Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvladatelná předpubertální dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.13 23:01
Ale nemusim resit problemy o nezvladatelnosti deti. Vsechno je, tak jak ma byt. At si rika kazdej cokoliv. 
Mimochodem jsem chlap a pisu z jinyho profilu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.13 10:05
@little-foxi píše:
Ale nemusim resit problemy o nezvladatelnosti deti. Vsechno je, tak jak ma byt. At si rika kazdej cokoliv.
Jenže ono to jenom tak vypadá, že je vše jak má být.
Do nitra dětí nevidíš, možná tam vznikly traumata na celý život 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:53
@little-foxi Její otec s námi nežije, vdala jsem se znovu. Manžel (současný) se hodně snaží, jenomže bohužel si u ní autoritu nevytvořil. Cokoliv on řekne, ať dcera udělá, tak ona si to jde ověřit u mne. A když nejsem doma, tak namísto, aby se zeptala otčíma, tak mi raději zavolá a zeptají se po telefonu. Problém je, že manžel je často pryč a já jsem na děti většinou sama.
U biolog. otce dcera bývá jednou za dva týdny na víkend, jenomže on holky posadí k počítači nebo k televizi a nebo je vyžene ven se psem a víc se nestará.
Takže chlapská ruka je tady k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 16:48
@Lucie_Sx Opravdu nevím, co je na tomhle přístupu špatného. Můj partner, který to tu komentoval, má jasně vyhraněný názor a ačkoliv se v něčem rozcházíme, co se dětí a výchovy týče, není to žádný tyran ani despota, který by našim dětem způsoboval traumata. Od kdy je pevná ruka při výchově špatná nebo dokonce traumatizující? Jistě, v dnešní době se přistupuje k alternativním a moderním způsobům výchovy, je spousta publikací a kdejaký odborník radí, jak vychovávat děti… ale všímáte si, jaké to má výsledky? Podle mého podstatně horší než když jsme byli vychováváni my, naši rodiče či prarodiče starými osvědčenými metodami. Ono čím více se člověk s dětmi tzv. sere, tím hůře a ne lépe. Jenomže vysvětlete to některým, že 
@lidunkaS Co se týče vašeho problému… Nehodnotila bych to tak, že máte dceru rozmazlenou. Ano, první dítě je první dítě, člověk se s ním více piplá, více povoluje, sem tam rozmazluje, ale to je běžné a nebude to příčina vašich problémů. Je to tím, že vaše dcera se cítí a ví o sobě, že je svým způsobem vyjímečná, protože v dnešní době ne zrovna každé dítě je premiantem a nadané na kde co. Ona si to uvědomuje a bohužel se naučila dávat to všem najevo. Získala pocit, že je něco víc než ostatní. Hádám, že to započalo nejprve mezi vrstevníky, kde se nad někerými jedinci mimo své přátele začala povyšovat a chovat nadřazeně a nyní je ve fázi, kdy už se to snaží přenést i domů. Chce to ale opravdu rázně zakročit, protože by se to zhoršovalo a mohli byste se dostat do situace, kdy vás osočí z toho, že jste hloupější/nešikovnější/atd. oproti ní a nemáte jí tedy co nakazovat. Hlavně v pozdějším věku. Jenomže jak jste psala, má v povaze tvrdohlavost a hysterismus, což není nic pěkného a bojuje se s tím těžko. Na tohle bývají i tresty krátké, protože je to jen souboj „kdo z koho“. Tohle znám z vlastní zkušenosti, bohužel jsem bývala v pubertě podobně laděná a jakmile měl přijít trest za něco, hrála jsem na to, kdo to déle vydrží. A vyhrávala jsem nad rodiči.
Jestli mohu poradit, dcera se potřebuje naučit skromnosti, to především. A poté respektu. Nejen k rodičům, i k ostatním lidem. Jenomže jak to naučit 10 leté dítě, že?
Tohle je hodně tenký led a často se stane, že rodiče sklouznou k upřednostňování druhého dítěte před tím „neposlušným“, aby ho odnaučili manýry, jenomže to přeženou a vytvoří v něm tak pouze pocit ukřivděnosti, který se s ním potáhne celý život.
Nejsem žádný odborník na výchovu ani nějaká zasloužilá matka, takže co tu píšu je převážně z vlastních zkušeností. A i když to asi vyzní krutě, pokoře se člověk a především dítě nejlépe naučí po poznání vlastní bezvýznamnosti, kdy skvělé výsledky neznamenají nic světoborného, pokud nejdou ruku v ruce i s přívětivostí a ochotou. Neříkám, abyste ji přestala chválit nebo podobně, ale sem tam nebude na škodu za stejný úspěch ji jen pochválit a mladší i odměnit nějakou drobnůstkou- ničím význačným, třeba oblíbenou dobrotou. Uvidíte, že to starší nepřehlédne, bude si připadat zrpvu ukřivděná, ale až vychladne, začne se zajímat o to, proč ona to nemá. Poté je na řadě klidné vysvětlení, že za úspěch byla pochválena stejně jako sestra, ovšem ona odměna byla za chování a přístup, který bohužel ona má špatný a tudíž nemůže získat to samé, jelikož by to nebylo spravedlivé. Budou scény, ale pochopí to časem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 17:00
@little-foxi
Hele, my se asi navzájem nepřesvědčíme, tak jen stručně.
Nemám nic proti důslednosti, stanovení hranic apod. - naopak to považuju za zcela nutné, ale jsem proti tomuhle, co tvůj chlap napsal:
@little-foxi píše: ......zakaze.......donuti........to po dobrym nepujde… byt na ni ostra.....trestat
Proč mi to vadí? Protože vím, že to prostě takhle nefunguje. Nebo to jen tak vypadá. Místo zákazů jsou lepší odměny za to správné, místo donucování správná motivace, místo „po zlým“ zamyšlení, co je za problémem a řešení příčin, místo ostrosti empatie, která pomůže naladit se na stejnou vlnu a toho druhého pochopit. Atd.
V práci taky budeš lépe pracovat ve chvíli, kdy tě čeká povýšení, odměny, pochvala od velkého šéfa. A hůř se ti bude pracovat tehdy, kdy tě čekají srážky platu, šmírování počítače, píchačky i na odskočení na malou apod.
Bylo by to psaní na dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 18:19
@Lucie_Sx Na to lze jen podotknout krátce tolik, že výchova dětí není to samé co práce a je to především individuální záležitost podle nátury a povahy dítěte nikdy nelze uplatnit jen jeden vzorec výchovy na všechny typy dětí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 18:44
@lidunkaS Tyhle nadané děti podle mé zkušenosti potřebují hodně autonomie a nemají rády stereotyp a dril. Pokud se je někdo snaží nacpat(i v dobrém) do nějaké „krabičky“,případně s nimi jedná z jejich pohledu autoritativně(tj dává tresty třeba) jsou z toho ty hysteráky. Jako hlavní věc bych zavedla že mladá bude mít odpovědnost za svoje činy. Nehlídej jí, jestli má úkoly. V deseti letech už si tohke má ohlídat sama- a pokud ne, je úplně na místě, když dostane párkrát poznámku nebo pětku- premiantka.. trestem má pro ni být to, že se bude muset stydět, vysvětlovat to ve škole atd.. Nám dospělým přece taky nikdo nedává tresty(pokud vyloženě nespácháme něco trestného), ale musíme si nést důsledky svých rozhodnutí. Pokud si utratíme všechny peníze týden po výplatě, pak nemáme tři týdny nic, pokud se zadlužíme, seberou nám byt atd.. hrotímto, ale snažím se to vysvětlit.. I děti se postupně musí naučit nést odpovědnost za to, že si neplní své(oprávněné)povinnosti, jako třeba domácí úkoly. Jako druhou věc by měla mít stálé povinnosti doma- zase úměrně věku a z jejího pohledu spravedlivě- tj ne třeba stlát postele všem, ale mít uklizeno ve svém pokoji, vynášet třeba koš, nwm, podle toho, jak jste zvyklí. Když to neudělá, pak zas nedostane něco od vás- třeba když má vyndavat myčku a nevyndá ji, tak není pak místo v kuchyni a celá rodina včetně mladé nemá večeři- takže je za černou ovci, všichni jsou na ni právem naštvaní a ona je hladová…prostě logický důsledek toho, co neudělala.. rozumíš mi? Klíče když ztratí poprvé tak ok, podruhé ať si je zaplatí ze svého.. A pokud bude fungovat, tak chválit a všemožně se chovat tak, aby pochopila, že se jí to vyplácí. Na většinu dětí tenhle přístup funguje zázračně:-) Pokud by jí to ale bylo jedno a klidně dlouhodobě nosila pětky nebo se flákala, tak bych neváhala vyhledat dětského psychologa, protože bych se bála rozvoje nějaké poruchy osobnosti(která se podobně projevuje v dospělosti). Ale spíš bych sázela na tu vlastní odpovědnost mladé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 20:04
@little-foxi píše:
@Lucie_Sx Na to lze jen podotknout krátce tolik, že výchova dětí není to samé co práce a je to především individuální záležitost podle nátury a povahy dítěte
No, z toho je vidět, že jsme se vůbec nepochopili…
Proces učení a motivace je úplně stejný, ať jde o děti, práci či cvičení delfínů . A pokud se to dělá dobře, tak to právě funguje na kohokoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 20:19
@Lucie_Sx píše:
No, z toho je vidět, že jsme se vůbec nepochopili…
Proces učení a motivace je úplně stejný, ať jde o děti, práci či cvičení delfínů
Ah jistě, co se týče procesu motivace-učení, to je funkční systém, ovšem nikdo mi nevymluví, že na každého funguje jinak a musí se mu jinak předkládat Neumím si představit, že někdo učí dítě nějaké dovednosti s pomocí pamlsků jako je to například u psů a přitom je to rovněž systém učení a motivace 
ale to je samozřejmě jen myšleno v žertu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.13 23:27
@little-foxi píše:
Ah jistě, co se týče procesu motivace-učení, to je funkční systém, ovšem nikdo mi nevymluví, že na každého funguje jinak a musí se mu jinak předkládat
Proč pamlsky? Jako motivace může sloužit cokoiv, u každého je to různé. Ale ten princip je fakt stejný. (zamysli se třeba sama nad tím, jakou bys potřebovala motivaci ty sama, abys udělala něco, co tě faaakt nebaví. Něco určitě najdeš A taky nad tím, jestli by to na tebe bylo účinnější, než nějaký trest (a jak by ses u toho cítila) ).
Vygoogli si třeba „operatntní podmiňování“ nebo „pozitivní posilování“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.13 10:11
@Lucie_Sx píše:
Proč pamlsky? Jako motivace může sloužit cokoiv, u každého je to různé. Ale ten princip je fakt stejný. (zamysli se třeba sama nad tím, jakou bys potřebovala motivaci ty sama, abys udělala něco, co tě faaakt nebaví. Něco určitě najdeš
Vygoogli si třeba „operatntní podmiňování“ nebo „pozitivní posilování“.
Pamlsky byly uvedeny jen jako příklad k již zmíněným psům, kteří se při učení motivují právě za pomoci pamlsků a pochval Jinak ano, pozitivní motivace je samozřejmě účinná v každém ohledu, ale opravdu si myslíš, že na každého účinkuje stejně? Neřekla bych. Někdo na ni bere víc a někdo míň, jsme prostě odlišní a individuální přístup je proto na místě. A když to vezmu tak, co platí na mě… Já jsem zrovna ta rarita, které nepomáhá motivace. U mě to funguje trochu jinak Buď si v tom najdu zálibu a dělám to nebo nenajdu a udělám to leda z povinnosti. Jestli mi je za to něco odměnou, to je pro mě už jen bonus navíc, ale nic víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.13 11:10
@lidunkaS píše:
@little-foxi Její otec s námi nežije, vdala jsem se znovu. Manžel (současný) se hodně snaží, jenomže bohužel si u ní autoritu nevytvořil. Cokoliv on řekne, ať dcera udělá, tak ona si to jde ověřit u mne. A když nejsem doma, tak namísto, aby se zeptala otčíma, tak mi raději zavolá a zeptají se po telefonu. Problém je, že manžel je často pryč a já jsem na děti většinou sama.U biolog. otce dcera bývá jednou za dva týdny na víkend, jenomže on holky posadí k počítači nebo k televizi a nebo je vyžene ven se psem a víc se nestará.
Takže chlapská ruka je tady k ničemu.
Nemas to lehky, to vidim. U nevlastniho otce to neni tak snadny no, da se to, ale je to o lidech. Kdyz nemaji snahu( v tomhle pripade bio.otec) jde vsechna snaha do kytek. Rozpadla rodina ma svoje nasledky. Tim chci taky neprimo rict, ze je lepsi umet odpoustet a ne se hned rozvadet, popr. si lip vybrat zivotniho a ne rocniho partnera.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.13 11:23
@Lucie_Sx píše:
@little-foxi
Hele, my se asi navzájem nepřesvědčíme, tak jen stručně.
Nemám nic proti důslednosti, stanovení hranic apod. - naopak to považuju za zcela nutné, ale jsem proti tomuhle, co tvůj chlap napsal:Proč mi to vadí? Protože vím, že to prostě takhle nefunguje. Nebo to jen tak vypadá. Místo zákazů jsou lepší odměny za to správné, místo donucování správná motivace, místo „po zlým“ zamyšlení, co je za problémem a řešení příčin, místo ostrosti empatie, která pomůže naladit se na stejnou vlnu a toho druhého pochopit. Atd.
V práci taky budeš lépe pracovat ve chvíli, kdy tě čeká povýšení, odměny, pochvala od velkého šéfa. A hůř se ti bude pracovat tehdy, kdy tě čekají srážky platu, šmírování počítače, píchačky i na odskočení na malou apod.
Bylo by to psaní na dlouho.
To co pises je dobrej pristup, ale jenom v zacatku toho spatnyho chovani. V posledni fazi, o ktery je tady rec uz to moc platny neni. Zjevne pozitivni motivace nemela ucinek a selhala. Nejsem pro prisnost, pokud neni opravnenej duvod. Ale co mi dost vadi je drzost k rodicum, popr. nezodpovedny jednani, o koureni a alkoholu ani nemluvim. To co se dneska nazyva pubertalni chovani je ciste velka benevolence pri vychove v dospivani a malo casu venovanyho od rodicu. Aneb, tady mas penize a bez… Ale vsechny tyhle veci je nejlepsi resit preventivne a ne potom az nasledky nevychovy.
Hraje roli ale taky povaha rodicu, ktera je dedicna. Nejvetsi roli ale i presto hraje rodinna pohoda a okoli co dite ma ve veku od 0-6let. Na spatny zaklady se uz neda stavet. Mohl bych tady psat sahodlouhy odstavce o psychologii a dedicnosti, ale jednoduse= Dite musi od mala vedet, podstatny veci jako: Mit vlastni hlavu a neskocit z okna, kdyz kamarad rekne skoc. Musi mit respekt ke starsim a vedet co muze a nesmi rict. Aneb pristup mladicka drzost a dravost, co je v dnesni dobe propagovana je kamen urazu. Ale jste matky deti, musite sami nejlip vedet, jak k nim pristupovat, ne abych vam to tady rikal.
Foxi manzel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 00:12
@little-foxi píše: .......Zjevne pozitivni motivace nemela ucinek a selhala. .......
Ještě jednou doporučuju vygooglit si (a trochu prostudovat) výrazy „operantní podmiňování“ a „pozitivní motivace“. Nejspíš si pod tím představuješ cosi jiného, než to doopravdy je.
Z česky vydaných knížek je dobrá „Svého psa nestřílejte“ (pozor, není moc o psech, je i o lidech - a vysvětluje principy).
Pokud se touto metodou dá přesvědčit ke spolupráci masožravá kosatka nebo divoká šelma (a to až tak, že si dobrovolně nechá třeba píchnout injekci přes mříže), rozlítaný puberťák proti tomu musí být čajíček .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.13 13:33
@little-foxi píše:
Nemas to lehky, to vidim. U nevlastniho otce to neni tak snadny no, da se to, ale je to o lidech. Kdyz nemaji snahu( v tomhle pripade bio.otec) jde vsechna snaha do kytek. Rozpadla rodina ma svoje nasledky. Tim chci taky neprimo rict, ze je lepsi umet odpoustet a ne se hned rozvadet, popr. si lip vybrat zivotniho a ne rocniho partnera.
Tohle nebudu komentovat, nebudu tady popisovat 5 let s bývalým, protože to sem nepatří.
A prosím neradit s výběrem partnera, popř. rozvádět se či odpouštět. Tohle sem OPRAVDU NEPATŘÍ!!!
Prostě jsme teď v situaci, že máme doma novou hlavu rodiny. TEČKA!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
