Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím být dospělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.4.22 21:13
Doporučuji si přečíst knížky od Louisy Hay…pomohou k větší sebeúctě, sebelásce, vnitřnímu klidu a spokojenosti..a na hodně Tvých otázek Ti odpoví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.22 21:16
Co zkusit psychologa. Pomůže ti, vykecáš se, utřídiš myšlenky. Přijdeš mi ztracená a nešťastná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.22 21:21
Jsi vyhořelá 
potřebovala bys to s někým probrat. Možná i párová terapie by bylo potřeba. Dej najevo muži, že nezvládáš táhnout vše na svém hrbu. A nemej pochybnosti o sobě jakožto matce. Každá děláme, co umíme a co je v našich silách. Určitě jsi dobrá máma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.22 21:21
Vítej ve světě dospělých 
, taky na mě tento měsíc všechno padá, problémů nad hlavu a řešení v nedohlednu, dneska jsem si asi po půl roce nalila skleničku červenýho, už téměř vůbec nepiju a je mi po dlouhý době líp, tím tě nenabádám k alkoholismu, jen je někdy potřeba vypnout.
Já mám tyto jarní depky často, trochu pomáhá sluníčko a pocit, že nemusíš být dokonalá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.22 21:22
@Martina84 píše:
Co zkusit psychologa. Pomůže ti, vykecáš se, utřídiš myšlenky. Přijdeš mi ztracená a nešťastná.
Jsem v pravidelné terapii od roku 2014. Vím, proč to tak je, vím, co mám jinak… a změnit některé věci nejdou, jen s nimi musím žít. A někdy holt přijde relaps, to je v terapii přirozené. Ráda bych o takových věcech mluvila s někým ne jen za peníze, ale prostě mít někoho, s kým mohu sdílet.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.22 21:23
Cérko, já ti tak rozumím 
. Povídat si o tom neumím, ale nejsi v tom sama.
- Citovat
- Upravit
13.4.22 21:30
Poradím s tím, co vím. Medikace synovi neublíží, nemusí být napořád…treda aspoň předpokládám, že je řeč o ADHD jako u mojí dcery. Že je druhé dítě trochu zanedbávané v takové situaci…to u nás taky nemělo nějak negativní vliv, naopak, druhá dcera je samostatnější.
Ano, pro část rodiny jsem špatná matka, ale ty jsem odepsala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.22 21:33
@Kfětoslava píše:
Jsi vyhořelá
Jsem vyhořelá. Párová terapie bez účinku. Najevo jsem to dávala rozličnými způsoby od náznaku po suverénní sdělení a žádost o pomoc. Před časem jsem se sesypala. Kdybych nebyla v terapii, tak už dávno zobu nějaké bobule. Vím, že bych potřebovala kamarádku, takovou, která nesoudí a naslouchá, na kterou je spolehnutí…být si vzájemně oporou. Ale bojím se to znova zkoušet a otevírat se novým lidem. Každé rozhodování je pro mě utrpení - vše skloubit, na nic nezapomenout, všechno vyhodnotit…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.22 21:39
@brisco píše:
Poradím s tím, co vím. Medikace synovi neublíží, nemusí být napořád…treda aspoň předpokládám, že je řeč o ADHD jako u mojí dcery. Že je druhé dítě trochu zanedbávané v takové situaci…to u nás taky nemělo nějak negativní vliv, naopak, druhá dcera je samostatnější.
Ano, pro část rodiny jsem špatná matka, ale ty jsem odepsala.
No, vypadá to na Asperger…ale zatím čekáme na odborníky. Pokud by se něco nasadilo, tak počítám s tím, že to bude něco na tlumení agrese…a mám opravdu velký strach. V takovém případě musím přemýšlet, co je lepší - co když to bude horší, co když léky nepomohou, co když ho velmi utlumí, co nežádoucí účinky.. no a takhle to vypadá se vším, když mám něco rozhodnout. Přijde mi, že to já jsem ten vedoucí doma. Dcera je opravdu samostatnější, ale na druhou stranu jí ta situace moc trápí a říká, že si s ní nehraju atd.
- Citovat
- Upravit
13.4.22 21:49
@Anonymní píše:
No, vypadá to na Asperger…ale zatím čekáme na odborníky. Pokud by se něco nasadilo, tak počítám s tím, že to bude něco na tlumení agrese…a mám opravdu velký strach. V takovém případě musím přemýšlet, co je lepší - co když to bude horší, co když léky nepomohou, co když ho velmi utlumí, co nežádoucí účinky.. no a takhle to vypadá se vším, když mám něco rozhodnout. Přijde mi, že to já jsem ten vedoucí doma. Dcera je opravdu samostatnější, ale na druhou stranu jí ta situace moc trápí a říká, že si s ní nehraju atd.
Chápu, u mojí dcery to byla kombinace VD a ADHD, léky (Strateru) brala cca rok. Hodně pomohl biofeedback a dozrání jako takové. Kritické to bylo mezi 4-7 rokem. Teď má 11 jsme spolu v pohodě, jen musím často opakovat a škola jí jde taky hůř. Naštěstí teda s mladší dcerou vychází dobře a zabaví se spolu.
Mám kamarádku s klukem Aspergerem…hodně vznětlivý, urážlivý, ale s věkem se taky zklidnil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.22 21:56
Můžeš něco z povinnosti delegovat na manžela? Můžeš se o něj opřít?
Nemám toho zdaleka tolik, i když pocity chápu a taky nadává na to, co všechno musím, na zodpovědnost za rozhodnutí, děti, praci. Jenže ono často za tím „musím“ je chci. Chceš, aby synovi bylo lépe, tak řešíš medikaci a naskakuje spousta otázek. To znamená, že jsi dobrá máma, staráš se.
Chceš, abyste včas odevzdal daně, proto hlidas termín. Chceš podpořit děcka na besidce, proto v hlavě nosis termíny… Je to unavujici, ale jsou to právě tyto detaily, že máš v okolí respekt a ptají se tě na rady, zvládáš to tedy asi dobře.
Mé pomáhá, když si najdu pro sebe každý den alespoň hodinu a dělám cíleně to, co mě baví. Co te dobije? Bez ven, dej si procházku, cvičení, tanec, knížku, zasať kytky na balkon… Odpocivej, dodrzuj spánek. Hledej si pro sebe malé radosti a dodrzuj čas pro sebe, aspoň tu hodinu denně si vymez a v hlavě vypni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.22 22:15
A vřele doporučuju relax ve formě jogy, meditace, sauna, bazén…bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.22 22:27
@řeřicha píše:
Můžeš něco z povinnosti delegovat na manžela? Můžeš se o něj opřít?
Nemám toho zdaleka tolik, i když pocity chápu a taky nadává na to, co všechno musím, na zodpovědnost za rozhodnutí, děti, praci. Jenže ono často za tím „musím“ je chci. Chceš, aby synovi bylo lépe, tak řešíš medikaci a naskakuje spousta otázek. To znamená, že jsi dobrá máma, staráš se.
Chceš, abyste včas odevzdal daně, proto hlidas termín. Chceš podpořit děcka na besidce, proto v hlavě nosis termíny… Je to unavujici, ale jsou to právě tyto detaily, že máš v okolí respekt a ptají se tě na rady, zvládáš to tedy asi dobře.
Mé pomáhá, když si najdu pro sebe každý den alespoň hodinu a dělám cíleně to, co mě baví. Co te dobije? Bez ven, dej si procházku, cvičení, tanec, knížku, zasať kytky na balkon… Odpocivej, dodrzuj spánek. Hledej si pro sebe malé radosti a dodrzuj čas pro sebe, aspoň tu hodinu denně si vymez a v hlavě vypni.
Deleguju na něj, jak můžu. On se dokáže zařídit a vyzvednou či dovézt na kroužek - takové ty logistické věci. Ale emočně je to prázdnota. Říká jak mě miluje, ale pak se mě nezastane - asi má nějaký blok jít do konfliktu. Pláču, neobejme. Já kolikrát nepotřebuju, aby hned něco racionálně řešil, ale by se jen zastavil, měl pro mě pochopení a objetí.
Dělala jsem mu účto. Kašlal na to. Doklady, smlouvy vše jsme si musela vyprosit. Tolikrát jsem řekla, že už mu to nebudu dělat a tolikrát jsme slevila - je i v mém zájmu neplatit penále. Ale bral jako samozřejmost, že ho z toho bud tahat, že zkrátka sednu večer k PC a udělám to. A bylo to těžké - nový program se kterým jsem se učila, výpisy najednou za celý rok, bordel v platbách - něco na služebním, něco na soukromém, platby kartou - prostě bordel a práce navíc. Pomáhala jsem mu s fakturací, s rozpisy se vším… ale pro něj to bylo na posledním místě. Před měsícem jsem řekla ne…nastoupila do práce a přestala to dělat. Dodnes je to ve stavu v jakém jsem to nechala - chybějící smlouvy, faktury, žádné výpisy - protože to nedal a je línej, si najít externí účetní.
Nějak mám pocit, že vedle sebe nemám chlapa - toho, kdo je spolehlivý, kdo je pevný a s kým jsem v bezpečí. Pořád jsem to totiž já, kdo je v první linii a vše řeší, aby nebyl průšvih. A teď vidím, že když to dělat nebudu, ten průšvih fakt bude. Čas na sebe si dovedu udělat, jsou věci, které mě baví a věnuji se jim…ale nějak chci věci dělat s někým, mít společný čas…už mě nebaví být furt sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.22 22:30
@brisco píše:
A vřele doporučuju relax ve formě jogy, meditace, sauna, bazén…bude líp
Děkuju, to jsou takové činnosti, které nutí člověka zastavit se. Neumím to… byla jsem na pobytu v lázních a šla do vířivky na hodinu - po 20 minutách jsem se nudila. Místo relaxu jsem chodila po horách. Mám se to naučit, nebo jen potřebuju větší akci k relaxu? Nevím…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
nechci dělat rozhodnutí. Jsem moc unavená. Nemám parťáka s kým to probrat. Pořád musím myslet, aby se na něco nezapomnělo. Jsem obklopená lidmi, ale cítím se sama. Pořád nějaké nároky. Mám pocit, že jsem vše zkazila a pokračuju v tom dále. Každé rozhodnutí je špatné. Budu se rozhodovat přesně naopak - ale bude to zase špatně. Nechci takový život, ale můžu si za to sama - jsem tak nastavená. Neumím se na vše vykašlat, hodit to za hlavu a dělat co mě baví. Pořád myslím na to, jak jsme se s manželem odcizili, jak je těžké vycházet se synem, jak zanedbávám dceru, protože syn je velmi náročný. Možná psychiatr navrhne synovi medikaci…ale bude to správně…co když mu to ublíží. Nikdo mi nerozumí, u ostatních jsem špatná matka - a ano, asi jsem. Pořídila jsem si děti v bláhové iluzi jak vše bude růžové, přitom jsem je ani normálně nedokázala porodit. Nedokážu děti vhodně namotivovat, nedokážu jim vštípit, aby udržovali pořádek - a já na něj už také rezignovala. Nikdo po sobě nic neuklidí. Nikdo nejde sám od sebe, aby zametl, utřel stůl apod. Jo, musím si říct, pak to funguje, ale jen u manžela. Dcerka občas a syn vůbec. Začala jsem chodit do práce po hodně dlouhé pauze, ale nevím, zda dělám dobře - nevím, jaký vliv to bude mít na syna. Je jiný. Chtěla bych odtud utéct. Chtěla bych, abychom neřešili kraviny. Chtěla bych, aby se mě manžel dokázal před druhými zastat, abych pro něj byla nade vše - abych tu lásku taky cítila…ne jen slyšela, jak mě miluje. Chtěla bych, aby moje děti měly funkční rodinu - babičky, tety atd. Chtěla bych, aby si mě manžel vážil, aby se mnou chtěl trávit čas, abychom zase zašli do kina, divadla - z jeho strany nula snahy. Vše musím vymýšlet já, ale mě dochází síly,. Vše důležité musím připomínat - účetnictví a daně, akce ve škole, školce, co na sebe, co s sebou, co k jídlu, co koupit, kdy jet, kam jet, shánět odborníky pro syna… Haló…já jsem tady taky!!! Proč když ležím s Covidem, tak si ani nikdo nevzdechne, aby se zeptal, jak mi je??? Proč si za mnou všichni chodí vylévat srdce? proč jsem to já, komu při setkání říkají…hele chci se tě zeptat, ty tomu budeš rozumět…? Proč nemůžu mít normální přátele, kteří si jen povídají o normálních věcech, je s nimi sranda a neschází se jen tehdy, když něco potřebují??? Proč, když už jsme si začala o pomoc říkat, zjistila jsem, že není nikdo, kdo by mi pomohl - nechtějí nebo je to zajímá jen jako bulvár? Co chci? Zavřít se někde v chatě u lesa, daleko od všech a všeho. Vím, že nic z toho nedokážu změnit. Stydím se za to, že se v manželství necítím šťastně, že se naše manželství změnilo… Ale on není alkoholik, nebije mě, věnuje se dětem, když řeknu, tak udělá - někdy s kecama a někdy to trvá, ale udělá, s dětmi jezdí na pohotovost atd. A já se přesto cítím prázdná, nemilovaná, osamocená. Jsou horší věci na světě, ale vědomí, že může být hůř, mi nepomáhá. Ráda bych našla někoho, s kým bych mohla sdílet své trable a občasné radosti, ale už se bojím navazovat další nové vztahy, s tím, že budu nepochopena.