Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám fajn práci, muže i rodinu, ale stejně se cítím na nic..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.11.19 21:46
Chlap který si Tě neváží kopni do prde. e nedodělaná vs. Nikdy není pozdě ji dokončit. Nelíbí se Ti já vypadáš změn se. Pracuj na sobě a ten kdo Tě podceňuje nemá co v tvém životě dělat. Miluj svůj život a tes se z maličkostí obklopuj se jen milujícími přáteli a rodinou. Ty jsi osobnost a nikdy se nikým nedej stáhnout na dno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.19 21:46
@Anonymní píše:
Ahoj,
asi mi tu nikdo neporadi, ale potrebuji se vypsat…
Mam velice caste stavy, kdy se opravdu nenavidim. Je mi hrozne, nesnasim sve zuby, oblicej, postavu, vlasy…
Pripadam si jako troska, dostala jsem se pracovne na dobre misto, jeden pohovor na vysnenou pozici mi ted nevysel, ale stejne jsem v praci asi schopna, jenze… nedodelala jsem vysokou, nejsem zadna krasna modrooka blondyna, muj muz (jsme spolu uz 6 let) na zacatku psal svym kamaradum, ze jsem svou ex miloval, a byla to ta holka pro nej, kdezto ja jsem byla jen na „to“ a byl si tou dobou jisty, ze me ani nepredstavi rodine, proste zaplata, jistota, mama me jako dite opustila, otec si nesel pro ranu daleko, na stredni me sikanovali, protoze nejsem z bohate rodiny (vetsina ze spoluzaku byla) a kdyz jsem jednou chtela v kramu koupit drazsi boty a tata nechtel, rozbrecela jsem se, ze je fakt chci a tata mi v tom obchode dal prede vsemi treba facku, dve…
Nekdy jsem v pohode, ale bohuzel vetsinu casu se citim hrozne, dokonce jsem premyslela, ze treba i skoncit by nebylo od veci, ale sama jsem si zivot nedala, nemohu si ho ani brat, to neni reseni…
Psychologa jsem mela…
Omlouvam se, je mi smutno a asi jsem to opravdu potrebovala vyventilovat ven
Dekuju za precteni a doufam, ze jsem vam moc nezkazila náladu…
Hezky vecer,
Zakladatelka
Ahoj, ráda bych ti nějak poradila, ale sama moc nevím, jak. Taky se nenávidím, zažívala jsem na ZŠ šikanu, doma taky nic moc, VŠ jsem nedokončila kvůli nemoci… Myšlenky na sebevraždu též mívám, i jsem se několikrát pokusila, ale po JIPu následoval jen pobyt v léčebně. Píšeš, že jsi psychologa měla, on ale není psycholog, jako psycholog, třeba nebyl dobrý, nevedl tě správným směrem, já jich taky vystřídala několik, ne vždy první sedne. A třeba by byl na místě už i psychiatr. Zkus tomu dát ještě šanci a pohledat nějakého dobrého psychologa. Držím moc palce. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.11.19 21:48
@rena621 píše:
Chlap který si Tě neváží kopni do prde. e nedodělaná vs. Nikdy není pozdě ji dokončit. Nelíbí se Ti já vypadáš změn se. Pracuj na sobě a ten kdo Tě podceňuje nemá co v tvém životě dělat. Miluj svůj život a tes se z maličkostí obklopuj se jen milujícími přáteli a rodinou. Ty jsi osobnost a nikdy se nikým nedej stáhnout na dno.
On mě pak poznal lépe a zůstal semnou… ale prostě první dojem byl takový… a já do něj byla hrozně zamilovaná…
- Citovat
- Upravit
27.11.19 21:50
Co si najít nějakou radost v životě. Víte je to těžký soudit proč se tak cítíte ale jsou lidi co mají opravdu vážné problémy…třeba hodně nemocné děti, nebo sami bojují s vážnou nemocí…na tohle si vždy vzpomeňte. Pokud nejste spokojená s tím jak vypadáte tak na všem se dá zamakat.chce to celkově trochu nadhled a ne..po..srat se z maličkostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.19 21:51
@Anonymní píše:
On mě pak poznal lépe a zůstal semnou… ale prostě první dojem byl takový… a já do něj byla hrozně zamilovaná…
Vždy je jeden víc a jeden míň. Já svého manžela ze začátku nesnášela a teď na něho nedám dopustit. Jestli Vám to teď klape je úplně jedno Jak to začalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.19 21:53
@rena621 píše:
Vždy je jeden víc a jeden míň. Já svého manžela ze začátku nesnášela a teď na něho nedám dopustit. Jestli Vám to teď klape je úplně jedno Jak to začalo.
Spis jde o to, co to udelalo s mym sebevedomim, to, co jsem kdysi zjistila…
- Citovat
- Upravit
27.11.19 21:59
@Anonymní píše:
Spis jde o to, co to udelalo s mym sebevedomim, to, co jsem kdysi zjistila…
Postav se všechno zahod za sebe. Je to minulost! Nelituj se. Začni se mít ráda. Hyckej se a tes se života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.19 22:04
No, to je opravdu smutný. řekla bych, že všecko pramení už z toho, jak jsi psala o dětství. máma tě opustila, když jsi byla malá. jak jsi měla vyrůst a zjistit, že svět stojí za to? že ty stojíš za to? nevim, jak moc se dá pracovat s tím, že ti chybí fatální bezpodmínečný přijetí a láska, a dneska máš kvůli tomu vztah na hovno, sebevědomí žádný atd…
nedá se poradit nic na dálku rychle. je to hrozně komplexní. řešit tyhle věci, odpustit těm lidem, i sobě. je to běh na dlouhou trať. ale je jasný, že za nic rozhodně nestojíš. i tak pořád žiješ a snažíš se bojovat, o práci nemluvě. děláš to nejlepší, co můžeš.
a tak lze poradit jen jedno - opravdu pomůže jen terapeut. pokud jsi k někomu chodila a nebylo to moc k ničemu, najdi jinýho. nebo třeba máš někoho v okolí, komu to vztahově a psychologicky myslí, a jen rozhovory s ním by tě podstatně nakoply..? sama si ale jen tak nepomůžeš, obávám se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.19 22:09
Trošku žasnu nad těma odpověďma… najdi si v životě něco, co ti dělá radost…, hoď za hlavu minulost a měj se ráda…:D jako…silně mi to připomíná scénku z monty pythonů „how to do it“… to jako není tak jednoduchý. sebepřijetí se jen tak samo neudělá. sebevědomí se jen tak samo neudělá. sebedůvěra a nějaká jakoby hrdost se jen tak sama neudělá. ani ten vzorec jak žít ve vztahu a nenechat se sebou orat nebo zacházet jako s hadrem se jen tak neudělá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.19 23:06
Ahoj, podle mě tvé problémy jsou spíše na psychologa - dobrou psychoterapii. Pramení už z dětství a z pocitu méněcennosti - zbytečně.
Každý máme nějaké chyby.
Ty jsi se na dobré místo málem dostala, VŠ jsi sice nedostudovala, ale taky jsi se na ní dostala (jen to nedokáže většina lidí), když tvrdil, že tě má „jen na to jedno“, tak jsi se mu určitě líbila (to by jinak neříkal, že tě má na „to“),, další tvojí výhodou je, že jsi nejen schopná v práci a chytrá (dostala jsi se na VŠ) a ještě zatraceně sexy (ano, měl tě na „to“), a zase by mu to chybělo, kdyby měl někoho jiného, ale pojďme od toho vola pryč, tvou největší výhodou je, že jsi z bohaté rodiny, takže se můžeš soustředit na sebe-investovat do dobré psychoterapie, jít k luxusnímu kadeřníkovi, pečovat o sebe, zajít na kosmetiku, s kamarádkou do kina nebo do divadla, na diskotéku a koupit si hezké věci na sebe, sportovat, a tak dále-prostě se postavit na nohy. A pak toho vola můžeš kopnout někam. 
- ale až pochopíš, že ty jsi ta, která je BOŽÍ!!! (i když máš své chyby, ano- každá je má!)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
27.11.19 23:28
Jen me trklo, ze: mas dobrou praci a partnera, se kterym zijes. A to jsi takova nemozna. Umis si predstavit, co bude, az na tom bude objektivne trochu lepe? To ovladnes svet 
drzim palce 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
asi mi tu nikdo neporadi, ale potrebuji se vypsat…
Mam velice caste stavy, kdy se opravdu nenavidim. Je mi hrozne, nesnasim sve zuby, oblicej, postavu, vlasy…
Pripadam si jako troska, dostala jsem se pracovne na dobre misto, jeden pohovor na vysnenou pozici mi ted nevysel, ale stejne jsem v praci asi schopna, jenze… nedodelala jsem vysokou, nejsem zadna krasna modrooka blondyna, muj muz (jsme spolu uz 6 let) na zacatku psal svym kamaradum, ze jsem svou ex miloval, a byla to ta holka pro nej, kdezto ja jsem byla jen na „to“ a byl si tou dobou jisty, ze me ani nepredstavi rodine, proste zaplata, jistota, mama me jako dite opustila, otec si nesel pro ranu daleko, na stredni me sikanovali, protoze nejsem z bohate rodiny (vetsina ze spoluzaku byla) a kdyz jsem jednou chtela v kramu koupit drazsi boty a tata nechtel, rozbrecela jsem se, ze je fakt chci a tata mi v tom obchode dal prede vsemi treba facku, dve…
Nekdy jsem v pohode, ale bohuzel vetsinu casu se citim hrozne, dokonce jsem premyslela, ze treba i skoncit by nebylo od veci, ale sama jsem si zivot nedala, nemohu si ho ani brat, to neni reseni…
Psychologa jsem mela…
Omlouvam se, je mi smutno a asi jsem to opravdu potrebovala vyventilovat ven
Dekuju za precteni a doufam, ze jsem vam moc nezkazila náladu…
Hezky vecer,
Zakladatelka