Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@janaruz píše:
To mě vůbec nenapadlo…my ty problémy normálně doma probíráme, taky s třídní učitelkou a psycholožkou a on na takovéhle diskuze fakt nechodí…
On třeba ne, ale může nějaká maminka jeho kamaráda. Pomoc je jednoduchá, změň si profilovku na nějakou neutrální a pohoda. ![]()
@Bábrdl
no já už to s ním kolikrát rozebírala, pořád říká, že byl tak nešťastný kvůli slečně a že teď už se cítí mnohem líp. Ale určitě v tom hraje roli i můj druhý manžel…Také je citlivý, ale prostě když je ve stresu, nebo má zlost, tak si nevidí do pusy, prostě to z něj všechno vylítne a je to…Mě to taky trápí a moje děti taky, tak ho společně učíme, jak tomu předejít…Děti pak mají tendenci k malému sebevědomí a proto zřejmě můžou hledat oporu a vzor v partě. Emoční nestabilitu může mít syn i po mě, také jsem se potýkala v pubertě s problémy i partou. Byla jsem z rozvedené rodiny atd. ![]()
@janaruz A dělá nějaké rozdíly mezi dětmi? Ale odpověz upřímně…
@Bábrdl
Nedělá…co se týká povinností, úkolů apod. Ale podvědomě se možná více věnujeme oba dceři, protože syn byl vždy spíš introvert a třeba nám i říkal, že se mu nechce něco s námi podnikat apod. Dceři je 10 a už také začíná jít do puberty…takže už se začíná také distancovat…
Jeho biologický otec nikdy moc nefungoval, syn spíš jezdil k babičce mojí býv. tchyni… Býv. manžel má teď ještě dvě holčičky a syn se u nich necítí dobře a s přítelkyní býv. manžela si také nerozumí ![]()
@janaruz
No já se to tenkrát dozvěděla od jedné spolužačky, které to řekla její máma, která tam chodila a byla jsme na ni fakt hodně naštvaná. Přece jen je to soukromí dospívajícího člověka.
@janaruz
V profilovce tvá fotka, v nicku jméno… ono by ses divila, kolik třeba známých lidí tě tady může poznat a když už řešíš intimní věci dětí - tady nejde o opruzený zadek mimina…tak je to vůči tomu,,puberťákovi" nefér.
Vůbec si nedokážu představit, jak to musí být těžké. Mám syna, 12 let a taky se nám začíná vymykat škola.
Jak píšeš, tak stejně u nás má otec (biologický) potřebu ve vzteku ponižovat. Byla jsem v poradně, kde jsem měla pohovor cca 1,5 h se speciálním pedagogem a dalo mi to nesmírně moc, fakt. Hlavní podstata je, že kluci v tomhle věku začnou tíhnout k otci a odpoutávají se od matky. Pokud od otce necítí opravdovou lásku, podporu a otec místo pochvaly ponižuje, tak jsou puberťáci agresivní, mají výchovné problémy atd.
Trochu to na mě působí, že tvůj syn má potřebu se „navázat“ jinde, když doma to není to co potřebuje. Vím, že je to už skoro chlap, ale určitě chce to tátovo uznání.
Zakladatelka: Já osobně si myslím, že příliš laxní přístup v případě užívání drog, byť i těch tzv. lehkých, není úplně nejlepší, ale souhlasím s Vámi, když odsuzujete agresivní a ponižující způsob, jakým s Vaším synem hovoří Váš manžel Na Vašem místě bych ale na syna dávala větší pozor a víc jej kontrolovala. To, že se ocitl na šikmé ploše, ještě neznamená, že se po ní musí svézt, nicméně to riziko tu je.
Holky moc děkuji za Váš pohled, vážím si toho…je fajn vědět, jak se na to dívá někdo další. Syna se kontrolovat snažím, ale je pravda, že to člověk prostě neuhlídá… Každopádně cítím lehké zlepšení. Co spolu se slečnou nejsou, tak je syn veselejší, komunikuje daleko víc a jen nesedí na židli a nekouká do zdi. Hodně maluje a píše texty které si překládá do angličtiny. Také se ode dneška chtěl vrátit k atletice a ve čtvrtek jede po delší době na veslování. Ve škole také lepší…sice si od začátku roku vše od loňska hodně zhoršil (říkal, že když myslel na slečnu a na jejich problémy, tak mu to vůbec nemyslelo a nemohl se soustředit), ale pár známek už si polepšil… Jen mám trochu strach, od 3 z chování ho dělí jen jediná poznámka…tak to musí nějak do pololetí udržet… Nikdy dříve z chováním problémy neměl, teď se to nějak vše nahromadilo (pozdní příchody, kapuca na hlavě, mobil v hodině atd. atd.).
S tím mužským vzorem je to pravda…U mého manžela ho bohužel postrádá (ikdyž manžel se kolikrát snaží, ale je to složité) no a s biol. otcem moc v kontaktu nejsou, ale co není může být. Včera jsme byli u psychologa a ten to doporučil, aby si prostě ti dva udělali pánskou jízdu a pořádně vše rozebrali…tak uvidíme. Třeba se to pak urovná i v ostatních rovinách. Na tom kouření už je syn závislý, takže teď je to o vůli a o tom, jestli chce přestat. Nejsem si tím jistá. Ale nechávám tomu čas. Důvěřuju ale prověřuju…
![]()