Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Řekla bych, že to máme všechny stejně..:) za celou dobu těhotenství jsem prodělala několik podobných stavů..neboj, to přejde..:) a zmákneš to..:)
Ahoj, myslím, že už to, že tam moc uvažuješ o tom, jestli budeš dobrá matka, dokazuje, že zřejmě ano. Nemáš se čeho bát. Brzy se všechno naučíš a o dítě se jistě dobře postaráš, pokud bys měla být ze začátku nejistá, zkus se domluvit např. s přítelem, aby si vzal na prvních pár dnů volno, nebo s někým z rodiny, třeba mamkou ,a pomohli ti. Získáš větší jistotu a brzy to zvládneš sama bez problémů. Přeju hodně štěstí.
Nejsi ty moje ségra?
Jak kdybych ji slyšela.
Už to ,že takhle přemýšlíš a pochybuješ z tebe dělá zodpovědnou mámu,která bude o svý děťátko láskyplně pečovat a tomu mateřskýmu instinktu fakt věř,opravdu to funguje.
Myslím,že budeš skvělá máma. ![]()
Samozřejmě se o dítě budeš umět postarat, ono to malé miminko zase tolik nepotřebuje, zkrátka do jednoho otvoru láduješ potravu a ten protilehlý se snažíš udržet co nejčistší. Když nezaměníš příslušné otvory, tak jsi za vodou ![]()
Já jsem před prvním porodem držela malé miminko poprvé v ruce v půlce těhotenství. Jako přiznávám, že ty novoše furt držim jak prase kost, jsou takový rozsejpací, ale jinak na tom není nic těžkého
Já jsem si načetla spoustu věcí o kojení, to mi pak dost pomohlo, že jsem nemusela hledat informace až ve chvíli, kdy byl problém. Stejně tak spoustu věcí řeším vyhledáváním po internetu, případně se zeptám. Pak si z toho vyberu to, co považuju za nejlepší a dělám to po svém. Děti ještě žijou, tak to asi nedělám úplně špatně ![]()
Gladys píše:
Samozřejmě se o dítě budeš umět postarat, ono to malé miminko zase tolik nepotřebuje, zkrátka do jednoho otvoru láduješ potravu a ten protilehlý se snažíš udržet co nejčistší. Když nezaměníš příslušné otvory, tak jsi za vodouJá jsem před prvním porodem držela malé miminko poprvé v ruce v půlce těhotenství. Jako přiznávám, že ty novoše furt držim jak prase kost, jsou takový rozsejpací, ale jinak na tom není nic těžkého
Já jsem si načetla spoustu věcí o kojení, to mi pak dost pomohlo, že jsem nemusela hledat informace až ve chvíli, kdy byl problém. Stejně tak spoustu věcí řeším vyhledáváním po internetu, případně se zeptám. Pak si z toho vyberu to, co považuju za nejlepší a dělám to po svém. Děti ještě žijou, tak to asi nedělám úplně špatně
Hezky napsaný.:)
Neboj,je to normální,že máš strach.Moc nad tím nepřemýšlej,nestresuj se zbytečně,užívej si těhotenství.Uvidíš,jak se prcek narodí,tak to bude v pohodě.
Ahoj,měla jsem v těhotenství úplně stejné pocity.Nikdy jsem se o žádné miminko nestarala a ani to u nikoho neviděla a pořád jsem řešila,že ho ani nebudu umět vzít do ruky,natož přebalit nebo vykoupat.Teď mám doma třítýdenního chlapečka a musím říct,že jsem se všechno naučila již v porodnici během pár hodin,protože ti prostě nic jiného nezbyde a najednou zjistíš,že to není tak složité a ty dětičky zase nejsou tak křehké,jak vypadají
.Nevím,jestli je to mateřský instinkt,ale když prostě něco musíš najednou dělat několikrát denně,tak se všechno rychle naučíš.Když mu budeš dávat hodně lásky a pokusíš se zůstat v každé situaci v klidu,tak je to základ všeho.
Ahoj, taky jsem měla při prvním těhu podobné pochyby, navíc mě odrazovala i mamka, i babička, strašily že až se malý narodí, ráda se na ně obrátím, že jim také musely pomáhat maminky. Nedovedla jsem si představit sama sebe, jak chovám a pečuju o mimčo. Vše se změnilo ve chvíli, kdy se malý narodil. Moje představy vzaly za své. Držela jsem najednou svoje nádherné dítě a v tu chvíli jsem se cítila jako ta nejchytřejší na světě
Nenechala jsem si ukázat přebalování - uměla jsem to nejlíp, kojení mi taky nikdo nevysvětlil, neměli na mě čas (informace o kojení jsem měla pouze z internetu a různých letáčků). Prostě jsem malého vzala a starala se o něho, jakobych to dělala už dávno předtím, šlo to úplně samo
Je pravda, že mnoho věcí jsem se musela ještě doučit nebo přeučit, zkušenosti chyběly, ale ten úplný základ jsem uměla aniž by mě to musel někdo učit. Nevím, jestli to tak mají všechny maminy, ale já jsem to tak měla
Takže neboj, bude to v pohodě ![]()
Příspěvek upraven 23.02.12 v 15:57
Gladys
Tak těma prvními třemi řádky jsi mě pobavila a myslím že dokážu poznat ty správné otvory, do kterýho to má jít dovnitř a z kterýho zase ven ![]()
Já bych řekla, že tenhle pocit má každá těhotná žena. Nepřála bych ti vidět ty moje nerváky když jsem čekala dvojčata!
![]()
Neboj, to je normální těhotenská depka, to přejde. A až budeš mít miminko v náručí, budeš vědět, co máš dělat. A i kdyby ne, určitě se najde někdo, kdo ti poradí. Užívej si těhotenství, vždyť je to nádherný!! ![]()
Vůbec se neboj, ono to opravdu přijde tak nějak automaticky. Taky jsem se bála, abych vše zvládala, abych se o mimi dokázala postarat… Ale pak to přijde tak nějak samo. Na ruku ho bereš tak nějak instinktivně, neřešíš jak, prostě ho vezmeš. Nedávno jsem třeba chovala kamarádky malé miminko a měla jsem úplně jiný pocit - obavy, abych ho držela správně, nebylo to tak přirozené, jako u toho mého. Je fatk, že o to malé miminko ta péče není tak hrozná. Většinou spinká, takže hlavně krmíš a přebaluješ. Koupala jsem asi 3× týdně, jinak jen otírala… Zvykneš si.
Tak kdyby se u někoho „nerozvinul ten mateřský pud“, byla bych to určitě já. Nebyla jsem zrovna mateřský typ, všecky kytky mi vždycky uschly, papoušek se zbláznil samotou (pořád v práci
), obavy o zvládnutí miminka jsem měla v těhotenství taky. A skutečně ono toho moc nepotřebuje, jen nakrmit, dobře obléct a mít kde spát. Je to spíš náročné na psychiku - být ve střehu a odhalit včas nemoc, nezbláznit se z toho, že někdy prostě plakat bude, ať děláš co děláš, přijít na to, co mu vadí…
Věřím tomu, že dobré matky se rodí z obavy, jak dobrou matkou být, takže jsi na nejlepší cestě se jí stát
.
Gladys píše:
Samozřejmě se o dítě budeš umět postarat, ono to malé miminko zase tolik nepotřebuje, zkrátka do jednoho otvoru láduješ potravu a ten protilehlý se snažíš udržet co nejčistší. Když nezaměníš příslušné otvory, tak jsi za vodou
tak teď jsem si málem smíchy učůrnula
![]()
Ahojky,omlouvám se za anonymitu ale to pro mě trochu citlivější téma a stydím se. Jsem prvorodička, druhý trimestr s přítelem jsme miminko moc chtěly a oba se na něj těšíme jenže když nad tím začnu přemýšlet začínám pochybovat o tom že se o něj dokážu postarat. Bojím se že ze mě bude blbá máma a vůbec si nebudu vědět rady když přítel bude v práci a já budu sama doma. Pořád nad tím musím přemýšlet a čím víc nad tím přemýšlím tím víc se začínám bát že to nezvládnu a že prckovi nedej bože svojí neschopností nějak ublížím
Vím že se říká že každá žena má v sobě vrozený mateřský put a že se po porodu projeví ale co když nee?? Měla jste to některá taky tak a kdy to přešlo?? Díky za odpovedi.