Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věřím, že se bojíš, když jsi zažila nepříjemné a náročné situace. Vlastně tímto přemýšlením dokazuješ, že se k životu (rodičovství) stavíš zodpovědně. Ale miminko si přeješ, a pokud je to tak, tak to prostě zvládneš. On ten rok uteče, a i když bys mohla mít pocit, že padneš na hu. u, nakonec to ustojíš, situace se posune, zlepší. Takhle bych si to říkala já a nepřipouštěla si jinou variantu.
Tyto a mnoho dalších obav jsem měla, proto jsme se rozhodli s druhým počkat a snažit se, až když první měl pět let. Ale byl a stále celkem je náročný a nikdy jsem neměla ambice, abych měla děti s malým věkovým rozdílem.
Tyto a mnoho dalších obav jsem měla, proto jsme se rozhodli s druhým počkat a snažit se, až když první měl pět let. Ale byl a stále celkem je náročný a nikdy jsem neměla ambice, abych měla děti s malým věkovým rozdílem.
Tyto a mnoho dalších obav jsem měla, proto jsme se rozhodli s druhým počkat a snažit se, až když první měl pět let. Ale byl a stále celkem je náročný a nikdy jsem neměla ambice, abych měla děti s malým věkovým rozdílem.
Ahoj, chtela jsem deti brzo po sobe, aby si vyhráli a byli to partaci. Povedlo se hned na po druhe a rodim za tri tydny. Mam syna 21 mesicniho a obavy mam taky, protoze prvni syn taky vubec nespal, trapilo ho bricho, nonstop musel mit prso a tak dale
bylo to narocne. Tak si rikam ze druhy snad bude za odmenu a jestli ne tak to stejne budeme muset prezit..
ono to hrozne vsechno utece a stejne budeme vzpominat na ty hezke chvilky ![]()
Hezký večer, první syn má přes dva a půl roku a dohodli jsme se s manželem, že se začneme snažit o druhé, řešili jsme to několik měsíců jestli teď nebo až bude syn větší…po zvážení všeho jsme do toho teď šli. Srdcem si miminko moc přeju, ale občas mě přepadnou obavy, jak to bud zvládat. První syn se narodil se zdravotními problémy a prví rok byl fakt náročný, malo spal, brečel, rehabilitace, spousta lékařů atd. Přežili jsme a teď už je to s ním super, ikdyz třeba ještě nikdy nespal celou noc. Moc si přeju druhé miminko hodné a spinkací samozřejmě
, ale furt si říkám, co když ne, co když ten první rok bude zase peklo. Bojím se, abych si nevyčítala, že na prvního nemám tolik času atd. Je to normální, měly jste to tak taky? 