Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V tomhle je nejlepší co nejrychleji zakročit, i s tím, že se třeba nepohodnete, každý má mít své soukromí a mít u sebe doma nakýblované příbuzné, tak se zblázním. Opravdu to říct na rovinu a stát si za tím. ![]()
Já bych byla upřímná. Pozvi švagrovu nebo bráchu (bez dětí), uvař jim kafe a narovinu jim to řekni. Tak bych to udělala já.
Tak to je prekérka. Asi bych se dlouho nevydržela vymlouvat a začala bych chodit na návštěvy ke švagrové s tím, že bych byla upřímná. Že prostě nedávám likvidaci svého domu, je mi to líto, jsem holt taková přízemní osoba, ale že je nechci ztratit. Navštěvovat ráda, často, ale u nich doma.
Nevychované spratky na návštěvu nebrat. A vydrž, jinak si z tebe budou dělat blázny.
@Kelliee píše:
Já bych byla upřímná. Pozvi švagrovu nebo bráchu (bez dětí), uvař jim kafe a narovinu jim to řekni. Tak bych to udělala já.
Jako s dětma. Důslednost. Jinak to prostě nebudou brát vážně. Sorry, brácha, ale tvoje robátka mi tu z domu dělaj kůlničku na dříví a ty moje by to ještě mohly okoukat, no to by mě kleplo! Takže zejtra u vás, ju?
Ale jasně, taky se můžou urazit… ale v zájmu zachování tvých nervů a vybavení domácnosti by mi to asi za to stálo.
Možná se ta jejich spráťátka časem trochu zklidní…
Já ve svém domě cizí děti okřikuju sama, pokud se mi něco nelíbí. Tak to vezmi do svých rukou.
A co u tebe mohou dělat?
Není nic horšího, než si načinčat bydlení, a pak prudit děti, ať se toho nedotýkají… Jen tak na okraj.
Každopádně, nezbývá ti, než si se švagrovou a bráchou sednout, a u piva jim vysvětlit, že je ráda vidíš, ale že vy děti vedete jinak. A když budou děti u vás, měly by respektovat tvá pravidla. Usměrňovat je ale musí jejich rodiče, ne ty.
Řekla bych, že by to mělo jít tou cestou, že dětem musíš vymyslet dostatečně atraktivní zábavu, která je u vás povolená… Vyhradit jim „jejich“ hračky, které mohou rozbít atd…
Udelala jsi dobre. Jen bych ji na priste, az se bude chtit stavit na ferovku rekla, ze at prijde bud sama, nebo s vychovanejma detma.
Se Ti divím, ze jsi je nevypakovala uz dřív. A to mám taky dost živý deti. Bych je chytla za fligr a vyhodila je z domu/pozemků, at si tohle předvádí doma, když to rodičům nevadí, ale u me ať to nezkousi A přijdou, az se budou umět chovat.
Normálně švagrové i bráchovi řekni na rovinu, že u tebe doma platí určitá pravidla a jestli jejich děcka budou zlobit, rozbíjet vám věci a celkově dělat, co ti vadí, tak ať k vám nechodí. Pokud budou pokračovat, zavedla bych návštěvy stejného stylu u nich. Došla bych tam s dětmi, poručila si kávu a děti bych poslala řádit.
@J_Doe píše:
A co u tebe mohou dělat?Není nic horšího, než si načinčat bydlení, a pak prudit děti, ať se toho nedotýkají… Jen tak na okraj.
Každopádně, nezbývá ti, než si se švagrovou a bráchou sednout, a u piva jim vysvětlit, že je ráda vidíš, ale že vy děti vedete jinak. A když budou děti u vás, měly by respektovat tvá pravidla. Usměrňovat je ale musí jejich rodiče, ne ty.
Řekla bych, že by to mělo jít tou cestou, že dětem musíš vymyslet dostatečně atraktivní zábavu, která je u vás povolená… Vyhradit jim „jejich“ hračky, které mohou rozbít atd…
U nás tedy netoleruju rozbíjení žádných hraček. A nevidím důvod, proč by zakladatelka měla být ta, která má dětem vymýšlet atraktivní zábavu. Jsem si jistá, že vychované děti běžně neničí, netrápí zvířata, nekálejí do bazénu z nedostatku atraktivní zábavy. Ono dotýkat se a likvidovat jsou dost zásadně odlišné pojmy. Kvůli tomu není zakladatelka špatná, že si to doma načančá a chudinky děti se toho nesmějí dotýkat.
Tady nemá cenu si něco vymýšlet, proč nemohou přijít, ale jasně jim říct, že tady jsou na návštěvě a jejich děti se u vás takto chovat nebudou. Není na tobě jim děti vychovávat. Takže ideální příležitost, když ti švagrová píše, že chce přijít - sedněte si a upřímně jí to řekni. A nebo možná ještě líp bráchovi.
Cizím dětem říkám, že u nás se takhle nechová a pokud to nebude respektovat, tak sem chodit nebude. Tímto způsobem jsem relativně zklidnila pár dětí. Růžky vystrkují, zkouší či občas zapomenou a pokud už to je moc, tak to připomenu.
Už to bylo moc i pro naše děti, snažila jsem se je učit, že návštěvy respektujeme, ale čeho je moc, toho je příliš.
@J_Doe píše:
A co u tebe mohou dělat?Není nic horšího, než si načinčat bydlení, a pak prudit děti, ať se toho nedotýkají… Jen tak na okraj.
Každopádně, nezbývá ti, než si se švagrovou a bráchou sednout, a u piva jim vysvětlit, že je ráda vidíš, ale že vy děti vedete jinak. A když budou děti u vás, měly by respektovat tvá pravidla. Usměrňovat je ale musí jejich rodiče, ne ty.
Řekla bych, že by to mělo jít tou cestou, že dětem musíš vymyslet dostatečně atraktivní zábavu, která je u vás povolená… Vyhradit jim „jejich“ hračky, které mohou rozbít atd…
No, hlavní problém je ten, že to jsou cizí děti které jsou tam na návštěvě a podle toho by se měly chovat. I kdyby měla uprostřed obýváku vystavená originální plátna od Picassa tak návštěva by je určitě zničit neměla. Atraktivní zábavu by jim měly vymyslet hlavně rodiče.
Nevím jak vybruslit z nepříjemné situace. Potřebovala bych nějaké elegantní řešení, které by nikomu neublížilo, ale myslím, že takové neexistuje, takže asi si jdu jenom „vylít“ nervy. Situace je taková, že jsme před pár lety dostavěli s manžou barák. Ve stejné lokalitě bydlí i brašule se ženou a s dvěmi dětmi (3,4) ve starém baráku po našich. Problémem je, že když jsem doma, tak mám u sebe nasáčkovanou švagrovou. Problém by to nebyl tak úplně, protože si vcelku rozumíme a bráchu mám samozřejmě moc ráda, ale kámenem úrazu, jsou naše totálně rozdílné pohledy na výchovu. Já jsem přísnější, nedovolím svým dětem (necelé 3 a 5) vše a snažím se být důsledná. Oni jsou liberálové, dovolí vše při čem se děti nemůžou zabít a ještě na víc jsou velmi temperamentní na rozdíl o těch mých, kteří jsou spíš klidasové, rychleji se unaví a potřebují střídat odpočinkovou zábavu s tou akční. Bráchovo děti jsou akční non-stop, v kuse dokáží běhat, křičet a když se jen chvíli nudí, tak škodí kde můžou, protože nedokáží být sami se sebou a nějak se zabavit. To poslední je klíčové, protože mi to poslední dobou děsně vadí. Modelová situace pro přiblížení - švagrová u mě zazvoní s buchtou (novinou co mi musí říct, s žádostí o recept, ukázat fotky…cokoli), k buchtě nebo k čemukoli si poručí kafčo, sedne a děti nechá svýmu osudu a to je prostě peklo. Jsou schopný během půl hodiny vyšlapat půlku záhonu s kytkama, vyrabovat veškeré zahraní hračky a pár jich nenávratně rozbít, vydělat se naschvál do bazenu (4-letá!) a pak se tomu smát, hodit jabko po morčeti, stříkat hadicí starému psovi do boudy…takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Švagrový je to jedno, brácha se tomu směje a mě jejich děti vůbec neposlouchají, je to jak mluvit do dubu. Pokračujou v té činnosti dál a někdy v ní ještě přitvrdí. Posledně když jsem se je snažila odtáhnout z obýváku, kde mi rabovali zásuvky tak jsem schytala i pár kopanců. Bohužel je to chyba rodičů, to je jasná věc. Oni zakročí pouze v extrémní situaci, ale to jen tím způsobem, že po nich začnou řvát, že z toho beztak ty děti moc moudré ani nemůžou být, no a v reakci na to začnou řvát ty děti. V tom nejlepším případě se jde domů hned, nebo až se děti dokoukají na pohádku, na kterou se dostali možnost dívat asi za odměnu, aby se uklidnili…prostě absurdní. Já už na to v poslední době nemám,… Jednou jsem před švicou i před bráchou prohlásila, že jestli budou pokračovat, tak už je k nám příště nepozvu a švice i bráchovi jsem dodala, že to myslim vážně a slušně je vyprovodila. Jen ted nevím, jak si za tím stát. Oni si asi myslí, že jsem si dělala srandu, švica mi vesele píše, že se staví, téměř obden. Já jí pálkuju výmluvami, nebo prostě píšu, že se mi to nehodí. Dneska, že nemám náladu..jenže jim to asi nedochází. Tak jak jim to vysvětlit na vážno, to fakt nevim. No sorry za román a díky za každé povzbudivé slovo.
(p. s. prosím o zachování anonymity, raději smazat).