Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malej má rok a půl a nejraděj bych s ním nechodila ani ven, protože mi vždy stropí ostudu. Ať je v kočáře nebo jde po svých, vždy řve jak na lesy. Problém je, že se chce chodit dívat na tramvajky. I když tam sním jdeme, byl by tam klidně dvě hodiny a když se odchází, začne tak vyvádět, že se po nás všichni dívají. Když tam nejdeme, tak taky brečí, protože zná cesty, které tam vedou a vymrčuje si po nich jít.
Ven chodím moc ráda, ale tohle už mě vyčerpává. Dělají vám tohle taky děti? A jak to řešíte?
Ahoj,me taky malej obcas venku udela scenu,ze zacne rvat jak na lesy,kdyz se mu proste neco nelibi.Treba kdyz zacne strkat kameny do pusy a ja ho hned vedu od tech kamenu pryc.....a spoustu dalsich situaci.
On je proste takovej malej lump ![]()
Resim to tak,ze mu proste reknu,ze to nemuze a kdyz zacne rvat,proste ho jen vezmu za ruku a jdu s nim dal a nebo ho vezmu do naruci a jdem.
Nikdy ho ale venku pred lidma neplacam pres ruku a tak,nemam rada,kdyz nekdo bije sve dite a natoz pak na verejnosti.Doma mu samozrejme pres ruku dam,kdyz je to potreba.
A na lidi kasli,proste je to dite a obcas breci no,a urcite uz vetsina lidi z tech co po vas koukaji taky mela nebo ma deti a tak vi,ze je to normalni.
Ja si z lidi nic nedelam,je to moje dite a jak ho vychovam je jen moje vec.
Tomu říkáš ostuda? Co budeš dělat, až se ti dítě začne svíjet v obchodě mezi regálama? ![]()
Co dělat? Zachovat klid a trvat si na svém! Kašli na lidi. Je to dítě a prvně se musí naučit chovat na veřejnosti. Většina z nás byla taky taková!
Na tramvaje bych se chodila dívat dál, ale chvíli před odchodem bych několikrát upozornila, že za chvíli odcházíme.
Mě Maty běžně řval, kopal kolem sebe. Sama jsem ho vždycky položila na zem. To ho vždycky tolik vytočilo, že se rychle vyvztekal a spolupracoval. Věděl, že se mnou nepohne. Že pokud něco chce, musí vyjednávat. Pokud to nezabralo, čapla jsem ho pod paží a šla jsem - mimochodem, to nesnáší doteď, radši uhne.
Nejhorší bylo, když jsme odcházeli ze hřiště. Jako kdyby po našem odchodu navždy zmizelo. Musel prvně pochopit, že druhej den zase příjdeme.
Mě je to fuk. Nějak se nenervuju, on si zkrátka ještě neumí říct, že na to oblíbené místo půjdeme zase znova, pro něj je to katastrofa, nedokáže předvídat. Když sebou někde švihne, tak nad ním jen stojím a nemůžu si pomoct, ale směju se. A pak zkrátka jdu. Nejhorší je kolem toho dělat nějaké divadlo, něco k tomu říkat nebo nedej bože trestat.
Ti co čumějí, tak buď vzpomínají na své děti, jak to dělali, nebo už to zapomněli nebo děti nemají. Jestli někdo kouká je mi fakt putna, co je mi do lidí ![]()
Já myslím, že je to normální, prostě se snaží prosadit svou a jinak to neumí, neumí ještě zvládat své emoce a ještě není schopno si uvědomit, že když na tramvajky nepůjde dnes, půjde třeba zítra a nic se nestane. Taky zkouší co může, kam ty povolíš. žádná ostuda to není. Ostuda by maximálně byla, kdybys to nezvládla ty, buď dítě zmydlila, nebo naopak byla nedůsledná a povolila.:-)
To není žádná ostuda..
A stejně jako Gladys - směju se, příjde mi vtipné jakékoli vztekání ![]()
Ahoj. Naše Anežka mi dělá scény dodnes (ne pokaždé, ale je nevyzpytatelná). Můj postoj k tomu je ten, že kdo má děti, tak tohle zná a jako ostudu to moc nebere, a kdo je nemá (nebo to už zapomněl), tak ten ať si myslí, co chce
.
Bývá mi to taky nepříjemné, ale rozhodně nemíním kvůli tomu ustoupit a nechat dítěti, ať si vymručí, co chce. Nejvíc mě vytáčí, když Anežka pláče a nějaká babička nebo dědeček jí začne domlouvat a vyhrožovat, že jestli takhle zlobí, že si ji vezme s sebou. Kolikrát se mi i stalo, že když se mi ji podařilo uklidnit, nějaký dobrák si všiml slziček, začal se vyptávat a poučovat a Anežka spustila nanovo
.
Snažím se odvést ji ze středu pozornosti (nejlíp bez řečí jí třeba i odtáhnout domů) a čekat, až se uklidní. Někdy to trvá dlouho, ale věřím, že jednou to přejde úplně
.
Jížiš, já myslela při čtení nadpisu, že ses třeba počůrala někde mezi lidma nebo něco…tak se malej vzteká, no a?
co je ti do lidí, ať čumí když je to baví. Pro mě osobně je cizí vztekající se dítko balzámem
že v tom nejsem sama…
nechávám vyvztekat a jdu dál sama(pokud nejsme v blízkosti silnice) nebo čapnu za ruku a táhnu dítě za sebou ![]()
Nečetla jsem pořádně diskuzi, ale je to úplně normální, žádná ostuda.
Staršímu čtyřletému už vysvětlím, dvouleté čapnu, vzteky narvu do kočáru a jede se s orchestrem ![]()
A co se týče reakcí cizích lidí na mou vztekající dvouletku, to pomáhá nejvíc. V pikosekunce přestane a je zase usměvavé sluníčko ![]()
Neboj neni to zadna ostuda a deti v tomhle veku maj tohle vztekaci obdobi,jeho to prejde,taky to mame za sebou,taky mi delal maly sceny,je to neprijemne,kdyz ti to dela venku mezi lidma,ale na lidi kasli,je to dite a skoro kazdy z nas se takhle choval v detstvi,ja jsem vzdy malyho upozornila,pak jsme se sli s nim projit a kdyz to hodne prehanel,tak ho do kocaru a sli jsme domu,kdyz se cestou zklidnil v kocarku,tak jsme se jeste prochazeli a kdyz ne,tak jsme sli domu
He he, no bude to chtít ty pevný nervy. Já už jsem byla jenom bezradná, že se pořád snažím vymyslet něco, co by se mu víc líbilo, ale vždy to dopadlo stejně. Ale v tomhle věku se asi nedá nic dělat.
Někteří lidi se snaží pomáhat. Třeba dnes si malej vzteky klekl na zem a pak nemohl vstát. Čekala jsem na něj a kolemjdoucí paní měla strach, že spadl, tak ho hned zvedala. To naštve
člověk se snaží vychovávat, a pak se k tomu takto někdo nachomítne, řekne „chudáčku malej“ a mamina je za největšího vola ![]()
Vztekající se batole nepovažuji za ostudu.
Chytne-li vztek moje mladší dítě, šoupnu ho do kočáru nebo vezmu do náruče a prostě odjíždíme. Řev bez výsledku ho po chvíli přestane bavit.
A vidím-li, že se některé mamince vzteká její dítko a ta je z toho červená až za ušima, obvykle na ni mrknu a pronesu něco jako „to je fajn, že tyhle scény jsou i jinde než u nás“… Maminka se obvykle rozzáří a „odčervená“… V životě by mne nenapadlo se nad tím pozastavovat - a po pravdě, nezažila jsem, že by se někdo cizí v takové chvíli pohoršoval nad mým dítkem. Buď jsem měla štěstí nebo to prostě jenom neřeším.
uz si zvykej matko.
To zanm moc dobre.A neboj neni to ostuda,je to male dite.Hlavni je duslednost,trvat si na tom cos rekla,jinak ho budes poslouchat ty.A taky mu vsechno napred pekne rict ze se chvilku podivate,ale potom pujdete treba zase vymyslet na co by se mohl tesit.Namotivovat ho zase na neco jineho.Chce to trpelivost a nebyt hned nervni.Ja vim rekne se to lehce,taky jsem tech situaci zazila pozehnane,ale to bych s tim ditetem nemohla nikam.A nesnasim kdyz muj chlap je z toho hned nervni
![]()
moje mala 20mesicu place na chodbe když ji davam do kočarku proste nechce do nej chce jit pešky