Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaký máte názor na to, že nevlastní dítě ,,musíte,, milovat stejně jako svoje vlastní?
Včera mi tohle řekla moje tchýně a upřímně řečeno mě lehce šokovala. ![]()
Nevlastní dítě nemůžeš milovat stejně jako vlastní, to prostě nejde… ono ani 2 vlastní nikdy nemiluješ stejně.
A na věty že něco musím většinou reaguju tím, že musím akorát umřít ![]()
Nemusíš…záleží na vztahu vás dvou..Pokud tě děti milují, berou, poslouchají, vztah se vyvine dobře, a tudíž nevlastní dítě můžeš milovat. Pokud ne, a znám ve svém okolí případ, bohužel…
Tak milovat je stejně asi nejde.Třeba tím myslela,nedělat rozdíly mezi vlastním a nevlastním dítětem.Neupřednostňovat vlastní,neodstrkovat nevlastní.S tímhle souhlasím.Ale vnitřně obě milovat stejně asi moc dobře nejde.
Ahojky ![]()
Myslím, že možné to je (= některé maminy to zvládnou), ale musím upřímně přiznat, že já bych to asi nedala
. Ačkoli bych se třeba hodně snažila, vnitřně bych rozdíly vnímala ![]()
Btw - jen pro zajímavost…jak byly myšlené ty „nevlastní děti“? Jako děti např. z dětského domova nebo děti partnera z předchozího vztahu?
Každopádně…láska se vynutit nedá, takže „musíte“ je jaksi mimo ![]()
Myslím, že to asi záleží na hodně faktorech. Pokud to jsou „nevlastní děti“ v tom smyslu, že jsou adoptované, ale jinak jsou součástí mé rodiny, mně říkají mami a manželovi tati a jsme to my, kdo je vychovává, tak se podle mého názoru dá zapomenout na to, že tam není to krevní pouto a jde je milovat stejně jako vlastní.
Pokud to jsou nevlastní děti, v tom smyslu, že je má můj partner s někým jiným, tak je tam řada faktorů, které to přijetí komplikují. To dítě má většinou někde matku, se kterou se vídá, která ho ovlivňuje, pokud žije s ní, tak ho i vychovává, vštěpuje mu hodnoty, které nemusí být totožné s těmi mými. (Navíc mezi expartnerkou a mnou můžou být určitá soutěživost,žárlivost, nebo nevyřešené spory, což to maximální přijetí jejího dítěte také může dost komplikovat.)Pro takové dítě jsem teta, ne máma, tak ho můžu mít ráda podobně jako dítě kamarádky, nebo třeba jako dítě od mého bráchy, ale těžko ho můžu milovat stejně, jako to svoje.
Příspěvek upraven 14.08.11 v 11:36
Palina.zl píše:
Ahojky
Myslím, že možné to je (= některé maminy to zvládnou), ale musím upřímně přiznat, že já bych to asi nedala. Ačkoli bych se třeba hodně snažila, vnitřně bych rozdíly vnímala
Btw - jen pro zajímavost…jak byly myšlené ty „nevlastní děti“? Jako děti např. z dětského domova nebo děti partnera z předchozího vztahu?
Každopádně…láska se vynutit nedá, takže „musíte“ je jaksi mimo
Ona myslela dceru manžela z předchozího vztahu. Vzhledem k tomu, že ona taky ty dva ,,nevlastní,, syny miluje jako své vlastní, tak já musím taky a hotovo. ![]()
peggy.sl píše:Palina.zl píše:Ona myslela dceru manžela z předchozího vztahu. Vzhledem k tomu, že ona taky ty dva ,,nevlastní,, syny miluje jako své vlastní, tak já musím taky a hotovo.
Ahojky
Myslím, že možné to je (= některé maminy to zvládnou), ale musím upřímně přiznat, že já bych to asi nedala. Ačkoli bych se třeba hodně snažila, vnitřně bych rozdíly vnímala
Btw - jen pro zajímavost…jak byly myšlené ty „nevlastní děti“? Jako děti např. z dětského domova nebo děti partnera z předchozího vztahu?
Každopádně…láska se vynutit nedá, takže „musíte“ je jaksi mimo
Jo tak to je blbost. Krásně to vystihla me2dova , k tomu není třeba cokoli dodávat
![]()
Kdybych někdy měla nevlastní ais byhc je nikdy neodkázala milovat jako vlastní vlatsní jsem odnosila porodila odkojila a už tím mezi mnou a nimi vzniklo pouto které prostě s nevlastním jinak nenahradím.můžu mít nelvastní ráda ,nedělat rozdíly mezi vlastními a nevlastními,ale milovat je stejně to nejde.
BTW:svoje miluju stejně oba ![]()
joa ted mluvím třeba o dětech parnetra z předchozího vztahu ,u dětí adoptovaných to zas vnímám jinak ![]()
Nemusí a ani to podle mě na 100% nejde..
Co ale jde jistě, je takové chování, které ten pocit dětem navodí a to je podle mě důležitější, než " pravda"..
Myslím, že tchýně možná chtěla jen říci, že děti by neměly nikdy poznat žádný rozdíl a podle toho se " musíš" chovat..
Pokud všechny děti mají dohromady pocit, že jsou milovány, je potom už jedno jak to cítí ve skrytu duše maminka..
Určitě naše nevlastní deti nemiluju tak,jako mojeho syna…to prostě nejde.....
Ano–mám je ráda,starám se o ně,snažím se být „stejná ke všem“ ale můj syn je můj syn.Pro toho bych umřela......pro ně ne.....
Lizbeth píše:
Nemusí a ani to podle mě na 100% nejde..
Co ale jde jistě, je takové chování, které ten pocit dětem navodí a to je podle mě důležitější, než " pravda"..
Myslím, že tchýně možná chtěla jen říci, že děti by neměly nikdy poznat žádný rozdíl a podle toho se " musíš" chovat..
Pokud všechny děti mají dohromady pocit, že jsou milovány, je potom už jedno jak to cítí ve skrytu duše maminka..
No ono to už dítě v pravém slova smyslu není. Je jí 19, takže si myslím, že to ,,milování,, asi není na místě. Navíc jsem jí viděla šestkrát v životě.
![]()
No ono to už dítě v pravém slova smyslu není. Je jí 19, takže si myslím, že to ,,milování,, asi není na místě. Navíc jsem jí viděla šestkrát v životě.![]()
![]()
Tak v tom případě je tvoje tchyně vážně dost mimo, když si představuje, že si k cizí dospělé ženské, kterou jsi viděla 6× v životě vytvoříš vztah jako ke svým dětem:-) Tak jí to odkejvej a pust to z hlavy…
me2dova píše:No ono to už dítě v pravém slova smyslu není. Je jí 19, takže si myslím, že to ,,milování,, asi není na místě. Navíc jsem jí viděla šestkrát v životě.Tak v tom případě je tvoje tchyně vážně dost mimo, když si představuje, že si k cizí dospělé ženské, kterou jsi viděla 6× v životě vytvoříš vztah jako ke svým dětem:-) Tak jí to odkejvej a pust to z hlavy…![]()
![]()
Ona jí taky viděla za 19 let max. dvacetkrát, takže teď má touhu všechno dohnat. Její matka totiž manželovi zakázala jakýkoliv styk, takže tchýně teď tmelí rodinu o 106.. ![]()