Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nesamostatné "líné" dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.10.21 22:42
- Citovat
- Upravit
30.10.21 22:43
@blumen píše:
Nepomohlo by to. My meli i presypaci. Extra jsme si poridili i hodiny na stenu kvuli ni. Metoda odmenovani, motivaci atd. k nicemu. Ale tak ono manzel je jeste horsi,, ma to po nem.Příspěvek upraven 30.10.21 v 22:01
Hodiny u nás taky nefungují. Mají je na čištění zubů a předání je min. 3×. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.21 22:47
@ka2ka píše:
myslíš že svoje dítě nemá ráda, protože chce aby se neoblíkalo půlku dne a trošku sebou pohlo? hele to chápu nemám čas čekat dvě hodiny než se děti vypraví ráno do ústavutakže když se hrabou beru klíče a oznamuju že za pět minut odjíždím a ví že fakt odjíždím a to je fofr
Taky to tak dělám, kdyz už na to nemám nervy. Kdyby to neuměli, ok, ale jim se vyloženě nechce. Říkám jim, že chápu, ale že nemají jinou možnost, že já taky některé věci prostě musím. Posledně mi oblékání sabotovala dcera po plavání, já už byla oblečená, bylo mi horko a ona nehnul prstem. S klidem a úsměvem jsem ji řekla „Je mi horko, jdu ven“ a odešla jsem k pokladně. Za ani ne 20 vteřin si oblékla spodní prádlo, triko, kalhoty, mikinu, vzala do ruky bundu a boty a doběhla mě. Všechno jde, stačí chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.21 23:01
@Anonymní píše:
@fíkofka Jj, zvídavý je až až. Jen kdyby u toho aspoň občas dělal co má. 😀@Hoa Mai Toho vojína jsme zkoušeli, pro syna děsná legrace, ale k žádoucímu výsledku to nevedlo. 😀 Je mi jasné, že přímá a jednoduchá cesta není, ale třeba se tu sejdou tipy, z nichž některý zabere. Ale máš pravdu, že je chytrý jak opice, rozumově nad vrstevníky, tak to asi považuje za zbytečnost. Díky
Asi bude chytrý. Mám takovou dceru a je to o nervy, když se má někam vypravit hlavně ráno. Ona prostě má největší pilno diskutovat o různých věcech, které jí zrovna napadnou. Nějaké oblékání jí vůbec nezajímá, ta by klidně chodila pořád v jednom. U holky je to ještě horší, a to jí je 14 let. Má nadprůměrnou inteligenci. Ty lidi nezrychlíš, a pokud ano, tak jsou pak ve stresu. Ona to vždycky stihne, ale nechci, aby šla bez snídaně, protože do školy dojíždí a bylo by jí blbě. Takže budík má na šestou (nevím proč, když stejně nevstává), před půl sedmou jí jdu říct, aby už vstávala, vyleze tak ve třičtvrtě na sedm a v sedm odchází. Druhá dcera je hotová hned, vstává v půl sedmé a odchází skoro o půl hodiny déle. Ještě si potom, když je hotová, dělá něco svého. Úplně jiné povahy.
- Citovat
- Upravit
30.10.21 23:06
@Hoa Mai píše:
Taky to tak dělám, kdyz už na to nemám nervy. Kdyby to neuměli, ok, ale jim se vyloženě nechce. Říkám jim, že chápu, ale že nemají jinou možnost, že já taky některé věci prostě musím. Posledně mi oblékání sabotovala dcera po plavání, já už byla oblečená, bylo mi horko a ona nehnul prstem. S klidem a úsměvem jsem ji řekla „Je mi horko, jdu ven“ a odešla jsem k pokladně. Za ani ne 20 vteřin si oblékla spodní prádlo, triko, kalhoty, mikinu, vzala do ruky bundu a boty a doběhla mě. Všechno jde, stačí chtít.
asi tak to funguje u nás opravdu odmítám vstávat ve čtyři ráno aby jsme mohli v půl osmý odjíždět když vím že bude celou dobu sedět na gauči a říkat mi jooooooooo já se oblékám a ještě chviličku a hodinu později bude ve stejné poloze ale v naprosto stejné koukat kamsi a jen se prý zamyslel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.21 23:08
@stinga píše:
PAS?
To není PAS, to je typický rys flegmatiků - neumí fungovat pod tlakem, začnou zpomalovat až úplně zastaví. Pokud to lze, tak pomůže dávat „deadliny s předstihem“. Tzn. když je třeba, aby něco bylo hotové do týdne, dávám deadline 3 dny. Je to takový fiktivní pres, který pomáhá předcházet reálnému presu a nervozitě. Takže ve finále je to hotové za 6 dní, máme ještě den rezervu a zároveň je ukojená potřeba flegmatika si tu lhůtu trochu natáhnout. Já toho třeba dost využívám u partnera (a jen podotýkám, že to není ani blbec, ani flákač, ani neochotný, je to prostě jeho vlastnost, která je silnější, než jeho vůle a rozum). On o tom ví, přesto to funguje. Je to jen taková psychologická habaďůra, ale možná proto, že neví, kdy je ten skutečný deadline, jeho mozek pracuje s tím fiktivním a ve výsledku splní úkol tak, že není ve stresu, ale stihne to včas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.21 23:12
Anonymní..
Já mám takového bráchu. Geniální matematik, místo mozku kalkulačka (říkáme že srandy). Ale… Když má vstávat v 7, má budík nastavený na 5.30, protože ho 10× vypne a nevstane. Když se má obléct, tak půl hodiny hledá, kam hodil kalhoty minulý den. Autobus do práce pravidelně každý den dobíhá poklusem… Vyřídit si něco na úřadu, to je něco tak složitého, že se o to ani nepokusí… Možná proto mi tak vadí, že je syn takový langsam, že mám odstrašující příklad, jak by mohl dopadnout, vedle sebe už skoro 40 let. 😀
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.10.21 23:19
@Anonymní píše:
Anonymní..
Já mám takového bráchu. Geniální matematik, místo mozku kalkulačka (říkáme že srandy). Ale… Když má vstávat v 7, má budík nastavený na 5.30, protože ho 10× vypne a nevstane. Když se má obléct, tak půl hodiny hledá, kam hodil kalhoty minulý den. Autobus do práce pravidelně každý den dobíhá poklusem… Vyřídit si něco na úřadu, to je něco tak složitého, že se o to ani nepokusí… Možná proto mi tak vadí, že je syn takový langsam, že mám odstrašující příklad, jak by mohl dopadnout, vedle sebe už skoro 40 let. 😀
Kdyby si dcera ty věci třeba připravila večer, ale to ne. Ona v té čtvrthodině se obléká, snídá a ještě hledá věci např. respirátor, klíče…
Pokud to máte v rodině, tak s tím asi nic neuděláš. Je to povahový rys. Jak jsem psala, mám dvě dcery, stejná výchova a každá jiná. To mladší dcera je zase tryskomyš, to se ani neotočíš a už je hotová. Všechno plní v předstihu. Když něco mají mít, tak už to má týden koupené doma. Starší dcera si vzpomene ten den večer, že má něco mít s sebou.
- Citovat
- Upravit
30.10.21 23:25
@ka2ka píše:
asi tak to funguje u nás opravdu odmítám vstávat ve čtyři ráno aby jsme mohli v půl osmý odjíždět když vím že bude celou dobu sedět na gauči a říkat mi jooooooooo já se oblékám a ještě chviličku a hodinu později bude ve stejné poloze ale v naprosto stejné koukat kamsi a jen se prý zamyslel
Hele, mě trvalo docela dlouho, než jsem se s tímhle sžila, protože já jsem úplný opak - dochvilný, vše radši s předstihem, uspokojení ze splněných úkolů… A chlapa a všechny děti mám flegmatiky 
. Nejstarší dítě už se tedy začíná klonit trochu víc směrem k mé povaze, u tříleté dcery ještě uvidíme, ale chlap je jasně „beznadějný“ a prostřední dítě nejspíš taky. Ale za ty roky už vím, že pokud mi začínají „zamrzat“, není to jejich mentální nedostatečností, ale špatným přístupem. Najít dobrý přístup a motivovat flegmatika je téměř nadlidský výkon. Ale hodně jsme o tom s mužem mluvili a sám říkal, že mu ty strohé pokyny a „fiktivní deadliny“ pomáhají, aby nezamrzal.
On třeba dřív dělal to (a mě to neskutečně vytáčelo), že jsme někde byli a on řekl, že už půjdeme. Můj mozek se tedy nachystal na to, že už půjdeme (někdy brzo), ale on seděl dál a byl ten odchod takhle schopný „plánovat“ třeba 4 hodiny. Takže jsme se 4 hodiny loučili s přáteli, dopíjeli, dojídali apod., pro mě to bylo neskutečně únavné. Takže teď, když se řekne, že se jde, tak se odchází do 10 minut striktně. A když chceme zůstat, tak se nehlásí odchod.
Jo a taky máme nastavené všechny hodiny, mobily a budíky o 10 minut napřed. Všichni o tom víme, i děti, ale překvapivě všichni fungují podle toho fiktivního času, takže děti s mužem odchází podle hodin s 10min. zpožděním, ale reálně včas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.21 23:35
@Hoa Mai píše:
Hele, mě trvalo docela dlouho, než jsem se s tímhle sžila, protože já jsem úplný opak - dochvilný, vše radši s předstihem, uspokojení ze splněných úkolů… A chlapa a všechny děti mám flegmatiky
On třeba dřív dělal to (a mě to neskutečně vytáčelo), že jsme někde byli a on řekl, že už půjdeme. Můj mozek se tedy nachystal na to, že už půjdeme (někdy brzo), ale on seděl dál a byl ten odchod takhle schopný „plánovat“ třeba 4 hodiny. Takže jsme se 4 hodiny loučili s přáteli, dopíjeli, dojídali apod., pro mě to bylo neskutečně únavné. Takže teď, když se řekne, že se jde, tak se odchází do 10 minut striktně. A když chceme zůstat, tak se nehlásí odchod.
Jo a taky máme nastavené všechny hodiny, mobily a budíky o 10 minut napřed. Všichni o tom víme, i děti, ale překvapivě všichni fungují podle toho fiktivního času, takže děti s mužem odchází podle hodin s 10min. zpožděním, ale reálně včas.
u nás tohle dělával manžel kdysi dávno když jsme spolu začali chodit ale to mi tak nevadilo, už jsme ho asi převychovala nebo takhle já si zvykla on zrychlil co jsou děti, ale starší syn je katastrofický já potřebuju být všude včas počítám s tím že uprostřed léta napadne sníh takže jedu s předstihem 
syn vyrazí se zpožděním a větou oni počkají pospíchá akorát když mají školní výlet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.21 23:41
@Anonymní píše:
@Midaku my máme přesýpací hodiny z DM. Tuhle mi hlásil, že se už 4× otočily a jedno otočení napočítal do 150
Masakr jsou ukoly.A ještě mě napadá krokovat činnosti. Já třeba nemůžu rict „svlékni si pyžamo, oblékni si džíny“. My krokujeme.
„Svlékni si kalhoty od pyžama. Svlékni vršek. Dej do postele. Na posteli máš hromádku. Vezmi si trenky. Vezmi si ponožky…“
Nezdržují ho nakonec ty přesýpací hodiny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.21 23:55
Mne vzdycky prijde, ze mi deti funguji, ale pak si vlastne uvedomim, ze je to na ukor meho nepretrziteho slovniho prujmu. Hlavne klukovi musim kazdou jednotlivost sdelit - to bude to krokovani. Jen me asi nenapadlo, ze by to mel byt problem, ze mam bandu mimonu vim uz od jejich narozeni . A vsem podobne postizenym 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.21 06:19
@Hobitka Mimoň je, a velký. Problém to není. Zatím. Ale nerada bych, aby byl Mimoň po zbytek života. 😀
- Citovat
- Upravit
31.10.21 08:00
@Hoa Mai píše:
Taky to tak dělám, kdyz už na to nemám nervy. Kdyby to neuměli, ok, ale jim se vyloženě nechce. Říkám jim, že chápu, ale že nemají jinou možnost, že já taky některé věci prostě musím. Posledně mi oblékání sabotovala dcera po plavání, já už byla oblečená, bylo mi horko a ona nehnul prstem. S klidem a úsměvem jsem ji řekla „Je mi horko, jdu ven“ a odešla jsem k pokladně. Za ani ne 20 vteřin si oblékla spodní prádlo, triko, kalhoty, mikinu, vzala do ruky bundu a boty a doběhla mě. Všechno jde, stačí chtít.
Hehe, jednou si mohla jit do obchodu koupit za sve penize hracku, o ktere mluvila snad 3 mesice, manzel najednou povolil a rekl, ze az se oblece, pujdou. Nez jsme se stihli otocit, tak snad behem jedne minuty stala v obyvaku komplet oblecena i s bundou a salou. My byli uplne v soku tehdy uz se to ale nikdy neopakovalp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.21 09:09
@Anonymní píše:
Nevím si rady s naším dítětem. Má 4,5 roku, už třetí rok „chodí“ do školky - čti první dva roky tam byl kvůli nemocem a situaci s covidem dohromady asi tak 40 dní. Je hrozně nesamostatný. Obléct se, to je otázka půl hodiny a kýbl nervů. Obout boty? Komedie o třech dějstvích. Nedávno z něho vypadlo, že dostal ve školce trest, když po dopolední procházce se všechny děti už převlékly, zatímco on seděl v šatně na lavičce na zadku a místo převlékání kecal (trest tedy byl za to, že celá anabáze skončila tím, že ho paní učitelka hledala po celé školce, ale to už sem nepatří).
Jí jako čuně, není jediný den, aby se mi ze školky vrátil s čistým oblečením.
A takhle je to se vším, co by měl zvládat sám. Všechno mu trvá „jak psovi pastva“, všechno dělá obráceně, u všeho dělá všechno možné jen ne to, co zrovna dělat má, ke všemu musí mít milion připomínek, dotazů a tisíc nesmyslných řečí, které s daným úkolem ani nesouvisí.
Už nevím, jak ho „přinutit“ začít konečně něco dělat. Doufala jsem právě ve vliv školky, ale jemu je úplně ukradené, že je neustále ve všem poslední, nejhorší a nejslabší, že se na něho ostatní děti dívají skrz prsty „to je ten divnej“ a straní se ho.
Mám z vás pocit, že svého dítěte máte plné zuby a jste na něj alergická.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Nestíhám reagovat na konkrétní komentáře, tak snad poznáte, komu odpovídám. Nejapnou poznámku nechám bez odpovědi.
V první řadě díky, některé jste pobavily, že je to u vás stejné. I když jste některé nepotěšily, že tohle mu zůstane. 😀
Ad nejhorší atd. Já nepsala, že JE nejhorší, ale že si nic nedělá z toho, že VE ŠKOLCE je pořád ve všem poslední, nejhorší nebo nejslabší. Samozřejmě má své kladné stránky, o kterých se nemlčí. Ale ty nejsou předmětem tohoto dotazu.
Měřit čas nepomohlo, odejít klidně můžu kam chci, toho si ani nevšimne (asi jak s tou beruškou, to bylo dost přesné
). Někdy zabere soutěž „kdo bude dřív oblečený“, ale ne vždy. Můžeme zkusit střídat s tím krokováním. 