Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím co chci! Žiju ve snech ;(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.20 18:40
Klid 
Je ti 17, co bys po sobe chtela. Tady je plne forum mnohem starsich zenskych na emocionalnim kolotoci, ktere nevedi, co chteji, a to je teprve prusvih 
Ze to s prvnima klukama nevyjde, je pomerne caste. Ze si idealizujes nekoho, koho jsi videla kdysi kdesi davno, no budiz. Nekdo sni o klukovi z brouseni brusli, nekdo o Bradu Pittovi. Vzhledem k tomu, kolik ti je, z toho pravdepodobne jeste vyrostes Nejde podle nejake klubove soupisky zjistit, kdo to tehdy mohl byt? Asi ne, co? V kazdem pripade bych se ho asi snazila hodit za hlavu, stavajici pravdepodobne taky ten pravy nebude, no a zazivat dobrodruzstvi muzes kluk nekluk. Asi chodis na stredni a do 18 jsou za tebe zodpovedni rodice, ale co treba studium v zahranici? A az ti bude 18, muzes se prihlasit treba do dobrovolnickych programu (YMCA apod. ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.20 18:48
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 17, vim jsem mlada ale to co se mi teď deje, je pro mě des! S pritelem (19 let) jsme spolu něco málo přes dva roky…před mym pritelem asi v roce 2015, jsem si padla do oci s nejakym krásným klukem, v čekárně, na nabrouseni bruslí(Praha), takže asi hraje hokej, já dělám krasobruslení, no bylo mi v ty době 12:D jemu bylo cca 16 a urcite si myslel ze jsem starší protože jsem na starší v te době vypadala, furt jsme na sebe koukali, bylo to fakt neskutečný, takovej pocit jsem ještě nemela, jakoby jsme si vsechno řekli ocima, no a zpatky k věci…samozrejme ze jsem se nedozvedela ani jeho jméno a nic a zapomnela na nej…nasla si v roce 2018 svého aktuálního partnera, no ale najednou jsem si vzpomnela asi před rokem na toho z ty čekárny, vubec nevim proč, už asi rok na nej myslim, a boucham se i do hlavy a td..když posloucham hudbu predstavuju si různý sny s nim a proste mám hroznou chut někam odjet a zažít nějaký velký dobrodružství( nejlépe s nim) no a pak si rikam jezis já už toho svého nemiluju nebo co??? Co to semnou je sakra! Fakt mám někdy takové chvili ze bych udelala vsechno abych ho znovu videla a proste mě hrozne něco k němu táhne i když jsem ho videla naposledy před 5 lety..on už urcite na to zapomněl a já krava na nej začala z ničeho nic myslet! A fakt mě to štve, ani nevim jestli toho svého furt miluju, ani nevim co chci a jsem otravena a teď jak je ta karanténa tak se nevidíme a upřímně mi to ani moc nevadi necitim moc smutek…jsem proste v haji…stalo se vám něco podobneho? Co by jste delali na mem místě?
V sedmnácti je to normální řešit takovéto problémy. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.20 19:21
No v každém klubu je soupiska… ale těch klubu je asi 600 v republice a už to bylo před 5 lety takže asi tezko ho najdu no a co to je YMCA?
Ještě si říkám ze osud nás třeba zase spoji třeba v budoucnu a td..ale nechci si dělat naděje..bůh vi jetsli osud existuje 
@Afrikana
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.3.20 19:24
Ale muže se klidne stát ze se zase setkáme..muj bracha hraje hokej a proste se kolem hokeji pohybuje..tak třeba zazrak bude nevim
- Citovat
- Upravit
18.3.20 19:51
YMCA je mladeznicka organizace. Ale urcite bude takovych projektu vic. Az ti bude 18, budes to mit jednodussi, co se vyberu napriklad tech dobrovolnickych projektu tyce. Co ve skole? Nejake vymenne pobyty/staze/kurzy nemate?
Radsi moc nedoufej. Ty holky s tim Bradem Pittem se taky musi smirit s tim, ze Brad nebude. Tohle sneni je hezke, ale prakticke moc ne. Nevis, co je to za cloveka a jestli si ho ve finale nemalujes naruzovo - realne muze oplyvat sto a jednou nehezkou vlastnosti a kolo by sis o nej neoprela. Ale chapu, v 17 jsem si taky o jednom myslela, ze je jediny, nejkrasnejsi a do smrti smrtouci jineho chtit nebudu. No… o par let pozdeji jsem si klepala na celo, ze jsem musela byt uplne prastena, a dneska se tomu musim smat a gratuluju si, ze jsem s nim neskoncila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.20 20:02
No to ve skole nemáme no..jen sedíme v lavicich
No prave i tím se uklidnuju ze je to třeba zmetek a ze třeba není tak dokonalej jak vypada a ze je to třeba “pasak”kterej takhle kouka naschval na skoro každou.. 
@Afrikana
- Citovat
- Upravit
18.3.20 20:08
Já se takhle zamilovala ve třinácti a v osmnácti jsme spolu začali chodit. Viděli jsme se tak jednou za dva roky, ale pořád jsem na něj myslela. No byl to nakonec hroznej blbec, nicméně moje první velká opravdová láska. Byli jsme spolu tři roky. Tohle fakt nevyřešíš, trápení s láskou je součást prakticky celého života. Doufej, že na něj znovu natrefíš a dáte se do řeči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.20 20:43
No jako už uběhlo 5 let tak už pochybuju;(, a dřív nebyla příležitost protože on tam mel tátu a já mamku…ale furt si někdy rikam ze prece jenom se fakt někdy zase muzeme videt třeba až bude správná chvile, třeba jsme si nemohli povídat protože to správná chvíle nebyla..vypadal tak o 4 roky starší a pochybuju ze v ty době by chtěl chodit s 12 letou holkou, hned jak by se dozvěděl v tu chvili ze mi je 12, uhnul by pohledem..ale co si budem, například 20a 24 je už normální..tak třeba nás osud časem spoji pokud existuje..ale nebudu v to moc doufat abych nebyla pak zklamaná..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.3.20 20:44
Jinak já radši Dicapria než pitta, Brad Pitt mi nikdy osobně nepřišel přitažlivý, ale je to pěkný chlap ne ze ne @Afrikana
- Citovat
- Upravit
18.3.20 22:00
Momentálně základní zádrhel je, že máš příliš mnoho času a příliš se utápíš ve svých myšlenkách.
Na to se vykašli - respektive vyhraď si na to 30 minut večer a začni si psát deník - ideálně ručně na papír. Nepiš ani tak co se ti stalo, jako co se ti honí hlavou a co z té hlavy chceš dostat pryč. Vždycky v neděli a prvního v měsíci a na Nový rok si přečti to co si napsala za poslední týden/měsíc/rok. Tím se ti podaří trošku pofackovat to „nevm co chci a nedám pokoj, dokud to nedostanu“.
No a na karanténu si začni zkoušet stanovovat pevnější režim a nabídni se jako dobrovlník pro nějakou pomoc - tím se zaměstnáš a zaměstnáš halvu, budeš dělat něco užitečného a budeš sama ze sebe mít mnohem lepší pocit.
čím víc se budeš potápět do své hlavy a odstřihávat se od reality, tím větší chaos ti to bude v té hlavě způsobovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.20 22:12
No bohuzel nejsem doma, jsme v karantene u babičky takže tady není vubec co dělat, na procházku chodím jenom k nám na zahraju a někdy vylezu na střechu ale tam to je nejhorší protoze tam mám celej výhled na Prahu a v Praze jsem ho potkala a chce se mi tam plakat na ty střeše, nevim je to tam smutný.. proto tam už nechodim@Ou
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.3.20 15:41
Hele já si v 15-ti na nějaký zábavě takhle koukala z očí do očí taky s cizím klukem, pak jsme se roky míjeli, jen se třeba 2× do roka někde náhodou potkali, vždycky jsem ale cítila, že mezi námi něco bude, i když jsme se prakticky neznali, po každým bolavým rozchodu jsem se utěšovala, že na mě pořád někde čeká ON a ono opravdu. Už jsme spolu 12 let 
Není to asi úplně běžné, ale i to se stává
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.3.20 21:03
@Anonymní píše:
Hele já si v 15-ti na nějaký zábavě takhle koukala z očí do očí taky s cizím klukem, pak jsme se roky míjeli, jen se třeba 2× do roka někde náhodou potkali, vždycky jsem ale cítila, že mezi námi něco bude, i když jsme se prakticky neznali, po každým bolavým rozchodu jsem se utěšovala, že na mě pořád někde čeká ON a ono opravdu. Už jsme spolu 12 let
A po kolika letech jste se dali dohromady?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, je mi 17, vim jsem mlada ale to co se mi teď deje, je pro mě des! S pritelem (19 let) jsme spolu něco málo přes dva roky…před mym pritelem asi v roce 2015, jsem si padla do oci s nejakym krásným klukem, v čekárně, na nabrouseni bruslí(Praha), takže asi hraje hokej, já dělám krasobruslení, no bylo mi v ty době 12:D jemu bylo cca 16 a urcite si myslel ze jsem starší protože jsem na starší v te době vypadala, furt jsme na sebe koukali, bylo to fakt neskutečný, takovej pocit jsem ještě nemela, jakoby jsme si vsechno řekli ocima, no a zpatky k věci…samozrejme ze jsem se nedozvedela ani jeho jméno a nic a zapomnela na nej…nasla si v roce 2018 svého aktuálního partnera, no ale najednou jsem si vzpomnela asi před rokem na toho z ty čekárny, vubec nevim proč, už asi rok na nej myslim, a boucham se i do hlavy a td..když posloucham hudbu predstavuju si různý sny s nim a proste mám hroznou chut někam odjet a zažít nějaký velký dobrodružství( nejlépe s nim) no a pak si rikam jezis já už toho svého nemiluju nebo co??? Co to semnou je sakra! Fakt mám někdy takové chvili ze bych udelala vsechno abych ho znovu videla a proste mě hrozne něco k němu táhne i když jsem ho videla naposledy před 5 lety..on už urcite na to zapomněl a já krava na nej začala z ničeho nic myslet! A fakt mě to štve, ani nevim jestli toho svého furt miluju, ani nevim co chci a jsem otravena a teď jak je ta karanténa tak se nevidíme a upřímně mi to ani moc nevadi necitim moc smutek…
jsem proste v haji…stalo se vám něco podobneho? Co by jste delali na mem místě? 
