Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím být dospělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.4.22 16:36
@Anonymní píše:
Ahoj holky,nechci dělat rozhodnutí. Jsem moc unavená. Nemám parťáka s kým to probrat. Pořád musím myslet, aby se na něco nezapomnělo. Jsem obklopená lidmi, ale cítím se sama. Pořád nějaké nároky. Mám pocit, že jsem vše zkazila a pokračuju v tom dále. Každé rozhodnutí je špatné. Budu se rozhodovat přesně naopak - ale bude to zase špatně. Nechci takový život, ale můžu si za to sama - jsem tak nastavená. Neumím se na vše vykašlat, hodit to za hlavu a dělat co mě baví. Pořád myslím na to, jak jsme se s manželem odcizili, jak je těžké vycházet se synem, jak zanedbávám dceru, protože syn je velmi náročný. Možná psychiatr navrhne synovi medikaci…ale bude to správně…co když mu to ublíží. Nikdo mi nerozumí, u ostatních jsem špatná matka - a ano, asi jsem. Pořídila jsem si děti v bláhové iluzi jak vše bude růžové, přitom jsem je ani normálně nedokázala porodit. Nedokážu děti vhodně namotivovat, nedokážu jim vštípit, aby udržovali pořádek - a já na něj už také rezignovala. Nikdo po sobě nic neuklidí. Nikdo nejde sám od sebe, aby zametl, utřel stůl apod. Jo, musím si říct, pak to funguje, ale jen u manžela. Dcerka občas a syn vůbec. Začala jsem chodit do práce po hodně dlouhé pauze, ale nevím, zda dělám dobře - nevím, jaký vliv to bude mít na syna. Je jiný. Chtěla bych odtud utéct. Chtěla bych, abychom neřešili kraviny. Chtěla bych, aby se mě manžel dokázal před druhými zastat, abych pro něj byla nade vše - abych tu lásku taky cítila…ne jen slyšela, jak mě miluje. Chtěla bych, aby moje děti měly funkční rodinu - babičky, tety atd. Chtěla bych, aby si mě manžel vážil, aby se mnou chtěl trávit čas, abychom zase zašli do kina, divadla - z jeho strany nula snahy. Vše musím vymýšlet já, ale mě dochází síly,. Vše důležité musím připomínat - účetnictví a daně, akce ve škole, školce, co na sebe, co s sebou, co k jídlu, co koupit, kdy jet, kam jet, shánět odborníky pro syna… Haló…já jsem tady taky!!! Proč když ležím s Covidem, tak si ani nikdo nevzdechne, aby se zeptal, jak mi je??? Proč si za mnou všichni chodí vylévat srdce? proč jsem to já, komu při setkání říkají…hele chci se tě zeptat, ty tomu budeš rozumět…? Proč nemůžu mít normální přátele, kteří si jen povídají o normálních věcech, je s nimi sranda a neschází se jen tehdy, když něco potřebují??? Proč, když už jsme si začala o pomoc říkat, zjistila jsem, že není nikdo, kdo by mi pomohl - nechtějí nebo je to zajímá jen jako bulvár? Co chci? Zavřít se někde v chatě u lesa, daleko od všech a všeho. Vím, že nic z toho nedokážu změnit. Stydím se za to, že se v manželství necítím šťastně, že se naše manželství změnilo… Ale on není alkoholik, nebije mě, věnuje se dětem, když řeknu, tak udělá - někdy s kecama a někdy to trvá, ale udělá, s dětmi jezdí na pohotovost atd. A já se přesto cítím prázdná, nemilovaná, osamocená. Jsou horší věci na světě, ale vědomí, že může být hůř, mi nepomáhá. Ráda bych našla někoho, s kým bych mohla sdílet své trable a občasné radosti, ale už se bojím navazovat další nové vztahy, s tím, že budu nepochopena.
Myslím, že je toho na tebe moc a došly baterky. Zkus zajít za nějakým psychologem a dostat to ze sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.22 19:45
@Anonymní píše:
Děkuju, to jsou takové činnosti, které nutí člověka zastavit se. Neumím to… byla jsem na pobytu v lázních a šla do vířivky na hodinu - po 20 minutách jsem se nudila. Místo relaxu jsem chodila po horách. Mám se to naučit, nebo jen potřebuju větší akci k relaxu? Nevím…
Nauč se to. Najdi si jednu činnost, které se budeš každý den pravidelně věnovat zatím třeba jen pět minut. Ano, zdá se, že pět minut nemá smysl, ale má. Bude to čas pro Tebe. Je jedno, co to bude, hlavně, aby to šlo z Tebe a aby Tě to těšilo. Jestli je pět minut málo, dej si deset minut. Ale jde o to, nepřepálit začátek, jinak se na to vykašleš.
Pouvažuj nad tím, co bys pro sebe teď nejraději udělala a té činnosti se věnuj. Deset minut najdeš vždycky, když budeš chtít. I kdybys kvůli tomu musela vstát o deset minut dřív. Jde to. Ale musíš chtít to pro sebe udělat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.22 20:01
@Anonymní píše:
Jsem vyhořelá. Párová terapie bez účinku. Najevo jsem to dávala rozličnými způsoby od náznaku po suverénní sdělení a žádost o pomoc. Před časem jsem se sesypala. Kdybych nebyla v terapii, tak už dávno zobu nějaké bobule. Vím, že bych potřebovala kamarádku, takovou, která nesoudí a naslouchá, na kterou je spolehnutí…být si vzájemně oporou. Ale bojím se to znova zkoušet a otevírat se novým lidem. Každé rozhodování je pro mě utrpení - vše skloubit, na nic nezapomenout, všechno vyhodnotit…
Proč je špatné zobat pilule, když to může pomoci?( Alespoň na čas a alespoň s něčím…)
Jinak za mě teda doporučuju začít s meditacemi… Je to oříšek, ale myslím si, že jsi správný adept.
A co té kamarádce nabídneš ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
14.4.22 21:52
Manžel je taky asperger, co? 
Taky mám jednoho doma 
Někdy je to na palici.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.22 05:26
@Kipa22 Od roku 2014 jsem v pravidelné terapii. Ráda bych s někým sdílela ne jen za peníze.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.22 05:30
@K2 8611 píše:
Nauč se to. Najdi si jednu činnost, které se budeš každý den pravidelně věnovat zatím třeba jen pět minut. Ano, zdá se, že pět minut nemá smysl, ale má. Bude to čas pro Tebe. Je jedno, co to bude, hlavně, aby to šlo z Tebe a aby Tě to těšilo. Jestli je pět minut málo, dej si deset minut. Ale jde o to, nepřepálit začátek, jinak se na to vykašleš.Pouvažuj nad tím, co bys pro sebe teď nejraději udělala a té činnosti se věnuj. Deset minut najdeš vždycky, když budeš chtít. I kdybys kvůli tomu musela vstát o deset minut dřív. Jde to. Ale musíš chtít to pro sebe udělat.
Díky, ale jak jsem psala, mám koníčky, kterým se pravidelně věnuji. Jen neumím sedět ve vířivce nebo meditovat - na to nemám trpělivost a klid. Potřebuji akci. Myslím, že se to tady opakuje a jen to dokazuje, že tyhle náhražky nejsou tak úplně koncepčním řešením. Od roku 2014 jsem v terapii, vím, co se děje, proč se to děje…mám své koníčky kterým někdy věnuji až moc času…ale co…dělám věci sama a aby mě někdo vnímal, musím zaplatit (terapeut). Asi se potřebuji jen vykecat, protože tohle nemá žádné řešení. Nemůžu měnit jiné lidi a sama jsem se od roku 2014 změnila dost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.22 05:38
@Magical-eyes píše:
Proč je špatné zobat pilule, když to může pomoci?( Alespoň na čas a alespoň s něčím…)
Jinak za mě teda doporučuju začít s meditacemi… Je to oříšek, ale myslím si, že jsi správný adept.
A co té kamarádce nabídneš ty?
Nepíšu, že je to špatné, jen že to zvládám bez nich díky terapii. Meditace - no už jsme si o nich něco načetla, ale fakt nevím, kde bych vzala klid a ticho…a hlavně vydržet.
Co mohu nabídnout kamarádce? Nevím, co dalšího, krom toho, že jim občas hlídám děti, chodí se ke mě vyplakat a postěžovat si, chodí si ke mě pro radu, když něčemu nerozumí nebo když potřebují zabavit děti. V jejich očích jsem ta, co nic nepotřebuje…má peníze, skvělého manžela, dům se zahradou, jezdím na dovolený… A když si postěžuji nad něčím, co mě trápí, tak okamžitě mění směr hovoru nebo to zlehčují… měla jsem teď Covid a nikdo se ani nezeptal, jak mi je. Když jsme byli před Vánoci všichni v karanténě nebo izolaci, nikdo se nenabídl, nezeptal…až mě překvapilo, že jedna maminka, se kterou se občas náhodně potkáme se ptala a nabídla sama, pokud bude potřeba něco vyřídit, že nám pomůže. Já nevím, no…tak asi dělám něco špatně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.22 05:39
@sahrazad1 píše:
Manžel je taky asperger, co?
Ne, není Asperger…je to ajťak 
Ne vážně, žádnou dg nemá. Mohu vědět, jak se to u tvého muže projevuje?
- Citovat
- Upravit
15.4.22 05:58
Heh, jsem s dětma sama, od rozvodu teda fakt dospělá jen sama za sebe, se 100% zodpovědností za ty děti (jejich otec se neúčastní), zvířata a dům, a kdybych se tu vypsala v blbou lítostivou chvilku, a že těch je teda poslední dobou fakt dost až se skoro slévají 
, bude to vypadat asi dost podobně. Nevím, jestli už po těch letech prostě jen přešel adrenalin z rozvodu, nebo to je zkrátka důsledek té zátěže navíc, korona s dětmi a prací doma 2 roky, následné potíže jednoho dítěte ve škole, hned na to válka za rohem, čím dál větší nejistota příjmů + nemožnost něco dělat se šílenými výdaji na energie… Koho by to nedostalo. Já třeba teda odpočívat a relaxovat aktivně neumím, někdy mám pocit, že můj život je jen hašení akutních průserů 
Neporadím, jen že nejsi úplně sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.22 06:53
@Anonymní píše:
Nepíšu, že je to špatné, jen že to zvládám bez nich díky terapii. Meditace - no už jsme si o nich něco načetla, ale fakt nevím, kde bych vzala klid a ticho…a hlavně vydržet.Co mohu nabídnout kamarádce? Nevím, co dalšího, krom toho, že jim občas hlídám děti, chodí se ke mě vyplakat a postěžovat si, chodí si ke mě pro radu, když něčemu nerozumí nebo když potřebují zabavit děti. V jejich očích jsem ta, co nic nepotřebuje…má peníze, skvělého manžela, dům se zahradou, jezdím na dovolený… A když si postěžuji nad něčím, co mě trápí, tak okamžitě mění směr hovoru nebo to zlehčují… měla jsem teď Covid a nikdo se ani nezeptal, jak mi je. Když jsme byli před Vánoci všichni v karanténě nebo izolaci, nikdo se nenabídl, nezeptal…až mě překvapilo, že jedna maminka, se kterou se občas náhodně potkáme se ptala a nabídla sama, pokud bude potřeba něco vyřídit, že nám pomůže. Já nevím, no…tak asi dělám něco špatně.
A proč myslíš, že to tak je?
Píšeš, že se nikdo nenabídl a nezeptal…jo to zamrzí, ale zeptám se, požádala jsi někdy někoho o pomoc? Stává se ti, že ti tví přátelé pomoc odmítají?
Tvoji přátelé jsou z podobné sociální a ekonomické skupiny jako vy?
Otevřela jsi někdy toto téma??…Evi, jsem moc ráda, že se vyřešila ta nepříjemnost u vás v práci, to je dobře. A když jsi teď v pohodě, ráda bych se tě na něco zeptala. Mám pocit, že když se potřebuji vypovídat a postesknout si já, tak je ti to nepříjemné a utíkáš od toho, nejsi tu pro mě. Moc mě to mrzí, protože i já mám občas těžké chvíle a vypovídání se by mi pomohlo. Vnímáš to taky tak?… Možná prostě přetáčí téma podvědomě, prostě si to neuvědomují…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.22 07:20
@Magical-eyes píše:
A proč myslíš, že to tak je?
Píšeš, že se nikdo nenabídl a nezeptal…jo to zamrzí, ale zeptám se, požádala jsi někdy někoho o pomoc? Stává se ti, že ti tví přátelé pomoc odmítají?
Tvoji přátelé jsou z podobné sociální a ekonomické skupiny jako vy?
Otevřela jsi někdy toto téma??…Evi, jsem moc ráda, že se vyřešila ta nepříjemnost u vás v práci, to je dobře. A když jsi teď v pohodě, ráda bych se tě na něco zeptala. Mám pocit, že když se potřebuji vypovídat a postesknout si já, tak je ti to nepříjemné a utíkáš od toho, nejsi tu pro mě. Moc mě to mrzí, protože i já mám občas těžké chvíle a vypovídání se by mi pomohlo. Vnímáš to taky tak?… Možná prostě přetáčí téma podvědomě, prostě si to neuvědomují…
Ale tohle všechno píšu už v úvodním příspěvku. Ano, o pomoc jsem se naučila si říct, ale bohužel bez odezvy. A není to tak, že bych to zkusila jen jednou. Jsou ze stejné sociální i ekonomické „bubliny“, ale ony asi takový pocit nemají. Od začátku mám pocit, že mi závidí mého muže…dokáže mě zastoupit, pomoci a nemá problém mě vyslat na prodloužený víkend samotnou. Rád s námi jezdí na výlety-to ony nemají. V jejich očích si nemám na co stěžovat. Když si postěžuji, řeknou hmm. Možná nemají co na to říct - mám vzdělání, které má sloužit právě pomáhání druhým, terapie, intervence atd. Tak asi se bojí… 
Těžko říct. nepotřebuju aby mé problémy řešily, jen chci s někým své problémy a starosti sdílet tak, jak ony je sdílejí se mnou. Jsem v tomhle několik let a zjišťuji, že se začínám uzavírat a to nechci.
- Citovat
- Upravit
15.4.22 07:29
Tak možná špatný výběr přátel? Nevyhovující nastavení pravidel? Jako asi ta chyba bude vycházet z tebe, když se ti to děje opakovaně s více lidmi…
Dost to bývá i o tom, co vyzařujeme… Možná je to tím, jak na ně působíš… Nepoučuješ je třeba moc? Nevystupuješ jako superžena? Umíš ukázat i nějakou svou slabost nebo neznalost? Necháváš je vyniknout?
Nevím no, sama vrbím a i mám vrby s dost stabilním kmenem…ale jak to ty píšeš, tak by mě samotnou zajímalo, proč se ti v tomto nedaří… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
15.4.22 07:48
@Anonymní píše:
Ne, není Asperger…je to ajťak
No, radši mi píše, než říká, ze mě má rad. Když je mi ouzko, neumí se do mě vcitit a byt mi oporou. Důležité věci odsouvá, neb na ne nemá kapacitu. Pak trnu, jestli je zaplacené vše, co má byt zaplacené. Tuleni vypada jako tuleni k živému kameni, neobejme mě. O děti se stará, tady není problém. Komunikace vázne, mluví jen malo, je uzavřeny, moc své názory nesdílí. Je toho ještě více. Ajtaci bývají častou profesi aspiku, protože u ni nemusí tolik komunikovat s lidmi, navíc je tato diagnóza geneticky podmíněna to proto jsem to tak psala.
- Citovat
- Upravit
15.4.22 07:57
@Anonymní píše:
Nepíšu, že je to špatné, jen že to zvládám bez nich díky terapii. Meditace - no už jsme si o nich něco načetla, ale fakt nevím, kde bych vzala klid a ticho…a hlavně vydržet.Co mohu nabídnout kamarádce? Nevím, co dalšího, krom toho, že jim občas hlídám děti, chodí se ke mě vyplakat a postěžovat si, chodí si ke mě pro radu, když něčemu nerozumí nebo když potřebují zabavit děti. V jejich očích jsem ta, co nic nepotřebuje…má peníze, skvělého manžela, dům se zahradou, jezdím na dovolený… A když si postěžuji nad něčím, co mě trápí, tak okamžitě mění směr hovoru nebo to zlehčují… měla jsem teď Covid a nikdo se ani nezeptal, jak mi je. Když jsme byli před Vánoci všichni v karanténě nebo izolaci, nikdo se nenabídl, nezeptal…až mě překvapilo, že jedna maminka, se kterou se občas náhodně potkáme se ptala a nabídla sama, pokud bude potřeba něco vyřídit, že nám pomůže. Já nevím, no…tak asi dělám něco špatně.
Možná je na čase udělat si pořádek mezi rádoby přáteli a najít si nové přátele.
My jsme měli covid teď před týdnem. V obci bydlí i moji rodiče s mým bratrem. Pomohli mi oni. Kdyby nemohli, tak se můžu obrátit na dvoje lidi v naší ulici a na další kamarádku, která bydlí o kus dál. A kdyby nebyli oni, můžu se obrátit na jinou kamarádku z vedlejší obce, případně na někoho z práce, i když ti by to ke mně měli dál…
Já mám kolem sebe lidi, na které bych se mohla obrátit a to fakt nemáme účelové přátelství ve smyslu něco na něco.
Ve své terapii se zaměř na to, proč na Tebe všichni dlabou. Já žiju sama s dětmi už mraky let. Jsem samostatná, nikoho v podstatě nepotřebuju (pokud nejsem v izolaci 
), přesto mi lidi pomoc nabízí, když to potřebuji. Protože i já pomoc nabízím a moji přátelé ví, že se na mě můžou spolehnout.
Teď právě čtu knihu Alfa bohyně od Evy Paclíkové. Píše se tam kromě jiného i tom, že to jak se cítíme uvnitř, se pak projeví navenek. Takže bys možná měla přehodnotit něco v sobě. Dál se v knihe píše, že když si žena nevěří a nemá o sobě příliš dobré mínění, tak přitahuje muže a lidi celkově, kteří se k ní nechovají zrovna dobře. Že si vytváří kolem sebe takové energetické pole, které přitahuje lidi, kteří potvrdí její vnitřní nastavení, že není dost dobrá, jsou k ní nespravedliví atd. To se dá napasovat na Tvého manžela i na ty tvé rádoby kamarádky, které Tě mají jako vrbu, ale tím to pro ně končí.
A mně ten Tvůj popis sedí na to, že by Ti tahle kniha mohla pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.22 08:02
A když mluvíš na manžela, tak má zájem tě poslouchat? Nedalo by se mluvit s ním víc, aby chápal, jak ti je a víc se snažil?
Co rodina (máma, ségra, babička) - tam není nikdo, kdo by naslouchal? Chybí ti blízkost, možná i smysl toho všeho plachtění, jsi vyhořelá.
Mě pomáhá psaní, když to na mě přijde, vypíšu se z pocitů… Někdy píšu „dopis“ manželovi, pak mu ho i dám, aby věděl, co mám v hlavě, jak se cítím, aby mě „vyslechl“ alespoň přes papír. A cíleně si dělám radost, třeba kytkama, sázením, těší mě, když to roste/kvete. Dobrou knížkou, procházkou, chodím denně ven. Taky si cíleně opakuji, co mám (mám zdravé děti, jsme doma v teple, děcka usinaji s pocitem klidu,… prostě pěstují vděčnost, i když mám taky kolikrát pocit, že to tahnu „sama“ a že je toho moc, beru to jako tu cestu, co může být i cíl - jak se s tím poperu, co mě to naučí, co pak můžu předat dál).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
