Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Omezení X starost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.6.23 13:28
@Anonymní píše:
Hezké odpoledne, nejspíš už na tu na toto téma diskuze bude, ale mě by zajímal Váš názor přímo na mou situaci.
Bude mi 21, bydlím s rodiči, pracuji (ale na to, abych se mohla odstěhovat ještě prostředky nemám - byla jsem rok na vysoké, která mi nevyhovovala, tak jsem odešla a začala pracovat tak před půl rokem). Doma to mám poněkud obtížné co se svobody týče. Když už padlo slovo o tom, že bych se do budoucna (tj. do roka) chtěla odstěhovat, tak argument byl : Ani náhodou, jsi holka, nepustime tě samotnou. Když bych chtěla jít ven a vrátit se třeba po půlnoci : Ne, jsi holka.
Pořád je to takové, že musím hlásit kde jsem, kam jdu, s kým jdu, kdy se vrátím atd. Chápu, že je to nejspíš starost ze strany rodičů, ale už mě to docela i omezuje. Jakmile na to přijde řeč, tak to vyústí v hádku. Nejvíce mě na tom štve asi to, že mám bratra, kterému nebylo ještě ani 18 a tohle po něm nechtějí. Dá se to nějak vyřešit? Nebo bude opravdu nejjednodušší si za ten rok (nebo až to prostředky dovolí) si jednoduše zabalit kufry a jít? Opravdu mě nebaví ten argument na všechno : Jsi holka…
Nějaké spolu dle i třeba s někým by nešlo? Ano, bohužel my holky to máme z pohledu rodičů těžší, více se o nás bojí. Ale zase chtě nechtě, jsi dospělá, takže nějaké příkazy a zákazy by neměly už moc fungovat. Pouze třeba přehled kam jdeš a kdy přijdeš asi ano, ale ne vyloženě nějaké poučky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
16.6.23 13:38
@Anonymní píše:
Jakmile na to přijde řeč, tak to vyústí v hádku. … Dá se to nějak vyřešit?
Ano, dá se to vyřešit. Ve Tvé hlavě.
To ty se hádáš. Přestaň se hádat.
To Ty prosíš o dovolení. Přestaň prosit o dovolení.
Vyřešeno.
Příspěvek upraven 16.06.23 v 13:44
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.6.23 13:42
@Tala20 píše:
Ano, dá se to vyřešit. Ve Tvé hlavě.
To ty se hádáš. Přestaň se hádat.
To Ty prosíš o dovolení. Přestaň prosit o dovolení.
Vyřešeno.
To budu trošku oponovat. Nevyústí to hladkou z mé strany. Chci si s nimi o tom v klidu promluvit, ale jakmile o tom jen promluvím, tak už je oheň na střeše…
- Citovat
- Upravit
Tala20
16.6.23 13:48
@Anonymní píše:
Chci si s nimi o tom v klidu promluvit, ale jakmile o tom jen promluvím, tak už je oheň na střeše…
To Ty chceš s nimi promluvit, ale ne v klidu! Chceš je jen provokovat a dobře víš, že z toho bude hádka. Tvoje jediná motivace je naštvat rodiče. Proč to děláš?
Přestaň je provokovat.
Vyřešeno.
Definice hlouposti je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.
Albert Einstein
Příspěvek upraven 16.06.23 v 14:10
- Citovat
- Upravit
16.6.23 13:53
Jak píší nahoře, je to o zvyku, ale přestaň se ptát a oznamuj - jdu ven, klidně řekni s kým, ale kdy dojdeš už je tvá věc, poohlédla bych se o po nějakém spolubydlení, jeden pokoj v bytě s dalšími mladými lidmi klidně studujícími by byl ideál 
budeš mít klid, svoje soukromí a konečně asi svobodu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.23 14:41
Jo sbal se a jdi. Nejsi holka, jsi dospělá. To že s bratrem je to jinak bude asi tím že je kluk, že o něj nemají takový strach.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké odpoledne, nejspíš už na tu na toto téma diskuze bude, ale mě by zajímal Váš názor přímo na mou situaci.
Bude mi 21, bydlím s rodiči, pracuji (ale na to, abych se mohla odstěhovat ještě prostředky nemám - byla jsem rok na vysoké, která mi nevyhovovala, tak jsem odešla a začala pracovat tak před půl rokem). Doma to mám poněkud obtížné co se svobody týče. Když už padlo slovo o tom, že bych se do budoucna (tj. do roka) chtěla odstěhovat, tak argument byl : Ani náhodou, jsi holka, nepustime tě samotnou. Když bych chtěla jít ven a vrátit se třeba po půlnoci : Ne, jsi holka.
Pořád je to takové, že musím hlásit kde jsem, kam jdu, s kým jdu, kdy se vrátím atd. Chápu, že je to nejspíš starost ze strany rodičů, ale už mě to docela i omezuje. Jakmile na to přijde řeč, tak to vyústí v hádku. Nejvíce mě na tom štve asi to, že mám bratra, kterému nebylo ještě ani 18 a tohle po něm nechtějí. Dá se to nějak vyřešit? Nebo bude opravdu nejjednodušší si za ten rok (nebo až to prostředky dovolí) si jednoduše zabalit kufry a jít? Opravdu mě nebaví ten argument na všechno : Jsi holka…