Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Mam to vtipne. Jiny tvar jmena pouzivam doma, jiny venku, jiny, kdyz se zlobim, kdyz jsem netrpeliva. Jeste jiny, kdyz mluvim s nekym o diteti. Deti vyzaduji ale to domaci jmeno (a to neni zakladni tvar).
Ano, tak z 90% oslovuju obě děti základním tvarem 🙂. Výjimečně použiju základní zdrobnělinu, žádné jiné tvary nepoužívám, ani muž… dcera má jméno na 4 slabiky, syn na 3. Oba mají dost neobvyklá jména a první otázka po představení je vždy, hlavně u dcery “a jak jí říkáte?” 😀 jiné tvary mi nějak nejdou přes pusu, i kdyz obecně proti nim nic nemám.. i s mužem se oslovujeme základním tvarem, muž je Jan a nesedí na něj říkat mu Honzo.. je to pro nás takhle přirozené a nechybí nám v tom oslovení láska. Ale je pravda, že kdyz mi celým jménem řekne někdo, u koho na to nejsem zvyklá, tak se zarazím 😀.
Jo a priznam se, ze jmena deti jsem volila podle toho, jak se mi libi jejich zkraceniny, ne, jak se mi libi plny tvar.
Hodne jmen u me skoncilo prave na nemoznost je hezky zkratit. Treba jmena typu Agnes, Karolína, Sofie, Ester. Bud mi zkratky prisly nehezke, nebo se nedaji pouzit v dospelosti (Esterka). A nebo ta zkrácenina zněla u více jmen stejně (všechny jsou to Týny, i když jedna je Leontýna, druhá Celestýna).
Moc nevidím důvod dát hezké základní jméno s nic moc zkráceninou. Převážnou čast života budou na člověka lidi mluvit zkráceně. Takze zkraceniny bych resila a hl. takove, aby byly fajn i v dospelosti.
Jeste ultrakratka jmena se nezkracuji. Treba Ava, vlastne i Nela (v dospelosti neni tvrde a je dost kratke), Ida..
@Zmatka píše: Více
Proč myslíš, že převážnou část budou lidé člověka oslovovat zkráceninou?
Mě nikdo neoslovuje zkráceninou protože se mi to fakt nelíbí. a ohradím se. Mé tři děti taky neoslovuj zkrácenou, prostě celou verzí a tak se představujou a už se ohradí i dcera, kdyby ji chtěli oslovovat jinak. (Dřív si to občas nechala líbit, ale stěžovala si doma, že to tak nechce)
jména dětí jsem vybírala tak, aby se mi líbila taková, jaká jsou.
A (pravda), aby nedávala moc prostoru na komolení.
@Anonymní píše: Více
Tak třeba já jména typu Josef úplně nesnáším
Ale jsem jejich vrstevnice a naši rodiče teda moc fantazie neměli..hlavně u těch chlapů
@Venetia píše: Více
A to je zrovna hrozny, Marťas, proc? Když Martin zní normálně hezky, v čem je Marťas lepší? Chapu, ze malého kluka oslovíme Martínku, ale proč by melo byt divné říkat velkému Martine.
@Venetia píše: Více
Josef jeste ujde, ale Pepa je hrozny. Vzdycky si představím vesničana v zaplatovanych montérkách s pivem v ruce.
@Francis6 píše: Více
Ono těch situaci, kdy musíš nutne použít jméno tolik zase není
@Alušáček píše: Více
Presne no. Marťase jsme tady uz probírali ![]()
@Francis6 píše: Více
Ale musis se ohrazovat. Pokud je jmeno tvrdsi nebo delsi jak dve slabiky, budou mit lidi tendenci to nejak zkratit, zjemnit. Nedovedu si treba predstavit kamaradce nebo kolegyni rikat Kateřino.
@Eva2610 píše: Více
Mám syna Honzu a jinak by se nepředstavil, pokud by to nebylo vyloženě úřední…aspoň předpokládám
@Kelsey1 píše: VíceTo je krásné jméno
@Černá Madonna
No jo, jak místo miláčku přijde oficiální oslovení je po všem
@Černá Madonna píše: Více
Kolegyně má vnuka Adriana..taky mu takhle říkají
Myslela jsem si, že dětem často říkám jménem v základním tvaru, protože se mi ta jména líbí (Ondřej a Martin). Ale po konzultaci s nimi a zamyšlení jsem zjistila, že základní tvar používám hlavně když o nich mluvím. Při oslovování převládá zkrácení, zdrobněly tvar nebo patvar vymyšlený mladším sourozencem, kamarádem, bratrancem…