Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
už nevím co mám dělat. mám 5 měsíčního chlapečka a vrátila jsem se po týdnu od rodičů. babička nerozmazluje ale nemáme tam takové podmínky pro malého jako doma a tak jsem ho mohla mít neustále u sebe na sedačce nebo v autosedačce, popřípadě v náruči. na zemi v pokoji kde bylo nejtepleji tak být nechtěl vůbec. takže mazec.babička nám řekla že je rozmazlenej a musí být neustále se mnou. po návratu nechce být kromě náruče nikde. neustále pláče at ho dám do ohrádky nebo do pokoje.jen co příjdu kope nožičkama a ručkama radostí, pokud ho vezmu hned se začne smát a opak, hroznej řev.
od neděle ho necháváme s přítelem víc plakat. ale nějak to nepřestává. nechci ho stále nosit a ani to není řešení ale co dělat???? poradí mí někdo??? děkuji.jooo ještě než jsme odjeli k rodičům tak vydržel v pokoji i půl hodky si hrát nebo i v té ohrádce.
Já jak Máju nakojím a položím vedle sebe, začne hned brečet, že chce do náruče. Zářivě se na ňu usměju a vnutím jí nějakou hračku na okusování, během chvilky je spokojená.
Staršího jsem v tomhle věku buď nosila po bytě nebo uspávala ![]()
Děti potřebují cítit společnost, nechtějí být samy, chtějí být baveny.
Každé dítě je jiné, ale snažila bych se, být vámi, malého co nejvíc zaujmout na „dece“, povídat mu, podávat mu hračky, a až jako poslední variantu chovat. Plakat samotného bych nenechávala. Dítě se tak postupně naučí zabavit se samo - U malé mi to vychází, u staršího se to později osvědčilo.
Takhle jsem si malého rozmazlila u tchyně - zapomněli jsme vzít kolotoč s hudbou na spaní, takže nechtěl spát ( + změna prostředí atp. ), takže jsem ho uchovala vždy v náručí. Samozřejmě to pak vyžadoval i doma…pomohla vyřvávací metoda…
Myslím, že to bude podobné…položit ho na jeho místo a být u něj, hrát si..pak zkusit na chvilku odejít..a tyhle chvilky prodlužovat…+ vyřvávací metoda…jinak to asi nepůjde ![]()
Ta vyřvávací metoda by se neměla používat u takto malého miminka ![]()
Není to o tom, že dítě pochopí, že si pláčem nic nevynutí, ale rezignuje, ztratí důvěru v rodiče…
Je to pětiměsíční dítě, aby si tak malé dítě hrálo samo půl hodiny rozhodně není běžné podle mě. Chce být s tebou, co je na tom divného? Dala bych si ho do lehátka, když něco musíš dělat a vzala sebou-do kuchyně nebo kam potřebuješ. Bav ho, takhle malé už nikdy nebude a samo si ještě vyhraje do sytosti. Nechat brečet takhle malé miminko mi přijde zbytečné a drastické.
Z babičky bych si nic nedělala, ty jsi matka.
děkuji všem za podporu. také si myslím že je ještě malý na to aby si hrál sám delší dobu.
právě když se mu věnuji, povídám, říkám básničky nebo si s ním hraju tak je hodnej. jen ted nevydrží sám. ale zkusím tedy po chvilkách odcházet.uvidíme jak to půjde. vím že malý je jen jednou ale taky člověk potřebude sem tam uklidit a uvařit to se nedá nic dělat. všem přeji štasný nový rok.
Já takto malé mimi nosila v šátku a v ergonosítku, byl u mě a zároveň jsem třeba zametla, pověsila prádlo, něco málo uvařila… A v 7m šel na záda a s dítětem na zádech se dá prakticky cokoliv. Pro mě to bylo fajn řešení, že jsem ho nemusela nechat plakat a zároveň mi nestála domácnost úplně ladem (i když teda jsem si hodně rozmyslela, co je v tu chvíli priorita
)
A proč musí být v pokoji sám???? Když byla dcera takhle malá, brala jsem si jí sebou, v kuchyni byla se mnou na lehátku nebo jsem si převezla postýlku. Dokonce i když jsem se šla sprchovat a krášlit, odnesla jsem jí do koupelny. Jen na WC jsem jí nebrala. :- ) Občas jsem ji měla v šátku. Nechat vyplakat je pro takhle malé dítě naprosto nevhodné. I Estivill se má aplikovat až kolem roku a to je stejně naprosto jiný přístup.
Dítě se v tomto věku rozmazlit nedá, naopak podle psychologů, pokud dítě nemá uspokojeny základní potřeby jako mimo jiné i blízkost nejbližšího člověka, a nechá se vyplakávat, tak je pak úzkostné, nejisté, nervozní.
Nenech si radit od krkavčích matek.:-)
je to asi také řešení ale příjde mi to trošku omezování mít ho stále u sebe. nestane se potom úplným závisláčkem??je pak samostatný??
šebina píše:
děkuji všem za podporu. také si myslím že je ještě malý na to aby si hrál sám delší dobu.
právě když se mu věnuji, povídám, říkám básničky nebo si s ním hraju tak je hodnej. jen ted nevydrží sám. ale zkusím tedy po chvilkách odcházet.uvidíme jak to půjde. vím že malý je jen jednou ale taky člověk potřebude sem tam uklidit a uvařit to se nedá nic dělat. všem přeji štasný nový rok.
A proč by měl být sám? Dej si ho do korbičky z kočárku nebo do lehátka (to je ale míň vhodné) a nos si ho všude po bytě s sebou. To mu pak pořád můžeš něco povídat, uvidí na tebe a u toho si může cumlat nějakou hračku. Nebo dej na zem hrací deku a měj ho na ní. Když to budeš střídat, tak se určitě nebude nudit. Hlavně aby na tebe pořád viděl a slyšel tě, abys s ním byla pořád v kontaktu. A když by se mu ani to nelíbilo, tak asi potřebuje fyzickou blízkost, takže pak je dobrý šátek nebo ergonomické nosítko.
má hotový pokojíček a tak ho tam někdy dám aby si hrál s hrazdičkou. jinak ho mám v obýváku v ohrádce kde na mě vidí i do kuchyně a přesto pláče.
ZuzaM píše:
A proč musí být v pokoji sám???? Když byla dcera takhle malá, brala jsem si jí sebou, v kuchyni byla se mnou na lehátku nebo jsem si převezla postýlku. Dokonce i když jsem se šla sprchovat a krášlit, odnesla jsem jí do koupelny. Jen na WC jsem jí nebrala. :- ) Občas jsem ji měla v šátku. Nechat vyplakat je pro takhle malé dítě naprosto nevhodné. I Estivill se má aplikovat až kolem roku a to je stejně naprosto jiný přístup.
Dítě se v tomto věku rozmazlit nedá, naopak podle psychologů, pokud dítě nemá uspokojeny základní potřeby jako mimo jiné i blízkost nejbližšího člověka, a nechá se vyplakávat, tak je pak úzkostné, nejisté, nervozní.
Nenech si radit od krkavčích matek.:-)
to je právě ono. když jsem pořád s ním tak je to dobré. měním místa hraní, furt mu povídám ale pak najednou nejsem a je řev. nevím ale co píšete tak je asi normální. myslela jsem si že už i v tomto věku by měl vydržet si sám chvilku hrát. nechci aby byl maminčák jestli chápete co tím chci říct ale možná je ještě vážně brzy.
šebina píše:
je to asi také řešení ale příjde mi to trošku omezování mít ho stále u sebe. nestane se potom úplným závisláčkem??je pak samostatný??
Dítě v tomto věku potřebuje být závislé, je to prostě jeho jediná naděje na přežití, když to vezmeš z historického (evolučního) hlediska… S osmostatňováním nemám problém ani u jednoho ze svých dětí, naopak mi přijde, že jsou mnohem sebejistější, než „separované“ děti. Prostě se osamostatní, až jsou na to zralé.
šebina píše:
nechci aby byl maminčák jestli chápete co tím chci říct ale možná je ještě vážně brzy.
Ano, na to je ještě velmi brzy. Dítě se může začít osamostatňovat, až je trochu soběstačné, tedy až je schopné se pohybovat, samo se něčeho najíst atd. Zkus si to představit na příkladu opičího mláděte.
šebina píše:
je to asi také řešení ale příjde mi to trošku omezování mít ho stále u sebe. nestane se potom úplným závisláčkem??je pak samostatný??
Mně tedy moje blízkost mého dítě neomezuje, mám ho totiž ráda.:-)
A za sebe můžu říct, že moje malá je velmi šikovné, sebejisté dítě, co se nestydí. Rozhodně není nesamostatná, ubrečená nebo extrémně závislá.
Naopak děti, které jejich rodič neustále vystavuje samotě a odmítání jsou nejisté a závislé, protože se neustále bojí, aby jim zase jejich rodiče nepláchli a nenechali je jejich strachu a nejistotě.