Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím stanovit hranice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.17 07:11
@stinga píše:
já vím, že jsi to vzpomínala v jiné souvislosti, ale beztak ti to nedává smysl, co má společné návštěva babičky s tím, že dítě patřilo státu?
A že tehdy byly návštěvy v porodnici zakázané, je fakt, a to se ti zdá dobré nařízení, ale to byla totalita a v demokracii návštěvy prostě povolené jsou, a asi kdyby to bylo tak hrozně nebezpečné pro miminka a rodičky, tak by to bylo zakázané i teď
Absolutně nic.
Splétáš dohromady věci, které jsem do souvislostí nedávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 07:16
@J_Doe píše:
Absolutně nic.Splétáš dohromady věci, které jsem do souvislostí nedávala.
tak si svůj příspěvek ještě jednou přečti, ten ze včera 20,04 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 07:55
@stinga píše:
já vím, že jsi to vzpomínala v jiné souvislosti, ale beztak ti to nedává smysl, co má společné návštěva babičky s tím, že dítě patřilo státu?
A že tehdy byly návštěvy v porodnici zakázané, je fakt, a to se ti zdá dobré nařízení, ale to byla totalita a v demokracii návštěvy prostě povolené jsou, a asi kdyby to bylo tak hrozně nebezpečné pro miminka a rodičky, tak by to bylo zakázané i teď
Ano, a v demokracii také platí, že sama maminka se může demokraticky rozhodnout, zda návštěvy ano či ne. Tak zakladatelce toto právo neberme a nedělejme z ní sobce proto, že by chtěla mít první tři dny po porodu klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 08:00
@stinga píše:
tak si svůj příspěvek ještě jednou přečti, ten ze včera 20,04
přečetla, a co? Chceš říct, ze tím, ze za sociku mohla babička do porodnice (čímž si nejsem tak jista, ale budiž), tak nemohlo platit, ze dítě „patřilo“ státu tehdy více než dnes?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 08:02
@mamamiem není ona divná? sotva porodíš to by se tam šla podívat ale šestinedělí ne? přece šestinedělí se počítá ode dne porodu ne od doby co budeš doma 
@stinga píše:
a už jsem se to ptala jednou a nikdo neodpovědělkdyž na tu rodičku nevyjde nadstandard a je na pokoji s jinou rodičkou, což je většinou, tak jak přežije návštěvy u té druhé, která to nemá tak fanaticky hozené, a přijde za ní celá famílie a pár sousedů?
u nás v porodnici jsou pokoje po dvou, a návštěvy se odehrávají na pokoji, takže vlastní tchýni striktně zakážu přístup, ale u vedlejší maminky je naráz prababička, babička a stréček z 8. kolene
tohle jsem nikdy nezažila a na pokoji s nedonošencema jen tatínek 
a i v porodnici to hlídali, v zimních měsících tuplem nebo šla rodička na chodbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 08:26
@stinga píše:
ale s velkou pravděpodobností tam klid mít nebude, protože v pokoji budou návštěvy u druhé rodičky, zástěny se tam fakt nedávají, jo samozřejmě nemusí si těch lidí všímat, nemusí se s nimi bavit, ale na mě třeba ty návštěvy mluvily, ptaly se, jestli se můžou podívat i na mé mimčo, prostě když nemáš nadstandard, tak tam klid prostě nemáš
Tak ono je snazsi vyhnout se cizim lidem, pokud na ne nemá náladu. Odpovědět na pozdrav a otočit se na bok, k diteti, odejít do koupelny, prostě dat najevo nezájem. Tchyni těžko po deseti minutach řekne Bylo toho dost, už běžte pryc, obzvlášť když víví ze tchyně jela hodinu a půl.
Pokud narazi v porodnuci na tak neomalene lidi, ze budou obtěžovat cizi ženu co je čerstve po porodu, tim spíše uvítá klid od svých návštěv.
Pořád nechápu, co je tak těžkého na tom vydržet tři čtyři dny, než uvidíme mimino. Kdyby matka čtyři dny přenášela, bude to taky babka muset vydržet 
Snad by i te tchyni melo jít hlavně o to, aby maminka i dite byli v pohodě a snažit se k tomu přispět tim, ze nebude dělat něco, co je nepříjemné a není to nutný.
Tchyně zatím nejsem, ale stoprocentne vím, že si nebudu takhle diktovat a nařizovat, kdy kam přijdu. Nabídnu pomoc s čímkoli, ať si klidně řekne a hned dá vědět, když bude cokoli potřebovat. A ze hned jak se na to budou cítit, dorazíme se seznámit s dalším členem rodiny.
A to me by tehdy v porodnici návštěvy vůbec nevadily, ale takový diktát tchyně ano
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 08:30
@Keyllah @J_Doe @Markéta80 ach jo, já jí neberu právo nechtít na návštěvu tchýni do porodnice ani nikam jinam.
Já jen chci říct, že na pokoji nemůže počítat s klidem, protože tam můžou být návštěvy od té druhé rodičky, ke které přijde celá familie, takže nějaké větrání spodku může probíhat tak akorát v noci.
Samozřejmě může mít nadstandard, když na ni vyjde volný a požádá si o něj.
@Markéta80 u nedonošenců je to asi jinak, ale u dětí narozených v termínu u nás v porodnici jsou návštěvy na pokoji a to celkem neomezeně
k mojí sousedce v porodce přijel opravdu i ten stréček z 8. kolene, manžel, bratr, švagr - no moc příjemné mi to nebylo, když jsem kojila a její matka a babička se chtěly pokochat i mojí holčičkou, to jsem jim dovolila
samozřejmě nevím, kde rodí zakladatelka, třeba tam mají přísnější režim -
nic víc nic míň jsem napsat nechtěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 08:53
@J_Doe Možná je ti do pláče - ale je to skutečně sobectví. Ono to dítě není jen té matky - a já si tak představuji situaci za třicet let - kdyto dítě, které je jen moje, moje a moje a jen JÁ JÁ JÁ rozhoduji, si dovede partnera. nevěř tomu, že láska se zmenšuje úměrně růstu věku dítěte. A nevěř tomu, že ten majetnický pocit s věkem vyprchá. Jak se pak budete dělit o to SVÉ dítě s nějakou tou cizí ženskou? Odtud se berou ti mamani, na které se tu neustále sočí. Prostě moje moje, a pak se divíte. A primárně - TO DÍTĚ NEPATŘÍ NIKOMU, JEN SAMO SOBE! A věř mi, že matka, která není ochotna se o tu radost podělit ani s těmi nejbližšími - což ti rodiče stále jsou - sobecká je. Pořád mluvíš tak, jako by se tam ti rodiče měli nastěhovat třeba na půl dne. Ale oni se chtějí opravdu jen podívat, poodivovat - no a třeba pochovat to mimino. A ještě jedna věc - víš, jak jsem třeba já byla štastná, když jsem věděla, že ty moje holky mají porod za sebou a všechno je v pořádku? Už jen proto jsem je chtěla vidět, poděkovat jim za ta nádherná mimina a dát jim pusu. Ale tohle nemá cenu vysvětlovat. To si budeš muset počkat, až bude v porodnici tvoje dcera. A věř, že nic se nevyrovná vnoučatům. Protože stručně - je to dítě tvého dítěte! No ale škoda tohle vysvětlovat. Nejde to, je to nesdělitelné, je to jako vysvětlovat bezdětnému děvčet, co je to vlastní dítě. Poznáš to sama a já ti přeju, abys nenarazila na nepřejícné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:21
@inkakřivák píše:
@J_Doe Možná je ti do pláče - ale je to skutečně sobectví. Ono to dítě není jen té matky - a já si tak představuji situaci za třicet let - kdyto dítě, které je jen moje, moje a moje a jen JÁ JÁ JÁ rozhoduji, si dovede partnera. nevěř tomu, že láska se zmenšuje úměrně růstu věku dítěte. A nevěř tomu, že ten majetnický pocit s věkem vyprchá. Jak se pak budete dělit o to SVÉ dítě s nějakou tou cizí ženskou? Odtud se berou ti mamani, na které se tu neustále sočí. Prostě moje moje, a pak se divíte. A primárně - TO DÍTĚ NEPATŘÍ NIKOMU, JEN SAMO SOBE! A věř mi, že matka, která není ochotna se o tu radost podělit ani s těmi nejbližšími - což ti rodiče stále jsou - sobecká je. Pořád mluvíš tak, jako by se tam ti rodiče měli nastěhovat třeba na půl dne. Ale oni se chtějí opravdu jen podívat, poodivovat - no a třeba pochovat to mimino. A ještě jedna věc - víš, jak jsem třeba já byla štastná, když jsem věděla, že ty moje holky mají porod za sebou a všechno je v pořádku? Už jen proto jsem je chtěla vidět, poděkovat jim za ta nádherná mimina a dát jim pusu. Ale tohle nemá cenu vysvětlovat. To si budeš muset počkat, až bude v porodnici tvoje dcera. A věř, že nic se nevyrovná vnoučatům. Protože stručně - je to dítě tvého dítěte! No ale škoda tohle vysvětlovat. Nejde to, je to nesdělitelné, je to jako vysvětlovat bezdětnému děvčet, co je to vlastní dítě. Poznáš to sama a já ti přeju, abys nenarazila na nepřejícné.
Tohle je uz trosku citova manipulace Mam dospelou dceru a máme moc hezky vztah, duverny, přesto - nebo proto? - se nebudu cítit dotčena, pokud mne pozada o pár dnu klidu po porodu. Naopak, aby nemusela premyslet jestli mi to nebude lito, sama ji reknu, at da vědět az bude chtít.
Navic tazatelka mluvi o tchyni, ktere nejde o to vidět, že rodička je ok, ale který ji OZNÁMILA jak bude její kontakt s rodickou a miminkem probihat.
Pořád nechápu, proc je problém respektovat přání a pocity novopečene maminky - PÁR DNU! To je snad sobectví toho okolí, ne matky.
A z nikoho se nestane mamanek proto, že matka chtěla par dnu po porodu klid bez návštěv..
U mne v porodnici byl jen manžel a syn vyletěl do světa ve 22 a za sukně se mne rozhodne nedrží
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:39
@adresa píše:
Tohle je uz trosku citova manipulace
Navic tazatelka mluvi o tchyni, ktere nejde o to vidět, že rodička je ok, ale který ji OZNÁMILA jak bude její kontakt s rodickou a miminkem probihat.Pořád nechápu, proc je problém respektovat přání a pocity novopečene maminky - PÁR DNU! To je snad sobectví toho okolí, ne matky.
A z nikoho se nestane mamanek proto, že matka chtěla par dnu po porodu klid bez návštěv..U mne v porodnici byl jen manžel a syn vyletěl do světa ve 22 a za sukně se mne rozhodne nedrží
To jí asi bohužel nevysvětlíš…jinak s tebou ve všem souhlasím! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:39
@inkakřivák píše:
@J_Doe Možná je ti do pláče - ale je to skutečně sobectví. Ono to dítě není jen té matky - a já si tak představuji situaci za třicet let - kdyto dítě, které je jen moje, moje a moje a jen JÁ JÁ JÁ rozhoduji, si dovede partnera. nevěř tomu, že láska se zmenšuje úměrně růstu věku dítěte. A nevěř tomu, že ten majetnický pocit s věkem vyprchá. Jak se pak budete dělit o to SVÉ dítě s nějakou tou cizí ženskou? Odtud se berou ti mamani, na které se tu neustále sočí. Prostě moje moje, a pak se divíte. A primárně - TO DÍTĚ NEPATŘÍ NIKOMU, JEN SAMO SOBE! A věř mi, že matka, která není ochotna se o tu radost podělit ani s těmi nejbližšími - což ti rodiče stále jsou - sobecká je. Pořád mluvíš tak, jako by se tam ti rodiče měli nastěhovat třeba na půl dne. Ale oni se chtějí opravdu jen podívat, poodivovat - no a třeba pochovat to mimino. A ještě jedna věc - víš, jak jsem třeba já byla štastná, když jsem věděla, že ty moje holky mají porod za sebou a všechno je v pořádku? Už jen proto jsem je chtěla vidět, poděkovat jim za ta nádherná mimina a dát jim pusu. Ale tohle nemá cenu vysvětlovat. To si budeš muset počkat, až bude v porodnici tvoje dcera. A věř, že nic se nevyrovná vnoučatům. Protože stručně - je to dítě tvého dítěte! No ale škoda tohle vysvětlovat. Nejde to, je to nesdělitelné, je to jako vysvětlovat bezdětnému děvčet, co je to vlastní dítě. Poznáš to sama a já ti přeju, abys nenarazila na nepřejícné.
já jen k tomu, že nic se nevyrovná vnoučatům. Moje mamka z vnoučete zatí vůbec odvařená teda není. Kolikrát jí spíš zlobidlo obtěžuje, nikdy z něj nebyla vedle, nebo to nedala najevo. Každá maminka to má jinak a každá babička to taky vnímá jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:40
@adresa Já jsem tohle psala jako odpověd uvedené j doe, ne zakladatelce. Zakladatelce jsem psala jinde a jinak. A jistě je dobře se domlouvat, taky jsme se domlouvali, o to nic. Ovšem prostě jsme jinak nastavení, moje dcera i snacha se těšily, jak se pochlubí, byly rády za návštěvu, i když trvala chvilku, prostě my to máme tak, že sdílená radost je dvojnásobná radost a proč upírat nejbližším tohle štěstí? My to máme nastaveno takto. A zdá se mi to jednoduše férovější vůči nám prarodičům. Ony prostě věděly, že se těšíme stejně jako ony, a přály nám tu radost. Žádná neřekla ne, ted jen manžel, je to moje dtě. Prostě jsme takoví - a někdy mám dojem, podle těch reakcí zde, že jsme asi vadní, když takto fungujeme. My jako rodina spolu sdílíme jak radosti, tak bolesti. A obojí nám pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:43
@inkakřivák píše:
@J_Doe Možná je ti do pláče - ale je to skutečně sobectví. Ono to dítě není jen té matky - a já si tak představuji situaci za třicet let - kdyto dítě, které je jen moje, moje a moje a jen JÁ JÁ JÁ rozhoduji, si dovede partnera. nevěř tomu, že láska se zmenšuje úměrně růstu věku dítěte. A nevěř tomu, že ten majetnický pocit s věkem vyprchá. Jak se pak budete dělit o to SVÉ dítě s nějakou tou cizí ženskou? Odtud se berou ti mamani, na které se tu neustále sočí. Prostě moje moje, a pak se divíte. A primárně - TO DÍTĚ NEPATŘÍ NIKOMU, JEN SAMO SOBE! A věř mi, že matka, která není ochotna se o tu radost podělit ani s těmi nejbližšími - což ti rodiče stále jsou - sobecká je. Pořád mluvíš tak, jako by se tam ti rodiče měli nastěhovat třeba na půl dne. Ale oni se chtějí opravdu jen podívat, poodivovat - no a třeba pochovat to mimino. A ještě jedna věc - víš, jak jsem třeba já byla štastná, když jsem věděla, že ty moje holky mají porod za sebou a všechno je v pořádku? Už jen proto jsem je chtěla vidět, poděkovat jim za ta nádherná mimina a dát jim pusu. Ale tohle nemá cenu vysvětlovat. To si budeš muset počkat, až bude v porodnici tvoje dcera. A věř, že nic se nevyrovná vnoučatům. Protože stručně - je to dítě tvého dítěte! No ale škoda tohle vysvětlovat. Nejde to, je to nesdělitelné, je to jako vysvětlovat bezdětnému děvčet, co je to vlastní dítě. Poznáš to sama a já ti přeju, abys nenarazila na nepřejícné.
Souhlas, určité sobectví tu vidím, ale bohužel jen té tchýně/babičky a trochu i tvoje. Obsahem tvého příspěvku, je „já jsem babička, kdo je víc“, jen já, já, já…výkřiky o mamáncích v situaci, kdy chce být maminka s dítětem sama první tři po porodu? jako vážně? tvoje příspěvky jsou těžce manipulativní, promítáš do toho pouze své potřeby jako babičky a na nikoho dalšího nebereš ohled…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:47
@inkakřivák píše:
@adresa Já jsem tohle psala jako odpověd uvedené j doe, ne zakladatelce. Zakladatelce jsem psala jinde a jinak. A jistě je dobře se domlouvat, taky jsme se domlouvali, o to nic. Ovšem prostě jsme jinak nastavení, moje dcera i snacha se těšily, jak se pochlubí, byly rády za návštěvu, i když trvala chvilku, prostě my to máme tak, že sdílená radost je dvojnásobná radost a proč upírat nejbližším tohle štěstí? My to máme nastaveno takto. A zdá se mi to jednoduše férovější vůči nám prarodičům. Ony prostě věděly, že se těšíme stejně jako ony, a přály nám tu radost. Žádná neřekla ne, ted jen manžel, je to moje dtě. Prostě jsme takoví - a někdy mám dojem, podle těch reakcí zde, že jsme asi vadní, když takto fungujeme. My jako rodina spolu sdílíme jak radosti, tak bolesti. A obojí nám pomáhá.
Ne vůbec. Nikdo vás za to tady nekritizuje, je to hezky. Ale z vasich reakci mam pocit, že tak jak to máte vy považujete za jedině spravne.
Pokud to tak vam všem vyhovuje, je to v pořádku. Ve chvíli, kdy to maminka chce jinak než tchyně, má v případe porodu přednost rodicka.
Az bude tchyně na operaci žlučníku a předem požada o den dva klidu bez návštěv příbuzných, jen manžela, s tim, že ostatni samozřejme budou informováni ze to prezila, musí snad respektovat její přání, ne
Příspěvek upraven 24.08.17 v 09:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.17 09:48
@inkakřivák píše:
@adresa Já jsem tohle psala jako odpověd uvedené j doe, ne zakladatelce. Zakladatelce jsem psala jinde a jinak. A jistě je dobře se domlouvat, taky jsme se domlouvali, o to nic. Ovšem prostě jsme jinak nastavení, moje dcera i snacha se těšily, jak se pochlubí, byly rády za návštěvu, i když trvala chvilku, prostě my to máme tak, že sdílená radost je dvojnásobná radost a proč upírat nejbližším tohle štěstí? My to máme nastaveno takto. A zdá se mi to jednoduše férovější vůči nám prarodičům. Ony prostě věděly, že se těšíme stejně jako ony, a přály nám tu radost. Žádná neřekla ne, ted jen manžel, je to moje dtě. Prostě jsme takoví - a někdy mám dojem, podle těch reakcí zde, že jsme asi vadní, když takto fungujeme.My jako rodina spolu sdílíme jak radosti, tak bolesti. A obojí nám pomáhá.
Máte to tak, jak vám to vyhovuje, blahopřeji. Problém je, že nejsi schopna a ochotná akceptovat, že by to někdo mohl mít jinak. Hned jsou tu hlášky o sobeckých maminkách atd. Zajímalo by mě, co by se asi stalo, kdyby to tvoje snacha měla nastaveno jinak než ty 
dovolila by si říct, že první tři dny po porodu nechce návštěvy a hned by byla sobecká matka, která vychovává mamánka a odpírá vám to největší štěstí…nic ve zlém, ale působíš, že nejsi schopna respektovat názory/nápady, které nejsou stejné jako ty tvoje nebo tvé rodiny…snad se shodneme, že chtít mít tři dny po porodu klid jen na své děti a manžela, na sebe a svoje tělo, není sobecké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
