Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím si rady s tříletým synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.15 18:52
@Syringa Zajímavé, nicméně jak řešit nemluvici dítě? Navič tedy u nás kdyz něco řeknu, tak on na just zdela opak ( a fakt to není vytrhavanim že hry).
A řeším dost podobně jako @Bibi239
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.15 20:45
@Syringa Jasně, že s nemluvícím dítětem komunikuji. Nicméně on není schopný vyjádřit se, v čem je detailně ten problém. Já samozřejmě chápu, že má problém jít si vyčistit zuby, jít se svlíknout z pyžama, nechat se oblíknout apod.
U nás ale jde asi spíš o mocenský souboj a hledání hranic. Prostě si řekne že ne, a có na t bude matka dělat. Protože jinak si nedokážu vysvětlit u nás každodenní situaci, kdy zcela klidné dítě, kterému bylo dopředu oznámeno, že až dojí, půjde se obléknout a půjdeme ven, se se mnou po dojedení jídla a informaci „Pojď, nandám ti kalhoty/boty“ začne se smíchem schovávat po bytě. Po ulovení (kdy mu ještě v klidu opakuji, že je potřeba se obléct, aby mohl jít ven) následuje kousání (ano, chápu, že to je gesto vzdoru a jinak neumí tu nelibost vyjádřit) při pokusu o oblečení a pak už rovnou pacifikace silou.
Jít ven samozřejm chce, protože pokud přistoupím na hru ok, tak se neoblíkej, ale neoblečený nemůžeš ven a nejdeme naprocházku, tak následuje hysterák. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.15 21:11
@Syringa ale ty zjevne mas pocit, ze nas postup nefunguje. Jenze on funguje. Samozrejme ze diteti veci vysvetluju, nejsem zadnej tyran. Ale o blbinach, kdy vidim diteti na ocich, ze je mu kelimek ukradenej a jde mu o to jeho Ne!, tak o tom diskutovat nehodlam. A zatim to celkem normalne pobraly dve deti, tomu tretimu jsou necele tri roky a jako jediny je v tomto veku recove na takove urovni, abychom mohli zabredavat do rozprav o dulezitosti kelimku. Nicmene ja do nich zabredavat nechci. Vysvetluju, pokud jde o neco komplikovanejsiho, pokud se dite zepta… Ale vzpurnika s automatickym Ne! a pohledem A co ty udelas? resim vyse popsanym zpusobem. Protoze tam to neni o jeho niternych pocitech, ale o tom, ze tu mame urcite hranice, ktere to dite zkousi posouvat ve prospech anarchie. Holt nejsem tak uplne slunickovy respektujici rodic, jak je ted mnohdy v mode, ale ja pri poctu deti a jejich malem vekovem rozdilu potrebuji, aby v beznych situacich uplne normalne poslechly a nevedly mi tu debaty.
A zcela na rovinu, na Nevychovu uz zacinam byt lehce alergicka. V nekterych situacich to ma sve misto, ale nacpat tyhle postupy na jakoukoli situaci mi prijde uz jako extrem a neschopnost rozlisit podstatne od nepodstatneho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.15 21:25
@Bibi239 píše:
@Syringa ale ty zjevne mas pocit, ze nas postup nefunguje. Jenze on funguje. Samozrejme ze diteti veci vysvetluju, nejsem zadnej tyran. Ale o blbinach, kdy vidim diteti na ocich, ze je mu kelimek ukradenej a jde mu o to jeho Ne!, tak o tom diskutovat nehodlam. A zatim to celkem normalne pobraly dve deti, tomu tretimu jsou necele tri roky a jako jediny je v tomto veku recove na takove urovni, abychom mohli zabredavat do rozprav o dulezitosti kelimku. Nicmene ja do nich zabredavat nechci. Vysvetluju, pokud jde o neco komplikovanejsiho, pokud se dite zepta… Ale vzpurnika s automatickym Ne! a pohledem A co ty udelas? resim vyse popsanym zpusobem. Protoze tam to neni o jeho niternych pocitech, ale o tom, ze tu mame urcite hranice, ktere to dite zkousi posouvat ve prospech anarchie. Holt nejsem tak uplne slunickovy respektujici rodic, jak je ted mnohdy v mode, ale ja pri poctu deti a jejich malem vekovem rozdilu potrebuji, aby v beznych situacich uplne normalne poslechly a nevedly mi tu debaty.
A zcela na rovinu, na Nevychovu uz zacinam byt lehce alergicka. V nekterych situacich to ma sve misto, ale nacpat tyhle postupy na jakoukoli situaci mi prijde uz jako extrem a neschopnost rozlisit podstatne od nepodstatneho.
Úplně jsi mi to vzala z klávesnice. Jsem ochotna dát na výběr co si vezme na sebe, ale nejsem ochotna čekat půl hodiny (s druhým dítětem ve fusaku v kočáře), až se milostpán uráči nechat si natáhnout gatě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.15 10:18
@Syringa taky se domnívám, že tento „problém“ vznikl z toho, že se se synem asi nechápeme (nebo jak to nazvat)…ale nechápu proč se takto chová i k manželovi a rodičům 
knihu Respektovat a být respektován jsem měla jednou již doma, ale nečetla jsem…
@AlphaOmega děkuji za tip na kapky/kapsle…eventuelně vyzkouším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.15 11:05
Je to uplne normalni chovani.Rika se tomu obdobi vzdoru. Dite zkousi, kde az jsou hranice, za ktere ho rodice nechaji jit.Taky mam doma takoveho vzpurnika. Nezbyva nez obrnit se trpelivosti a vydrzet. Casem to odezni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.15 13:21
@Syringa Ja se necurdim. 
Jsem rád a, ze vám rozebírani situace funguje. Jen jsem chtěla vědět, jak rozebirat situaci s nemluvicim ditetem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.15 17:40
Zakladatalko, zkus si najít Výchova nevýchovou. Mně se třeba osvědčilo praktikovat to, že se na dítě jednoduše napojím. Když to dělám opačně, že dítě se vedle mně jen tak vyskytuje a já jsem tam jen jako jeho obsluha, ale nejsem s ním dostatečně vnitřně spjatá, tak to mezi námi nefunguje. Zatímco, když jsem tam opravdu PRO NĚJ, tak se spolu domlouváme nějak líp a není to o tom, že bych mu ve všem vyhověla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.15 23:05
Univerzální radu nemám, jen nějaké tipy, které u nás zabírají.
„Zákazy“ se pokusit eliminovat, předělat tak, aby kluk slyšel slova, co se může dělat. Př. místo „nedávej nohy na sedadlo“, říct „nohy patří dolů“, později jen „kam patří nohy?“ a dítě už ví, že dolů.
Nevím, za co dáváte bonbony, ale tam se to dá formulovat podobně. Bonbon bude, když… rozhodně ne za vztekací scénku.
Nebo s kaluží. „Okolo. Kaluž obejdeme.“ to je celkem silný požadavek pro dítě, které prostě to nutkání do vody vstoupit má. Používám „pomalu projdeme“ a dítě se soustředí na důkladné projití kaluží, přitom není zlité a mokré ani v obyč. botách.
@Svistice - ohledně oblékání. Ne vždy je čas na srandičky, ale ty hodně pomáhají. U nás třeba oblečení jakože dělá zvuky, jakoby žije. Tj. oblékám kalhoty a u toho vržu, syčím, dělám sliz, cvakám. Různě to měním, jakože pracuje nějaký oblékací stroj.
Jinak na férovku bych syna nechala doma a odešla, pokud se nehodlá obléknout. Kdo se neobléká, nejde ven. Jen na chviličku, zavřít za sebou dveře, obratem se pro něj vrátit. Myslím, že to by ho mohlo též vyléčit. Aspoň dočasně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.15 21:19
@hanika Odcházení samozřejmě probíhá, ale se střídavým efektem. Někdy pak spolupracuje, jindy má akorát bžundu z toho, že jsem se pro něj vrátila a zase dělá kraviny. A občas ho z toho chytne hysterák - nechce se ani oblíkat, ale ani zůstat doma. On je dítě bez separační úzkosti, takže nějaký demonstrativní odchod ho většinou moc nerozhodí. Už nějakou chvíli uvažuji, že až bude čas, tak „odejdu“ tak na 10 minut, aby mu ty důsledky nespolupráce opravdu došly. Jen nevím, jestli to není přeci jen moc drsné (a aby doma neudělal z bytu kůlničku na dříví). A nebo abych nedopadla jako jedna známá, u které se po demonstrativním odchocu rozlehlo v bytě naprosté ticho a když se tam pro dítě vrátila, tak ho našla spokojeně vyjídat odpadkový koš. 
Ale ty legrácky zkusím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
