Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@petulep24 AHoj, já teda neporadím, ale mám to stejný, jen tříletý a klučičí. Beru to jako součást období vzdoru, negativní a oportunistický chování. Hodně pomáhá (ač jsem tomu nevěřila a ani to nechtěla zkoušet) pojmenovat jeho pocity. Není to všespásné, ale na některé situace to zabírá. Jindy zas pomůže ignorace. Prostě dokud řve a jede si svoje NEbudu, NEchci, NEudělám,…tak si ho nevšímám. Pak sám přijde, že už nekřičí a je hodnej.
Nebo to dělej jako tatínek, když toho poslouchá na slovo. U nás to je naopak. Na slovo teda neposlouchá, ale ví, že co řeknu, to platí, takže na mě nezkouší tolik, co na tátu, kterej vyhrožuje planě.
Ze všeho nejvíc ale vše závisí na mojí náladě. Poku jsem trpělivá, hned na něj neřvu apod., tak i on se chová líp. Pokud ráno vstanu zadkem napřed, tak i on je na zabití. Momentálně jsem tedy ve fázi, kdy se snažím pracovat na sobě.
A s tou kamarádkou, nevím, zatím zkušenosti nemám, kluk půjde do školky až letos, snad.
@petulep24 Definice toho, co je v chovani „normalni“ neni… asi bude mit proste komplikovanou povahu
Pozn. Ja sem taky obcas vztekla a jako dite sem byla morous… ale jinak si pripadam normalni ![]()
@petulep24 mám 4,5letého syna. A již několikrát jsem četla, že tohle je první horší období.
Do tří let jsem byla na jeho výchovu +- sama, takže jsem mu docela povolila oprátky pro klidnější a plynulejší chod dnů. Teď žijeme s novým partnerem a ten nad námi drží bič, ať dodržujeme nějaká pravidla, moc mi to pomáhá. Prostě, co po něm chci, udělá, klidně se řvem, vztekem a odporem, ale ano. A moje hláška poslední doby: Kryštofe, ty neurčuješ pravidla. ![]()
Držím pěsti. ![]()
Můžeš popsat nějakou situaci obledně toho prvního odstavce? Třeba ta školka, nebo jídlo?
A jaké je tvé řešení situace?… Nějaký příklad O:)