Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevlastní šestiletá dcera ubližuje miminku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.5.24 13:11
@saddreamer píše: Více
Ne, ale ona s ní tam jít nemůže, takže je to trochu hraběcí rada… Nicméně může vymezit jasné hranice, vktere budou dodržovány, když bude s dětmi doma ona sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:11
@Anonymní píše: Více
Ale to je presne to, ty sama sebe vnimas jako tetu na hlidani, tak to ale vubec prece neni. Ta mala zarli, tak dela blbosti. Kdybys ji po to, cos videla na te chuvicce zmalovala zadek, tak by si priste dala pozor. Je fuk jestli je vlastni nebo nevlastni. Ty mas pro manzela dukaz, ktery on ale stejne dvakrat resit nebude ze? Problem fakt neni ta mala, ale pan otec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:12
@saddreamer píše: Více
Psychologem se nezkazí vůbec nic - jenomže tam ji zakladatelka nemůže sama jen tak vzít, o tom rozhodují rodiče.
Pokud nemá jejich souhlas, pak jediné, co může udělat, je - jak jsem psala - poradit se s odborníkem sama, bez přítomnosti dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:12
@saddreamer píše: Více
Ne nezkazi, ale co myslis ze jim rekne, kdyz tam reknou to co napsala tady?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:14
@arinecka píše: Více
A když pak zmaluje zadek manžel ji, tak to taky bude správný postup, nebo z toho bude halo, že to si nesmí dovolit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:16
Takhle se ale naprosto běžně chovají i vlastní sourozenci v úplných rodinách, počkej jaká bude ta tvoje v šesti letech…Ty jí nasazuješ psí hlavu, chápu, ochranitelský pud, ale neuvažuješ v tomto racionálně. Šestileté dítě je pořád hodně malé, byť leccos dokáže, tak příchod sourozence je emocionálně neskutečně náročný i s podporou vlastní matky, natož v přítomnosti zasednuté macechy.
Holka se chová normálně, tvoje negativní pocity jsou pochopitelné, ale jsou TVOJE zodpovědnosti. Řešení není v „napravování“ staršího dítěte, ale v práci sama na sobě. S miminkem jí samotnou nenechávejte, nech jí co nejvíc tatínkovi, vyjednat si u otce dítěte nějaký relax, ať nejsi přetažená.
Jako sorry, ale našla sis chlapa s dítětem ve střídavce, cos čekala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:18
@Anonymní píše: VíceV tomhle případě bych zasáhla do výchovy hodně rychle. Tatínek by se mohl klidně postavit na hlavu, ale fyzicky ubližovat malému sourozenci, bych nedovolila. Na každé dítě platí něco jiného, tak těžko poradit konkrétní kroky, ale rozhodně bych se v tomhle případě zpátky nedržela. On by si to tatínek rychle srovnal v hlavě a začal to řešit, když by viděl, že na jeho svolení čekat nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:18
@Anonymní píše: Více
Ale houby dusit, podobné výtečnosti dělají vlastní sourozenci novému miminu zcela běžně, jsou malí, nedochází jim to jako nám dospělým. Nikdo normální nenechá šestileté dítě samotné s novým miminem než si na sebe zvyknou. Fakt asi nevím o matce, která by po příchodu sourozence neřešila nějaký podobný „atentát“, ono taky záleží jak dramaticky se to podá 
Btw nechápu proč anonym 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:23
@j.a.n.i1 píše: Více
Halo by udelal jednou. Videt ji, jak ublizuje miminu, tak bych se proste neudrzela a na tu pudel by dostala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 13:42
Tak já jsem zadny atentat na novorozence nikdy neresila. V tomto jsem mela asi stesti, ze se starsi syn na mladsiho extra upnul uz od prichodu z porodnice.
Jako pridusit mi nekdo novorozence polstarem, tak radim jak tri furie 
sids jsem nikdy nebrala na lehkou vahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.24 13:45
@Anonymní píše: Více
On tě nikdo nesoudi, já jen konstatovala, že je ta situace prostě fakt blbá a ty to jen ještě podtrhujes informacemi, že ji nemůžeš dát na zadek, proptze není tvoje (ted nekomentuju to dávání na zadek, ale to, že si k ní nemůžeš dovolit to, co otec nebo to, co si pak dovolis ke svému dítěti)…tohle je celé cesta do pekel…soudit te nemusíme, ty ses s prominutím odsoudila k obrovským problemum úplně sama 
Buď odborník, totálně překonat výchovný systém, jít od sebe nebo čekat, že to špatně skončí…
- Citovat
- Upravit
17.5.24 13:59
@Liberalissima píše: Více
Tak jako nevím, možná, že kdyby jí byly 2-3 roky, tak mi to asi přijde „normální“ že dojde k takovému incidentu, ale tak v 6 letech nevím, to už většinou dítě chodí do školy a mělo by být nějak sociálně a emočně vyzrálé. A taky předpokládám, že nenechala dvě děti doma samotné a nešla pryč, že třeba to miminko uložila ke spánku, když ho měla na chůvičce a ta starší tam prostě přišla a něco mu teda provedla, ale těžko říct, to ví zakladatelka jak to bylo moc vážné atd.
Jinak k zakladatelce…asi nebude hlavní problém nevlastní dcerka, ale ten tatínek, to je prostě průšvih, když nejste v zásadních věcech za jedno 🤔jakože já se taky někdy s chlapem neshodnu ohledně názoru na jeho syna, ale to je rozdíl. Synáčkovi bude za pár měsíců 18, takže mávnu rukou, že jsem mu svoje řekla a ať si to udělá nebo udělají, jak mysli, ale to je jiná situace, on mi neohrožuje moje děti a může mi to být tak nějak jedno. Maximálně se mladej nestihne naučit a dostane blbou známku. Tady by to chtělo trochu zatlačit na tatínka, že prostě buď to začne řešit on nebo ty pak jdeš s malým pryč nebo něco, nevím jak to máte. Ale prostě mu dát trochu nůž na krk, že ty nejsi jen nějaká hlídací tetička a že máš zodpovědnost a obavy o svoje (vaše společné) dítě a nebudeš čekat až se stane něco horšího.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 14:45
Mému nejstaršímu je sedm,.je fakt hodně chytrý, a přibližně před rokem a půl dal na nejmladší v té době ani ne roční dceru ne jeden polštář, ale několik dek, několik polštářů, navrch dětskou matraci a ještě si na ni lehnul. Nebylo jí slyšet brečet, zahlédla jsem to jen náhodou. Ne, nemám doma psychopata, jen mu nedošla závažnost situace. Napadla ho takto blbá hra.
Bylo mu sice necelých šest, věděl toho fakt dost, ale ještě neslyšel o dušení a udušení a už vůbec, že se to dělá polštářem. V pohádkách to nebývá, a mne nenapadlo vysvětlovat, jak má postupovat, když chce někoho udusit. A že to vlastně jde, někoho udusit. Až tehdy mě napadlo zacpat na chvíli starším dětem nos a ukazovat jim, že potřebují k životu vzduch.
Jsi si jistá motivací své nevlastní dcerky? Možná novorozeně brečelo a ona jí nechtěla slyšet, možná ji tak chtěla přikrýt, možná cítila silný smutek, když se na ni koukala a chtěla ji nevidět?
Tím nechci úplně říct, že ji třeba nechtěla ublížit. Ale nejspíš neměla jak tušit, jak moc to je nebezpečné.
K nevlastní dceři bych přistupovala jako k vlastní. Za toto by dostala vyhudováno a zacpala bych ji na pět sekund nos. Ať vnímá, že kyslík potřebuje. Nenechala bych je samé spolu. A naopak bych ji přizvala k péči o miminko. Je dost velká, už zvládne sama přebalit, převléct, pod mým vedením bych ji dala dítě na chvíli do náruče. ( A důrazně řekla, že sama nemůže). Přizvala bych jí, ať se jde přitulit taky, když se ty tulíš s miminkem. Můžete se tulit tři, vlastně většinu dne ( já takto trávila šestinedělí u obou dvou mladších dětí). U kojení můžeš starší číst pohádky a hrát hry a pomáhat ji skládat lego.
A myslela bych na to, že žárlení na nového sourozence je časté, pochopitelné. I vlastní sourozenci žárlí a ubližují, něco o tom vím. A cesta, jak z toho ven, je jen jedna. I když nemáš energie na rozdávání a nejraději by jsi se soustředila jen na miminko, i když to je tak, teď je potřeba soustředit se na starší co nejvíc to jde. Dát jí co nejvíc lásky co to jde.
Teď zaděláváš na jejich budoucí vztah i na to, jak Vam spolu doma všem v následujících letech bude. Tak ať to zaděláš hezky.
Naopak bych si ulevila na jiných místech - vaření, pečení, úklid, nákupy, praní- a hodně toho delegovala na manžela.
Vím, že s nevlastní dcerkou to není jako s vlastní. A že tendence trochu ji odsunout a víc vnímat miminko máš silnější, než kdyby to byla vlastní dcera.
Ale prostě jiné řešení, jak to doopravdy vyřešit, není. Za ubližování vyhubovat a jinak myslet na to, že holka potřebuje sytit láskou. A pořád a pořád a víc a víc. A tím se to fakt vyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.24 14:53
Jo, víc jsem si vzpomněla, kolik přesně bylo synovi, když téměř udusil nejmladší. Bylo to v září, byl už prvňáček a měl šest a půl let. Fakt hodně chytrý kluk, v té době počítající, kolikrát obtočí mravenci zemi, když se všichni dají za sebe. Ale o tom, že stačilo málo a udusil by svou sestru, vůbec netušil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
