Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nervy, moje nervy - škola, svatba a batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.4.10 09:05
Nervy,moje nervy
Holky, opět prosím o pomoc, povzbuzení. Mám 15m holčičku. Na RD dodělávám VOŠ, stavíme baráček a bydlíme u mých rodičů, resp. přítel bydlí oficiálně u svých, ale za mnou a naší dcerou jezdí téměř denně, ve volném čase dělá na baráku, na podzim bychom se měli stěhovat, c červnu se budeme brát. Malá je zdravá, šikovná, chytrá, objektivně není na co si stěžovat, přítel nás má rád..ještě bych měla dodat, že jemu bude letos 29 a mně je 23. Dítě chtěl hlavně on, mně to prostě v té době připadalo jako super nápad a i když svou dcerku miluju nade vše, uznávám, že vědět, do čeho jdu, minimálně pár let bych ještě počkala. V čem je problém. Já jsem děsný nervák odjakživa, nechám se vytočit, to o sobě vím. První rok to šlo, ale já mám teď od rána do večera pocit, že ta malá potvora dělá jen takové činnosti, o nichž ví, že dělat nesmí. Já si pořád říkám, že z toho nemá rozum, že je jen zvědavá a prostě zkousší hranice, ale já fakt někdy nemůžu. V podstatě se chová asi jako každé dítě, ale mně to ničí, pořád dokola jen uklízím, převlékám, přebaluju, navíc zlobí s jídlem, na všechno říká jen Ne, Nechci…kdybychom bydleli sami, bylo by to stokrát jednodušší, takhle já mám nervy o to větší, protože vím, že když tu bude bordel nebo nevyprané prádlo apod., máma (moje) bude řádit. Domluva s ní není, ona vychovala tři děti a taky to zvládala. Holky, ono to teď bude vypadat, že si jen děsně stěžuju, ale já zoufale volám o pomoc. Protože dělám školu a nejsem pořád jen doma, naše potřebuji, aby mi malou hlídali, prostě se mi nějak nepovedlo se 100% sžít s rolí mámy, mně se chce kolikrát brečet, doma mě to nebaví, kolikrát jsem už i na malou hnusná (podotýkám, že bych jí nikdy nijak neublížila.. ! ). Ale jen vstaneme, neslyším sama sebe říkat nic jiného než Nedělej to, neber to,netahej to, nejez to, enchoď tam…no šílený, do toho pomalu přestávám kojit, a nějak mi začala stoupat váha, tak jsme vzteklá i skrz tohle, snažím se cvičit co to jde, hlídat se v jídle, ale jak jsem nervózní a ve stresu, stejně mám pořád hlad - doslova hlad, ani ne tak chutě, jsem bez energie, utahaná, nic mě netěší..když to naznačím mámě nebo příteli, jen mávnou rukou, ať to překousnu a nedělám chudinku, ale já holky cítím, že je někde nějaký větší problém, prostě se bojím, potřebovala bych se nějak uklidnit a vnitřně vyladit, mám v sobě pořád hrozné napětí.......prosím, neodsuzujte mě, tohle sepsat a přiznat si to nejen před sebou mě stálo docela dost přemáhání, ale já už nevím, na koho se obrátit…není to tak pořád, jasně že jsou dny a chvíle, kdy jsem vážně šťastná, ale poslední dobou převládají tyhle skorodepresivní stavy, možná je to i z té svatby, nejsem si možná vnitřně jistá, že tohle je to pravé, do toho zkouškové, naše Nelli, podle mámy dělám doma i v péči o malou všechno špatně.............
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.4.10 09:17
Ahoj rozumím ti a to mám holčičku mladší, jsem pořád sama od rána do večera, přítel chodí domů až večer a malá dokáže byt protivná je zrovna v tom období kdy děla vše co nesmí a když jí to zakážu tak se vztekne, nesmím si nikam sednout jinak letí a ječí a tříská mě a bije. Byli jsme na neurologii kvůli špatnému spaní poslala nás tam obvodní a tam nám řekli, že je Eliška vývojově na úrovni dítěte 13 měsíců, teď se trochu sklidnila, ale poslední dva dny zase začala začíná sama chodit a vždy když je nějaký skok je přes den jak ďas tak buď to budou zuby nebo ten vývoj. Jak píšeš jsem na mozek jen vstanu jsem na nervy, ovládám se kvůli malé ona za to nemůže, ale sama si nemůžu pomoct, jsem jebla na palici a strašně mě to štve. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
teresa20
29.4.10 09:19
Ahoj Fireangel, nikdo tě určitě odsuzovat nebude, není za co. Každému občas tečou nervy.
Chápu tě, mám problémy podobné. S malým je tedy vše ok, nijak extrémně nezlobí a hlavně mě naučil trpělivosti. Ale přesně jako vy bydlíme u mých rodičů a stavíme si svoje. Ještě minimálně rok bydlet budeme. Je to pro nás jeden velký stres, poznamenává to vztah jednak mezi mnou a mamkou, ale poslední dobou i mezi mnou a manželem 
Mamka je přesně z těch, která i přes tři děti dokázala mít všude perfektně naklizeno a vysmýčeno. Ale za cenu toho, že děti třeba celé dopoledne řvaly v ohrádce, což já odmítám. Ani tu ohrádku nemáme kam dát. Mamce vadí všechny Adámkovo věci, hračky, lahvičky v kuchyni atd.
No zkrátka si všichni asi hodně oddychneme, až budeme ve svém. I Vám to určitě pomůže, uvolníš se a bude to dobré.
Přeju pevné nervy 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.4.10 09:23
Ufff, co na to říct? Osobně si myslím, že kdybsste bydleli sami bez tvých rodičů a hlavně mamky, která je evidnetně pedant, ulevilo by se ti. Byla bys sama svou paní a nemsuela by ses bát, že nestihneš to nebo tohle. A dítě vycítí, že rodič nemá čas, musí dělat něco jinýho a o to víc zlobí. Malá je ejště malá na to,aby si uměla hrát sama. Zabaví se na chviličku,ale potřebuje tě. Tohle období kdy budeš říkat ne, nesmíš, nedělej, nechoď tam, to bude pokračovat. Synovi jsou dva roky a někdy mi příjde, žebtaky říkám jen záporný slova. Chce to fakt trpělivost, hóóóddně pevný nervy a trochu polevit z nhároků. Já jsem třeba od malička pedant na pořádek, ale musela jsem se přibližně půl roku zpět naučit trošku slevit ze svých nároků. Protže jinak bych se zbláznila. Takže už neutírám prach dvakrát denně,ale jen 5× do týdne. Vysávám denně,ale vytírám jen 5× do týdne. A teď máme období, kdy jen chodím a vylévám nočník. Pořád jsem se těšila,až začne chodit sám na nočník. Naučil se to během týdne a večer mi příjde, že mi ten nočník snad přirostl k ruce. 
Každý věk dítěte má něco kouzelnýho, něco míň příjemnýho. Zkus si s mamkou promluvit, že máš dítě a nemůžeš po ní chtít,aby nebyl doma ani jeden jediný kousek prádla nesložený nebo tak. Ono vůbec bydlení s rodiči ať svými nebo manžela či přítele nedělá dobrotu. A jak jsi psala, studuješ, do toho svatba, takže toho je na tebe moc a jsi nervní. Uvidíš, až bude vše za tebou, oddychneš si. A každé dítě zkouší trpělivost rodičů. Co já jsem nanadával a naplácala malýho přes ručičku, když nám pořád lezl do odpoadkovýho koše. A neposlechl. Dělal to pořád. Pak pomohlo to, když jsem si ho přestala všímat a on to přestal dělat taky. Vyloženě provokoval a zkoušel moji trpělivost.
Přeju hodně trplěivosti a malá bude mt zase nevztekací období. Uvidíš.
- Citovat
- Upravit
29.4.10 09:25
Taky mám někdy pocit, že malé vše jen zakazuju, že dělá všechno co nesmí a nedělá mi žádnou radost. Rozhodně nejsem žádná supermatka, ani se tak necítím. Neměnila bych ji za nic na světě, ale jak říkáš, kdybych věděla do čeho jdu, ještě bych chvilku počkala. To ale neznamená, že svoje děti nezbožňujeme! Mě pak stačí, když udělá něco, čím mě potěší. Třeba přijde, obejme mě, nebo udělá nějaký pokrok, řekne nové slovíčko a já se nad ní doslova rozpývám.
Určitě to bude stresem i ze školy, přece jen skloubit rodinu, školu a stavbu baráčku musí být docela záhul. K tomu bydlení s prarodiči..a je jedno, jestli jsou to tvoji rodiče nebo tchánovci.
Já jsem třeba přišla na to, že jsem takhle ve stresu proto, že nejsem spokojená v manželství. Vyřešili jsme to, sice ne ku spokojenosti manžela, ale já se od té doby cítím volná..malé si mnohem víc vážím a mnohem víc dokážu ocenit pozitiva života s dítětem a toho, že ji vůbec mám.
Zkus si sednout, vem si papír a tužku a sepiš si všechno, co ti v životě přidělává vrásky. Třeba půjde jednu věc po druhé nějak vylepšit, když ne rovnou vyřešit.
Děti jsou prostě děti, někdy zlobí, někdy jsou k sežrání. Stres na ně ale přenášíme my matky, a když budem vzteklé, budou vzteklé i naše děti.
Moc jsem asi neporadila, ale tak aspoň víš, že v tom nejsi sama 
Přeju pevné nervy a drž se
Příspěvek upraven 29.04.10 v 09:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 09:28
Neboj taky bych řekla že je toho na tebe prostě moc - byldíte u rodičů, malá zlobidlo (které dítě není), svatba,škola, stavba. Máš toho mraky. Mě občas tečou nervy a mám podobné myšlenky a to bydlíme sami, jsme vzatí nestavíme Myslím, že to chce hlavně chvilku vypnout. Přijde mi že nemáš čas pro sebe - zkus si najít jedno odpoledne, malou ať pohlídá mamka a ty si zajdi třeba na masáže, na kafíčko, otevři si knížku prostě cokoliv.
Před měsícem jsem jela na svatbu kamarádky přes noc, bez manžela, bez dcery, ráno jsem se vzbudila samo od sebe v 7 pak si ještě zalezla do postele do 9 a byl to balzám naduši a vrátila jsem se jak vyměněná. Fakt to dělá strašně moc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 09:30
Ahojky,
Rozumím ti, protože já se docela často cítím podobně, nedělám kolikrát nic jinýho než opakuju zákazy, uklízím binec po malé a je to takhle pořád dokola. Naštěstí se to s věkem zlepšuje, ale někdy jsem z ní taky doslova na palici 
Mám aspoň tu výhodu, že bydlíme sami, když má dojít návštěva, tak podniknu velkou debordelizaci a snažím se malou usměrnit, ať to aspoň do příchodu návštěvy vydrží 
Jinak udržuju (jak říkám) provozní nepořádek, abych celej den chodila malé za zadkem a všechno po ní uklízela, na to fakt kašlu. To si s ní radši budu hrát. Taky jsem ti moc nepomohla, snad aspoň tím, že v tom nejsi opravdu sama Krom toho já si říkám, že mít Elišku ještě později, asi bych na ni měla ještě míň nervů než teď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 09:50
ahojky, nemuzu si pomoct, ale mam pocit, ze na tebe byly mozna od mala kladeny prilis vysoke naroky na jakousi „dokonalost“ … dokonce si i myslim, ze veskere tve nervozni chovani je v dusledku ohled na tvou mamu… nevim jestli to pisu srozumitelne jak to presne myslim… proste kdyz mala dela neco co nema, tak podvedome resis to, aby tva mama nemela nejake pripominky atd…
ale to je jen muj nazor a pocit z toho co jsem precetla… nejspis az budete prestehovani, tak bude vse daleko lepsi… tak se drz
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 09:56
Holky moc děkuju. Ulevilo se mi v podstatě hned, jak jsem to napsala..
Filad - já si tohle taky uvědomuju, můj vztah s mámou je hrozně složitý, do mých šesti let sjme byly sama y máma měla vlastně jen mě, pak se vdala a měla další dvě děti a šup - poděl se s ostatními..od puberty jsem se prala s mentální anorexií, prostě psychicky vyrovnaný člověk fakt nejsem. Je pravda, že když naši odjedou, vládne tu pohoda, nechám mládě bordelit a uklidím si večer, když přijede přítel a vezme si ji, nebo když malá usne a přes den udržuji jen už někým zmíněný „provozní pořádek“…studuju výživu, je to přímo ,můj obor, měla jsem krásné ideály, jak malou odmala naučím jíst zdravě a pestře, aby nemusela řešitto, co já, a co myslíte ? Máma mi ji cpe buchtama, koláčema, sušenkama, sladkostma, uzeninami atd atd s tím, že my jsme na tom taky vyrostli a já si tou svou zdravou strAVOU JEN ZADĚLALA NA PROBLÉMY 
není s ní řeč, raději už fakt mlčím, jen aby byl klid,. tchyně je to samé, ta na mě navíc kouká ještě skrz prsty proto, že takhle velké zubaté běhající dítě ještě chodím, no hnus velebnosti, kdo to kdy viděl, co já jsem to za úchyla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 10:16
no tak to je asi prave jadro veskereho stresu a problemu … i kdyz urcite svou roli take bude hrat i priprava do skoly, to je jasny … jenze bohuzel asi se neda delat nic jineho nez to vydrzet do toho stehovani 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 10:18
Ted jsem se nervla, normálně. Moje mamka bydlí s nama v jednom baraku je fakt že my máme horní patro oni spodní máme oddělené byty, vycházíme perfektně, to si spíš já stěžuju jí, že nemám naklizeno ona mě vždycky sprdne, co řeším hlavně, že je Eliška zdravá a spokojená a nepořádek se prostě někdy uklidí, překvapilo mě kolikrát týdně anonymní utírá prach to je drsné,jako já nemám nic proti, ale byla jsem upřímně v šoku, že vytírá a vysává chápu někdo má plovoučky nebo dlažbu. Já utírám prach vysávám a vytírám jednou týdně. Ale co mě naštvalo je ta tvoje tcýhně a mamka jako co si myslí, už mě štvou ty rádoby chytré pramatky co tvrdí, že obstaraly prasata a slepice vysmejčili dvůr uklidili dům obstarali dítě a ještě u toho stihly navařit pro tisíc lidí, ať jdou s prominutím do pr*ele. A co je komu do toho do kdy kojíš znám paní co kojila do 4 let, mateřské mléko je nejzdravější pro děti, je každého věc jak dlouho kojí, můj bratr byl kojený dlouho a má krásné zdravé kosti a zuby! Taky děti co nejdýl kojené nebývají nemocné a co se týče toho, že tvoje mamka vykrmuje malou těma věcma se kterými ty nesouhlasíš, tak to já bych se nedala, podívej beze sporů bych řekla mamce, že já si své dítě vychovám podle svého, jí někdo kecal do toho jejího??? Tak to je něco na moje nervy tohle Máš svatou trpělivost holka ti řeknu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 10:29
No fuj, co ty jsi za zvrhlýho úchyla:-).
No, mě se taky zdá, že na sebe kladeš moc nároků a taky si myslím, že bys na sebe měla být naopak hrdá, za to cos už v mládí zažila a dostala se z toho, zvládáš mimčo, studuješ, čeká tě svatba a vlastní domek.
Naprosto tě chápu, zažívala jsem to samý jako ty, ale vyřešila jsem to jinak. Od našich jsme se odstěhovali a tedka bydlíme v podnájmu, domek bude do prázdnin k nastěhování a na školu jsem se vykašlala, bo bych to nezvládla. Ale ty to zvládáš. Pochlap se a ty problémy začnou odpadávat. Ale bacha na vstah s maminou, aby jste si ho společným soužitím nepokazili. Držím palce:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 10:45
Hele a co třeba na rok přerušit školu, já to tak udělala, jinak bych se z toho všeho zbláznila. Odložila jsem si vloni státnice o rok, teďka jdu za 14 dní k obhajobě bakalářky. Třeba by se ti ulevilo aspoň částečně a ubyla nějaká povinnost. Odbudeš si svatbu a pak stěhování a až budeš ve svém s dítětem i s přítelem, tak bych znovu naskočila do školy. Neměla bys tolik povinností, více času. A myslím, že to zvládáš perfektně. Držím palce, ať je líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.10 10:48
Holyk, fakt dekuju, mne vase prispevky uplne nakoply S malou jsme venku vyrobily asi tak dve tuny bahna z hliny a vody, co na tom, ze jsme jak prasata 
Pracka to vypere a mama at se treba zblazni. Domluvila jsem si konzultaci a zkusim Bachovy esence, to by bylo, aby me neco nehodilo konecne do klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
