Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikomu nic nepřeju
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.8.19 09:27
V první řadě je super, že si to uvědomuješ, vadí ti to a chceš s tím něco dělat. Já bych doporučila psychologa, rozeberete tvůj život a třeba najdete ten důvod, proč závidíš. Mohla bys zkusit i třeba kineziologii nebo podobné směry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.19 09:27
Trenuj denně - každý den si řekni ze pro někoho něco udelas aby se mu dařilo lip. Nekompromisne. A jak píše paní nahoře - prej a bude ti přáno… vždy se někdo bude mít lip a vždy se někdo bude mít hur než ty. Zamakej na sobě co to jde, uleví se ti. Popřípadě psycholog…ze nekomu přeješ můžeš jenom získat… jak pro sebe a svůj pocit, tak budeš mít zname a kamarády a daleko víc možnosti a šanci…drz se a ať se ti brzy podaří toto zvládnout… a buď vděčná za svůj život jaký ho mas a jak se mas dobre ty…
Co na tvoje chování manžel??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
28.8.19 09:31
Spokojenost, klid a vnitřní rovnováhu musíš najít sama v sobě. Nepomůže Ti nic jiného, než to vyhrabat někde v sobě.
Přenastavit myšlení se dá, ale bude Tě to stát spoustu práce. Jak Tě napadne, že někomu něco závidíš a uvědomíš si to, zkus tu myšlenku potlačit a myslet na něco jiného.
Příspěvek upraven 28.08.19 v 09:32
- Citovat
- Upravit
28.8.19 09:31
Sice tohle neznám, závist je asi jediná špatná vlastnost, která mě minula, ale řekla bych, že to opravdu hodně plyne z vnitřní spokojenosti. Ty prostě nejsi vyrovnaná sama se sebou, nejsi spokojená, proto jsi taková. Jestli to dosáhlo takového bodu, tak bych už možná i vyhledala pomoc, nějakou terapii nebo něco podobného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
28.8.19 09:32
Jezisi, ty jsi husta teda 
tak jsi mi teda sympatičtější jako priznana Zavist, nez kdybys vykladala: ja jim to teda nezavidim, ale to se jim to bydli za úplatky
Zkus zatim mezikrok- nemusis kazdemu vsechno prat, staci, kdyz se zdrzis neprejicnosti, uz to bude velke vítězství. Drzim palce, ty jedna carodejnice 
- Citovat
- Upravit
28.8.19 09:36
Já ti nevím, naopak tím, že si to uvědomujes a víš, že to není dobré.. tak podle mě nejde o klasickou závist. Já si taky občas odfrknu, je ti jsou u moře a my letos nic… Nebo ty jo ta má boží auto, ach jo… Víš jak to myslím, tak nějak sama sobě si něco řeknu. Podle mě nejsi klasický zsvistiva. Všichni občas něco utrousime.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.19 09:46
@Lioness34 ted poslední dobou to už nedávám moc najevo, ono se to poslední dobou dost zhoršilo…, je to jen v mé hlavě, nehaním lidi okolo a už vůbec né před manželem… manžel ví, že občas takové stavy mám, bavíme se o tom, chápe to, snaží se semnou to rozebrat, proč to tak je… není to o tom, že bych lidem nepomáhala, naopak, osobně si myslím, že kdo se na mě obrátí s prosbou nebo radou může se na 100% spolehnout že pro něj udělám maximum… ale pak to v hlavě zase někde začne hlodat.
Něco vidím, maličkost… pěknou fotku, šťastné lidi, spokojený pár s rodinou, hezky oblečenou ženu, šťastnou ženu, krásný byt, bezdětný pár co cestuje, lidi co mají statek… prostě cokoliv a vždycky mě napadne hned to jak by bylo super to mít taky, jak jim to závidím a že je nespravedlivé, že my nebo já to taky nemám nebo máme, ale jinak atd… tech variant je nekonečně mnoho… 
je to vážně unavné a nepříjemné…
ZAKL.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.19 09:49
@marra2 občas by bylo fajn… to sem měla asi možná dřív a nijak to moc neřešila ale ted je to skoro pořád a hlavně, což je asi nejhorší… skoro se vším a ikdyž to jsou naprosté opaky… jedněm „závidím“ barák a práci 24h na statku okolo zvířat a velkou rodinu, hodně dětí, žádné dovolené… za pár chvil bezdětnému páru krásný byt v centru města, hodně času, úspěšnou kariéru, cestování každý víkedn, kavárny a restaurace…
no prostě nemám ten „zlatý střed“ a spokojenost z mého tady a teď…
ZAKL.
- Citovat
- Upravit
28.8.19 09:50
@Anonymní píše:
@Lioness34 ted poslední dobou to už nedávám moc najevo, ono se to poslední dobou dost zhoršilo…, je to jen v mé hlavě, nehaním lidi okolo a už vůbec né před manželem… manžel ví, že občas takové stavy mám, bavíme se o tom, chápe to, snaží se semnou to rozebrat, proč to tak je… není to o tom, že bych lidem nepomáhala, naopak, osobně si myslím, že kdo se na mě obrátí s prosbou nebo radou může se na 100% spolehnout že pro něj udělám maximum… ale pak to v hlavě zase někde začne hlodat.Něco vidím, maličkost… pěknou fotku, šťastné lidi, spokojený pár s rodinou, hezky oblečenou ženu, šťastnou ženu, krásný byt, bezdětný pár co cestuje, lidi co mají statek… prostě cokoliv a vždycky mě napadne hned to jak by bylo super to mít taky, jak jim to závidím a že je nespravedlivé, že my nebo já to taky nemám nebo máme, ale jinak atd… tech variant je nekonečně mnoho…
ZAKL.
Ale vždycky přeci bude někdo, kdo bude mít lepší, hezčí, novější,… Takhle to nemůžeš brát. Navíc se za tím vším skrývá dřina, odříkání, fůra peněz,… Opravdu není komu co závidět. Tobě třeba taky někdo závidí a myslíš, že je co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.19 09:50
Jsi dobrá že si to dokážeš přiznat a pracovat na tom, říkej si že jsou lidi co zase závidí tobě třeba zdraví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.19 09:50
Závist je prý dobrá vlastnost, když se dobře pochopí. Je to nakopnutí, aby člověk v té oblasti, kde závidí dělal věci líp než dosud. Podle mě máš malé sebevědomí. A asi si libuješ v ublíženosti a sebelítosti. Když Tě ty myšlenky napadnou „Ona se má líp, protože…“ tak si vědomě řekni " Ale já se mám taky v téhle oblasti dobře." Pak Tě asi napadne „Tomu sama nevěřím“ To si musíš říct " A dost, na tohle téma už myslet nebudu. Co udělám k jídlu. apod " Převést myšlenky jinam. Nepovede se ze dne na den, bude to trvat možná i měsíce, než myšlenky ovládneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.19 09:51
@Anonymní píše:
@marra2 občas by bylo fajn… to sem měla asi možná dřív a nijak to moc neřešila ale ted je to skoro pořád a hlavně, což je asi nejhorší… skoro se vším a ikdyž to jsou naprosté opaky… jedněm „závidím“ barák a práci 24h na statku okolo zvířat a velkou rodinu, hodně dětí, žádné dovolené… za pár chvil bezdětnému páru krásný byt v centru města, hodně času, úspěšnou kariéru, cestování každý víkedn, kavárny a restaurace…
no prostě nemám ten „zlatý střed“ a spokojenost z mého tady a teď…ZAKL.
A ty sama se cítíš šťastná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.19 09:51
Já Tě neodsuzují, naopak Tě lituju, protože musíš mít hrozně těžký život, když vlastně nemáš z ničeho radost. Mám kamarádku, která to má v mírnější formě, ale taky: závidí byt, i když by v něm sama nechtěla bydlet, práci, kterou by ale nedělala, dovolenou, která by ji nebavila 
A mám pocit, že jí štve, že já ji nezavidim nic, jako bych tím snižovala hodnotu věci, co jsou pro ni důležité…
Taky bych doporučila nějaký druh terapie, během které najdeš tu radost a vyrovnanost v sobě… Jdi do toho a držím palce, ať jsi šťastnější!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem,
chápete?
vím, že mě tu hodně lidí odsoudí, ale třeba se zde najde alespoň jeden člověk, co by mi dokázal pomoct nebo poradit.
Je mi 30 let, mám manžela, bez dětí. Mám asi tu nejhorší vlastnost co může být, závist. Doslova a do písmene, nikomu nic nepřeju. Hrozně mě to mrzí a štve a nenávidím se za to, chci s tím něco dělat, ale nevím vůbec jak.
V praxi se to projevuje tak, že jsem vlastně úplně se vším nespokojená… s tím jak vypadám, s tím kde bydlíme, s tím kolik máme peněz, kam jezdíme na dovolenou a dalších 100 věcí.
Nejhorší je, že třeba jsme byli na super dovolený v Rakousku, nádhera… tenhle rok tam byla známá a já jí to závidím a nepřeju… ikdyž my už tam byli
Nebo… dohodli jsme známým bydlení… my se stěhovali pryč, jim jsme tím strašně pomohli a mě teď štve, že se mají určitě lépe než my. Známá jede na výlet… určitě si ho užije víc, bude hezčí…
Lidi je to na palici, já už nevím co mám dělat!! Je to pořád horší a horší a já bych to chtěla nějak řešit… defacto si tímhle haním akorát vlastní život a zbytečně se užírám a mě už to strašně unavuje a je mi to nepříjemný, nechci to tak…na internetu jsem četla asi 1000+1 článků na to jak se zbavit závisti … soustřeď se na sebe…ale mě to prostě nepomáhá.
Prosím neodsuzujte mě… osobně si myslím, že jsme hodný člověk, pro druhé se ráda rozdám, pomůžu v největší možné míře, problém mi to nedělá… naopak. Je ty moje vnitřní myšlenky se směřují pak směrem kterým nechci. Celý den mi běhají v hlavě ošklivé myšlenky, mě to trápí, mrzí a ostatním opět závidím jak dokážou žít spokojeně a šťastně s tím co mají… moc bych si přála abych i já dokázala žít šťastně a spokojeně tady a teď, protože my se s manželem nemáme špatně, mám chlapa co si každá žena snad může jenom přát, žijeme normálním, běžným spokojeným životem… a já to nedokážu ocenit.
Poradíte někdo? Zažil to někdo z vás a podařilo se mu „přenastavit“ svojí mysl?
Děkuji všem co mě hned neodsoudí…