Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ivetsarka píše:
Takže myslíš že je správné s ní komunikovat přesto že mi to ubližuje?
Dokud jsem byla mladá, jelo to v módu,, já to s tebou myslím dobře, jen ty jsi ještě nevyzrála a jednoho dne za to všechno budeš ráda,, teď už mi minulo padesát, sama mám děti co se osamostatnuji a chování mé matky vidím ještě více patologické. Už nejsem malá holka, aby mě matka pérovala za to, že si o víkendu chtěla dopoledne přispat.
Ale to vědomí té opuštěné matky mám, to jo. Že je to špatně. Jenže stejně špatně je matčino chování ke mě.
A kdo si za to muze, co?
@ivetsarka píše:
Takže myslíš že je správné s ní komunikovat přesto že mi to ubližuje?
Dokud jsem byla mladá, jelo to v módu,, já to s tebou myslím dobře, jen ty jsi ještě nevyzrála a jednoho dne za to všechno budeš ráda,, teď už mi minulo padesát, sama mám děti co se osamostatnuji a chování mé matky vidím ještě více patologické. Už nejsem malá holka, aby mě matka pérovala za to, že si o víkendu chtěla dopoledne přispat.
Ale to vědomí té opuštěné matky mám, to jo. Že je to špatně. Jenže stejně špatně je matčino chování ke mě.
Ne, dělej to, jak to cítíš srdcem… Tvá matka je stará a třeba už tady dlouho nebude.. a Ty? Máš jistotu, že tady budeš dalších 20-30 let?
@PaníBovaryová píše:
A kdo si za to muze, co?Možná já, (?)
Hodně velký otřes zažili partneři co si ostatní přivedli a zažili babičku v ráži. Jak na to nebyli zvyklí. Takže naší rodinou je protkána niť strachu z babičky/matky, tchyně/. Každý se jí radši vyhnul. Je náročné s ní jít i nakoupit. Je schopna u kasy udělat scénu že to za ty peníze nechce.
@ivetsarka píše:@PaníBovaryová píše:
Možná já, (?)
A kdo si za to muze, co?
Hodně velký otřes zažili partneři co si ostatní přivedli a zažili babičku v ráži. Jak na to nebyli zvyklí. Takže naší rodinou je protkána niť strachu z babičky/matky, tchyně/. Každý se jí radši vyhnul. Je náročné s ní jít i nakoupit. Je schopna u kasy udělat scénu že to za ty peníze nechce.
No ty ne - ona si za to může sama.
Zkus tu otázku „O můj bože, ty se nestýkáš se svou matkou?“ otočit do polohy „o můj bože, co asi musela ta matka udělat, že se s ní nechtějí stýkat všechny její děti!“
@Beckyttine5 píše:
No, ona se už nezmění.. Ale já bych třeba zkusila napsat jí dopis, jak se druzí v kontaktu s ní cítí, popsat to, ať si to třeba zkusi představit z druhé strany, ať má možnost pochopit, proč není ze strany dětí a vnoučat zájem o kontakt.. a pak se sama může rozhodnout, zda zůstat už pořád sama, nebo se pokusit být přívětivější..
Myslím, že to nepochopí, nepřijme.
Sama vidis kam te dostala, jsi schopna obvinit sama sebe, ze za tu situaci muzes.
K zamyšlení v obecné rovine, kde je hranice toho, co má člověk snášet chybami druhých. Jak moc žít jejich zivoty, do jaké míry svůj a co dělat tam, kde se protínají? Kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním? Někdy je obtížné rozlišit, co je ovlivnitelné a svým způsobem třeba rozmar nebo zlozvyk, který se dá změnit, a co je „nemoc“, s níž nelze hnout.
Osamělá babička…to je hezký název babička, pro takovou čarodějnici…je ti 50…nenechala bych si to líbit ani omylem…klidně může zůstat sama, je to její volkba, když se neumí chovat…na tohle bych neměla nervy…dokážu odstřihnout takové lidi…
Takze babka se cely zivot chovala (a chova) k nejblizsim jako k podradnym a ted doufa, ze zauraduje povinnost? Chybi ji alespon naznak nejake sebereflexe.
Nenechala bych se tyranizovat a vzbuzovat v sobe pocity viny. Ac mam pochopeni pro vrtochy stari, tohle bych si libit nenechala.
@Lilie_Kvetoucí píše:
Navíc, pokud se jedná o osaměle žijícího rodiče, tak za mě je fakt základ 1× DENNĚ zavolat, a to z důvodu, že může mít srdeční příhodu, mrtvici, cokoliv a ležet tam bez pomoci, kterou si nebude schopná zavolat…zemřít takto. Krátký, třeba minutový rozhovor, fakt jde zvládnout a i utnout s tím, jé, mami, už musím končit, zase brnknu zítra. Jí to taky bude držet nad vodou. Podle její zdravotní kondice nabídnout pomoc, příležitostně s těžkým nákupem, náročnějším úklidem…
Vy jste měla milujicí matku a šťasné dětství, že jo? Nikdy jste nepoznala týrání…