Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím stanovit hranice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.9.17 19:06
@inkakřivák píše:
Přesně to si myslím, a proto bych se tak neodvažovala tvrdit, že ty když to máš jinak, jsi špatná a musí to být pro tvé blízké děs a hrůza a jistě se musí přetvařovat, aby ti vyhověli. Takže na tohle bych byla vážně opatrnější. Stručně právě jsem se vrátila z týdenní oslavy výročí svatby mé dcery, strávili jsme to všichni i s jejich kamarády, širokou rodinou, synem a jeho rodinou a byla to paráda. A nám to vyhovuje tak jak to je. A narážky na hnusnou vlezlou tchyni ráda nemám a dost se mne dotkly. A při loučení a objímání jsme byli rádi, jaký týden jsme si užili. Ono když nemáte zkušenost s takovými vztahy, těžko se to popisuje. Já s nimi nežiju, netrávím s nimi celé dny, ale prostě se vídáme tak, jak je to pro nás potřebné a důležité. Nejen pohlídat, pomáhat, ale i se užít navzájem.
Já jsem v tomhle měla štěstí, že jak z mé, tak s ex strany nikdo nebyl extrémně aktivní a do ničeho se nám nepletli. Když jsme potřebovali, tak pohlidali, pomohli, ale nějak moc se to neprozivalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 10:30
@Venetia No ale my se taky nepleteme, prostě jen máme jiné vztahy. Jestliže děti potřebují poradit, optají se a poradíme. Jestliže se o něčem diskutuje, tak si každý řekne svůj názor a ONI si rozhodnou. Ale náš názor neberou jako diktát. Ale tu lásku k dětem oni jednoduše chápou, vědí, že vnoučata milujeme a že pro ně cokoliv a kdykoliv. To se prostě špatně vysvětluje. Jednoduše máme se rádi, vycházíme a myslím, že NIKDO, ale skutečně nikdo se nemusí do ničeho nutit. Dcera není kontaktní, neobjímáme a nelíbáme. Snacha je velice, tak jo. Prostě každému to jeho. I nám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 12:20
@inkakřivák píše:
@Venetia No ale my se taky nepleteme, prostě jen máme jiné vztahy. Jestliže děti potřebují poradit, optají se a poradíme. Jestliže se o něčem diskutuje, tak si každý řekne svůj názor a ONI si rozhodnou. Ale náš názor neberou jako diktát. Ale tu lásku k dětem oni jednoduše chápou, vědí, že vnoučata milujeme a že pro ně cokoliv a kdykoliv. To se prostě špatně vysvětluje. Jednoduše máme se rádi, vycházíme a myslím, že NIKDO, ale skutečně nikdo se nemusí do ničeho nutit. Dcera není kontaktní, neobjímáme a nelíbáme. Snacha je velice, tak jo. Prostě každému to jeho. I nám.
ano, ano, souhlas, o tom to je, že každý řekne svůj názor, ale maminka dítěte si to udělá podle sebe, přece se nemusí urážet a nenávidět kvůli tomu tchýni, tchýně zakladatelky je asi silně manipulativní osoba, ale ne všechny tchýně myslí své připomínky zle, naopak myslí to jako dobrou radu, tak stačí říct, že my to a to budeme dělat po svém, ale nemusí se proto z tchyní dělat fůrie
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 12:41
Ono se to nezdá, ale i ty dospělé děti si občas poradit dají a nakonec uznají, že radíme dobře. Proč ne? berou to jako - přišli jsme probrat problém, nejsme si jistí, tak mluvte. Skutečně vybíráme vždycky tak, aby to bylo co nejlépe, ne podle toho, kdo to říká.
A bacha - ne že si maminka udělá podle sebe, oni si oba musí vybrat, musí se nějak dohodnout spolu. A jsme zase u kompromisů - občas se i ti mladí mohou rozcházet, a pak je to jen na nich - jednou couvne ona, podruhé on. Nikdy tu nepadl výkřik já jsem máma, já rozhoduji ( když se jednalo o děti) stejně jako když se jednalo o cokoliv na domě, se nikdy neozvalo já jsem chlap a já velím. Prostě stačí chtít a vycházet se většinou dá. Nebrat všechno hned jako útok na sebe a na mé pozice, na nevyžádané rady klidně říct děkuji, ale já to dělám takto a je hotovo. Nekřič, nebýt vulgární ani zbytečně agresivní - a on ten život je pak mnohem příjemnější. A to za to - děkuji, ale my - stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 15:47
@inkakřivák píše:
@Venetia No ale my se taky nepleteme, prostě jen máme jiné vztahy. Jestliže děti potřebují poradit, optají se a poradíme. Jestliže se o něčem diskutuje, tak si každý řekne svůj názor a ONI si rozhodnou. Ale náš názor neberou jako diktát. Ale tu lásku k dětem oni jednoduše chápou, vědí, že vnoučata milujeme a že pro ně cokoliv a kdykoliv. To se prostě špatně vysvětluje. Jednoduše máme se rádi, vycházíme a myslím, že NIKDO, ale skutečně nikdo se nemusí do ničeho nutit. Dcera není kontaktní, neobjímáme a nelíbáme. Snacha je velice, tak jo. Prostě každému to jeho. I nám.
já ještě babička nejsem, tak nemůžu posoudit co bude…ale žádný uderník ze mně nebude, to mi je jasné už ted.
Si nejak z manželství nepamatuju, že by se o něčem diskutovalo s celou rodinou..asi jsme nic moc neřešili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 15:51
@stinga píše:
ano, ano, souhlas, o tom to je, že každý řekne svůj názor, ale maminka dítěte si to udělá podle sebe, přece se nemusí urážet a nenávidět kvůli tomu tchýni, tchýně zakladatelky je asi silně manipulativní osoba, ale ne všechny tchýně myslí své připomínky zle, naopak myslí to jako dobrou radu, tak stačí říct, že my to a to budeme dělat po svém, ale nemusí se proto z tchyní dělat fůrie
já jsem měla s tchýní menší konflikt hned po porodu prvního dítěte… nejsem typ co si v tom libuje, tak jsem se přizpůsobila a bylo vyřešeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 15:53
My třeba probíráme jako celá rodina problémy s domem, nebo potíže ve firmě a podobné věci. Nebo třeba organizaci právě velkých akcí - rodinné oslavy apod. Každý si řekne tu svou představu a pak se domlouváme. Anebo třeba záležitosti typu - jdu do špitálu, dcera bude též mimo, jak a kdo bude vyzvedávat děti, pokud manžel nemůže? Prostě provozní věci. Neprobíráme něco jako šatičky do školky, aktovku a tak, to ne. Ale když vím, že chci oslavu pro třicet lidí, je líp se poradit, ne? Úderník taky nejsem, tak právě proto, aby byl vždycky někdo, kdo může zaskočit. A věř, je to fajn. I v případě - holky, je mi zle, potřebuji podržet hlavu nad vodou - a už je to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 16:15
@inkakřivák píše:
My třeba probíráme jako celá rodina problémy s domem, nebo potíže ve firmě a podobné věci. Nebo třeba organizaci právě velkých akcí - rodinné oslavy apod. Každý si řekne tu svou představu a pak se domlouváme. Anebo třeba záležitosti typu - jdu do špitálu, dcera bude též mimo, jak a kdo bude vyzvedávat děti, pokud manžel nemůže? Prostě provozní věci. Neprobíráme něco jako šatičky do školky, aktovku a tak, to ne. Ale když vím, že chci oslavu pro třicet lidí, je líp se poradit, ne? Úderník taky nejsem, tak právě proto, aby byl vždycky někdo, kdo může zaskočit. A věř, je to fajn. I v případě - holky, je mi zle, potřebuji podržet hlavu nad vodou - a už je to.
tak to u nás nějak neřešilo..max. výpomoc o prázdninách, občasné pohlídání dětí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 16:50
@inkakřivák píše:
Ono se to nezdá, ale i ty dospělé děti si občas poradit dají a nakonec uznají, že radíme dobře. Proč ne? berou to jako - přišli jsme probrat problém, nejsme si jistí, tak mluvte. Skutečně vybíráme vždycky tak, aby to bylo co nejlépe, ne podle toho, kdo to říká.
A bacha - ne že si maminka udělá podle sebe, oni si oba musí vybrat, musí se nějak dohodnout spolu. A jsme zase u kompromisů - občas se i ti mladí mohou rozcházet, a pak je to jen na nich - jednou couvne ona, podruhé on. Nikdy tu nepadl výkřik já jsem máma, já rozhoduji ( když se jednalo o děti) stejně jako když se jednalo o cokoliv na domě, se nikdy neozvalo já jsem chlap a já velím. Prostě stačí chtít a vycházet se většinou dá. Nebrat všechno hned jako útok na sebe a na mé pozice, na nevyžádané rady klidně říct děkuji, ale já to dělám takto a je hotovo. Nekřič, nebýt vulgární ani zbytečně agresivní - a on ten život je pak mnohem příjemnější. A to za to - děkuji, ale my - stojí.
Souhlasím. Určitě, když potřebuji názor zkušenějšího, staršího, tak o radu si řeknu, i když už jsem dospělá. (mámě, klidně i tchýni). Jen třeba s mámou jako dcera můžu řešit i intimnější věci, je jí 50, poradí a tím to pro ní končí. Tchýni je 70, poradí, ale řeší to pak dál i s jinými lidmi a netají se tím, takže s tou probírám spíš obecný, neutrální věci.
S partnerem se naštěstí shodneme téměř ve všem, a když už ne, umíme najít kompromis, nebo jednou je takhle podle jednoho, pak zase jinak podle druhého. Od doby, co jsem založila tuhle diskuzi, už to radši neventiluju před partnerem, protože vím, že ho to mrzí, ale snažím se to zpracovat vnitřně. A taky jsem se to snažila vyřešit s tchýní, kdy jsem jí sdělila, že jsou hranice, přes které vlak nejede a rozhodování je jen na mě a mém chlapovi, přestože respektuji, že je jeho matka, bude babička mého dítěte, ale že už toho mám dost - nejedná se jen o názory, týkající se dětí, ale všeho, co jsem psala ve svých příspěvcích výše. Ona mi jen řekla, že ať jsem ráda, že se s jejím synem mám dobře a neřeším blbosti. Jenže pro mě už to blbosti nejsou, ona neviděla kolik hádek proběhlo jen kvůli ní (a to jsme se fakt nikdy kvůli ničemu jinýmu, než kvůli ní nepohádali).
Jako ještě nějakou dobu předtím, než jsem otěhotněla, jsem zvažovala, zda kvůli tomu vztah neukončit.( Vím byla bych blbá, ale byly doby, kdy ty situace byly fakt vyhrocené, kdy jsem cítila, jako bych ani nebyla svobodný člověk, jen se musela omlouvat a podřizovat a poslouchat výčitky). Partner to shrnul tak, že ona chce soupeřit, že ona chce být hlava naší rodiny, že taková prostě je 
Určitě věřím, že jsou rodiny, kde se radosti a strasti prožívají nějak i mimo tu domácnost, s rodinami toho druhého partnera, ale my to tak zrovna nechceme oba s partnerem ( to důležité, co se týká jen nás a nikoho jinýho), a jediný, kdo to nechápe je ona. S tchánem mám třeba perfektní vztah, je nekonfliktní, pobavíme se o filmech, literatuře, nenuceně, zeptá se, jak se cítím, co miminko, ať se opatruju. Tchýně je po poslední rozmluvě dokonce uražená, ale podle mě dobře, že jsem jí to řekla ( a to myslím, že ještě dost diplomaticky), i když po dvou letech, ale myslím, že budu mít možná na čas od výčitek a manipulace klid. Doufám.
Rozhodně já osobně neházím všechny tchýně do jednoho pytle, že všechny musí být vlezlé a konfliktní. Já třeba měla v předchozích vztazích štěstí na matky mých partnerů, byly to dokonce mámy, který měly vždy jen syny a byly rády za každou další ženskou do rodiny. A byly to ženské, které třeba pak i litovaly rozchodu a mě bylo líto, že jsme se pak už nevídaly.
Příspěvek upraven 04.09.17 v 16:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 16:51
@Venetia píše:
já jsem měla s tchýní menší konflikt hned po porodu prvního dítěte… nejsem typ co si v tom libuje, tak jsem se přizpůsobila a bylo vyřešeno.
A co jste měly za konflikt, jestli to není tajný, že jsi se přizpůsobila. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 16:54
@mamamiem píše:
A co jste měly za konflikt, jestli to není tajný, že jsi se přizpůsobila.
problém s přijímáním darů 
já jsem z rodu z těch upejpavých a ono to pochopila jako, že si od ní nechci něco vzít, že mi to jako není dobrý… tak jsem si pak vzala všechno a byl klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 16:57
@Venetia píše:
problém s přijímáním darů
Joo, to jsem už taky tak začala dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 18:42
@mamamiem Pak skutečně jediné, co ti mohu jako máma i tchyně poradit, je prostě některé diskuze okamžitě zakončit slovy - nezlobte se, ale o tom prostě nechci mluvit - a dál o tom skutečně nemluvit. Jestliže ona bude pokračovat - prostě říci ne a odejít. Jinak nevím. A když začne uplakávat anebo poroučet, vydržet a trvat na tom ne, nezlobte se, nechci to řešit. Musíš prostě vytrvat, ono se to časem dostane i do té její hlavy. Fakt že jo. U nás dělal peklíčko tchán - když on a pánbů tvořili svět - a pak jsem mu řekl musíš nejdřív udělat světlo, ne? Asi tak. Chytrý jako rádio. Nakonec on na mne rezignoval, protože zjistil, že prostě přes některé věci ( doporučovaný výprask místo večerní pohádky a uvidíš, že usnou) nejede vlak. A dokonce mne i časem do rodiny uvítal. Nebylo to vždycky snadné, některé jeho výroky mi pijou krev ještě ted a to už je po smrti, ale co už. Takže - pevně, klidně, nesmlouvavě a s úsměvem, pokud to jde. A vydrž.
A nekritizovat moc manželovu maminku je moc dobré rozhodnutí. Klidně ji pomluv třeba s kamarádkou, ale ne s ním, je to přece jen jeho máma. jednoduše - on o ní může říkat, že je generál, ale ty ne, to se ho dotkne. Tak to je.
Příspěvek upraven 04.09.17 v 18:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.17 18:44
A čtu dál - holky dary berte, většinou co jsem se setkala, to byl projev jakési péče, lásky. Že se netrefí je jiná věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
