Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nas se to vyřešilo kombinací toho, že manžel trochu přestal chrápat, že jsem si zvykla a nejvíc asi, že jsem začala usínat dřív než on. Napřed mě to dlouho taky štvalo, půl noci šťouchání, málo spánku.. Přemýšlela jsem o spuntech do uší, ale bála jsem se, že neuslyším ani budík. Bylo období, kdy jsem odcházela spát do jiné místnosti, nebo jsem „vyhodila“ jeho, protože tím chrápání leckdy budil i dítě. Ale nevím, co se stalo, ale teď chlape chlape při nemoci nebo když to prezene s alkoholem, což ani jedno se nestává nijak často, takže pohoda.
Kamarádka má oddělené ložnice kvůli chrápání. I na dovolené berou 2 pokoje
. Vyhovuje jim to a vztah nijak nestrádá. U nás je to naopak, chrápu šíleně já. Máme to v ženské dědičné linii
. Zatím to nemám každou noc, ale táta se s mámou trápí už několik let.
Neposlouchej ty kecy, že oddělený ložnice jsou konec vztahu. Není to pravda…
Není důvod, aby jsi se kvůli takovýmu předsudku nevyspala. To spíš ten vztah ukončíš, protože budeš vyčerpaná a frustrovaná. Sdílení postele má být radost a ne utrpení a povinnost. Prostě příteli oznam, že do doby než on vyřeší chrápání budeš spát jinde a pokud mu stojíš za trochu běhání po lékařích, tak to pro tebe a váš vztah udělá. A pokud ne, tak toho sobce kopni do rici.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, myslím, že neoddělené ložnice ti může doporučit jen ten, kdo nezažil to peklo dlouhodobého nevyspání vedle chrapajiciho partnera.![]()
Já bohužel ano a vím, proč uvažuješ, jak uvažuješ. Špunty do uší přece nejsou řešením na dalších 50 let. Není zdravé mít je zastrčené každou noc, celou noc. Nemluvě o tom, že pouze zmírní hluk, ale úplně ho nevypnou. Takovou sílu zase nemají. Nemluvě o tom, jak jejich pravidelné, letité užívání může huntovat sluch.
Ano, oddělené ložnice vztahu neprospívají. Ale chronické nevyspání zase neprospívá tobě. Velmi dobře si pamatuji na to zoufalství noc co noc a už bych to znovu nechtela zažít. V tu chvíli jsem toho člověka vedle sebe skutečně nenáviděla. Ne nadarmo je upírání spánku jednou z forem mučení.
Pokud partner nechce problém řešit, oddělené ložnice jsou jedinou volbou. (Obzvlášť pokud na to máte prostor.)
Přesně takové pocity zažívám…kolikrát opravdu až nenávist vůči němu a kolikrát až myšlenky na rozchod…nejhorší je, že nedostatek spánku se odzrkadlí úplně všude…jednou za čas se to dá zvládnout, ae přijde mi, že je to čím dál horší a já spím čím dál méně..normálně se těším na to, když á noční a já můžu v klidu a v tichosti spát..
Nečtu diskuzi, ale 15 let spím vedle těžkého chrapouna. Má vyhnutou nosní přepážku a musel by na operaci, která v jeho případě je dost riskantní. Naučila jsem se chodit spát dřív než on, pak mě málokdy vzbudí. A ano, časem to trochu přestaneš vnímat. O oddělených ložnicích neuvažujeme.
Pokud o případné léčbě tvůj milý nechce ani slyšet, zkusila bych to se změnou polštáře. Naděje tam je… Držím palce. ![]()
Jako já fakt nejsem zastáncem odděleného spaní. Miluju spát vedle svého muže a ráno se vedle něj probouzet. Ale… já fakt silný chrápání nedávám. Když jsem v místnosti s někým, kdo silně chrápe, tak opravdu trpím. Nepomáhá usnout dřív, pak mě to vzbudí. Špunty do uší mi až tak extra nezabírají a navíc je v uchu dlouhodobě nesnesu. Teď jsem byla na dovolený, čtyři noci v místnosti s tátou. Jako já vím, že naprosto příšerně chrápe, měla jsem špunty, udělala všecka opatření, večer chodila spát příšerně utahaná… a stejně to bylo peklo. Být to můj vlastní partner, tak pro mě připadají v úvahu jen dvě možnosti - buď s tím zkusí hned aktivně něco dělat, jde-li to, nebo já se zfleku stěhuju do jiné místnosti.
@unuděná píše:
Nečtu diskuzi, ale 15 let spím vedle těžkého chrapouna. Má vyhnutou nosní přepážku a musel by na operaci, která v jeho případě je dost riskantní. Naučila jsem se chodit spát dřív než on, pak mě málokdy vzbudí. A ano, časem to trochu přestaneš vnímat. O oddělených ložnicích neuvažujeme.
většinou chodím spát dřív než on, ale mám lehké spaní a stačí, aby se někde něco šustlo a jsem vzhůru. Myslím, že časem to vnímám asi víc a víc, protože mi přijde, že je to hlasitější a hlasitější
@Anonymní píše:
většinou chodím spát dřív než on, ale mám lehké spaní a stačí, aby se někde něco šustlo a jsem vzhůru. Myslím, že časem to vnímám asi víc a víc, protože mi přijde, že je to hlasitější a hlasitější
Mě naučily spát tvrdě až děti
Ale u nás vím, že levý bok to jistí, takže když už mě probudí, tak ho donutím si na něj lehnout a pak je klid než zase zaberu. Ale třeba můj děda, to je příšerný, ten chrápe snad i na břiše
A upřímně říkám, že to bych nedala. Blbý je, že takový chrápání je slyšet napříč barákem, takže ani oddělené ložnice by moc nepomohly..
Zakladatelko, pokud máš možnost, spěte odděleně. My to tam máme. Teď mám u sebe miminko, ale až bude u sebe v pokoji, tak si sakra rozmyslím, jestli se nechám budit pro změnu manželem. Spali jsme odděleně i před dítětem, a je to super, se vyspat. Jestli to tvému nevyhovuje, tak ať s tím chrápáním něco dělá.
Manzel chrape, 6 let jsem spala se spuntama, pak mu diagnostikovali apnoe, od te dobe spi s maskou a je to krasa, oba se vyspime a jsme spokojeni..joo, ma to tezky, ale zvykl si a citi, ze kdyz nekde spi bez toho, neni mu druhy den dobre… me prijde blbe, ze to nechce resit..ja se vyspim, tak neotravujte
…porid v noci nahravku a pust mu to a pak mu precti, co vsechno muze chrapani zpusobovat a jake to ma nasledky..jako napriklad ta apnoe…psala jsi ze nepije..tak kouri? Je obezni? Jo, oddelene loznice muzou fungovat, jestli mate prostor, ale to vyresi spani doma, ne, jestli treba nema nejaky problem
@Anonymní píše:
Ahoj, už delší dobu přemýšlím o oddělených ložnicích. Přítel neskutečně chrápe, takže v noci několik hodin nedělám nic jiného než, že na něj mlaskám, hladím ho, drcám do něj…už jsem fakt fyzicky vyčerpaná, unavená. On o tom nechce ni slyšet, avšak s tím taky nehodlá nic dělat. Aktuálně už jsem ve fázi, kdy se nemůžu na nic soustředit, klimbám v autě a už nemám chut s ním ani spát (já 29, on 42)
Jak to máte u vás? Co si o tom myslíte?
Jestli máte prostor, tak bych do toho šla. Vyspat se je důležité. A když klimbáš v autě, je to dost nebezpečné. Píšeš, že s ním nemáš kvůli nevyspání chuť spát, to by ten vztah také dlouhodobě nevydržel.
Myslím, že by to určitě měl řešit, jde i o zdraví. Jinak moji rodiče spí odděleně kvůli chrápání taťky už asi 20 let a nemyslím si, ze je to nějak negativně poznamenalo. Spíš naopak, protože se tak oba vyspí. Osobně si myslím, že pokud je chrápání opravnu nesnesitelné, je oddělené spaní ta lepší cesta.