Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím stanovit hranice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.17 15:31
@inkakřivák píše:
@Elenloth Jenomže právě tohle je ta potíž - pro někoho je to prostě samozřejmost, že jsou rodina, a tím pádem berou jako úplnou normální věc, že se synovi narodilo dítě, hurá jedeme do porodnice. Prostě jo, je to nový člen rodiny a všichni ho chceme vidět, ne? A pro někoho je to prostě nepředstavitelné buranství. Hrozné je, když se sejdou dva takto rozdílní lidé v manželství. Co pak? jedna strana se prostě chce zachovazt podle svých zvyklostí, druhá též. A ted kdo je v právu? manžel chce návštěvy, manželka je odmítá. Vy řeknete žena má právo, ona je matka, a co když on řekne - ale já jsem táta? proto říkám, že je líp, když se sejdou lidé se stejným pohledem na věc. pak tern problém není. A co se táýče těch dětí, starších sourozenců - ne v porodnici nejsou, ale doma ano, a proč tedy chce být matka hájena v šestinedělí na sžívání se, když má doma třeba ty dvě tři děcka?: Jak se pak sžívají? je to podle mne jenom výmluva prostá neboli obecná. Doted mi nikdo nevysvětlil, co je to sžívání se. Ale celkem mi to může být jedno, jen je mi líto, když vidím, kolik lidí si umí solidně kazit život takovými nesmyslnými komplikacemi. myslím si, že by to matku ani děcko nepoznamenalo hnatrvalo, kdyby třeba jen v rámci uchování slušných vztahů tu návštěvu přijali. Ale když myslíte, že ne, je to vaše věc. U nás to bohudíky funguje jinak. Bohudíky. Takže klidně v půlroce mi snacha vrazí dítě, bez nějakých manuálů dostaneme všichni pusu a ahoj, my přijedeme ráno. A já si najdu pyžamko, pleny, vykoupu, uložím ty prcky oba, nakrmím a uspím - n a že pyžama dostali oba velká - a co?
kdyby všechny vztahy byly takhle z rozumu, že si odškrtám všechny body, které partner musí splnovat, tak by se snad nikdo neseznámil…pokud to má každý trochu jinak existuje i střední cesta…mně by třeba jako možnou potencionální babičku nenapadlo, že bych měla letět hned do porodnice a třeba by se to ode očekávalo a budu za špatnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:25
@inkakřivák píše:
Ale já vím, že v porodnici není celé šestinedělí. Jenže i tohle se tu ozvalo, ne? Že návštěvy až po šestinedělí.
Co se týče té doby dřív, že se nechodilo v šestinedělí na návštěvy, se dost pleteš. Možná by stálo za to přečíst si něco o té době - z pěra pamětníků nebo historiků. Málokterá žena si mohla dovolit něco takového jako mít šest neděl klidu, bez nějakých návštěv. Ony se totiž většinou vracely do normální práce a běžného života hodně brzy - i třeba za týden po porodu, i dřív. Ne každá byla natolik bohatá, aby nemusela. A ty ěti i matky to zkrátka přežívat musely. Navíc i v současné době je přece běžné, že se i s malými miminy chodí na procházky - tak jak? Okolo chdí plno cizích bakterií - tak proč by nemohla ta babička taky? neříkám že systém já prostě přijdu je správný, ale systém - nikdo k nám nepoleze s výjimkou těch, které si já vyberu také správný není. Proč to prostě nevzít tak, jak to myslím? tedy ano, přibyl nám nový člen rodiny, mé první vnouče, ráda bych si ho pochovala, takže kdy mohu přijít? A to, že jsem mohla do porodnice já, není až takový div. Bylo tam nás babek spousta. Ani ne na pokoji, ale na chodbách až až. A považuji to za správné. Tole vaše já jsem máma, já si velím, moje děcko, moje rozhodnutí - moje, moje moje je sobectví a je to bezohledné. Vážně máte pocit, že pět minut nebo sdeset minut s natěšenou babičkou způsobí vám, dítěti i manželovi nějaké nepřekonatelné trauma? Že nevydržíte ani tu chvilku? To jste po tom porodu až tak zrasené, že třeba nechat to dítě deset minut jenom s manželem a babičkou by vás zabilo? jak potom zvládnete cokoliv jiného - už v té porodnici? Třeba jít se najíst, jít si na WC nebo do koupelny, jestliže jste tak rozbité, zašité, krvácející či jinak poničené? nechápu to. Spíš to vidím takto - pro někoho dobré, pro někoho téměř mrtvé. A právě to mi vadí. Ta neschopnost si připustit, že to dítě je stejně tak vnouče vaší mámy jako vaší tchyně.
Nezlob se, ale tohle je opravdu věc matky, ktera zrovna odrodila a ostatní včetně manžela by to měli respektovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:33
@inkakřivák píše:
Ale já vím, že v porodnici není celé šestinedělí. Jenže i tohle se tu ozvalo, ne? Že návštěvy až po šestinedělí.
Co se týče té doby dřív, že se nechodilo v šestinedělí na návštěvy, se dost pleteš. Možná by stálo za to přečíst si něco o té době - z pěra pamětníků nebo historiků. Málokterá žena si mohla dovolit něco takového jako mít šest neděl klidu, bez nějakých návštěv. Ony se totiž většinou vracely do normální práce a běžného života hodně brzy - i třeba za týden po porodu, i dřív. Ne každá byla natolik bohatá, aby nemusela. A ty ěti i matky to zkrátka přežívat musely. Navíc i v současné době je přece běžné, že se i s malými miminy chodí na procházky - tak jak? Okolo chdí plno cizích bakterií - tak proč by nemohla ta babička taky? neříkám že systém já prostě přijdu je správný, ale systém - nikdo k nám nepoleze s výjimkou těch, které si já vyberu také správný není. Proč to prostě nevzít tak, jak to myslím? tedy ano, přibyl nám nový člen rodiny, mé první vnouče, ráda bych si ho pochovala, takže kdy mohu přijít? A to, že jsem mohla do porodnice já, není až takový div. Bylo tam nás babek spousta. Ani ne na pokoji, ale na chodbách až až. A považuji to za správné. Tole vaše já jsem máma, já si velím, moje děcko, moje rozhodnutí - moje, moje moje je sobectví a je to bezohledné. Vážně máte pocit, že pět minut nebo sdeset minut s natěšenou babičkou způsobí vám, dítěti i manželovi nějaké nepřekonatelné trauma? Že nevydržíte ani tu chvilku? To jste po tom porodu až tak zrasené, že třeba nechat to dítě deset minut jenom s manželem a babičkou by vás zabilo? jak potom zvládnete cokoliv jiného - už v té porodnici? Třeba jít se najíst, jít si na WC nebo do koupelny, jestliže jste tak rozbité, zašité, krvácející či jinak poničené? nechápu to. Spíš to vidím takto - pro někoho dobré, pro někoho téměř mrtvé. A právě to mi vadí. Ta neschopnost si připustit, že to dítě je stejně tak vnouče vaší mámy jako vaší tchyně.
Nezlob se, ale tohle je opravdu věc matky, ktera zrovna odrodila a ostatní včetně manžela by to měli respektovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 16:49
@belladonna píše:Přesně ,jsem ráda ,že jsi to napsala …ja taky nebudu ten odvařený typ …A úplně mne ty emoce co tu popisuje inka děsí
já jen k tomu, že nic se nevyrovná vnoučatům. Moje mamka z vnoučete zatí vůbec odvařená teda není. Kolikrát jí spíš zlobidlo obtěžuje, nikdy z něj nebyla vedle, nebo to nedala najevo. Každá maminka to má jinak a každá babička to taky vnímá jinak.
@Keyllah píše:
Souhlas, určité sobectví tu vidím, ale bohužel jen té tchýně/babičky a trochu i tvoje. Obsahem tvého příspěvku, je „já jsem babička, kdo je víc“, jen já, já, já…výkřiky o mamáncích v situaci, kdy chce být maminka s dítětem sama první tři po porodu? jako vážně? tvoje příspěvky jsou těžce manipulativní, promítáš do toho pouze své potřeby jako babičky a na nikoho dalšího nebereš ohled…
Však taky k te manipulaci vybízí…myslím, že hned v prvním příspěvku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:02
@adresa píše:
@inkakřivák
„A já stále říkám jedno - stačí se domluvit a funguje to.“
Jste si jista? Víte jistě, že kdyby se s vámi Vaše dcera nebo snacha chtěly domluvit, že na Vaše objeti a pusu počkají az na doma a ty tři dny chtějí u sebe jen manžela - ze by se šlo s vámi domluvit?
Oni lidi často říkají domluvit se a myslí tim ukecat je…
Nedej bože aby si to objetí a pusu vůbec nepraly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:10
@mamamiem píše:
Já taky děkuji za názory, poznatky, kritiku a taky se asi rozloučím…Jinak s partnerem jsme to celkově tak nějak rozebírali (několik večerů). Sám uznává, že ona kolikrát přestřelí. Jeho máma mi na cokoliv odpovídá…„No, nejseš holt tak zvyklá, jako my“. Ale já si na nic zvykat přece nemusím, jistě respektuju, že jsem poznala chlapa, kde jeho matka má nastavené věci jinak, ale teďka jsme my ti mladí, kteří mají vlastní domácnost, děti, které budou vychovávat jinak, než před cca 30 lety, my se rozhodujeme, kde budeme bydlet, jaké jména budou mít naše děti (a ne, že mi předloží seznam jmen, které ONA předschválila, jako to udělala, když jsme jí oznámili mé těhotenství, když už teda budu úplně dopodrobna psát naše rodinné patálie a nakonec řekla, že se teda bude muset smířit a s tím, že jméno bude jiný, než navrhla)
Ona ať si užívá vnoučat, ale nezasahuje do záležitostí, do kterých jí prostě není nic.
Tchýni kolikrát vyslechnu, ale vzhledem k tomu, jakým oznamovacím/rozkazovacím tónem tónem se mnou/s námi mluví, nemám moc sílu s ní o čemkoliv debatovat, rozebírat, vysvětlovat, zvlášť teď před porodem.
Když budu hodně slovíčkařit třeba k tý porodnici mi řekla, že návštěvu v porodnici považuje za automatickou, protože dřív to tak bylo běžné, ale jak se tady psalo (a z vyprávění mámy vím, že se na návštěvy do porodnice ani nemohlo). Prostě jen zkouší. Je mi jí svým způsobem líto, protože má nastavené nějaké očekávání, které prostě my s mužem vidíme jinak. Pro mě je stěžejní, aby se zato, co si řeknem my dva doma, postavil i před ní.
S tím mamánkovstvím, co tu někdo vzpomínal vidím třeba právě hodně tchýni, která přestože můj muž žije pár let se mnou, čeká, že několikrát do týdně po práci pojede na oběd k ní místo domů, že neděle místo výletů budem trávit u nich na obědě (páč tak to bylo, když byl nezadaný, atd.), volá mi a chce rozebírat jeho zdrav. stav, jestli si vzal do práce čepici, má svačinu nebo, že je běžné, aby syn matce denně volal, tak jak se má - přitom ji tak nikdy nevolal, ani než jsme se seznámili, vyčítá mu, že za mě utrácí za dárky, atd.
Když se očekává tolerance, úcta a respekt z mé strany, měla by respektovat taky ona, nejen já. Já budu za xx let tchýně jak dceřině muži, tak synově ženě, ale rozhodně už teďka tím, co zažívám se svou tchýní se budu držet v pozadí, budu tu pro ně, když budou chtít, ale nebudu se nikde cpát, ani jim vnucovat co a jak budou dělat, a budeme všechna jejich rozhodnutí řešit jako široká rodina. Vidím to i tak, že krom dětí se budu na důchodový věk těšit na trávení čas s mužem, koníčky a cestování a ne čekat, že mi ho kompletně vyplní děti a vnoučata a že budu řešit jejich životy. Možná pak ke mě budou i rády jezdit.
Tak to tě obdivuju, mne už by se asi vztah rozpadl, protože bych nedala nic z toho…A s tou čepicí to je vrchol, snaží se tě dostat do role matky, což je to nejhorší co bys mohla ve vztahu udelat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:12
@mamamiem píše:Tak to tě obdivuju,mne už by se asi vztah rozpadl ,protože bych nedala nic z toho …A s tou čepicí to je vrchol ,snaží se tě dostat do role matky ,což je to nejhorší co bys mohla ve vztahu udelat.....
Já taky děkuji za názory, poznatky, kritiku a taky se asi rozloučímTchýni kolikrát vyslechnu, ale vzhledem k tomu, jakým oznamovacím/rozkazovacím tónem tónem se mnou/s námi mluví, nemám moc sílu s ní o čemkoliv debatovat, rozebírat, vysvětlovat, zvlášť teď před porodem.
Když budu hodně slovíčkařit třeba k tý porodnici mi řekla, že návštěvu v porodnici považuje za automatickou, protože dřív to tak bylo běžné, ale jak se tady psalo (a z vyprávění mámy vím, že se na návštěvy do porodnice ani nemohlo). Prostě jen zkouší. Je mi jí svým způsobem líto, protože má nastavené nějaké očekávání, které prostě my s mužem vidíme jinak. Pro mě je stěžejní, aby se zato, co si řeknem my dva doma, postavil i před ní.
S tím mamánkovstvím, co tu někdo vzpomínal vidím třeba právě hodně tchýni, která přestože můj muž žije pár let se mnou, čeká, že několikrát do týdně po práci pojede na oběd k ní místo domů, že neděle místo výletů budem trávit u nich na obědě (páč tak to bylo, když byl nezadaný, atd.), volá mi a chce rozebírat jeho zdrav. stav, jestli si vzal do práce čepici, má svačinu nebo, že je běžné, aby syn matce denně volal, tak jak se má - přitom ji tak nikdy nevolal, ani než jsme se seznámili, vyčítá mu, že za mě utrácí za dárky, atd.
Když se očekává tolerance, úcta a respekt z mé strany, měla by respektovat taky ona, nejen já. Já budu za xx let tchýně jak dceřině muži, tak synově ženě, ale rozhodně už teďka tím, co zažívám se svou tchýní se budu držet v pozadí, budu tu pro ně, když budou chtít, ale nebudu se nikde cpát, ani jim vnucovat co a jak budou dělat, a budeme všechna jejich rozhodnutí řešit jako široká rodina. Vidím to i tak, že krom dětí se budu na důchodový věk těšit na trávení čas s mužem, koníčky a cestování a ne čekat, že mi ho kompletně vyplní děti a vnoučata a že budu řešit jejich životy. Možná pak ke mě budou i rády jezdit.
@mamamiem píše:
Já taky děkuji za názory, poznatky, kritiku a taky se asi rozloučímTchýni kolikrát vyslechnu, ale vzhledem k tomu, jakým oznamovacím/rozkazovacím tónem tónem se mnou/s námi mluví, nemám moc sílu s ní o čemkoliv debatovat, rozebírat, vysvětlovat, zvlášť teď před porodem.
Když budu hodně slovíčkařit třeba k tý porodnici mi řekla, že návštěvu v porodnici považuje za automatickou, protože dřív to tak bylo běžné, ale jak se tady psalo (a z vyprávění mámy vím, že se na návštěvy do porodnice ani nemohlo). Prostě jen zkouší. Je mi jí svým způsobem líto, protože má nastavené nějaké očekávání, které prostě my s mužem vidíme jinak. Pro mě je stěžejní, aby se zato, co si řeknem my dva doma, postavil i před ní.
S tím mamánkovstvím, co tu někdo vzpomínal vidím třeba právě hodně tchýni, která přestože můj muž žije pár let se mnou, čeká, že několikrát do týdně po práci pojede na oběd k ní místo domů, že neděle místo výletů budem trávit u nich na obědě (páč tak to bylo, když byl nezadaný, atd.), volá mi a chce rozebírat jeho zdrav. stav, jestli si vzal do práce čepici, má svačinu nebo, že je běžné, aby syn matce denně volal, tak jak se má - přitom ji tak nikdy nevolal, ani než jsme se seznámili, vyčítá mu, že za mě utrácí za dárky, atd.
Když se očekává tolerance, úcta a respekt z mé strany, měla by respektovat taky ona, nejen já. Já budu za xx let tchýně jak dceřině muži, tak synově ženě, ale rozhodně už teďka tím, co zažívám se svou tchýní se budu držet v pozadí, budu tu pro ně, když budou chtít, ale nebudu se nikde cpát, ani jim vnucovat co a jak budou dělat, a budeme všechna jejich rozhodnutí řešit jako široká rodina. Vidím to i tak, že krom dětí se budu na důchodový věk těšit na trávení čas s mužem, koníčky a cestování a ne čekat, že mi ho kompletně vyplní děti a vnoučata a že budu řešit jejich životy. Možná pak ke mě budou i rády jezdit.
Ona asi muže nemá, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:19
@Venetia píše:
Ona asi muže nemá, že?
Má muže. I další děti, můj chlap je nejmladší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:20
@Venetia píše:
Tak to tě obdivuju, mne už by se asi vztah rozpadl, protože bych nedala nic z toho…A s tou čepicí to je vrchol, snaží se tě dostat do role matky, což je to nejhorší co bys mohla ve vztahu udelat…
Můj vztah to začalo hodně ovlivňovat, proto jsem to začala řešit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:25
@Taktrochumaminka píše:A co ta čepice ,svacinky,pravidelne obědy ? To jsou taky pro tebe blbosti ?
@PAN66 @Keyllah
Mám takový pocit, že jste si ten text nepřečetli/y, nevím, co jste zač, ženy, muži, to je fuk, zkuste to znova, stojí tam „za mě, i když jsem měla porod těžký…“ čili pouze jsem popsala svou zkušenost a k ní trochu sobecké rady, že když už nic, mohla by třeba využít právě toho, že by jí tchýně na oplátku ku příkladu uvařila, protože to jsem já za sebe určitě nejvíc ocenila. Ale nechápu, co se tu furt plácáte s porodnicí, pokud vím, není to hlavní problém a úplně opomíjíte zbytek odkazu a rady zakladatelceale kdo holt chce rýpat a cpát a omýlat jak pokažené rádio, budiž mu dopřáno, jen jsou to příspěvky vcelku bezcenné, hlavně pro tu, co diskuzi založila
@inkakřivák píše:
@Taktrochumaminka Hezky shrnut.
A ještě poukážu na ten seznam jmen třeba. Jak tu někdo psal, že ho taky dostali a manžel se usmál a řekl no jo, jenže nám se nehodí. A bylo to. Proč se hned naštvat a dělat drama, že vám diktuje. Tak dala návrh a co? Přečtu, usměju se a řeknu ěkuju, jsou pěkný, třeba o té Natálce bych uvažovala, ale my už jsme domluvení, bude Adélka. A hotovo. Ale vybrala jste taky pěkně, třeba příště jo? Prostě chyba je, že se všechno bere hned jako útok. A ne jako diskuze, jako návrhy. Jistěže pokud tchyně řekne - zítra odpoledne přijedu a koupím ti kočár, vybrala jsem, pak je na místě reakce jiná - děkuji, ale ne. Přijedte, dáme kafe, ale kočár já už mám domluvený a dost. Ale pořád je to jenom o způsobu komunikace, o vyjadřování. A jediné co doporučuji je slušnost, nehrotit, nehnat někam na ostří typu bud ona nebo já. Často se tu objevuje, že matky bojují o své syny, ale ze způsobu komunikace bych řekla, že stejně často se tu vede bitva o odtržení od původní rodiny, úplné a dokonalé. Je to nesmysl. Naučte se říkat si třeba tohle - máma je jednou máma, ale mne si vybral, se mnou chce strávit zbytek života, za mnou odešel, takže co? jen at si jede na návštěvu. Mne si vybral, ne ji. Třeba vám to pomůže. A při dostatku tolerance vás ta máma bude ještě podporovat, a nikdy vás nemůže ve vašem postavení ženy ohrozit. S výjimkou nějaké té opravdu echt mrchy.
To je skoro jak s milenkama, tam si to některé taky domlouvají tím, že je důležitější kam se vrací…Nejdůležitější v této situaci je, aby ji byl partner oporou a nechoval se jako poslušný mamanek neschopný vlastního nazoru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:26
@mamamiem píše:
Můj vztah to začalo hodně ovlivňovat, proto jsem to začala řešit.
Já ti naprosto rozumím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:35
@Venetia píše:
To je skoro jak s milenkama, tam si to některé taky domlouvají tím, že je důležitější kam se vrací…Nejdůležitější v této situaci je, aby ji byl partner oporou a nechoval se jako poslušný mamanek neschopný vlastního nazoru
Tak svačinu, oběd nachystám to je v pohodě, ale tchyniny dotazy typu, jestli jsem mu na týdenní služebku navařila do krabiček, popř. se zeptá, co je to v chodbě za tašku, proč jsem mu ji nevybalila, mám taky za sebou. Jako ten týden mimo domov si snad zajistí obživu sám.
Na tohle už nereaguji, neodpovídám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:43
@mamamiem no jo jména 
tchýně počítala že se malej bude jmenovat po otci takže už by byl v generaci 4 
. To jsem jí teda řekla že v žádném případě a řekla jsem jméno které se mě líbilo od 15 let jen protočila oči. Za týden přišel švagr a že prý Viktora mít nebudeme, ptali jsme se kde na to přišel a prý máma říkala že jste si to rozmysleli , u prostředního byla v klidu, tomáš je hodně dávané jméno, kdyby jen tušila jaké chtěl jméno manžel a u dcery manželovi předala seznam jmen, napsala dle nějaké tabulky oblíbených, snad zase nechceme něco extra 
manžel jí řekl že nechceme jméno co dává každý. Za 2 dny mu volala máma že z toho nemůže spát a manžel že nápověda, svátek v dubnu. Odpoledne přišla se seznamem jmen a že teda z těchto neví jaké, manžel kouknul a že ale nevypsala vše a prý snad nechcete Valerii, to se jí vůbec nelíbí no a zvykla si . To taky bylo poznámek že čekáme třetí dítě , teda do chvíle než se vědělo že to bude holka, to najednou úplně obrátila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:49
@mamamiem píše:
Tak svačinu, oběd nachystám to je v pohodě, ale tchyniny dotazy typu, jestli jsem mu na týdenní služebku navařila do krabiček, popř. se zeptá, co je to v chodbě za tašku, proč jsem mu ji nevybalila, mám taky za sebou. Jako ten týden mimo domov si snad zajistí obživu sám.
Na tohle už nereaguji, neodpovídám.
jenže tohle by jí měl právě říct on, že je svéprávný dospělý člověk, který má svou o rodinu, o kterou se chce starat…tudíž není v pozici žádného synka, kterému budeš hlídat, jestli si vzal čepici nebo vybalil tašku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 17:53
U nás to měli tchánovci dobrý, protože jsme i vybrali pro prvního syna jméno, které měl i tchán, i když to nebylo tak myšleno, ale z toho co jsem měla povoleno se mi líbilo nejvíc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
