Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím, k objasnění situace, včera mi volala matka, že náš otec zemřel, nevídali jsme se (z détství jen týrání a nadávky, tak proč takové vztahy udržovat), no a že mu chce vypravit pohřeb se vším všudy a ať dojedeme (jsme ještě další 2 sourozenci), já rovnou řekla, že nepůjdu, sourozenci jsou tak napůl nalomení, no a teď jsem za strašnou hyenu, jak si to můžu dovolit, že nemám žádnou úctu atd, když jsem řekla, že ani on neměl žádnou úctu ke mně (natož k ní-matce-kterou taky mlátil a ona se nechala a ani nás děti nebránila), tak co tedy čekali? To jsem si dovolila moc a vyčetla mi vše snad od narození až do doby mého odstěhování…ale stále trvám na svém, do toho ještě chce, abychom se finančně podíleli na výdajích, řekla jsem, kdyby byl pohřeb bez obřadu, ok, ale takový nějaký velkolepý, který si představuje - divadlo pro okolí? Proč? To jsem opět odmítla hradit…tak že prý doufá, že se tedy dobrovolně vzdám dědictví - chci podíl darovat na týrané děti nebo dobrého anděla - to jsem taky řekla hned a málem po telefonu pukla.
O co mi jde? Může po nás chtít nějaké finanční vyrovnání toho pohřbu (s jehož formou nesouhlasíme)? Vím, že se to bere z pozůstalosti, ale ta se řeší až po pohřbu, že? Do té doby „se platí výdaje z účtů žijících, že?“
ano, účet je nyní zablokovaný až do vyřešení dědictví
Dědictví se nezříkej. Nechápu některé uživatelky. Otec se k tobě choval jako dobytek, tak ať z něj máš alespoň něco. Ber to jako kompenzaci za ta léta žití s ním.
Nechápu, všechny řešíte dědictví!
A rozloučení se, ať to v budoucnu třeba nebolí?
@Eustress píše:
Nechápu, všechny řešíte dědictví!
A rozloučení se, ať to v budoucnu třeba nebolí?
Co by mělo bolet? Ona se nemá s kým loučit, ale to nikdo, kdo v něčem takovém nežil, nepochopí.
Zakladatelko, taky jsem nebyla na pohřbu, ani nevím, zda nějaký byl, asi sociální. Dědictví se vzdám, ale proto, že bude určitě předlužené, kdyby nějaké bylo, asi bych to brala jako kompenzaci za to zničené dětství.
Na pohřeb nechoď, když nechceš. Obřad by měl být pro ty, kteří se chtějí rozloučit, když nemáš potřebu se loučit, byla by to jen estráda, jak píšeš, divadlo pro okolí. Navíc nebožtíka nebude trápit, že tam nejsi.
Dědictví se nevzdávej, nárok na něj máš (aspoň z otce budeš mít něco víc, než jen trauma do života) a je od tebe hezké, že jej chceš darovat na dobročinné účely. Ať si maminka klidně pukne. Neměla soudnost během tvého dětství, nemá ji ani teď, když chce vystavovat velkolepý obřad někomu, kdo jí ubližoval.
Za mě - na pohřeb je lepší jít, ne kvůli němu či druhým, ale kvůli sobě. Je to vlastně rituál, kdy přijmeš, prožiješ a spracuješ to, že je opravdu konec, že je to už uzavřené a nebudeš se k tomu vracet zpátky.
Dědictví si nech. Já řeším podobné dilema a od „ani náhodou, mám svou hrdost“ jsem se přes něco jako pocity viny dopracovala k tomu, že na to mám z hlediska práva nárok a udělá pro mě konečně něco dobrého aspoň po smrti.
Na pohřeb bych taky nešla.
Náklady neplať - z dědictví se to pak odečte. Vykonavatel pohřbu dodávané peníze zpět.
Dědictví bych si vzala a jak píšeš, buď to dát na charitu a tomu podobné, nebo pokud máš děti, tak jim to dej do spoření nebo tak.
Na řeči rodiny kašli.
Co je zle, ze nechce na pohreb cloveku co se neštítil ubližovat sve zene a spolelcnym detem?
I kdyby chtela dedictvi pro sebe, tak co. Za zivot nebyl schopny s ni urovnat vztahy, omluvit se, tak at po nem ma aspon nejake penize..clovek co mlati deti si nezaslouzi muj soucit a ona se nema za co stydetm
Na pohřeb bych nešla, peníze na něj nedala…a to, že chceš dát peníze z dědictví na charitu je hezké…to udělej…nebo si to klidně i nech za způsobené trápení…nevzdala bych se ho…a z řečí matky a těch okolo si nic nedělej…dělat pohřeb a dusno kvůli někomu, kdo jí mlátil a týral? se zbláznila…její věc…ty si taky udělej jak to sama cítíš…
Děkuji za info, ohledně platby pohřbu - už jsem se rozhodla, že tedy přispěji částkou, kterou pohřební služby uvádějí za pohřeb bez obřadu, jestli matka opravdu chce parádní akci, tak ať dohradí z pozůstalosti, účastnit se ho nebudu, ani jsme se v posledních cca 5ti letech nevídali a předtím (od mého odstěhování) tak 1-2× za rok na hodinu