Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den. Přestěhovala sem se před par lety do domu za přítelem, kde máme my vrchní patro a spodní část mají jeho rodiče. Dům je přítele. Už před stěhováním jsem z toho neměla úplně dobrý pocit, ale říkala sem si, ze to zkusím, protože sem chtěla být s ním. No a jsem tam teď 4.rokem a už toho mám plné zuby. Vše sem musela přizpůsobit já, vyloženě mě hodil do vody a plav. Veškeré návštěvy jeho rodičů, jsou i našimi návštěvami, sedí se na společné zahradě, při příchodu k nám se už ani neklepe, takže mám hned každého v obýváku. Necítím se tu dobře a ani jako doma, není tu žádné soukromí, tady vládne přítelova mama. Přítelovi to přijde normální, mě ne, nechápe co mám pořad za problém. Řešit to teď nechce, rodiče tu mají na dožití a prý by to tu sami nezvládli. Jediné řešení, které vidím je to, ze se odstehuju sama bez nej a budeme se třeba dal scházet, mám svůj byt, který pronajímam. Co si o tom myslíte? Je to krok zpět, ale třeba by nám to pomohlo a nebo bysme zjistili ze hledáme každý něco jiného. Mrzí mě to, mám ho hrozne rada, ale já to tady proste už nedávám, i když vím, ze on semnou nepůjde.
No já bych se nikdy ani nepřistěhovala. Prostě ne. Navíc ti chlapi nevidí problém, všechno je v pořádku a odmítají se stěhovat. Takže bych se vrátila do svého bytu a on se může starat, protože jestli říká, že by to tam sami nezvládli, tak máš smůlu a ještě ti hrozí, že se o ně budeš za chvíli starat.
Soužití s tchýní. Nikdy tam nebudeš paní domu, dokud tchýně neumře. A takhle třeba dalších 25 let žít nechceš.
A si představ, kdyby jsi s ním měla dítě. To by byl teprv záhul.
Normálně se odstěhuj do svého a ho přenech matce. Najdi si chlapa, co má vlastní bydlení a nežije s rodiči.
@neznámá8419 píše:
Dobrý den. Přestěhovala sem se před par lety do domu za přítelem, kde máme my vrchní patro a spodní část mají jeho rodiče. Dům je přítele. Už před stěhováním jsem z toho neměla úplně dobrý pocit, ale říkala sem si, ze to zkusím, protože sem chtěla být s ním. No a jsem tam teď 4.rokem a už toho mám plné zuby. Vše sem musela přizpůsobit já, vyloženě mě hodil do vody a plav. Veškeré návštěvy jeho rodičů, jsou i našimi návštěvami, sedí se na společné zahradě, při příchodu k nám se už ani neklepe, takže mám hned každého v obýváku. Necítím se tu dobře a ani jako doma, není tu žádné soukromí, tady vládne přítelova mama. Přítelovi to přijde normální, mě ne, nechápe co mám pořad za problém. Řešit to teď nechce, rodiče tu mají na dožití a prý by to tu sami nezvládli. Jediné řešení, které vidím je to, ze se odstehuju sama bez nej a budeme se třeba dal scházet, mám svůj byt, který pronajímam. Co si o tom myslíte? Je to krok zpět, ale třeba by nám to pomohlo a nebo bysme zjistili ze hledáme každý něco jiného. Mrzí mě to, mám ho hrozne rada, ale já to tady proste už nedávám, i když vím, ze on semnou nepůjde.
Krok zpět to je, ale přestěhovala bych se bez váhání. Jestli to vás vztah ustojí uvidíš, ale spíš bych řekla že ne.
Dokážeš si představit s ním mít rodinu? Bude vás chodit jen navštěvovat dokud budou rodiče žít.
Když sis nedokázala zjednat soukromí a pravidla zpočátku, teď už to bude jenom horší. Vrátila bych se do svého a našla si místo mamánka MUŽE, který bude chtít jednou budovat společný domov bez své matky
Škoda, že jsi nedala na svou intuici už dávno, mohla jsi si ušetřit 4 roky trápení.
Mimochodem, kolik rodičům je, že tam s nimi musí být „na dožití“?? Tipuju kolem 50. Takže vyhlídka dalších třeba 40 let s nimi, to chceš ![]()
Mela sis sjednat poradek hned.
4 roky to trpis, silene.
Chlapa, co te necha odejit a zustane s maminkou, a ktery se te nezastane, chces??
@neznámá8419 píše:
Dobrý den. Přestěhovala sem se před par lety do domu za přítelem, kde máme my vrchní patro a spodní část mají jeho rodiče. Dům je přítele. Už před stěhováním jsem z toho neměla úplně dobrý pocit, ale říkala sem si, ze to zkusím, protože sem chtěla být s ním. No a jsem tam teď 4.rokem a už toho mám plné zuby. Vše sem musela přizpůsobit já, vyloženě mě hodil do vody a plav. Veškeré návštěvy jeho rodičů, jsou i našimi návštěvami, sedí se na společné zahradě, při příchodu k nám se už ani neklepe, takže mám hned každého v obýváku. Necítím se tu dobře a ani jako doma, není tu žádné soukromí, tady vládne přítelova mama. Přítelovi to přijde normální, mě ne, nechápe co mám pořad za problém. Řešit to teď nechce, rodiče tu mají na dožití a prý by to tu sami nezvládli. Jediné řešení, které vidím je to, ze se odstehuju sama bez nej a budeme se třeba dal scházet, mám svůj byt, který pronajímam. Co si o tom myslíte? Je to krok zpět, ale třeba by nám to pomohlo a nebo bysme zjistili ze hledáme každý něco jiného. Mrzí mě to, mám ho hrozne rada, ale já to tady proste už nedávám, i když vím, ze on semnou nepůjde.
Zakladatelko, já bych tohle vůbec nedala. Soukromí doma je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Nemám obecně ráda moc návštěvy, ale neohlášené už vůbec ne. A navíc, když původně ani nejdou za Tvým partnerem a za Tebou, ale o patro níž ke tchýni. A čím jsem starší, tím mám svoje soukromí radši.
Že to nevadí příteli, se nedivím. On je takhle zvyklý asi od mala. Ale co by mě teda vadilo hodně (to je slabé slovo, ale nechci dostat ban
), že ho vůbec nezajímá, jak se cítíš Ty! Prostě Ti tím naznačuje, že je to JEHO dům a Ty si trhni. Je k Tobě neempatický a nezáleží mu na Tvých pocitech, nezáleží mu na tom, aby ses doma cítila jako DOMA. Bohužel.
Nevím, jak máte dům situovaný, ale jistě by šlo něco udělat, abyste měli soukromí. Dát třeba dolů před schodiště dveře, nebo přímo před váš byt. Něčím zkrátka vstup k vám přehradit a dát tam zvonek, aby k vám návštěvy nelezly, kdy se jím zlíbí, ale musely zvonit jako třeba u bytu v paneláku. Ale to by přítel mesel chtít, muselo by mu na Tobě záležet. ![]()
A také by se měl přítel samozřejmě před rodinou vymezit, že návštěvy, které půjdou k vám, se s vámi na návštěvě domluví s tím, že budou respektovat to, že se vám to nehodí, i když třeba budete doma a budete jen odpočívat. A když rodinu bude chtít vidět přítel sám, může jít za nimi dolů k rodičům.
Buď ráda, že máš svůj byt a máš se kam vrátit. A uvidíš, jestli přítel půjde za Tebou nebo ne. Já se bohužel obávám, že ne.
Divím se, že jsi do něčeho takového vůbec šla…bydlet s jeho rodiči. Je jasné, že oni jsou na něco zvyklí, vyhovuje jim to tak a ty jsi tam prostě navíc, nemáš žádné soukromí a ani nemůžeš o ničem rozhodovat.
Příště to chce MUŽE, který si s tebou bude chtít pořídit společný byt/dům.
No já jsem v podobné situaci ale s rozdílem že v patře bydlí babička, s ní vše ok, respektuje nás i soukromí vše. Jinak zbytek, přítelova rodina je v obci jak my a chodí si sem jak se zachce, bez ohlášení ale když se jde k nim vždy se musíš hlásit!!takže jsem řekla dost a bude to i tady, nejsme cirkus! Můj to neřeší vůbec, je zvyklý takže mu to divné nepřijde, mě to teda vadí! dohady jsou jen kvůli tomu, já respektují vždy ostatní!
Jinak s tím nic neuděláš a budete se hádat jen Vy dva, pokud Tě má rád půjde s Tebou, rodiče určitě tak stáří nejsou a jsou soběstační!
Píši anonym chodi sem rodina tak proto.
Čekala bych, že pokud se sama odstehujes, bude to pravděpodobně konec vašeho vztahu.
Proč nemáte žádná běžná pravidla? Vícegenerační bydlení v mém okolí běžně dlouhodobě funguje, ale je třeba se domlouvat. Dát si ke dveřím do patra zvonek (nebo v nejhorším zámek), dohodnout se, že dovnitř jen když se domluvíme a jinak ne. Rozumně se domluvit na péči o společné prostory. Se zahradou je to náročnější, záleží, jak je veliká, ale i na menší bývá možnost si udělat dvě oddělená sezení. A holt se domluvit, když chci někoho pozvat na zahradu, tak zda druhá strana nemá své plány. Ale musí se všem chtít do toho jít a snažit se najít vlastní systém.
A vy nemáte vlastní uzamykatelné dveře?
nemáte nikde žádné dvere, ze ti jdou až do bytu? ![]()
Jinak čtu, že přítel se tě nezastane a tvůj názor nesdílí a defakto žije s rodiči v tlupě, tak to mas marný, buď to vezmes, jak to mají, a stanes se členem tlupy, nebo se odstehujes. ![]()
@neznámá8419 píše:
Dobrý den. Přestěhovala sem se před par lety do domu za přítelem, kde máme my vrchní patro a spodní část mají jeho rodiče. Dům je přítele. Už před stěhováním jsem z toho neměla úplně dobrý pocit, ale říkala sem si, ze to zkusím, protože sem chtěla být s ním. No a jsem tam teď 4.rokem a už toho mám plné zuby.Vše sem musela přizpůsobit já, vyloženě mě hodil do vody a plav. Veškeré návštěvy jeho rodičů, jsou i našimi návštěvami, sedí se na společné zahradě, při příchodu k nám se už ani neklepe, takže mám hned každého v obýváku. Necítím se tu dobře a ani jako doma, není tu žádné soukromí, tady vládne přítelova mama. Přítelovi to přijde normální, mě ne, nechápe co mám pořad za problém.Řešit to teď nechce, rodiče tu mají na dožití a prý by to tu sami nezvládli.Jediné řešení, které vidím je to, ze se odstehuju sama bez nej a budeme se třeba dal scházet, mám svůj byt, který pronajímam. Co si o tom myslíte? Je to krok zpět, ale třeba by nám to pomohlo a nebo bysme zjistili ze hledáme každý něco jiného. Mrzí mě to, mám ho hrozne rada, ale já to tady proste už nedávám, i když vím, ze on semnou nepůjde.
Teda, divím se, že jsi to vydržela tak dlouho. Já už bych byla pryč dávno. Když se odstěhuješ, tak váš vztah pravděpodobně skončí, protože on problém nevidí. Přijde mu to normální. Zkus s ním promluvit, vysvětli mu situaci. Když pořád nebude chápat, tak se odstěhuj.
Ani náhodou bych nesdilela společný dům s rodinou od přítele.
Zaznělo to tu a to se odstěhovat a směle do toho. Máš obrovskou výhodu, že s ním nemáš děti. Mamanka přenech rodičům a hledej chlapa, kde budete budovat svoje