Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevlastní děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.8.11 14:49
- Citovat
- Upravit
14.8.11 15:36
Tak chlapů znám také pár, co mají raději cizí děti, než své…např. můj nevlastní děda měl raději mého tátu, kterého vychovával, než svoje holky, u kterých měl pocit, že je proti němu bývalka poštvává a tak je po čase ani nepozdravil, když je na ulici potkal…ale chlapi to mají asi hozené trochu jinak, přeci jen ty děti nenosili, nerodili,…tak prostě berou za své ty, co se k nim víc mají (jasně, že ne všichni, ale je to asi dost častý jev.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.12 21:07
@peggy.sl
Ja tuhle frazi od exmanzela slychavala dost casto. Podle me to je naprosta pitomost, je to jako bych nekomu tvrdila, ze tchyni musi milovat jako svoji mamu. Muze to rict jen nekdo, kdo nic takoveho nikdy nezazil a kdo ani nema moc velky smysl empatie…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LW-S
2.1.13 21:15
Dokud se mi nenarodila vlastní dcera, byla v mém životě moc důležitá dcera mého muže, kterou vídáme jednou za 14 dní..Dá se říct, že v mém srdci se zabydlela velice rychle a troufla bych si říct, že jsem jí milovala víc než svého muže. Ale v srpnu se nám narodila dcera, moje první dítě, manželovo druhé. A nikdo nemá větší kus mého srdce. Je to blbý, ale je to tak. Možná ještě, kdyby tu manželovo první dcera byla víc, mé city by se tolik nezměnily, ale takhle, kdy jí skoro vůbec nevidím…Takže pochybuji o tom, jestli někdo tvrdí, že nevlastní dítě miluje stejně jako to svoje vlastní.
- Citovat
- Upravit
17.3.13 23:45
Musím souhlasit s j. a.n. i1 člověk nemiluje stejně ani své vlastní děti, natož pak nevlastní. Já tedy nevlastní dítě nemám, ale vím, že kdybych měla, milovala bych ty svoje víc. Ale samozřejmě bych se snažila to nedávat znát. Že ty city k nevlastnímu jsou menší je jasné. Ale to děcko by to poznat nemělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 10:53
Udržet rodinu i s nevlastním dítětem
Podle manželky jsem se poslední 3roky dostatečně nevěnoval jí ani naší 5 leté dceři. Měl jsem dost práce a málo pomáhal doma a volný čas vyplnila akce s přáteli nebo sport. Nešlo o to, že bych nebyl vůbec doma a netrávil určitý čas s rodinou, ale akcí bylo dost. Nyní chápu, že to nebylo správné, nicméně ve srovnání s okruhem mých přátel nešlo o nenormální chování. Okolí ani moje svědomí mi tedy nedávalo zpětnou vazbu, že něco špatně. Atmosféra doma zhoustla, ale nedošlo na výraznější výměnu názorů, že takto to dál nejde. Čas plynul a po půl roce jsem zjistil klasiku, že manželka někoho má a je těhotná. Mě ujistila, že dítě je moje. Našel jsem zprávy v mobilu a nachytal je při schůzce v autě. Bylo mi oznámeno, že manželka má v podstatě sbalené kufry a ráda by odešla, ale nechce to udělat kvůli naší dceři. No, zkrátka vše špatné. Nastala doba temna a několik rozhovorů, jak dál. Chtěl jsem mít rodinu, tedy být s dětmi a začal se na svět dívat jinak a začal excelentně fungovat doma. Domluvili jsme se, že najdeme cestu zpátky. Následně přišel šok. Nenarozené dítě není moje. Otec se rozvádí, jelikož doufal, že se manželka rozvede. Ta se už ale rozvádět nechce, chce udržet rodinu. Já také a srovnávám se s faktem výchovy nevlastního dítěte. Ovšem biologický otec by v budoucnu rád svého potomka viděl a manželka souhlasí. Vím, že jsou stále v kontaktu a denně si volají. Smějí se a rozumí si (nechtějte vědet, jak to vím, ale vím). Manželka mi tvrdí, že do budoucna nechce dva vztahy a chce zachovat rodinu. Co si o tom myslíte? Vydrží manželka v rodině, až se malé narodí a bude jej občas sdílet s biologickým otcem nebo to nakonec dopadne za pár let špatně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 10:58
@eMilano píše:
Podle manželky jsem se poslední 3roky dostatečně nevěnoval jí ani naší 5 leté dceři. Měl jsem dost práce a málo pomáhal doma a volný čas vyplnila akce s přáteli nebo sport. Nešlo o to, že bych nebyl vůbec doma a netrávil určitý čas s rodinou, ale akcí bylo dost. Nyní chápu, že to nebylo správné, nicméně ve srovnání s okruhem mých přátel nešlo o nenormální chování. Okolí ani moje svědomí mi tedy nedávalo zpětnou vazbu, že něco špatně. Atmosféra doma zhoustla, ale nedošlo na výraznější výměnu názorů, že takto to dál nejde. Čas plynul a po půl roce jsem zjistil klasiku, že manželka někoho má a je těhotná. Mě ujistila, že dítě je moje. Našel jsem zprávy v mobilu a nachytal je při schůzce v autě. Bylo mi oznámeno, že manželka má v podstatě sbalené kufry a ráda by odešla, ale nechce to udělat kvůli naší dceři. No, zkrátka vše špatné. Nastala doba temna a několik rozhovorů, jak dál. Chtěl jsem mít rodinu, tedy být s dětmi a začal se na svět dívat jinak a začal excelentně fungovat doma. Domluvili jsme se, že najdeme cestu zpátky. Následně přišel šok. Nenarozené dítě není moje. Otec se rozvádí, jelikož doufal, že se manželka rozvede. Ta se už ale rozvádět nechce, chce udržet rodinu. Já také a srovnávám se s faktem výchovy nevlastního dítěte. Ovšem biologický otec by v budoucnu rád svého potomka viděl a manželka souhlasí. Vím, že jsou stále v kontaktu a denně si volají. Smějí se a rozumí si (nechtějte vědet, jak to vím, ale vím). Manželka mi tvrdí, že do budoucna nechce dva vztahy a chce zachovat rodinu. Co si o tom myslíte? Vydrží manželka v rodině, až se malé narodí a bude jej občas sdílet s biologickým otcem nebo to nakonec dopadne za pár let špatně?
Promiň, ale tohle mi přijde úplně ujetý. Co ta t one ženská chce? Ne, dle mě to nevydrží a odejde za milencem. Ještě když spolu čekají dítě a doteď si rozumí. Ty o takovou ženu stojíš? O ženu, jež si udělá dítě s jiným? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:03
Fuj. Představil jsem si to v reálu. Ty chceš rodinu, tak proto budeš živit couru a kukačku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:10
@zoidberg píše:
Fuj. Představil jsem si to v reálu. Ty chceš rodinu, tak proto budeš živit couru a kukačku?
zřejmě na to pán nahlíží jinou optikou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:10
@eMilano Uf, tak jediné co by mě v tuto chvíli zajímalo by byla dcera. Tohle bych nedala, musí být těžké odpustit nevěru, když z toho ještě bude dítě tak to je fakt na hlavu. Takže tvoje žena je s milencem vysmátá a ty se budeš starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:15
Tak to si nedovedu představit. Podle mě s tebou manželka hodně nehezky manipuluje. Jediná možnost by podle mě byla, vy jako rodina, a s bio otcem utnout kontakt. a i tak by to bylo dost náročné. Takhle jim budeš dělat vola.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:15
Řekla bych, že pro takovou je tě škoda. Nikdo neřekne, co bude za pár let 
Jelikož jste manželé, budeš automaticky v rodném místě jako otec, v první řadě bych se tedy snažila docílit toho, aby biologický otec byl zpsaný v rodném listě. A jinak tedy bych byla hodně ve střehu. Ženská neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane… Aneb zradila jednou, zradí i podruhé, stačí až něco nebude podle jejích představ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:16
@eMilano píše:
Podle manželky jsem se poslední 3roky dostatečně nevěnoval jí ani naší 5 leté dceři. Měl jsem dost práce a málo pomáhal doma a volný čas vyplnila akce s přáteli nebo sport. Nešlo o to, že bych nebyl vůbec doma a netrávil určitý čas s rodinou, ale akcí bylo dost. Nyní chápu, že to nebylo správné, nicméně ve srovnání s okruhem mých přátel nešlo o nenormální chování. Okolí ani moje svědomí mi tedy nedávalo zpětnou vazbu, že něco špatně. Atmosféra doma zhoustla, ale nedošlo na výraznější výměnu názorů, že takto to dál nejde. Čas plynul a po půl roce jsem zjistil klasiku, že manželka někoho má a je těhotná. Mě ujistila, že dítě je moje. Našel jsem zprávy v mobilu a nachytal je při schůzce v autě. Bylo mi oznámeno, že manželka má v podstatě sbalené kufry a ráda by odešla, ale nechce to udělat kvůli naší dceři. No, zkrátka vše špatné. Nastala doba temna a několik rozhovorů, jak dál. Chtěl jsem mít rodinu, tedy být s dětmi a začal se na svět dívat jinak a začal excelentně fungovat doma. Domluvili jsme se, že najdeme cestu zpátky. Následně přišel šok. Nenarozené dítě není moje. Otec se rozvádí, jelikož doufal, že se manželka rozvede. Ta se už ale rozvádět nechce, chce udržet rodinu. Já také a srovnávám se s faktem výchovy nevlastního dítěte. Ovšem biologický otec by v budoucnu rád svého potomka viděl a manželka souhlasí. Vím, že jsou stále v kontaktu a denně si volají. Smějí se a rozumí si (nechtějte vědet, jak to vím, ale vím). Manželka mi tvrdí, že do budoucna nechce dva vztahy a chce zachovat rodinu. Co si o tom myslíte? Vydrží manželka v rodině, až se malé narodí a bude jej občas sdílet s biologickým otcem nebo to nakonec dopadne za pár let špatně?
Myslím, že je zcela nereálný (a nesmyslný) udržet rodinu. Zvláště je-li manželka denně v kontaktu s milencem, se kterým čeká dítě, a smějí se a užívají si.
Jedině rozvod. Kukačku neřeš, jen svou dceru.
A vzhledem k tomu, že matka je rozhoďnožka, udělala bych si testy i na dceru. Čistě pro jistotu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:18
@eMilano Manželka hledá sponzora. Budeš zapsaný jako otec u kukačky a ona zdrhne za milencem, ty budeš platit. Ani omylem!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.18 11:25
Radím ještě dnes vyhledat advokáta a domluvit si termín. S tímhle si laik těžko poradí, tohle je složitá žaloba. A okamžitě zastavit penězovod, starej se jen o svou dceru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
umím si představit,že pokud bych adoptovala miminko či batole a nejlíp k tomu neměla vlastní,pak ano-pokud bych vyvdala děti,polosirotky,tak asi taky ano,ale pokud jsou to děti,které mají někde vlastní mámu,se kterou se vídají,já měla vlastní děti,pak si to představit neumím.Ještě tedy ale znám případ-kdy chlap má raději nevlastní děti než ty své…ovšem od tchýně bych si diktovat nenechala,to chce asi jen ,aby tys holt milovala ty jejich děti-logicky…jsem ráda,že už tchýni řešit nemusím,tzaky jsem se natrápila