Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje ctyrleta tohle dela taky, sceny kvuli nicemu jsou u nas na dennim poradku. Snazim se vzit do jeji situace a kdyz vazne jeci jen proto, ze jeci, tak se ji zeptam" boli te neco?", ne? tak nebrec. To se obvykle zklidni, snazim se byt trpeliva, ale nervy mam jen jedny, tak taky obcas vybuchnu a taky nekdy uz je to ve me tak nahromadene, ze se nekontroluju, ale nestava se mi to casto. Dcera je navic i hodne ziva, neuznava autority, mysli si, ze muze skoro vse. Babicky ji hodn rozmazlujou, ja se snazim byt dusledna, ale nekdy uz na to nemam silu (je tu jeste mladsi syn, ktery se v noci porad budi, takze i unava). Jindy se s ni da uz hezky na vsem domluvit a treba mi i pomaha a je moc sikovna, ale jak ma u svoji naladu ![]()
@Miruše ty pises, ze mala jeci a pritom se nic nedeje.Ale to se nedeje v tvych ocich. Zkus respektovat svou dceru v tom, ze negatitvni zazitek zpracovava jinak a nezlehcuj jeji pocity.
Chápu, naprosto chápu, syn 3,5-letý mě dokáže do vteřiny nehorázně obrátit náladu z pozitivní k totálně depresivní, kdy ječím a ječím…nechápu, ale vždy vymyslí totální s prominutím p…ovinu, kvůli které je schopný řvát půl hodiny…radu nemám, každé ráno vstávám s tím, že se nenechám vytočit a budu jen pozitivní a vždy se mu podaří mě podaří rozpálit zlostí do běla, jen otázka či dřív nebo později. Nemám už kde brát sílu, když není žádná zpětná reakce, tak není kde dobíjet…Kolikrát mi je ho fakt líto, někdy se mě bojí, jak řvu, ale co tomu předchází, prostě to neudržím ![]()
Příspěvek upraven 29.11.15 v 15:45
@Miruše
já jsem se odnaučila brečet na vejšce, cca v 5-ťáku, kdy jsem toho měla už fakt plný vinty a řvala jsem skoro furt, jednoho dne jsem se zařekla, že už bulet nebudu a úplně vím, jak se to ve mě změnilo…už musí být fakt velká krize, abych se rozbrečela…a zase bych to ráda vrátila zpět, on pláč fakt pomůže, ale nejde to…možná dobře, protože bych řvala furt, co mi ty 2 malí satani chystají každý den za libůstky, to je na provaz
@Miruše píše:
Už se těším na změny.Budou. To dáme, jako všechno
Jasně že to dáte
Držím palce vám oběma, ať to nese ovoce co nejdřív - ale nespěchej na ni, dej jí čas, ať si změnu „užije“, ať si to otestuje, nech ji, ať má prostor sama se rozhodnout, jak na to vlastně zareagovat. Dříve či později nějaká reakce přijít MUSÍ, opakuj si to v duchu v těch nejtěžších chvílích, kdy to bude vypadat zoufale a beznadějně - to bude PŘESNĚ ten okamžik, kdy se to bude moct zlomit.
Držím palce! ![]()
Vsechno je relativni.Az/kdyz budete mit k dceri jeste druhy dite, bude se rev starsi (ty uz se da prece jen neco vysvetlit, odvratit pozornost a tak) zdat jako rajska hudba oproti revu mimina…
@ksafnika píše:
Vsechno je relativni.Az/kdyz budete mit k dceri jeste druhy dite, bude se rev starsi (ty uz se da prece jen neco vysvetlit, odvratit pozornost a tak) zdat jako rajska hudba oproti revu mimina…
Tak s tim ja nemohu souhlasit, mimino mi nikdy moc nervalo, nenechala jsem ho. Naopak jecak dcery me vytaci k nepricetnosti, pokud je to tedy z nejakeho banalniho duvodu. Ano, vim, ze pro ni to banalni neni, takze se ovladam, ale vadi mi to tedy mnohem vic, nez kdyz place maly
@ksafnika píše:
Vsechno je relativni.Az/kdyz budete mit k dceri jeste druhy dite, bude se rev starsi (ty uz se da prece jen neco vysvetlit, odvratit pozornost a tak) zdat jako rajska hudba oproti revu mimina…
Druhý dítě už mám a to celkem 4 a půl měsíce
Řev mimina mi nevadí. Mám hodný mimino. V noci spí od narození a přes den brečí jen když nejsem dost rychlá s přípravou jídla.
Jsem s holčičkama sama tak aspoň něco mám za odměnu ![]()
Řev té pětileté je nesnesitelnej.
@Althya píše:
Tak s tim ja nemohu souhlasit, mimino mi nikdy moc nervalo, nenechala jsem ho. Naopak jecak dcery me vytaci k nepricetnosti, pokud je to tedy z nejakeho banalniho duvodu. Ano, vim, ze pro ni to banalni neni, takze se ovladam, ale vadi mi to tedy mnohem vic, nez kdyz place maly
Mám to hozené tak, že mimino nemyslí, neodmlouvá, nedělá naschvály, takže to má vždycky nějakou opravdovou příčinu když brečí. Veronika ovšem ječí jak kr… z trucu, z uražení se, z ničeho většinou, a tenhle řízenej pokus o likvidaci svojí matky mě vytáčí. Brekot jako takovej mi nevadí. Vadí mi co je za ním zrovna u té mé Verči
Jako samo že to není řízená likvidace
ale mnohdy to tak vypadá, berte to s nadhledem
@Miruše to jsem nevedela
@Althya NAPSALA JSEM TO SPATNE, NE MIMINO- ALE Z VLASTNI ZKUSENOSTI, ME TAKHLE DCERA VYTACELA JESTE PRED PUL ROKEM (TAKY JI BYLO KOLEM 5.5) sorry za caps-lock.ale jak zacal vyrvavat a vztekat se kvuli kazdy malicksti mladsi, tak me to hned prestalo stvat
jako kdyby si predavali stafetu - oba hodny jsou snad jen kdyz spi
@Icestar píše:
Jasně že to dáteDržím palce vám oběma, ať to nese ovoce co nejdřív - ale nespěchej na ni, dej jí čas, ať si změnu „užije“, ať si to otestuje, nech ji, ať má prostor sama se rozhodnout, jak na to vlastně zareagovat. Dříve či později nějaká reakce přijít MUSÍ, opakuj si to v duchu v těch nejtěžších chvílích, kdy to bude vypadat zoufale a beznadějně - to bude PŘESNĚ ten okamžik, kdy se to bude moct zlomit.Držím palce!
Jsi supr, děkuju moc!
Miluju výzvy, a tohle je výzva jak prase
![]()
@Miruše píše:přesně
Mám to hozené tak, že mimino nemyslí, neodmlouvá, nedělá naschvály, takže to má vždycky nějakou opravdovou příčinu když brečí. Veronika ovšem ječí jak kr… z trucu, z uražení se, z ničeho většinou, a tenhle řízenej pokus o likvidaci svojí matky mě vytáčí. Brekot jako takovej mi nevadí. Vadí mi co je za ním zrovna u té mé Verči
Jako samo že to není řízená likvidaceale mnohdy to tak vypadá, berte to s nadhledem
hele, bud v klidu, ja v nasem nejhorsim obdobi fakt myslela, ze me drahousek chce znicit…
ale tak on byl specifickej uz do narozeni, jen se to horsilo…nekdy ve 4 letech chytnul takovy hysterak, ze rval- asi vzteky, netusim… temer 4 hodiny v kuse…zjistila jsem, ze umim velmi dobre vypnout vnimani ( jinak bych ho asi zabila
) a jeste jedna vec me ted napadla- kdyz tohle zkousel starsi syn, putoval jednou pod studenou sprchu, od te doby byl klid, u „maleho“ jsem mela podvedome pocit, ze tohle by mu jen ublizilo… takze je dulezite dat na svuj instinkt, ne na to, co mysli okoli…ale tak vzhledem k tomu, ze pises, ze i ty jsi nervak…ehm,. geny jsou sfina
![]()
@Zuziky jako zklidnila jsem se od mládí velmi výrazně
ale teda takovej ten startovací nasírací typ člověka, i když né nijak často, jsem no ![]()
@Althya píše:
Moje ctyrleta tohle dela taky, sceny kvuli nicemu jsou u nas na dennim poradku. Snazim se vzit do jeji situace a kdyz vazne jeci jen proto, ze jeci, tak se ji zeptam" boli te neco?", ne? tak nebrec. To se obvykle zklidni, snazim se byt trpeliva, ale nervy mam jen jedny, tak taky obcas vybuchnu a taky nekdy uz je to ve me tak nahromadene, ze se nekontroluju, ale nestava se mi to casto. Dcera je navic i hodne ziva, neuznava autority, mysli si, ze muze skoro vse. Babicky ji hodn rozmazlujou, ja se snazim byt dusledna, ale nekdy uz na to nemam silu (je tu jeste mladsi syn, ktery se v noci porad budi, takze i unava). Jindy se s ni da uz hezky na vsem domluvit a treba mi i pomaha a je moc sikovna, ale jak ma u svoji naladu
jak u nás doma, i s tím mladším budivým bráchou:-)
Ahoj, jsem opravdu zoufalá z chování 4leté dcery, budu moc ráda, když mi někdo poradí nebo se podělí o svoji zkušenost. Neustále řešíme vztekání, odmítání jídla, oblékat se, chodit do školky…manžel říká, že se s ní pořád jen hádám
Dcera je úžasná, chytrá a milá ale když po ní něco chci nebo není po jejím je to peklo. Připadá mi že skoro na všechno mi oponuje. Vůbec netuším jak docílit aby šlo vše v pohodě a klidu
Tatínka třeba poslechne na slovo ![]()
A další zoufalství je s její kamarádkou, někdy je na ni opravdu ošklivá, nechce si s ní hrát, utíká jí a prostě dělá uraženou aby se jí ta kámoška doprošovala. Vůbec se mi to nelíbí a hlavně už si i ztěžovala maminka té kámošky. Domluva a vysvětlování nepomáhá. Poradí mi prosím někdo? už jste se s tím setkali? je to normální? Děkuji