Nevím jak dál, nic nezvládám

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

terra30

8.6.17 11:56

načítám...

Nevím jak dál, nic nezvládám

Nevím ani jak začít. Mám dvě děti, syn má 2 roky a dcera 6 měsíců. Syn byl od narození strašně uřvané dítě, čím byl starší, tím se to naštěstí trochu zlepšovalo. Dcera byla naopak první 3 měsíce hodná, ale poslední 3 měsíce je to s ní k nevydržení. Je věčně nespokojená, uřvaná, musím ji mít neustále na rukách a musí mít neustálou pozornost jinak řve. Do toho začalo u syna příšerný vztekací a hysterický období. Takže se celý dopoledne jen vzteká, řve, případně kňourá. Vzteká se i venku, takže se mi už ani nechce chodit sama bez manžela ven, aby neřval jeden nebo druhej. Jednou jsme vyšli ven před barák a syn dostal takovej záchvat, že jsem se musela vrátit domů a nikam jsme nešli. Už vážně nevím jak dál, jsem otrávená, unavená, nevyspalá (malá se budí v noci někdy 1×, někdy klidně to hodině, někdy třeba v noci 2 hodiny řve, je kojená, ale prso nepomáhá), nic se mi nechce, jsem protivná na děti. Každý den, když jdu spát, tak mám „depresi“, že budu muset druhý den vstávat a opět budu celý den už od rána poslouchat řev jednoho nebo druhýho dítěte, nebo rovnou řev obou. Doma nic nestíhám, je tu bordel jak v tanku (máme psa, takže chlupy všude), vařím na víc dní, takže jíme se synem třeba 3,4 dny po sobě to stejné jídlo, protože s nimi nestíhám vařit častěji. Už to prostě nedávám, někdy bych chtěla vrátit čas a nemít děti tak brzo po sobě. Chtěla bych raději chodit do práce, protože představa, že budu ještě 2 a půl roku na rodičovské mě děsí. Manžel se naštěstí snaží pomáhat, ale je taky že všeho unavenej, chodí brzo ráno do práce, aby byl doma co nejdřív, abych se úplně nezbláznila. Tím pádem je syn na manžela hodně fixovaný, protože s ním tráví hodně času a někdy mám pocit, že mě syn ani nemá rád, pořád chce jen tátu. Žádný hlídání nemáme, tchánovci jsou 100 km daleko a já rodiče, sourozence ani jinou rodinu nemám. S manželem jsme už přes dva roky nebyli nikde sami, nemáme žadnej čas pro sebe a já nemám čas ani sama na sebe. Nemám se kromě manžela ani komu svěřit, mám sice známý, ale nikoho ke komu bych měla důvěru. Někdy mám pocit, že se opravdu zblázním, začnu chlastat nebo vyskočím z okna. Hlavně mi prosím neraďte, ať jdu za psychologem nebo psychiatrem, těch jsem si užila až až, když mi zemřeli rodiče a nikdo z nich mi nepomohl. Musela jsem se s tím srovnat sama, jakožto se vším zlým, co mě potkalo. Ani nevím, proč to sem všechno píšu, možná jsem to ze sebe potřebovala jen dostat. Ale budu ráda za každou radu nebo postřeh.

načítám...
Citovat
Zmínit

Stránka: 1 2 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

lipovka

211

8.6.17 12:03

načítám...

Bohuzel neporadim, jsem na tom v necem dost podobne… Jediný, asi vydrzet. Mne to pomaha, rikam si, ze bude lip, az trochu odrostou :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

sara1000

5635

8.6.17 12:04

načítám...

@terra30
Odkud jsi? Co se seznamit s nejakou jinou maminkou?
Popovidat si, vyrazit ven na hriste…

načítám...
Citovat
Zmínit

hebu

8.6.17 12:07

načítám...

Vydrž! Nebudete to takto pořád. Měla jsem taky takové strašlivé období (první syn a za rok a 3/4 druhá holka - strašně uřvaná. Dnes už jsou oba samostatní školáci a přestože jsem měla ještě další dvě, nikdy jsem neměla takovou krizi jako tehdy. :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Gortyna

1428

801

8.6.17 12:09

načítám...

pozitivní myšlení

Hele já mám půlroční miminko, taky mi nikdo nepomůže. Manžel rodiče už nemá a já jen pracující mámu 60 km daleko, ale co?! Manžel se snaží a já taky, prostě blbneme s malým a on pak rozesměje zase na oplátku mě. Jednou se smál že jím gumové medvídky… Zkus se na svět koukat přes růžové brýle a fakt to funguje, teda aspoň u mě, raduj se z maličkostí. Vždyť jste zdraví, máte bydlení, atd. Přečti si občas příběhy tady o nevěře, nedostatku peněz, násilím a hned ti dojde že si nemáš na co stěžovat

načítám...
Citovat
Zmínit

terra30

8.6.17 12:14

načítám...

@Tute Proč se starší vzteká? Nic ho dlouho nebaví, když se mu něco nepovede napoprvé (třeba složit kostky z lega) tak se začne vztekat, kopat nohama a házet s věcma. Když něco chce a já mu řeknu ne, tak taky, vzteká se, kope, dupe… Když si jdeme třeba malovat, tak u toho vydrží max. 5,10 minut a tak je to se vším. S manželem je právě v pohodě (někdy scénu udělá, ale ne tak často jako se mnou), nevím si s ním rady, jsem nejistá a syn to možná cítí a proto je takovej. Navíc skoro nemluví, takže on pořád něco „říká“ a já prostě nevím co chce.

O paní na hlídání, případně na úklid jsem přemýšlela, ale manžel o tom nechce slyšet. Že se o ně bude raději starat sám a já mám jít do práce. Což ale nejde kvůli kojení, dcera příkrmům moc nedá, sní maximálně dvě lžičky, takže to nevypadá, že bych v dohledné době mohla jít třeba na půl úvazek do práce nebo si aspoň na den odpočinout. Leda, že by si na den k babičce vzal aspoň syna, ale pořád mi tu doma zůstane dcera, takže si moc neodpočnu

načítám...
Citovat
Zmínit

terra30

8.6.17 12:25

načítám...

@sara1000 Na hřiště chodím, ale jak jsem psala, nemám tam k žádné jiné mamince důvěru, navíc samy toho mají dost a nechtějí poslouchat cizí problémy

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

terra30

8.6.17 12:30

načítám...

@Gortyna Máš pravdu, dřív, když jsem byla svobodná a měla nějakou „depresi“, tak jsem si vždycky říkávala, že mám kde bydlet, mám práci, jsem zdravá a když jsem si to uvědomila, tak mi bylo líp. Akorát je těžký vidět, že v okolí jsou ty děti prostě spokojenější (nebo tak vypadají) a naše děti jsou uřvaný a nespokojený

načítám...
Citovat
Zmínit

Mollify83

731

8.6.17 12:36

načítám...

A co zkusit chodit se synem mezi děti? Náš dvouletý má taky toto období, ale jen doma. Když jsme na cvičení, neděla to nevím odkud jsi, ale u nás je i v tom samém dětském centru dopoledne bez rodičů, kdyby to malý dal. Ulevilo by se ti alespoň na chvíli od jednoho jinak taky mám děti rychle po sobe (mladší má 7m) takže znám a rozumím

načítám...
Citovat
Zmínit

petszka

8.6.17 12:47

načítám...

Moje starsi dcera je si jednou vztekla, popadla jsem ji a dala v obleceni do vany a osprchovala jsem ji studenou vodou, chvilku byla v soku a pak v klidu rekla, ze je mokra. Od te doby uz to neudelala a to je cca 3 roky pak jsem ji v klidu vysvetlila ze to se nedela, ze musi rict co se ji nelibi a ne se hned vztekat ( byla a je celkem rozumna) tak zkus to same.
Vim, ze me nektere odsoudi, ale na me platilo bohuzel taky jen toto, ptz jsem pry u vzteku i zadrzovala dech a bych jsem modra.
Takze ledova vod mozna pomuze a uvedomi si co a jak, ze takhle to nejde.
A male zkus dat trosku sunaru, mozna ma hlad a nebo zkus nosit v satku, aby citila tvuje srdce mozna ji to uklidni. Holky mi v satku spali i 3-4 hodiny v klise.
Jinak hodne pevne nervy

načítám...
Citovat
Zmínit

Verun83

8.6.17 13:04

načítám...

Vydrz, vydrz. Opravdu. Deti mam od sebe 2r2m. Cca od pul roku mladsi nastalo stejne strasne obdobi. Trvalo zhruba rok. Byla jsem zoufala. Zpetne na to koukam tak, ze starsimu chybela moje pozornost. Objimej ho. Rikej jak ho mas rada. Je jeste opravdu maly. Potrebuje te, jeste porad. Zkus kouknout na hlidacky.cz, treba tam najdes fajn holcinu, co ti nekdy deti vezme na 1-2h. Nebo jen starsiho a bude se mu na hristi plne venovat. A treba jednou za tyden 14 dni pani na uklid je fajn. At se tomu manzel nebrani. Nektere i uvari jidlo. Potrebujes jen pomoci, zpracuj manzela. S pomoci se to u vas uklidni.
Drz se. Bude lip. :kytka:

Citovat
Upravit

bjetuschka

12602

3898

8.6.17 13:08

načítám...

Ahoj, jen ti chci napsat, že tě chápu a že v tom nejsi sama!!! Zažila jsem si něco podobného - mám dvojčata, z toho jedna holka měla období vzdoru takový, který podle mě mívá nějaký mizivý procento dětí, protože nikde jinde u jiných dětí jsem to nikdy neviděla… A vůbec je to taková složitější osůbka, je to s ní poněkud náročnější. Ale to je fuk, nechci psát o sobě, jen prostě musíš vydržet. Fakt!!! Bude zase líp, uvidíš. Za nějakou dobu to přejde.
Kdybys chtěla, tak mi napiš zprávu. A můžem si vyměnit nějaký názory a zkušenosti a podpořit se. :-) Fakt, klidně se ozvi, budu ráda! :-)

načítám...
Citovat
Zmínit

alviola

2249

8.6.17 13:08

načítám...

Jako bych slyšela sama před pár lety, kdy byli kluci přesně v tomto věku. Úplně tě chápu. Ve filmu matky na tahu je výborná hláška, kdy taková uštvaná matka říká, že sní o malé dopravní nehodě, samozřejmě nic vážného, jenom nějaký ťukaneček, nějaké zlomené žebro a pár dní v nemocnivi, kde člověk může spát a odpočívat a nosí mu jídlo… A přesně tyhle pocity jsem mívala dost často.
Rad jak z toho ven moc není. M"žeš se s manželem domluvit, že pohlídá děti a ty si někam vyrazíš na den nebo dva. Ale to mi pomohlo vždy tak na jeden den.
Můžeš si zkusit třeba najít nějakou paní na hlídání, která by ti přišla třeba obden na dvě hodiny pohlídat. I to by mohlo alespoň na chvilku pomoct.
Snaž se jim trošku sjednotit odpolední spaní a když usnou, tak okamžitě pustit všechno z rukou, uvařit si kafe a sednout a nic nedělat.

A HLAVNĚ, NEPIŠ TOTO TÉMA NA EMIMINO!!! Je tady totiž spousta superžen, které se třemi dětmi stihnout obstarat obrovksý barák (permanentně uklizený), uvařit skvělé a zdravé jídlo, obskakovat muže (protože ten přece pracuje a tudíž ho přece nebudu otravovat a něco po něm chtít) a ještě u toho být upravené a namalované.

načítám...
Citovat
Zmínit

alviola

2249

8.6.17 13:13

načítám...

A to, že kluk milje tátu, to je úplně normální. S tátou je totiž přece sranda. U nás to bylo taky pořádd, tatínek, tatínek (maminka totiž střídavě řvala, vztekala se brečela nebo neměla čas). Ale neboj, když je nějaký problém, není nad maminku a čím bude starší, tím to bude lepší. Naši kluci byli největší „mamináči“ v období kolem cca 3 let. Ale jinak táta je unás samozřejmě TOP.

načítám...
Citovat
Zmínit

Mango_Lassi

8.6.17 13:14

načítám...

Co na to říct, no. Rozdíl mezi dětmi je hodně malý. Můžeš si najít nějakou placenou pomoc? Nemůžeš jít aspoň částečně do práce? Chápu, že je to těžký.