Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnáším svůj život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.7.16 16:16
S chováním neporadím, ale to jídlo děláš fakt hodně špatně. Proč by nemohl být hlady, je podvyživený? 
Prostě tady máš, nechceš, nejez. Taky mi děti nechtěli a nechtějí jíst, ale NIKDY jsem kvůli nim nevařila jiné jídlo nebo ještě abych šla někam do restarauce.
Jinak těžko říct, já dětem vždycky všechno dávala, až si řekli. Kojení, hračku, jídlo… atd. Tím, že mu všechno podstrčíš, ho asi moc nerozvíjíš. Ale soudit se nedá, mám zdravé děti (nebo zatím jsem nic neřešila), tak nevím, jak to je, když je nějaká mírná odchylka, jak píšeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:19
Podle mě nejsi trpělivá. Mám doma tříleťáka a ještě před rokem s ním nebyla řeč. 
Byl jak urvanej ze řetězu. A častokrát mi taky ujely nervy, každopádně to k tomu patří. Děti se vyvíjejí. Syn ještě dneska nejí hezky a občas mu něco nechutná, ale není to důvod abych ho nenáviděla. 
Přítel je z nás taky občas na nervy, představoval by si aby syn poslouchal na slovo. Prostě jsou to lidé a dávají také občas najevo svou nespokojenost i když jsou mu jen dva roky. A pokud jde o učení, asi bych se tím zatím netrápila, u synka jsem zpozorovala, že až teď je schopný naslouchat a občas složit nějakou skládačku, popř. listovat v knížce a povídat mi co je kde na obrázku. Podle mě na něj moc tlačíš, chce to čas. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:19
Měla bych chodit minimálně psychologovi a přestat kluka rozmazlovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:19
Holt není geniální jak sis plánovala. Ve dvou letech u něj hledáš hned to nejhorší místo abys byla ráda jaký je. Rodič má být svému dítěti oporou a tím nejbližším člověkem a pomáhat mu. Co otec dítěte? Vnímá situaci stejně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:24
Začala bych u toho jídla, uvař mu jídlo, dej mu lžičku a pochval ho, pokud bude jíst. Když nebude chtít jíst, nech ho klidně do druhého jídla hladového (není už to malé miminko, hlady neumře). Pokud bude něco chtít, motivuj ho, aby to zkusil říct sám - mně se osvědčilo dělat, že mu nerozumím. Hlavně si uvědom že dítě nemůže za to, že Ty sis to špatně nastavila (byť v dobré víře). Chval ho za to, co umí, přestaň dělat všechno za něj a nechtěj všechno hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:25
Pamatuji si, že můj brácha začal mluvit až ve 2 a půl letech. Někteří ti chlapečci jsou pomalejší 
Pomáhej mu, obrň se trpělivostí a když budeš cítit, že to už přetéká, tak radši do jiné místnosti a počítat do deseti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:26
Ještě doplním, že můj brácha je naprosto normální zdravý kluk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.16 16:34
Nepotrebuji dokonale dite, chci dite, se kterym si popovidam, nebo se aspon nejakym zpusobem domluvim, se kterym se budu radovat z veci, ze kterych se maminky s detmi raduji. Ktere za mnou prijde, kdyz bude neco potrebovat at uz ted nebo v dospelosti. Zkratka dite jsem planovala a mam ho proto, ze vim, ze deti jsou sice starist, ale take velka radost, a ja nemam posledni rok radost z niceho. Nikam se neppsouva. Treba piskam radosti, kdyz se konecne nauci pit z brcka, nebo kdyz uz po dvou letech zivota konecne zvedne ruku, aby ukazal jak je veliky. O tyhlety radosti jsem prisla, nic jsem ho nenaucila v zivote, nedomluvim se s nim na nicem, protozespouste veci nerozumi, anebo je proste arogantni a ignoruje me, protoze je tak rozmazlenej. Rano me budi s krikem, to mi na nalade take moc nepomaha. V noci vstavam nekolikrat za noc a spatne nasledne usinam. Nevadi mi to, vim, ze je to muj udel pozorne mamy. Ale vadi mi to, ze se pro nej fakt extremnne mihu pretrhnout a vlastne je to k nicemu a je to naopak horsi a horsi. Treba chce cokoladu, prijde za mnou, a ja ale nevim co chce davam mu milion jinych predmetu do ruky a ptam se jestli je to to, co chtel. Neodpovi ani ano nebo ne misto toho zacne rvat a triskat se o zem. A takove veci. Uz mi z toho praska hlava. Oproti jinym vrstevnikum je daaaaaleko dozadu a to me nici. Vim, ue to neni spravne, ale celkovy zivot muj stoji za hov.no uz od sameho zacatku a jedine me zbizne prani bylo mit proste zdrave dite.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.7.16 16:39
Vim jak se citi, ze ho to, co chce, at je to spadly predmet pod posteli nebo banan, a nema to frustruje. Ale mohl by se vice snazit. Ja se snazim na nej mluvit pomalu, s klidnym hlasem a je to k nicemu. Nedokazu upoutat jeho pozornost, pritom neni hyperaktivni, je to klidny kluk, ale casto se vynervuje kvuli tomu, ze se neumi vyjadrit a ja se tim padem nervuji take. Pak je z nej hromadka nestesti a ze me taky protoze bud je fakticky dysfatik, nebo jsem to oekne podelala tim, ze jsem ho opecovavala, a stale opecovavam ale nemuzu si pomoct.
- Citovat
- Upravit
29.7.16 16:40
Me přijde, ze mas na něho přehnaný nároky a očekávání. Takhle budete leda frustrovani oba.Res to s psychologem z čeho to u tebe prameni, jinak fakt sorry chudák kluk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.7.16 16:46
On je pozadu, protože mu ve všem vyhovíš a nic nemusí dělat sám. Některé děti chtějí začít dělat věci samostatně (třeba jíst) jiným vyhovuje, když je někdo obslouží. Nevidím důvod, proč by ses neměla v noci vyspat - prostě k němu přestaň vstávat, nejdřív to bude mazec, ale za chvilku bude spát krásně. Řvaní a třískání o zem zkus ignorovat (když uvidí, že to nezabírá třeba přestane). To, že se chová jak popisuješ ještě neznamená, že to není zdravý normální kluk - jen sis ho moc rozmazlila. A s tím domlouváním - opravdu Ti nerozumí nebo na Tebe kašle? Má v pořádku sluch?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.16 16:48
@sparaxis Jaky prehnany naroky? Ja ho neucim nasobilku. Chci jen at se s nim dorozumim, to je vsechno. To chci tak moc? Jsou mu dva, neumi skoro nic, nemluvi vubec nic, zadny naznak souhlasu, jen nesouhlasu podle hlasitosti jeho vecneho rvani o uceni na nocnik zatim nemuze byt rec. Osttani na me tlaci, at ho ucim to a to a jsou nejchytrejsi, radi mi ze ho mam vypleskat poradne na holou kdyz vstane z nocniku nebo vypluje jidlo a takovyto veci co se mi prici. Ve dvou letech kluk nic neumi, tak o jakych prehnanych narocich mluvis? Ja psala, ze jsem piskala radosti, kdyz se konecne naucil pit z brcka a kazda tahle pro jine deti banalita nebo automatika me rozveseli strasne moc ale je to jednou za uherak.
- Citovat
- Upravit
29.7.16 16:51
@Anonymní píše:
Pak je z nej hromadka nestesti a ze me taky protoze bud je fakticky dysfatik, nebo jsem to oekne podelala tim, ze jsem ho opecovavala, a stale opecovavam ale nemuzu si pomoct.
Tak uber!
Nemůžeš se k němu v jednu chvíli chovat jako k miminu a hned na to mu chtít vlepit facku, aby se vzpamatoval a začal se chovat jako geniální a plně samostatný předškolák!
Myslím, že bys měla svoje strachy a frustrace začít urychleně řešit…myslím odborně. Evidentně se musíš nejprve smířit sama se sebou, jelikož ti to brání milovat svoje normální dítě. Protože dítě, které ve dvou letech ještě nemluví, není nic nenormálního a i kdyby to dysfázie byla, tak to nená žádná tragédie. Navíc je to pořád tvůj syn - plnohodnotná lidská bytost se stejně křehkými pocity, jako jsou ty tvoje - a ne nějaký „nepovedený pokus o to jediné, co jsi chtěla“!
On nepotřebuje, aby ses mu věnovala 24 hodin denně. Naopak. Potřebuje svoje balony, křídy a pocit, že ho máš ráda takového, jaký je. Místo „rozvíjení jeho přirozeného intelektu“ z něho vychováváš jen dalšího neurotika, co bude nenávidět svůj život, protože ho máma nesnášela za to, že se jako batole nechtěl sám krmit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.7.16 16:53
@Alinal píše:
On je pozadu, protože mu ve všem vyhovíš a nic nemusí dělat sám. Některé děti chtějí začít dělat věci samostatně (třeba jíst) jiným vyhovuje, když je někdo obslouží. Nevidím důvod, proč by ses neměla v noci vyspat - prostě k němu přestaň vstávat, nejdřív to bude mazec, ale za chvilku bude spát krásně. Řvaní a třískání o zem zkus ignorovat (když uvidí, že to nezabírá třeba přestane). To, že se chová jak popisuješ ještě neznamená, že to není zdravý normální kluk - jen sis ho moc rozmazlila. A s tím domlouváním - opravdu Ti nerozumí nebo na Tebe kašle? Má v pořádku sluch?
Bud nerozumi, nebo me ma na haku, to opravdu nevim. Slysi velmi dobre. Rana pece autismus vyloucila. Ale diskutuje se o vyvojove dysfazii. Ale tam je potreba mluvit o jemne motorice. Navlekani koralku? Vubec, nebavi ho takove veci, skladani kapesniku? Na to mi se.re. Ma jen kridy, balony, a par svych hracek a to mu k zivotu staci. O knizky nema zajem, a kdyz mu to opakuji treba venku, nebo v televizi, vubec nevi. Kdyz mu reknu dones balon, kouka na me jak puk. A z roho jsem frustrovana, ze nevim, jestli je tak rizmazleny, nebo ma nejakou diagnozu. Uz rok ziji v nejistote. Potrebuji uz nejaky ortel, at se s tim bud smirim nebo cokoliv proste.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, anonymne prosim, chodi sem svagrova. Mam syna-25 mesicu, co nic neumi. Snazim se ho ucit, nechce, ma sve balony, kridy, tabule a konec. Od miminka jsem se mu mnohdy az prehnane venovala. Nikdy nemel hlad, zizen, nenechala jsem plakat, vyhovolala vsem jeho potrebam drive, nez si o ne stacil rict. Myslela jsem, ze tim rozvijim jeho prirozeny intelekt a jeho pp ahu.Nyni jsou mu dva, a nemluvi- VUBEC, nenaji se sam, s jidlem vseobecne dela trampoty, dochazi mi trpelivost, jsem jak jeho poskok, nechutna mu tohle, uvarim neco jineho, nchutna mu ani to, kdu do restaurace na nejake jeho jidlo. Vim, ze je to spatne, ale hlady ho neumim nechat a ten kluk, misto aby rekl co chce, jenom rve, nervuje se a opet rve. Chapu, ze je frustrovany, ze se neumi vyjadrit, nebo z toho ze nema co chce, prptoze kdyby rekl co mu je, ci co chce byl by nas zivotnohem jednodussi. Neda se nijak formovat, at uzmotivaci, nebo jinak. Nikdy jsem ho neuhodila, ani po ruce, fyzicke tresty neschvaluji, ale posledni dobou me tak dozura, ze mam chut mu jednu vlepit ale poradnou aby se vzpamatoval. Jsem z neho v permanentni depresi. Chodi k n pani z rane pece, autismus jsme vyloucili ale je mozna vyvojova dysfazie. Desim se techto veci, mela jsem zivot na nic od zacatku meho zivota, a jedine co jsem v zivote chtela je mit plne zdrave dite a to evidendtne nemam. Staram se o nej stale jak o mimino. Jsem z toho uz unavena strasne moc. Obcas mam ppcity, ze ho nesnasim, i kdyz vim, ue za to nemuze, ale ja za to take nemuzu, a takove podobne myslenky me zerou. Obcas is rikam ze si udelam dalsi dite proto, abych zazila jake to je mit normalni dite, s normalnim vyvojem. ale riskovat ze bude stejne? U psychologa jsem byla ja se svymi depresemi ale prasky brat nechci. Hrozi mi rozchod s partnerem a tudiz chapetee duvody. Vim ze jsou na svete horsi veci, ale to, ze by muj syn mel byt jiny me rozezira na kousky, ztraci se ve me lasla k nemu, ackoliv to nechapu. Jak moc ho miluji, zaroven nesnasim za to, ze nic neumi, nechce se ucit a jen rve.