Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím stanovit hranice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.17 17:56
@inkakřivák píše:
Byly zakázané a taky jsme děti musely kojit s rouškou zvanou ústenkou, kvůli bakteriím. A bylo to hrozné - prosit sestry, aby aspon na chviličku ukázaly mimino přes sklo tatíkům anebo babičkám, a hlavně býrt tam zavřené týden a samy a samy
mně to nějak děsné nepřipadalo, vždyt tam bylo spousta dlších matek..nebo ty jsi byla na pokoji sama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 19:07
@Venetia já jméno na kluka měla vybrané fakt brzo, manžel nebyl proti takže nebylo co řešit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.17 19:36
@mamamiem
Samozřejmě já jsem to nemyslela tak, že bychom si měli vybírat porodnici podle ostatních, to rozhodně ne, jen mi z toho úvodního příspěvku trošku přišlo, že za to, že se vzteká, že je to daleko, tak nesmí na návštěvy 
já jsem taková, že lidem nedovolím, aby se mnou manipulovali, prostě je odstřelím tak přátelskou odpovědí, ať už je kladná nebo záporná, že jsou z toho tolik vyjukaní a nemají, co říct Samozřejmě je vidět, že tenhle problém je hodně hluboký a velký a již včera bylo pozdě ho řešit… ale nechat to být, to bych už byla asi po zbytek života zdeptaná. Protože čím víc se spolu budete odcizovat a všechno bude jen takové formální, tím větší ona bude mít strach, že by mohla nejmladšího mazánka ztratit (protože ti nejmladší jsou prostě vždycky nejvíc citově na maminku vázaní a naopak, co mi tak přijde), a tím víc bude bojovat a klidně i pomluvami, naváděním, štvaním syna a budoucího vnoučátka vůči mamince… a sem bych to přeci zajít nenechala a klidně se snažila, aspoň nějakou formu přátéského vztahu navázat. Osobně tuto formu ústupu neberu jako šoupání nohama, já to beru jako „nutné zlo“, které povede ke klidu ve vztahu s partnerem a dítětem. Jinak vám ten vztah opravdu zničí a za to by mi to tedy stálo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.17 20:01
Ty jo, mas, zakladatelko, můj obdiv, že jsi ustala některé reakce zde! 
No, podle mne to není o tom, nastavit tchyni hranice anebo přimět partnera, aby se jí postavil, řešil s ni…, podle mne je potřeba, aby sis to sama v sobě nastavila tak, aby Ti to celé neublizovalo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 08:11
@Venetia píše:
Nedej bože aby si to objetí a pusu vůbec nepraly
Něco tak necitliveho jsem si ani netroufla zminit..
Když si vzpomenu na období kolem narození deti, nesnesla bych babičku-tchyni, co by mne chtěla zahrnout všeobjímající láskou rodinného klanu. Naopak, potřebovala jsem první dny soukromí naší male mlade rodinky a klid.
Táta mne objal, když malou poprvé viděl, byl dojatý, máma řekla tak odted už navždycky budeš hlavně máma, to poznáš:)
A vnoučata určitem nejsou hlavním smyslem jejího života. Naštěstí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 08:18
@adresa píše:
Něco tak necitliveho jsem si ani netroufla zminit..
Když si vzpomenu na období kolem narození deti, nesnesla bych babičku-tchyni, co by mne chtěla zahrnout všeobjímající láskou rodinného klanu. Naopak, potřebovala jsem první dny soukromí naší male mlade rodinky a klid.
Táta mne objal, když malou poprvé viděl, byl dojatý, máma řekla tak odted už navždycky budeš hlavně máma, to poznáš:)
A vnoučata určitem nejsou hlavním smyslem jejího života. Naštěstí..
Souhlas…já to vidím úplně stejne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:23
@Taktrochumaminka píše:
@mamamiem
Samozřejmě já jsem to nemyslela tak, že bychom si měli vybírat porodnici podle ostatních, to rozhodně ne, jen mi z toho úvodního příspěvku trošku přišlo, že za to, že se vzteká, že je to daleko, tak nesmí na návštěvy
No, já to právě neumím, odstřelit přátelskou odpovědí kladnou nebo zápornou. 
Je fakt, že chyba je i taky trochu moje, že jsem ten problém neřešila hnedka. Zpočátku jsem myslela, že je prostě milá, a já se snažila jednat přátelsky. Jenže přátelsky jsem myslela, jednou za čas si napsat, zavolat, jak se mají, zda jsou zdraví. Ne, že mi obden bude psát co děláme, jak se máme, co nového (mít prostě přehled), a v neděle vyčítavě, kde jako že jsme a proč jsme jeli na výlet, že všichni na nás čekali, s obědem, atd.
Máš pravdu v tom, že ona je zrovna ten typ, co by ne přede mnou, ale když tam partner bude sám, tak citově vydírat, aby to bylo tak a tak (on na ní nějak extra fixovaný není, tak jako je ona na něho). Přes děti by to snad nehnala, že by je štvala proti mě. Teď je víceméně ten vztah takový fakt formální, i z její strany, protože asi pochopila, že se sebou nenechám manipulovat a že nebude podle ní, ale jak si to nastavíme my.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:32
@AjaPajaMaja píše:
Ty jo, mas, zakladatelko, můj obdiv, že jsi ustala některé reakce zde!
Děkuji. 
No, mě spíš jako zarazilo, jak se do mě víceméně pustili hlavně kvůli návštěvám v porodnici. Já ale řešila problém, který nezačal mým těhotenstvím, popř. návštěvami v porodnici. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:13
@adresa píše:
Něco tak necitliveho jsem si ani netroufla zminit..
Když si vzpomenu na období kolem narození deti, nesnesla bych babičku-tchyni, co by mne chtěla zahrnout všeobjímající láskou rodinného klanu. Naopak, potřebovala jsem první dny soukromí naší male mlade rodinky a klid.
Táta mne objal, když malou poprvé viděl, byl dojatý, máma řekla tak odted už navždycky budeš hlavně máma, to poznáš:)
A vnoučata určitem nejsou hlavním smyslem jejího života. Naštěstí..
Moc se mi líbí Tvé příspěvky. 
Dost se Tvoje názory shodují s tím, jaký vztah mám se svojí mámou já (i máma ke mě, stejně tak to má máma s babičkou) a i jaký postoj budu mít ke svým dětem (i jako matka, i jako tchýně) do budoucna. Moje máma stojí opodál jako opora, když potřebuji o pomoc si řeknu sama, požádám o radu, názor, ona to zhodnotí, ne vždy se shodneme, ale respektuje, stačí říct ne, děkuji, rozhodla jsem se jinak, atd. Vím, že je tu pro sice pro své děti, vnoučata, ale krom toho má svoji práci, koníčky, kámošky, má svůj život a hlavně nikdy nevyčítá a sama taky umí říct ne, když se jí naše návštěva nehodí.
Právě teď se nejvíce bojím, že po porodu tchýně začne být ještě urputnější, než doposud. (už tím výrokem, že babička má právo automaticky kdykoliv vidět chce ona, to její děti spaly u babičky hnedka, příští rok se pojede na dovolenou k její rodině - ona bude jistě hlavní organizátor 
). Pořád vidím z její strany jenom já, já, já.
Pro mě je soukromí důležité, chci mít prostě klid, jak po narození dítěte, tak i kdykoliv jindy. A i do budoucna chci mít klid - budu mít jiné starosti, děti mají babičky dvě, a ty budou vídat vnoučata stejně, i když jedna pracuje a druhá v důchodu sedí u okna a čeká, kdy dojedeme. Možná mě tu zase odsoudí, div ne ukamenujou, ale já si chci život žít podle sebe a ne, že je babička v důchodu a čeká, že se několikrát do týdne budeme vídat. Vzhledem k napjatým vztahům v poslední době, stejně budu preferovat rodinné návštěvy za přítomnosti partnera. Bohužel já nemůžu za to, že se na nás upjala (dávno předtím, než jsem otěhotněla), i když má manžela, další děcka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 17:36
@Venetia píše:
Nedej bože aby si to objetí a pusu vůbec nepraly
Možná tě to udiví, ale já jsem nikdy příliš kontaktní tvor nebyla, nějaké to velké objímání na uvítanou a na rozloučenou se u nás nepraktikovalo. Pak jsem se vdala, a ejhle - manželova rodina je přesně taková - mohutné objímání, líbání, vítání. No co, zvykla jsem si. A najednou zjištuju, že ten fyzický kontakt je prostě fajn. V ropdině to má ještě snacha a celá její rodina - takže tam objímáme a líbáme, syna a dceru ovšem ne. Asi tak. vy se tváříte, jako bych někde napsala musí to být tak a tak. Nikde to neříkám. Jenom říkám je třeba se naučit i toleranci, mít pochopení pro potřeby druhých a respektovat je. A počítat s tím, že když já někumu udělám ústupek, on ho udělá zase mě a výsledkem bude kompromis přijatelný pro všechny. Prostě a jednoduše - jak dcera tak snacha by byly pěkně naštvané a uražené, kdybychom do té porodnice nepřijeli - ony porodily dítě, takový zázrak světa, a my bychom nepřijeli se podívat, pochovat, poobdivovat, pochválit a maminy pohladit a poděkovat jim za tu nádheru? No to tedy by byly ty vztahy fakt špatné. Prostě my jsme my, a já jsem za to vděčná. Milujeme se, dáváme si to najevo, sdílíme svá trápení a radosti a pomáháme si, když je to třeba. A nezlobte se na mne, považuji to za to nejlepší, co v životě existuje. A přesto si každý žijeme svůj život, respektujeme svou potřebu soukromí, a jsme takto štastní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 17:38
@Venetia píše:
mně to nějak děsné nepřipadalo, vždyt tam bylo spousta dlších matek..nebo ty jsi byla na pokoji sama?
Byly jsme čtyři na pokoji a fakt mi to tam připadalo k zbláznění dlouhé - jak já se nemohla dočkat, kdy mne pustí! Já jsem prostě jinak založená než ty, no. chtěla jsem být doma se svými lidmi.
A na důchod se těším, a plánů mám kvanta, ne že budu žít život svých dětí. O tom žádná. Ale nevidět je třeba týden, dva, to už mi moc chybí. Stačí na chvíli, na půl hodinky, ale vyslechnout prcky, co kde a jak, to by mi vážně strašně moc chybělo. Prostě jsem jakí jsem a nemíním se přetvařovat.
Příspěvek upraven 03.09.17 v 17:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 17:39
@inkakřivák píše:
Možná tě to udiví, ale já jsem nikdy příliš kontaktní tvor nebyla, nějaké to velké objímání na uvítanou a na rozloučenou se u nás nepraktikovalo. Pak jsem se vdala, a ejhle - manželova rodina je přesně taková - mohutné objímání, líbání, vítání. No co, zvykla jsem si. A najednou zjištuju, že ten fyzický kontakt je prostě fajn. V ropdině to má ještě snacha a celá její rodina - takže tam objímáme a líbáme, syna a dceru ovšem ne. Asi tak. vy se tváříte, jako bych někde napsala musí to být tak a tak. Nikde to neříkám. Jenom říkám je třeba se naučit i toleranci, mít pochopení pro potřeby druhých a respektovat je. A počítat s tím, že když já někumu udělám ústupek, on ho udělá zase mě a výsledkem bude kompromis přijatelný pro všechny. Prostě a jednoduše - jak dcera tak snacha by byly pěkně naštvané a uražené, kdybychom do té porodnice nepřijeli - ony porodily dítě, takový zázrak světa, a my bychom nepřijeli se podívat, pochovat, poobdivovat, pochválit a maminy pohladit a poděkovat jim za tu nádheru? No to tedy by byly ty vztahy fakt špatné. Prostě my jsme my, a já jsem za to vděčná. Milujeme se, dáváme si to najevo, sdílíme svá trápení a radosti a pomáháme si, když je to třeba. A nezlobte se na mne, považuji to za to nejlepší, co v životě existuje. A přesto si každý žijeme svůj život, respektujeme svou potřebu soukromí, a jsme takto štastní.
Však jo, důležité je, aby se lidi vzájemně respektovali a bylo dobře vsem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.17 17:47
@Venetia píše:
Však jo, důležité je, aby se lidi vzájemně respektovali a bylo dobře vsem
Přesně to si myslím, a proto bych se tak neodvažovala tvrdit, že ty když to máš jinak, jsi špatná a musí to být pro tvé blízké děs a hrůza a jistě se musí přetvařovat, aby ti vyhověli. Takže na tohle bych byla vážně opatrnější. Stručně právě jsem se vrátila z týdenní oslavy výročí svatby mé dcery, strávili jsme to všichni i s jejich kamarády, širokou rodinou, synem a jeho rodinou a byla to paráda. A nám to vyhovuje tak jak to je. A narážky na hnusnou vlezlou tchyni ráda nemám a dost se mne dotkly. A při loučení a objímání jsme byli rádi, jaký týden jsme si užili. Ono když nemáte zkušenost s takovými vztahy, těžko se to popisuje. Já s nimi nežiju, netrávím s nimi celé dny, ale prostě se vídáme tak, jak je to pro nás potřebné a důležité. Nejen pohlídat, pomáhat, ale i se užít navzájem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
