Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám špatné nálady dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.11.15 10:39
Nezvládám špatné nálady dcery
Zdravím vás.
Trošku si sama se sebou nevím rady a třeba se tady najde nějaká zkušenější maminka, která mě dokáže navést na správnou cestu.
Nezvládám tolerovat špatné nálady mojí petileté dcerky. Nejsou nijak časté, celkově je to hodná holčička, je velmi inteligentní, vysoce empatická, chápavá, většinu dne vytlemená (to my obě). 
Je taková hyper po mně, žádný klidňoučký beránek, je velmi aktivní. S její citlivostí ovšem souvisí i to, že si velmi sleduje svoje pocity. Stačí malé bebino a stropí scénu na půl hodiny. Má strach z krve a i když jí neteče, ze strachu ječí, že určitě poteče. Přísahám, že mi z toho jebne! 
Protivná je vždy k večeru (asi jako každé dítě) a to se celkem pravidelně vytočím, protože jedná naprosto iracionálně.
I já mívám své nálady, né nijak často se měnící, jsem v duši pozitivní člověk, přesto někdy (zvlášť když se dostatečně nenajím 
) jsem protivná a hnusná na lidi kolem sebe. Nafackovala bych si za to. Snažím se si to hlídat a těmhle stavům předcházet. Bývám v těchto situacích totiž hodně nespravedlivá.
A Verunka? Po tom, co se uklidním a omluvím se za moji nepřiměřenou reakci, mi řekne, že to nevadí a že mě má ráda. Je lepší než já, moje pětiletý dítě dokáže tolerovat a vzápětí odpouštět líp než já.
Když se naše náladičky potkaj, je to průšvih. Pak strašně řvu, chodim po bytě, sprostě nadávám (já to vážně neovládám ) a holka se mě bojí. Nebiju jí, stalo se mi to párkrát v minulosti, že jsem jí plácla, ale je to celkem dávno a od té doby prostě „jen“ strašlivě řvu.
Vím, že je to špatně, ale já se bojím, že když jí v jejích protivnejch stavech nechám si dělat co chce, nechat si u ucha ječet půl hodiny v kuse a trpělivě čekat, až to odezní, že si bude dovolovat čím dál víc. ALe zase když jí hubuju skoro pokaždé, když už ale opravdu přehrává, tak to asi taky není úplně vončo.
Asi to celý zní trochu zmateně co? 
Prý svoje děti milujeme bezpodmínečně. Je mi líto, ale já ty její ječící stavy nenávidim, nezvládám, nedokážu tolerovat a ani chápat (i když jsem byla jako malá úplně stejná prej)!
Samozřejmě když se jí něco stane, nebo je protiva třeba při nemoci, nebo má fakt bebino velký, tak stojim při ní a v žádnym případě mě nenapadne jí za to kárat. Nezvládám situace, kdy už se vlastně nic neděje, nic nebolí, nic neteče, ale vona stejně ječí jak krá*a 
Co s tim? Cítím že je špatně jak na to reaguju, ale zároveň jí přece nemůžu nechat skákat mi po hlavě 
A když někdy budu reagovat a tak a jindy jinak, tak ztratí stabilitu, nebude nikdy vědět co přijde je to složitý nějaký na mě
Sorry za sloh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.11.15 10:46
Rada tě vidím! Doufám, že jde život dobře 
Jinak jsem v těžkém. šoku, jako.bych to psala já. Slovo od. slova. Jen je teda o rok mladší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 10:48
Taky mě vytáčí pětiletá dcera, teď začala být taková drsňačka, pořád něčím vyhrožuje, pláče kvůli maličkostem taky, jsou blbiny co ji neskutečně vytáčí a stačí to být shrnutej rukáv v bunedě.. podle mě se emočně hledá/vyjadřuje? Nebo je prostě taková povaha-nikdy nebyla kliďas, spíš je generál. Možná v tomto věku běžné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 10:50
@Run píše:
Rada tě vidím! Doufám, že jde život dobře
OT: Ahoooj 
JJ všechno v cajku, zavřela jsem Studio před měsícem a jsem na RD Takže si užívám Gabi konečně 
K tématu: No, tak to jsem zvědavá jestli tohle tady někdo zvládnul překonat a nějak to rozlousknout, fakt bych potřebovala vědět co s tím. Pač mám pocit že z toho Věrča trpí úzkostí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 10:50
Dcera byla vždycky tvrďák, nikdy neřvala, ani když si na betonu sedřela půlku obličeje (ještě letos v srpnu) - takže podobné stavy jsem až donedávna neznala. Bude jí 5 koncem prosince. Co ale provádí poslední dobou… Přesně to, co píšeš.. kvůli blbosti scéna na hodinu. Onehdy jsem ve školce četla na nástěnce „co má umět předškolák“ a zaujal mě oddíl o emočním vývoji v tomto věku. Stálo tam, že děti v období 5 let bývají citlivější, učí se zacházet s emocemi a že podobné scény jsou v tomhle věku časté. Tak to tak beru. Ono to přejde, uvidíš, že i u vás. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 10:59
Sestilety syn je citlivka, snazim se ho ukocirovat, ale kdyz jsem mu vytahla prvni zub a ukapla kapicka krve, tak jsem myslela, ze proskoci tou hysterii dverma (drevenyma 
).
Kluky mam tri, pokud vecer roste tenze, otviram pivo, nasazuju sluchatka a alespon pul hodiny je ignoruju, je to lepsi nez na ne furt rvat.
Nejhorsi je to v kombinaci s PMS.
Hysterii z bebicek tlumi uznavani pocitu. Tudiz ne odmitani typu „vzdyt to nic neni“, naopak, reknu " tebe to moc boli", nevo v tom smyslu parkrat zopakuju, pak se zeptam, zda muzu nejak pomoct, vetsinou staci pusa ci pofoukat a je vyreseno. Jakmile zacnu, ze to nic neni a ze to nemuze tolik bolet, tak hysterie roste a trva to mnohem dyl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:00
@hofka píše:
Taky mě vytáčí pětiletá dcera, teď začala být taková drsňačka, pořád něčím vyhrožuje, pláče kvůli maličkostem taky, jsou blbiny co ji neskutečně vytáčí a stačí to být shrnutej rukáv v bunedě.. podle mě se emočně hledá/vyjadřuje? Nebo je prostě taková povaha-nikdy nebyla kliďas, spíš je generál. Možná v tomto věku běžné?
Na tom možná něco bude člověče, že se hledaj holky.
Protejká nám pračka. Tůhle tam bylo ovšem vody víc, než obvykle a ona začala strašlivě ječet strachy, že budememe mít v kuchyni potopu.
Pak se objevilo na televizi odpočítávání (ví, že když to dopočítá, že se vypne televize kvůli aktualizaci kanálů ) a jekot jak kdyby jí někdo kradl, mamiii číslaaaa a úplně úzkost jak prase 
O Nočích běsech ani nemluvim, má je už rok a půl, někdy je třeba tři noci nemá, pak zas tři noci jo, je to šílený.
A hledám samozřejmě problém u sebe, kde dělám chybu, že je tak úzkostlivá. Střídáme si ji už dva roky s jejím tátou (jakous takous střídavku). Zbožňuje nás oba, ale je vidět, že by nás chtěla mít pod jednou střechou. Jenže to nejde. Děláme s bývalým co můžeme, aby si nás oba užila co nejvíc to jde. Možná to pramení taky odtud, nevím, já se v těch dětských dušičkách vůbec nevyznám.
Jen vím, že když ji nebudu brát vážně při jejích obavách a pocitech strachu (ať jsou sebevíc přehnané), ponese si to do života. Mně máma taky nebrala vážně, nikdy jí moje pocity nezajímaly. A vyrostl ze mě zakomplexovanej debil, kterej se jen podceňoval, nevěřil si, a dodnes prosim neumim brečet, protože to vnitřně považuju za výraz slabošství sama před sebou (i když moc dobře vím, že pláč je stašně důležitej, ale já tam mám prostě z dětství blok strašně mě máma mlátila za to, protože jí to nebylo vhod, když jsem brečela. A já teď dělám úplně to samý, zlobim se na ní když brečí)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:04
Ahoj, asi by stálo za to navštívit psychologa - ne kvůli nějakému léčení, čistě pro získání nadhledu a rad, jak situaci řešit, z očí do očí. Co tak pozoruju a pročítám, v tomhle věku jsou emotivní stavy „normální“. A my se s tím musíme nějak naučit vyrovnat.
@Miruše píše:
Stačí malé bebino a stropí scénu na půl hodiny. Má strach z krve a i když jí neteče, ze strachu ječí, že určitě poteče. Přísahám, že mi z toho jebne!
Tady jsem se zarazila. Z celého toho slohu jsem získala pocit, že si dcerka filtruje svoje obavy, že budeš ve stresu, právě tímhle způsobem. Zní to iracionálně, ale psychika takhle funguje. Když se něčeho bojím, dloubu do toho a testuju, abych si ověřila pravost svého strachu. Čím víc hrozí, že maminka bude nadávat, tím víc budu ječet a ventilovat stres „iracionálním“ chováním, schválně kde je ta mez, při které mi dá tu facku, které se tak bojím.
Zkusila bych úplně změnit svoje chování v ten okamžik - strašně náročné, vím, ale když se ti to podaří, získáš i od dcery jinou reakci. Zkus se ovládnout a fakt až do absolutního konce jejího hysteráku třeba seď na židli (měj ji pod dozorem), klidně na ni mluv, ptej se, co ji trápí, mluv o jejím problému, ale i kdyby tě přes řev neslyšela, udrž intonaci a hlasitost dole. Nejspíš to nebude mít instantní účinek - zase bude muset „testovat“, co že se to s maminkou stalo, že já tu ječím a ona je v klidu (nebo dokonce si začala zpívat 
), nebude třeba chápat a může ji to vytáčet ještě víc Ale pokud změníš vzorec svého chování, dříve či později ho bude muset změnit i ona - protože reaguje na tebe.
Držím palce a dej vědět, jak pokračujete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:09
@Miruše
a co by delala, kdyby jsi si ji vubec nevsimala?
a nebo co zkusit si s ńi o tom promluvit, kdyz se zrovna nic nedeje-proste probrat to co dela a proc a co by ji pomohlo aby to nedelala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:17
@Bibi239 píše:Hysterii z bebicek tlumi uznavani pocitu. Tudiz ne odmitani typu „vzdyt to nic neni“, naopak, reknu " tebe to moc boli", nevo v tom smyslu parkrat zopakuju, pak se zeptam, zda muzu nejak pomoct, vetsinou staci pusa ci pofoukat a je vyreseno. Jakmile zacnu, ze to nic neni a ze to nemuze tolik bolet, tak hysterie roste a trva to mnohem dyl.
Aha, takže na to přecejen jdu úplně blbě, sakra Dobře, děkuju moc za zkušenost, vyzkouším
Na to jak děti vést a neublížit jim do budoucna, na to by se měly studovat vysoké školy. Člověk má za úkol myslet desítky let dopředu před tím, než něco řekne nebo než nějak zareaguje a to je teda záhul. Známe to všechny. Zatím jsem si nějak kulatně poradila se vším, ale tenhle model, to je voříšek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:22
@Papia píše:
@Miruše
a co by delala, kdyby jsi si ji vubec nevsimala?
a nebo co zkusit si s ńi o tom promluvit, kdyz se zrovna nic nedeje-proste probrat to co dela a proc a co by ji pomohlo aby to nedelala
když se jí nevšímám, její frustrace se zvyšuje. Mluvíme spolu hodně, pracuju s její inteligencí a chápání opravdu hodně věcí, takže rozumně se s ní mluvit dál. Díky mluvení jsme například vymýtily žárlivost na mladší sestřičku. Pochopila ak to celý je a přestala se bát, že je sestrou ohroženo její místo v rodině.
Ale tyhle úzkostný stavy jsou tak specifický, že bychom mohly mluvit donekonečna a stejně by za chvíli proletěla třebas moucha moc blízko a byl by jekot. V tomhle případě mluvení moc nepomáhá 
Ale koukám že to má v tomhle věku hromada dětí, tak snad se to upraví s věkem samo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:27
@Icestar píše:
Ale pokud změníš vzorec svého chování, dříve či později ho bude muset změnit i ona - protože reaguje na tebe.
Krom toho co jsi psala a souhlasím, tohle co cituji je pro mě asi to nejzásadnější, to mi vůůůůůůůůůůůůůůůbec nedošlo! Hlavně že to říkám všude furt že ty děti nás kopírujou a nastavujou zrcadlo, v tomhle mi to vůbec nedocvaklo! Děkujuuuuu
Už se těším na změny. Budou. To dáme, jako všechno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:31
Podle toho co píšeš jste hysterické obě dvě navzájem a předáváte si to jedna se snaží přeječet druhou.. rada pro tebe jdi ječet do jiné místnosti holku bych nechala řvát pokud opravdu přehrává, sice jsem za výchovu dle Noemi Aldort, a nejsem za nechávání vyřvat, ale pokud uvidí, že na to nijak nereaguješ tak si myslím, že by s tím mohla přestat. Prostě bych šla někam kde ji neuslyším zavřela bych ji v pokojíku a řekla jí ať dojde až se zklidní a že si o tom pak popovídáte. tečka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.15 11:32
Miru, pises, ze se to horsi vecer- je nejaka moznost, ze by si po obede lehla ( ve skolce, doma? ), aby si odpocinula? souvislost s jidlem- zkus vypozorovat ( na mladsaka u nas priserne pusobi cukry a vubec vyvazenost stravy, jak nedostane najist vcas, hysteraky jsou na dennim poradku, rychle cukry v rostoucim afektu funguji, jenze pak se zvysuje jeho hyperaktivita, takze to chce neco rozumnejsiho driv ale uz to mam celkem vychytane, jen obcas se nezadari, kdyz jsme nekde mimo domov…)
ad pocity- zkuste je spolecne verbalizovat- i ty, kdyz takhle vylitnes, nejen sdeleni, ze je ti to lito, ale i popis toho, co te vytocilo…a uc to postupne i malou- v peti letech uz by mohla umet rict…kdyz uslysis, ceho se boji, muzes podporit, mozna, kdyz uslysi ona sama sebe, tak zjisti, ze obcas se boji nesmyslu ( taky jsme prosli hysterakama kvuli hmyzu atd, kdyz to vyslovil nahlas, rekla jsem mu, at popremysli, jak velke riziko mu asi tak hrozi a bylo to…neshodis to dite, jen mu ukazes mozny jiny pohled… )
u nas uz ted nejsou kriticke vecery, jsme lepsi, u nas uz je to jen ctvrtecni vecer resim tak, ze odesilam spat v sedm, v patek rano mi vstane mily usmevavy chlapecek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
