Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kacuch píše:
přeju pevné nervy a dostatek trpělivosti. Přesně jak někdo zmínil: metoda pokus - omyl, vysleduj, co na ní platí nyní. Povyrostla, potřebuje asi trochu jiný režim. Dříve maminka plnila přání první poslední a najednou se po ní něco chce, tak si to nejprve musí sednout, že má nějaké povinnosti.
@kacuch pises, ze se zhorsila za posledni tri mesice. Nenastoupila nahodou do skolky? Nemuze to byt tim? Mne takhle reagovaly deti po tom, co zacaly navstevovat skolku.
Trosku me desi, kolik maminek by pritvrdilo. Chjo. Hele, pri plivnuti by mi asi taky vyskocila ruka, ale snazila bych se dopatrat z ceho to chovani plyne. Nejaka nejistota? Zmeny? Jen zkousi? Pokud bych vyzkousela uz kde co, tak bych se pokusila jeste chovat necekane. Treba az by plivla, tak bych ji pevne chytla, jakoze objeti, ale at mas moznost ji udrzet a rekla bych ji, ze ja ji mam rada i kdyz se mi nelibi jeji chovani a ze vztek muze citit, ale mela by ho ventilovat jinak. A treba ukazat priklad.
Je to tezke obdobi a preji hodne trpelivosti.
@ngauruhoe Školka nas teprve čeká. Zkusím co navrhujes. Třeba si to v hlavě srovná a asi prostě musim byt duslednejsi…neudelas to co mas hned, nebude pohadka. Společná pravidla a nejake dohody možná fungovaly před rokem, ale ted teda rozhodne ne. Vyloženě mi odmita vyjit vstříc.
@kacuch píše:
@ngauruhoe Školka nas teprve čeká. Zkusím co navrhujes. Třeba si to v hlavě srovná a asi prostě musim byt duslednejsi…neudelas to co mas hned, nebude pohadka. Společná pravidla a nejake dohody možná fungovaly před rokem, ale ted teda rozhodne ne. Vyloženě mi odmita vyjit vstříc.
tlak vyvolá protitlak, to bych vůbec nedělala…důslednost ano, ale laskavá..
hele to máš jako se štěnětem - když ho voláš, neposlechne, ale když vidí, že odcházíš tak za tebou běží samo a rádo… podobně funguje hodně dětí..
třeba moje dítě - byl strašný problém s ranním oblékáním - ano mohla jsem nad ním stát a trvat na tom, že se obléct MUSÍ - za cenu řevu a vzteku a ošklivé ráno je zde..tak mu říkám - super, že se neoblékáš, já budu aspoň oblečená první heč! A malej - no to nene první chci být já..a já mu říkám : ok tak závody? prej jo… no jasněže o ponožku „vyhrál“ a pak se už v klidu nasnídal a pak zásek u bund - říkám fajn můžeš bez bundy ale bude ti zima a navíc do těch kapes na budě jsem s tebou chtěla nasbírat kaštany.. ach jooo no tak nic no to máme smůlu… přemýšlel a bunda byla na něm bleskem… hele ber to jako příklad - každé dítě je jiné ale jistě přijdeš na to, jak dceru „ošidit“ a dosáhnout svého bez nervů a stresů… hodně maminek ti bude tvrdit, že dítě poslechnout musí! no ale já jsem zastánce, že snadnější je na dítě hučet, vytvářet dusno pod záminkou důslednosti, vyhrožovat a trestat, odebírat výhody a vymyslet něco jiného je víc dřina akorát to ty maminky co vychovávají tlakem neberou jako výchovné, přitom se to vzdorování a zlost dá obejít v tomto období vzdoru i jinak s ohledem na nervovou soustavu všech zúčastněných ![]()
Příspěvek upraven 01.12.16 v 09:48
@jdukolem píše:
přesně tááák, to je správný přístup, tímhle docílíš nejvíc a přesně to, co chceš![]()
![]()
@kacuch píše:
@ngauruhoe Školka nas teprve čeká. Zkusím co navrhujes. Třeba si to v hlavě srovná a asi prostě musim byt duslednejsi…neudelas to co mas hned, nebude pohadka. Společná pravidla a nejake dohody možná fungovaly před rokem, ale ted teda rozhodne ne. Vyloženě mi odmita vyjit vstříc.
Trestala bych tříleté dítě, když dělá něco zlého, to plivání, nebo někoho bouchne, jsou věci které se prostě dělat nesmí, ale trestat když něco neudělá hned, to mi připadá přehnané. Možná z tebe cítí jak moc ti na tom záleží, tak dělá naschvály, nechce svléknout, tak bych jí nechala ať si je doma v bundě a čepici, nebo bych jí svlékla sama, bez zbytečných diskuzí… Já fakt neznám tříleté dítě které přesně funguje na povel. ![]()
@jdukolem
Jenže já mám doma salámistu, a tohle na něj neplatilo a neplatí ![]()
Děcku je 5 a já pořád nevím, co by na něj platilo. ![]()
Teda neplive, ale dělá zas jiné nepřístojnosti, od nezdravení cizích lidí po nadávání a snahu bouchnout.
@Vorvaň obrovský píše:
@jdukolem
Jenže já mám doma salámistu, a tohle na něj neplatilo a neplatí
Děcku je 5 a já pořád nevím, co by na něj platilo.
Teda neplive, ale dělá zas jiné nepřístojnosti, od nezdravení cizích lidí po nadávání a snahu bouchnout.U nás zabíralo, že jsem mu i v 5 letech dala na výběr, jestli pozdraví ahoj nebo dobrý den, volbu jsem respektovala a postupně to přešlo v to správné..
Náš je taky takový negativista a většinou pomohlo, když jsem dala do popředí to nedůležité, tam jsem nechala vybrat, to ostatní pak fungovalo.
Nebo jsem ve školce polevila, pomohla s oblékáním, on se tím uspokojil třeba týden a pak úplně normálně fungoval…
@Vorvaň obrovský jsem v tom s tebou, synovi bude 5 a taky jsem nepřišla na to, co na něj platí
u nás jsme teda pořád ve fázi vzteku a vzdoru největšího, třeba oblékání (a hlavně čůrání), to je největší kámen úrazu.. oblékat se nechce, když ho ženu do školky v pyžamu, tak nejde, doma klidně bude do večera sedět v bundě, čepici a počůraných kalhotách, nezájem.. ![]()
@Vorvaň obrovský píše:
@jdukolem
Jenže já mám doma salámistu, a tohle na něj neplatilo a neplatí
Děcku je 5 a já pořád nevím, co by na něj platilo.
Teda neplive, ale dělá zas jiné nepřístojnosti, od nezdravení cizích lidí po nadávání a snahu bouchnout.
však já píšu, že každý rodič zná své dítě a že musí umět najít svou metodu a popsala jsem jako příklad co funguje u nás ![]()
s malým salámistou už teprve asi nemá cenu se rozčilovat - ty se rozčílíš a on tě bude mít na háku zkusila bych předcházet - př to nezdravení - ty které zná zdraví? nemůže se stydět před cizíma -čili situace u nás - přidřepnu, vezmu a ramena - tak ted jdeme dovnitř(já nevím do lékárny ) a oba pozdravíme - víš co řekneme? A pochválit, když to zvládne vymyslet..apak říct ano, hezky to umíš, tak pojd jdeme… nevím
nadávky - to záleží na situaci, to je těžké.. s tím boucháním pozor tam je potřeba chytit ruku a důrazně říct ne, on by to mohl být problém i ve škole, mě se takhle syn - ted v první třídě naučil od spolužáka kopnout - Matouš ho párkrát kopl, on mu to vrátil a ted už kope a řešíme kopání ![]()
@Tamtama píše:Úplně přesně!!!
@Vorvaň obrovský jsem v tom s tebou, synovi bude 5 a taky jsem nepřišla na to, co na něj platíu nás jsme teda pořád ve fázi vzteku a vzdoru největšího, třeba oblékání (a hlavně čůrání), to je největší kámen úrazu.. oblékat se nechce, když ho ženu do školky v pyžamu, tak nejde, doma klidně bude do večera sedět v bundě, čepici a počůraných kalhotách, nezájem..
@jdukolem
Nezdravení je i v rodinném kruhu, ostatní sourozenci jsou naprosto OK…
Takže jak jsem psala v prvním příspěvku, doufat, že z toho vyroste…
Příspěvek upraven 16.12.16 v 09:37
@Vorvaň obrovský můj se zavřít ani nenechá, to by dřív vyrazil dveře
@Tamtama píše:
@Vorvaň obrovský můj se zavřít ani nenechá, to by dřív vyrazil dveře
Urazí se, nadává, křičí, ale zavřu ho.
Jediné co jakžtkaž pomáhá, je, že mu vyhrožuju stylem: ještě jenou něco a naplácám ti. A protože ví, že to dodržím, tak se bojí. Ale to je špatně. Nechci aby se bál, chci aby věděl sám, že to je nepřípustné chování. ![]()
Ale to něco musím přesně specifikovat, protože on pak klidně udělá něco jiného.
Přesně tak, kdo toto doma nezná, samozřejmě se přivalí s vařečkou… také jsme praktikovali a čím víc, tím horší to bylo, studená sprcha -nechtěl svléknout to mokré oblečení, zabavení autíček - donesl mi poslední, na které jsem zapomněla atd atd
Takže teď také jsme v režimu řešit co nejvíce v klidu, ale když zařvu, tak to platí. Vymezit hranice a zároveň dát najevo lásku, takže hodně trpělivosti.