Momentálně jsem komunikaci utnula, je to pár týdnů, čekám kdy přijde ta smršť s výhrůžkami sebevraždou, divím se že už to tu není. A já fakt nevím co pak. Jako bezdětná jsem vždycky přiběhla, řešila, nechala to na sebe všechno nasypat a čekala až to přejde a do té doby „sekala dobrotu“ podle představ rodiče. To s miminem na krku nemůžu ani kdybych chtěla, a já nějak nechci, chci být chvíli spokojená a v pohodě, mám manžela, mám dítě, jsme zdraví a nic nám nechybí, proč si to zase mám nechat otrávit. Fakt nevím co dál.
Tak teď jsi přesně popsala můj život 🫣. Je mi přes 40 a doteď jsem se nevymanila z vlivu mého otce. A to mám pocit, že už jsem to hooodně omezila. Ale to jeho nadřazenecké šéfování ho neopustí asi nikdy.
- Citovat
- Upravit
21.9.23 10:35
@Anonymní píše:
A to je v pořádku bít malé dítě do hlavy, rozlámat o jeho kosti a hlavu vařečku, kopat do něj v botech a ponižovat ho i verbálně?
A je pak v pořádku, když takový člověk chce, aby kolem něj dotyčné dítě skákalo a „staralo se“?
I kdyby se soudili o cokoliv, nic jim nikdo nepřiklepne, protože je to v rozporu s dobrými mravy a tito lidé mohou být rádi, že nesedí v kriminále.
V některých chvílích mne skutečně mrzí, že nelze rodičům objednat stejnou péči, jakou dávali oni svým dětem. Jen na jeden jediný den, jen pro ochutnání. Aby se trochu zastyděli a aby si objednaného nákupu až před dveře vážili.
Ty máš bohužel úplně nereálné představy a očekávání. Oni se NIKDY nebudou stydět a nikdy si neuvědomí, že něco dělali špatně, víš. Ani si nikdy nebudou vážit něčí pomoci. Ani kdybys je mlátila od rána do večera a nechala je hnít ve vlastních výkalech. Vždycky za všechno můžou ti druzí. To je hlavní poznávací znak narcisů.
Příspěvek upraven 21.09.23 v 10:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.23 10:38
@Anonymní píše:
Prvně to je právě ten naučený pocit viny a povinnosti vůči ní jí poslouchat a vydržet všechno.Ten není lehké odpojit, pokud jsi citlivější a oni tě v dětství náležitě vycvičili, izolovali od okolí, takže to zjištění, že druzí rodiče se chovají jinak, prožíváš až před pubertou. Dobrých 12 let cca jsem prožila v domnění, že jsem nejhorší nevychovatelný hajzl, tak jsem byla i oslovována. To jen na pochopení té hluboké rýhy „povinnost vůči rodiči“.
A druhak člověk tak trochu čeká, že to je jen období, že to přejde, že jsou pod vlivem covidu, televize, voleb, války a že to je součást toho vymytí mozku z médií. No, pak ti dojde, že není. Ale taky mi to prostě chvíli trvalo.Normální člověk by s telefonem praštil. A právě proto jsou tyhle diskuze, protože normální lidi by tohle ani neřešili. Ale ty oběti těchto rodičů to mají jinak a ta cesta k normálnosti je pro ně dlouhá a bolestivá.
A právě proto, že si dobře uvědomuješ, že tě to naučili oni a že to bylo špatně, s tím můžeš začít něco dělat 
A ne se od nich do smrti nechat buzerovat. Dokud si to člověk neuvědomuje, tak to neřeší.
Prostě musíš ten zajetý vzorec chování změnit, třeba s pomocí terapeuta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.23 10:40
@Mkmkz píše:
myslim, ze by ti niektori ludia povedali, ze pekne chvile s rodicmi mozu vyzerat aj inak.
ty im terapeutku robit nemusis. mas pravo byt dietatom.
mas manzela, rodinu?
Rodinu mám. Ale bohužel jsme podepsani chováním rodičů.
- Citovat
- Upravit
21.9.23 10:41
@Anonymní píše:
Rodinu mám. Ale bohužel jsme podepsani chováním rodičů.
myslela som svoju, ci si vytvorila rodinu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.23 10:47
@liggy píše:
Ten „starý rodič“ není žádný chudinka. Je to člověk, který roky či desetiletí týral svoje dítě, ať už fyzicky, nebo psychicky.
Nemocný člověk. I to je někdy těžké přijmout. Když máte na výběr, že rodiče jsou buď zli, nebo nemocní.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.9.23 10:49
@medvidka píše:Často se tihle lidi sprahnou s členy vaší nejbližší rodiny a posmívají se, štvou vás proti sobě…
Tak zaprvé normální člověk by s tím telefonem praštil a žádný další telefonát by nezvedal. On ti někdo drží pistoli u hlavy, že se s ní musíš bavit? Nebo proč se tak dobrovolně týráš? Taky mám narcistní matku, ale kontakt jsem omezila na naprosté minimum, jezdím za ní jedině s manželem, protože když je přítomen, ona si na mě nic nedovolí. Zkusila jsem párkrát jet sama a tu chybu už v životě neudělám
Volá neustále, ale telefon jí beruu jednou za uherský rok. Pokud by si dovolila něco takového, okamžitě blok navždy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.9.23 10:50
@medvidka píše:
Ty máš bohužel úplně nereálné představy a očekávání. Oni se NIKDY nebudou stydět a nikdy si neuvědomí, že něco dělali špatně, víš. Ani si nikdy nebudou vážit něčí pomoci. Ani kdybys je mlátila od rána do večera a nechala je hnít ve vlastních výkalech. Vždycky za všechno můžou ti druzí. To je hlavní poznávací znak narcisů.Příspěvek upraven 21.09.23 v 10:39
No tak to mi samozřejmě je jasný, ale někdy je ten boj o sebe samu tak drsnej, že si zafantazíruju s touhle myšlenkou. Ona je nakonec možná i zdravá, protože součástí terapie je i přiznání si vzteku, pustit se i do pocitu, že je za minulost nenávidíš, upustit tohle vše ze sebe. Protože tyhle potlačené emoce právě škodí tělu. Mě se po tomhle přiznání nesmírně ulevilo, i když jsem bojovala s pocitem, že „se to nehodí tohle jim přát, takhle smýšlet“, ale když jsem to fakt pustila ven, přiznala si to, že to fakt mám právo cítit, bylo to jako očistná vlna.
- Citovat
- Upravit
21.9.23 10:54
@Anonymní píše:
No tak to mi samozřejmě je jasný, ale někdy je ten boj o sebe samu tak drsnej, že si zafantazíruju s touhle myšlenkou. Ona je nakonec možná i zdravá, protože součástí terapie je i přiznání si vzteku, pustit se i do pocitu, že je za minulost nenávidíš, upustit tohle vše ze sebe. Protože tyhle potlačené emoce právě škodí tělu. Mě se po tomhle přiznání nesmírně ulevilo, i když jsem bojovala s pocitem, že „se to nehodí tohle jim přát, takhle smýšlet“, ale když jsem to fakt pustila ven, přiznala si to, že to fakt mám právo cítit, bylo to jako očistná vlna.
O potlačených emocích bych mohla vyprávět. U nás se trestalo i to, že jsme se jako děti smály nahlas, nebo jsme měly z něčeho radost. Asi netřeba vypisovat, jakou nenávist cítím já, a už nikdy neodpustím. Naštěstí já to můžu ventilovat před manželem, který to chápe a je mi oporou.
Přeji hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.23 10:56
@Mkmkz píše:
myslela som svoju, ci si vytvorila rodinu..
Ano, svoji. Jen ty rozkladné procesy z mojí bazalni rodiny, vliv a vzor rodičů, volba partnerů, dost se to toci kolem postizeni, „nemoci“ mých předků. A taky moje až příliš hodná povaha to komplikuje.
- Citovat
- Upravit
21.9.23 11:02
@Anonymní píše:
Ano, svoji. Jen ty rozkladné procesy z mojí bazalni rodiny, vliv a vzor rodičů, volba partnerů, dost se to toci kolem postizeni, „nemoci“ mých předků. A taky moje až příliš hodná povaha to komplikuje.
prepac, ale to nie je hodna povaha. to je zavislost.
spravas sa nezodpovedne voci sebe a svojmu zivotu, ktory ti bol dany. za zivot rodicov deti nezodpovedaju, to je proti prirode. zodpovedas iba za zivot svoj a deti, ked boli male a nevedeli sa o seba ako male postarat.
najdi si terapiu a ber ju vazne. uvazuj nad sebou, nad tym, co si zasluzis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.9.23 11:14
@Anonymní píše:
To samozřejmě odmítá, to by totiž poničilo jeho trpitelskou pozici, nenechá si ani objednat nákup domů ani zajistit paní na úklid. To všechno má být moje povinnost. On chudák je, ale dostal se do toho sám. Pomoc mít mohl, byla nabízena, kontakt s námi i s vnoučetem taky, všechno bylo málo a špatně. Ale pořád mi hlodá v hlavě to, že je to vlastně psychicky nemocný člověk, že za to nemůže a jeho chování mu připadá naprosto v pořádku, nedělá to ze zlého úmyslu ale z důvodu opravdu nějak chorého mozku…psychiatr ke kterému jsem kdysi musela já to odhadl na HPO které přešlo do narcistických rysů a ke stáří i zřejmě schizoidních, sám měl porouchané dětství. Takže se mi příčí odkopnout vlastně člověka který je celý život nešťastný především sám se sebou…prostě je to rodič. Materiálně o mě postaráno bylo a byly i ty hezké chvíle. Pak bylo hodně špatných no. Ale drásá mě to. Včera jsem dceři tapetovala skříňky a vzpomínala jak jsme s ním kdysi tapetovali můj pokojíček, jak mě to učil…jo no, milá vzpomínka než dojdu na ten konec kdy mě seřval ať toho nechám, že to stejně jen kazím
Ty snad žiješ můj život. To už není možný… 
Popsala jsi mého otce naprosto dokonale….
Jen ty pečovatelky a obědy jsem mu už vnutila. To bylo keců…. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.9.23 11:16
@Mkmkz píše:
prepac, ale to nie je hodna povaha. to je zavislost.
spravas sa nezodpovedne voci sebe a svojmu zivotu, ktory ti bol dany. za zivot rodicov deti nezodpovedaju, to je proti prirode. zodpovedas iba za zivot svoj a deti, ked boli male a nevedeli sa o seba ako male postarat.
najdi si terapiu a ber ju vazne. uvazuj nad sebou, nad tym, co si zasluzis.
Drsně řečeno, ale do kamene tesat.
Já třeba už děti víceméně vychovala a myslela si, že leč v těžkých podmínkách, tak nejlépe, co jsem mohla. Ale jakmile jsem se ponořila do terapie, zjišťuju, co vše mohly mít… a kvůli mé nevyléčenosti neměly. Kdybych mohla vrátit čas, zavřu za rodičema šuple už po odstěhování.
Pro pobavení, víte, co jsem řešila tehdy ještě v alternativních terapiích půl roku po odstěhování, naprosto vážně: Proč se moji rodiče stále hádají, když já, jakožto rozvracečka rodiny, už tam nejsem?
Tehdy mi terapeutka řekla mimo jiné, že se nemám pokoušet s mámou kamarádit, jsme jiné… kdybych já na ni dala, mohla jsem mít muže, kvalitní domov a zdraví. Jenže mne to tehdy přišlo moc drsné. Tak i tak silné může být to trauma, tak moc vás mohou rodiče vycvičit. 
- Citovat
- Upravit
21.9.23 11:25
@Anonymní píše:
Drsně řečeno, ale do kamene tesat.
Já třeba už děti víceméně vychovala a myslela si, že leč v těžkých podmínkách, tak nejlépe, co jsem mohla. Ale jakmile jsem se ponořila do terapie, zjišťuju, co vše mohly mít… a kvůli mé nevyléčenosti neměly. Kdybych mohla vrátit čas, zavřu za rodičema šuple už po odstěhování.
Pro pobavení, víte, co jsem řešila tehdy ještě v alternativních terapiích půl roku po odstěhování, naprosto vážně: Proč se moji rodiče stále hádají, když já, jakožto rozvracečka rodiny, už tam nejsem?
Tehdy mi terapeutka řekla mimo jiné, že se nemám pokoušet s mámou kamarádit, jsme jiné… kdybych já na ni dala, mohla jsem mít muže, kvalitní domov a zdraví. Jenže mne to tehdy přišlo moc drsné. Tak i tak silné může být to trauma, tak moc vás mohou rodiče vycvičit.
je to narocne, pretoze si ako dieta na rodicoch zavisla a je to v podstate tvoj najblizsi vztah.
pre deti si spravila vela aj tym, ze si isla do terapie. je to vyznamny krok.
a najma krok pre teba - aby si v starobe neskoncila ako tvoji rodicia
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
A to je v pořádku bít malé dítě do hlavy, rozlámat o jeho kosti a hlavu vařečku, kopat do něj v botech a ponižovat ho i verbálně?
A je pak v pořádku, když takový člověk chce, aby kolem něj dotyčné dítě skákalo a „staralo se“?
I kdyby se soudili o cokoliv, nic jim nikdo nepřiklepne, protože je to v rozporu s dobrými mravy a tito lidé mohou být rádi, že nesedí v kriminále.
V některých chvílích mne skutečně mrzí, že nelze rodičům objednat stejnou péči, jakou dávali oni svým dětem. Jen na jeden jediný den, jen pro ochutnání. Aby se trochu zastyděli a aby si objednaného nákupu až před dveře vážili.