Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj holky , tak jsem se rozhodla založit diskuzi na téma Jorkšír , jelikož si myslim že je to velice rozšířená rasa a určitě mi budete moct poradit v paár věcech.Máme rok a půl starého Jorkšíra a i když se snažím být velice důsledná , tak mě vůbec neposlouchá.Stále se chová jako štěně.Když s nim jdu ven tak na každého štěká , každému de po nohavicích a mě už se chce někdy zoufalstvím brečet.Jenže nejvíc mě trápí to , že budeme mít za chvilinku miminko a nevim jak to zvládnu.Budu chodit s mimi na procházky a je nesmysl abych přece psa nechávala doma.A navíc je to velice zvláštní osobnost , protože doma se chová hezky, člověk o něm pomalu ani neví až na to , že když ho nechám doma samotného tak nám očůrává nohy u stolu v kuchyni a přitom je doma sám tak maximálně hodinu.Prosím poradte mi někdo jak ne něj.Prosíím. ![]()
Ahoj, asi neporadím, jenom jsem zvědavá, co napíší ostatní.
Máme taky yorkiho, už mu budou 3 roky.
Protože je na něj páníček velmi přísný, tak poslouchá jak hodinky a až na jeden případ doma nikdy nic neničil.
S venčením taky pohoda, stačí 3× denně.
Papá pouze granule - teda pokud mi něco náhodou nespadne, když vařím ![]()
Vedle v baráku mají taky jednoho, stejně starého a to je teda něco. Paní mi říkala, že se jí klíďo vykaká do postele a pak to ještě sní ![]()
Veterinář jí řekl, že je to povaha psa a změnit ho nepůjde ![]()
Tak čekám na rady ![]()
Yorksira ma muj otec a svagrova. Kdyby to nebylo jedno plemeno, tak je to nebe a dudy. Otec ho ma vycepovanyho - posloucha na slovo oproti svagrinymi s prominutim zmetkovi, ktery bezduvodne na deti vyjizdi.
Kazdopadne - je to terier, ac prtavy, tak proste je to plemeno svehlave.
Tudiz potrebuje prisnost, duslednost a pevnou ruku - ac vypada zjevem jako milacek. Pokud se necepuje od mala, je z neho domaci tyran a nezvladatelny pes, jehoz jedinou vyhodou je malo kil a maly vzrust pro pripadny jeho atak.
Jinak teriery miluju - mam zkusenosti s Erdelterierama, foxikem a Jack Rusell terierem (milej, ale podes). Mimochodem Erdel vyvadel cca do 4-5 let jsme si s nim taky uzili sve…osobne se mi moc libi KerryBlue terier a k detem a domku ted pokukujeme mezi ostatnimi plemeny. Hanka
Ahoj, já mám doma pejsky dva.
„Manželův“ Eliáš je poslušný, chodí bez vodítka, jen si někdy musíme ujasňovat své pozice.
„Můj“ Píďa musí chodi na vodítku, protože skáče na lidi. Ne na všechny, ale pokud někdo křičí, běží, tak na ně skáče. S Píďou jsem chodila na cvičák, něco málo jsme pochytili, takže ho třeba pozdě večer můžu pustit na volno, ale jinak ne.
Co mě udělalo z nevychovaného psa snesitelně nevychovaného byl celkový přístup. Mezi tebou a psem není žádná rovnost. Neexistuje demokracie. Nepraktikuje se nějaké lidské pojetí spravedlnosti. On je pes, ty jsi pán. Pes totiž nerozumí tomu, jak se mi lidé chodáme a proto se k němu musíš chovat jako vrchní pes k podřízenému. Když ty jdeš, pes musí uhnout. Nejřív jíš ty, pak pes. Když pes přinese hračku, nehraj si s ním, hrát si bude, až ty iniciuješ hru. Je toho fůra.
Tím získáš postavení, kterému pes rozumí a bude respektovat. Zní to jako nějaký fanatismus ála žijeme s vlky, ale mě to se psi hodně pomohlo. Pes potom mnohem lépe reaguje na výcvik.
Ty procházky: Pes, když jde na vodítku, musí vnímat pouze tebe. To znamená, že ty jdeš, pes ti jde u nohy a kouká na tebe a ne, kde co lítá. Trénuje se pomocí pamlsku, hračky, to co má nejraději. Ze začátku stačí chvíle. Upozorníš ho jménem, on se na tebe dívá, ty potichu chválíš. Když chce odběhnout, krátce trhneš vodítkem a zvýšíš hlas:Fuj! A jakmile se na tebe zase podívá, chválíš. Když někdo jde a on by na něj měl štěkat, dorážet, trhneš a FUJ!, ale opravdu hromovým hlasem, na plný pecky (ano, lidi na tebe budou koukat hodně blbě). Vezmi sebou oblíbenou hračku. Nejlíp takovou, kterou mu každý den dáš na chvíli pak mu ji sebereš. Musí jí fakt chtít. tou na sebe poutáš pozornost, když jde někdo okolo, když tě nevnímá.
Když je na vodítku a nejde ti u nohy, musí být vodítko prověšené. Nesmí tahat. Ty určuješ, kam se jde, ne pes. Pokud táhne, udělej třeba vpravo v bok a jdi. A pes musí za tebou. Jakmile chce vést, zase otočka. Musí si dávat sakra bacha kam jde alfa pes (ty).
Neber to rozhodně tak, že je to jen pidi pes. Všichni psi mluví stejnou řečí. a každý může kousnout, takže výchova je na místě.
Moje zkušenost: Píďu mám od jeho 1,5roku (útulkář). Teď je mu cca 5,5roku. Ze psa, který neslyší na jméno je pes, který ví, co je to ke mě, sedni, lehni, dolů, neskákej, fuj, nesmíš. O psech jsem nevěděla nic. Všechno to byl pokus a omyl. Rozhodně to není dokonalé, pořád nemůžu nic nechat na stole, po mém odchodu to sežere. Občas na procházce sežere nějakej hnus i když ví, že nesmí. Snesitelně neposlušný
Ještě pár tipů: neopakuj povel několikrát za sebou, vždy jen jednou, důrazně. Pes má dobu zpracování povelu 1-3vteřiny. Pokud se naučí, že smí neposlechnout, že může uposlechnout až na podesáté, tak to tak bude dělat vždy.
Pamlsků není nikdy dost. Ať klidně sežere pytlík piškotů, pokud to povede ke kýženému cíli.
Chválit, chválit, chválit. A ne vlažně. Jásej, směj se, vískej štěstím, když něco udělá správně (ano, lidi na tebe budou koukat jak na šílence)
Jo a to čůrání doma - značkuje, mstí se. Je pravděpodobné, že přestane, pokud nebude mít pocit, že on je ten, kdo rozhoduje.
Taky neporadím, ale aspoň potěším, že v tom nejseš sama ![]()
Našemu byl rok, brali jsme si schválně to nejméně ukničené štěně, aby to nebyl uřvaný zmetek, byl tak strašně klidnej, že i moje sestra na jorkšíry změnila názor, bohužel se zvedáním nožičky přibylo i „hlídání“ teritoria, rozuměj vyštěkávání kohokoli a čehokoli, bojím se už v noci pustit myčku, sušičku, protože jemu rupne v kouli a vyřvává.
Bohužel ukrutně miluje očůrávání záchoda, jenže když důsledně zavíráme, tak si čas od času vybere jinou oběť a očůrá koš, nebo závěs, ale když náhodou někdy nezavřeme, tak záchod to odnese stoprocentně.
Ten náš je strašně kamarádskej, takže spíš hrozí, že nějaký pes ublíží jemu, protože ho to škvrně bude otravovat. Návštěvám zas hrozí újma počůrání od radosti
To je z toho veselejšího soudku, ale z toho méně veselého je to, že když se na /nechtěně jak jinak/ šlápne, tak se pěkně ožene a zavrčí, na mě si to nedovolí, na manžela to zkusil jednou a ten se ho lek, takže ho odhodil, tak toho se bojí, ale na dítě to občas zkusí, prostě chápe, že to je nejslabší článek. Jak jsem četla v chytré knížce, tak on je povahou vůdce, takže člověk mu musí dát výrazně najevo, že pán je on a ne pes, ale jorkšír se prostě v hierarchii smečky snaží dostat co nejvýš.
Poslední příhoda byla už drsná, protože na něj šlápnul 1,5letý chlapeček známých a on na něj vyjel, to samozřejmě nemůžeme tolerovat, takže jsme na něj zařvali a poslali ho do pelíšku, což on se snaží důsledně ignorovat a když jsme trvali na svém, tak začal vrčet, tak po něm šel manžel, to se ohnal a pak vrčel i na mě, což už je co říct, ze mě má veliký respekt a na mě si nic nedovolí. Čapla jsem ho za kůži na krku a vrzla do pelechu a zavřela ho, ale můžu říct, že dobře mi z toho není, ono je to mrně, ale když vrčí a cení zuby, tak dobře mi z toho není. Taky nevím, jak to řešit, příjde mi, že zkouší toho čím dál víc. Kamarád velkýho psa kopal /samozřejmě ne brutálně/, aby ho přesvědčil, kdo je pánem, ale nakopněte tuhle čudlu. Nejdřív jsem ho plácla prstem přes čumák, pak mi kamarádka poradila chytnutí za kůži za krkem, což velmi dobře fungovalo a byla docela dlouhá doba, kdy to vůbec nebylo potřeba, ale teď už se i stalo, že na mě vrčel, když jsem ho takhle nesla. Je to fakt složitý. Sestra mi poslala odkaz na stránky psího psychologa, pán byl i v televizi, ale mám to v práci, tak to vložím. Já jsem se k tomu ještě nedostala, teda jednou jsem v tom četla očůrávání, což byl kdysi největší problém, ale budu to muset prostudovat, nechci aby nás jednou sežral ![]()
Ahoj kdysi jsem pár nevychovaných pejsků učila poslušnosti, tak jdu s trochou do mlejna
ono je to docela jednoduché, ale vše závisí na důslednosti pánečka..
1. - pes nikdy nesmí na křeslo, sedačku, stůl..prostě tam, kam páneček..pes má své místo, pelech… jinak má pocit, že je na stejné příčce domácího žebříčku.. pes nikdy nejí jako první - nejdřív jí pán, pak pes.. nikdy nejde první do dveří - nejdřív jde pán… když psa položím na pelech - bude tam ležet tak dlouho, dokud mu nedovolím odejít - i za cenu, že bych ho tam musel po chívli vracet… samozřejmě tohle trénujeme na začátku tak, že tam pejsek leží třeba půl minuty, minutu…dvě atd…
2. - pokud se vám pes schválně doma počurává - pak by za to měl dostat „na zadek“ - pokud tedy není nemocný… dělá-li to schválně - pak trénujeme tak, že odejdeme z bytu a vrátíme se třeba za pět minut - je-li vše ok, chválíme, odměnujeme… je-li nehoda-okamžitě a důrazně napomínáme - pes odvelen na místo a pokračujeme poté - co uklidíme… když vydrží deset minut bez nehody, přidáme dvacet atd… pes si musí ujasnit, že se pro něj vrátíme a že když nic neudělá - bude pochvala, když něco provede - bude mazec:-) je to jen o psychologii.. on vás chce prostě „přechcat“ ![]()
3. venku - jak začne vyvádět - štěkat, dorážet - musíte mu jasně dát najevo, že tohle neakceptujete. Povel říkáme jednou - a pes ho MUSI splnit… prostě, musí… chodí na vodítku, u levé nohy, nesmí předbíhat - to vše min.do doby, než se naučí „poslouchat“ - nejlepší je jít na pár hodin na cvičák, kde vás alespoň základní věci naučí… pak je to opravdu o důslednosti, pochválení psa apod.
P.S. povaha je jedna věc, ale i starý pes se dá naučit novým kouskům.. nesmíte se HO ani TOHO bát… dát najevo, že ho máte rádi, ale že k Vám se musí chovat s respektem.. začala bych s výchovou hned - obzvlášť pokud má do rodiny přijít miminko.-)
Kadlino , každý pes se snaží dostat v hierarchii smečky nahoru. Pokud vycítí příležitost, jde do toho.
Proto to nikdy nekončí, když budeš například psa vychovávat do roka a pak se na to vyprdneš, budeš mu povolovat, tak za pár měsíců to bude, jakoby jsi nic nedělala.
S tím vyjížděním, to na mě Píďa taky zkoušel. Někam jsme šli a psi v naší nepřítomnosti nesměli do obýváku, takže vyhodit psi. Píďa si zalez pod gauč a když jsem ho šla vytáhnout, ohnal se a vrčel. Jinak pes musí vidět, že je opravdu na posledním místě, i za dítětem. Záleží na tom, jak k nim přistupuješ ty, protože ty určuješ pozice.
Občůrával, ne tak masivně, ale na nových místech (chalupa, u našich) vždy. Všechno to vymizelo, asi částečně tím nastolením pozic ve smečce, částečně asi taky věkem.
Nejhorší je, že se to všechno snadno píše, ale uvést teorii v praxi… ![]()
Kadlino - nepises, jak pes spi - jestli muze na gauc, jak ji - kdy apod.. pokud na vas vrci - okamzite musite jeho misto v rod.hierarchii snizit na uroven prahu dveri… takze - musi mit jen sve misto, jist az po vas, nikdy od stolu atd…
pokud znovu zavrci-ty nesmis ustoupit, poloz hlas niz-a zarvi co to do povel NESMIS! MISTO! - lehni - klidne na nej radne zavrc. Dobre by bylo - pokud se neklidi na misto ho tam za kuzi za krkem odnest - ale bojis-li se ho v takovem okamziku - tak to nedelej, zjistil-by to velmi rychle a prace s nim by byla jeste horsi. Nicmene -bude-li u toho manzel - doporucuju psat svihem zpacifikovat na misto a tam ho ponechat. Nemluvime o kopani do zvirat apod - to vzadnem pripade!
Add ocuravani - jak jsem psala, totez co s vrcenim - vyloucime-li poruchu ledvin atd… pes doma necura! Zajistime - li mu dostatecne venceni, pak je to zlozvyk - a ten se da odnaucit, ale trva to… jen musi pejsek pochopit, ze za vhodne chovani je pochvala, za nevhodne - trci pul dne sam na svem miste, v boxu atd… nedostava pamlsky, pochvaly…
Máme doma sice čivaváka, ale to je stejnej hajzlík tak to vyjde skorem na stejno.
Pravda je to, že si pes dovolí jen to co ty mu dovolíš … jako mnohé je dané povahou psa (o našem říká přítel jakožto původní páníček že je to přešlechtěnej debil) … ale .. našehpo si pořídila bejvalka a pak ho nechala tchánovcům. Jim doslova a do písmene kaká na hlavu. Když nechce, ven nejde bo ho nedostanou, klidně je kousne když se mu něco nelíbí, misku se žrádlem mu musí dát na židli někdy i gauč bo jinak se Matýsek nenapapá… atp.
Já když ho hlídám a mám ho u nás nahoře, do postele si troufne jedině když mu řeknu a to se ještě zdráhá, nažere se pěkně na zemi na svém místě, ven se jde kdy řeknu já a když se mu nechce (bo je to rozmazlenec a na co by chodil když tam je zima) tak ho klidně vynesu ven.jsem na něj prostě tvrdá. A i když se to nezdá, má mě )troufám si říct) mooc rád. Stačí abych vlezla do baráku a už dole štěká ať ho jdu pohladit
.
Jo a já jedinná nemám problémy s tím chodit s ním venku na volno .. ostatním, resp. tchánovcům klidně zdrhne, mě problémy nedělá.
A je to o tom být trochu tvrdá, rozhodná a nepovolit.
mmch jsem taky slyšela že psi spíš poslechnou chlapa než ženskou, že pro ně ženský (vysoký) hlásek není dost autoritativní (mě to problém nedělá jí když zahulákám, jsem slyšel snad až ve městě
) .Takže to chce asi přidat na intenzitě.
Jinak mě rozesmála představa malého jorjšírečka jak sedí a panička na něj tááák zařve až mu vlajou uši dozadu
.
Lusie a co poradíš na našeho výtečníka, který není v domě. Má svou boudu ve svém kotci.
Zdědili jsme ho před rokem po mé sestře a jediný koho aspoň malinko poslouchá jsem já a to jen když se mu chce. Není to Jork, ale střední knírač a už nám z něj jde hlava kolem.
Problém je v tom, že hňup štěká na auta co projíždí okolo našeho domu. Ale jen když jsme venku, když jsme doma tak někam zaleze(do boudy jen když ho zavřem do kotce) a spí. Ale stačí vystrčit nos, tak celou dobu co je někdo venku tak řve a řve. Dovedete si představit tu idilku, když jsme byli přes léto s klukama celé dny na zahradě? Dokonce už přes jedno přestali jeydit i chalupáři, protože jim celou dovolenou náš pes proštěkal. Už mám někdy chuť mu kolem tlamy omotat izolepu…
Ahojky,
my máme taky knírače - ale malého. Bydlíme v bytě a musím říct, že ačkoli nepraktikuji úplně vše, co se tady radí, tak je to poslušný pejsek. Ale samozřejmě platí to PÁN-PES. Nebojím se zařvat, chytit vzadu za kůži a srazit k zemi (nebojte něžně), ale prostě potupím a řeknu, kdo je tady pán - hned poslouchá jak hodinky. Ale čeho se tedy nedržíme je, že nesmí na gauč, do křesla a tak. Od malinka má svůj pelíšek a neexistovalo, aby s námi spal v posteli. Teď si k nám občas vyskočí, ale to jen, aby se potulil, chviličku pobude a pak jde stejně hned do pelíšku - i bez rozkazu. Nebojím se s ním chodit bez vodítka.
Je to ale ještě skoro-štěně - má 9 měsíců a je neskutečně přátelský. Hned by si s každým hrál, dováděl. Až se bojím, že ho nějaký nepřátelský pes napadne. Štěkot skoro neznám - jen když někdo zazvoní. Venku neštěká vůbec (což je u kníračů vyjímka).
Ale je to pravda, že jsou různá pravidla - když nám ho hlídá přítelova rodina (mají taky malého knírače a to je uřvanec že to není možné), tak tam náš Charlie štěká, kdykoli někdo přijde. U nás doma to nedělá.
Tak doufám, že mu to vydrží ![]()
Lacenko - kde ted bydlite - ja, ze bych se dojela na to ustekany individum mrknout
tam je problem stejny, jako se psem v dome - ma strach, ze se nevratite, tak rve… u nej je to asi jeste umocnene tim, ze prisel o prvniho pana… plus samozrejme nejaky zlozvyk… nepises, jestli je jinak hodny - na lidi, psy, jestli s nim neco podnikate - nebo je spis jen u boudy… Kazdopadne, urco muzem dat v Brne nekde kafco i s detma:-)
Lacenko , sice to nebyla otázka na mě… Pejsek se cítí silný, když je s vámi. když je sám, je posera. Proto řve jen ve vaší přítomnosti. Okřikujete ho, když takhle ječí? Jestli jo, tak on si myslí, že štěkáte s ním, taky na to auto…
Někde jsem četla, že se to trénuje tak, že se naučí pes štěkat na povel. Když se rozštěká na povel, zavede se povel k ukončení štěkání (takže např. hlas-ticho). A nebo zase odvádění pozornosti přes něco zajímavějšího, nejlépe hračku. Ale s tímhle fakt nevím, takže jsem zvědavá na Lusie, co napíše.
Teď jsem si vzpomněla, když jsme ještě bydleli ve starém bytě, Píďa spal pod postelí. Byl to pavlačový dům a kdykoli někde vrzli dveře, bouchla větračka, Píďa startoval z pod postele a řval jak protrženej. Nakonec jsem se naučila v polospánku okamžitě spustit ruku a startujícího psa odchytit za kůži, zatřepat s ním a mrsknout zpět pod postel. Po nějaké době to přestal dělat.
čičinka píše:
Lacenko , sice to nebyla otázka na mě… Pejsek se cítí silný, když je s vámi. když je sám, je posera. Proto řve jen ve vaší přítomnosti. Okřikujete ho, když takhle ječí? Jestli jo, tak on si myslí, že štěkáte s ním, taky na to auto…
Tak to může být klidně ono, protože já když se cítím bezmocná, nebo ohrožená (mám to tak bohužel i s dětma) tak křičím takže u nás se přes léto ozívalo „HAF HAF HAF, čerte, HAF HAF HAF, zmlkni čerte, HAF HAF HAF HAF, dej pokoj, HAF HAF HAF HAF, zalez do boudy obludo… HAF HAF HAF HAFHAF HAF HAF HAFHAF HAF HAF HAF " No a tak jsme se překřikovali do té doby než jsem ho vzala metlou a zbalila se s dětma do domu.
To byl ještě na řetězu u "boudy“(neměli jsme plot a manžel sám celou svou dovolenou dělal plot jenom aby se mohl pes konečně pustit a dal pokoj.) No a on nedal, dělá to vesele dál i když máme obrovskou zahradu, takže nedostatkem pohybu to rozhodně není.
Na lidi je přátelský až moc, má tolik energie že by každého hned povalil a celého olízal, takže ho držíme dál od všech. Není naučený, že nemůže skákat. No a na psy není vůbec zvyklý, takže když k nám náhodou zabloudil sousedovic ovčák(neměli sme plot) tak i krev tekla(ovčákovi ![]()
Jenom ještě pro upřesnění, není čistokrevný knírač. Když jsem ho jako štěně brala od maminky - čistokrevná, krásná kníračka, tak paní říkala že se nejspíš spustila s kokršpanělem!!! Odtud tolik nezvladatelné energie. Když ho ostříhám tak vypadá jak knírač
Lacenko, tak já tě prve nepochopila
já myslela, že štěká jen-když odejdete jako uplně z domu pryč…
no jo, halt mateřská lobotomie na entou…
Pokud řve jen - dkyž jste s ním na zahradě - tak to může opravdu být tim, že si připadá silný a je možné, že tak dává i najevo - mám tady smečku, dej si pozor.. nebo jen - pozor, je tady smečka.
Pak je dobré opravdu psa za první zaměstnat - to, že máte velkou zahradu - nic neznamená - pes se neumí sám zabavit - a je fuk, jestli má nebo nemá extra výběh. Za druhé - naučit povel štěkej a ticho.
Zabavit psa: dlouhé vodítko, vycházky, u kola, cvičák - nebo jen začít cvičit základní povely doma. K sedni,lehni a zůstaň dát to zmíněné štěkej a ticho. To, že štěká je v tomto případě výhoda-je snažší uklidnit uštěkance - než kolikrát naučit štěkat mlčocha:-)
Na prvním místě je ale opravdu nejdůležitější zjistit a pak odstranit důvod toho štěkání - a to se takto od stolu sice hezky typuje - ale v praxi.-)) znala sem psa, co štěkal na sousedovic komín, protože měl pocit, že spadne - štěkal - jen když měl na zahradě svoje pánečky… když mu zastínili pohled na komín, do dne byl klid.-)) legrační, ale ze života.
Taky znám pejska, který měl bohužel epilepsii a nezvládal jakýkoliv pohyb, hluk - na vše reagoval štěkáním… takže, ono je to někdy těžké, pochopit ty němé psí tvářičky:-)