Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@loja žijeme na vesnici, nic tu není, takže za vším autem. Setkáváme se s dětmi pouze na plavání. V práci potřebují na pár měsíců pomoct, tak jezdím na 2 dny a syn je v jeslích. Musím paradoxně říct, že jesle pomohli, co se týká napadání dětí ajeho tankysmus. Synovi je 16 měsíců. Vzteklej je tak od 10, na začátku to bylo, že jsem dostatečně rychle neplnila jeho potřeby jist, pit, kojit. Zkoušeli jsme znakovani, ale nedaří se. Fyzické tresty a to myslím plácnutí přes ruku nebo na zadek se mi vymstilo, je pak agresivnější a vysvětlit nefunguje - to začal používat alaha. Zakazuju opravdu jen to mlácení, dálkové ovládání a naše telefony a kocourovo žrádlo. Myslím, ze toho není zas tak moc, ale prostě se nedaří. Nejvíc mě pak deprimuje to, že mi tchán řekne, že mám kocoura utratit, když Jendu skrabne. Stane se to málo, většinou, když potřebuju na toaletu a syna neohlidam, jinak kocour toho vydrží docela dost.
@AdaAda to s tím smíchem chápu, sice mě to taky točí, že se mi jakoby vysmívá, ale nakonec se musím taky smát a v legraci se na něj vrhnu, čemu že se to chechtá a řádíme spolu, vlastně mezitím zapomenem kvůli čemu byl ten spor, oba ![]()
@loja hele taky vysvětluju, chvíli ho od věci odháním nebo mu ukážu jak se to dělá nebo nedělá, aby věděl (časem to k němu pronikne, už tuhle zkušenost na pár věcech mám a začne to dělat sám a nebude potřeba tolik kontroly) ale i já jsem nerv a tak si občas taky vyčítám, že ho plácnu nebo se neudržím a křiknu, když už fakt nemůžu s nervama vydržet, většinou je reakce taková, že se na mě ztuhle zadívá a pak nasadí srdceryvný pláč, ale je na něm vidět, že už trochu pochopil, že když ječím, tak přestřelil, ale je to pak kouzelný - s řevem leze ke mně a chce chovat, tak si ho vezmu a vyprávím mu „pohádky“ typu trestám tě nerada, ale kdyby se např. oblékání obešlo bez utíkání jsme hotoví hned a může to být bez řevu, z obou stran, jako je jasný, že to takhle přesně nepochopí, ale postupně to proniká, takže to chce asi jen vydržet, my jsme teprve na začátku, synkovi je necelý rok
P. S. pomáhá mít občas hlídání, člověk pak bere spoustu věcí víc s humorem, já měla hlídání za ten rok asi 3× max na 2 hodiny takže někdy už fak cítím, že bych brala na chvíli oddych ![]()
Jo a jinak s tím jídlem a nenucením, nevím kdo to psal, ale bohužel máme doma taky dítko, co je schopný sníst pár lžiček jen když mu pracují ruce, nijak extra ho nenutím a když odmítá i ochutnat, v klidu pokus ukončím, ale hroný je, že když ochutná a pak má něco v ruce, celkem dlabe, ale musím to občas zkoušet, páč by byl schopen jinak pít jen mlíko, ale to už u jaksi energeicky na jeho pohyb nestačí, takže je to celkem sranda u nás ![]()
@hrnoulek no, vždyť když dítko jí, tak mu ruce pracují snad - buď jí rukou nebo lžičkou
@Gajanina Tak ten začátek u vztekání máme též stejný. Začalo to v 10m. Podstatně to zhoršují zuby (a nyní nám za 14 dní) vyrostly 3 (teda trošku se prořízly, ale venku úplně nejsou, u nás je to vždy záležitost měsíců než týdnů).
Taky jsem zjistila, že musím pořád mluvit při činnosti, která jí nebaví, ideálně zpívat (což ale moc nejde venku, můj zpěv není na Zlatého slavíka). Taky jsem zjistila, že jakmile k ní přijdu zezadu a snažím se jí zastavit, tak to skončí vždy kousnutím, takže si dám tu práci, oběhnu jí, dřepnu k ní a vysvětluju. To docela zabralo.
Jinak zásadně nechce chodit za ruku (i když i v tom je posun, už to vydrží třeba i 3min!!!, což je zázrak, ale musí mít pádný důvod, proč to tak je (a ještě ho musí uznat ona
, ale myslím, že časem prostě ty důvody pochopí).
Jednu dobu byla v pohodě, ale zas to začalo, proč, to nevím. Myslím si, že se k ní chovám pořád stejně. A ještě má období, že začíná upřednostňovat tatínka, proč též nechápu.
Hele, a syn bije, kouše, škrábe? Nebo se jen vzteká? A u všeho nebo jen u něčeho? U nás je to náhodné, zásadní vztek je jen pokud potřebuju, aby někam šla nebo tam nechodila.
Tchán je blázen, promiň. já jsem zvířátkomilovník.
@hrnoulek S hlídáním jsem na tom stejně, za 16 m někdo hlídal asi 5×, a to jen když jsem šla někde k doktorovi, venku večer jsem byla asi 3×. Jinak jedeme pořád spolu ![]()
@hrnoulek nevěděla jsem jak staré dítě máš. Můj má 16m. Rukou jí už dlouho.. Nekrmím, protože si myslím, že je to lepší, když se nají sám a já se mezitím taky najím.
Ale každý to má jinak, někdo se u jídla dívá na tv, jiný u toho čte atd, ale my když jíme, tak jen jíme.
Teda některé příspěvky tady jsou docela vtipné, i když naživo to asi musí být na palici ![]()
Naše dcera má necelých 19 měsíců, a když dělá něco zakázaného, říká u toho nenenenene
![]()
Jinak pokud se vzteká, nepomáhá ani zvýšený hlas, ani plácnutí - naopak se stalo, že začala plácat ona nás
Ale za poslední měsíc se naučila docela dost zvuků zvířat, takže když se začne vztekat, tak já na ní - Klárko, jak dělá pes atd. a hned je v klidu
A aby to nebylo jednotvárný, ještě do toho zahrnu otázky na tělo
kde máš nos…?
Občas nás teda ona sama plácne, a hned jak zvýšeným hlasem řeknu „Klárko!“, tak člověka na to samé místo pohladí a řekne u toho „máá“ ( =malá
)
A na vybití energie rozhodně doporučuju „zápasení“, to mám z knihy Líný rodič
Tak 2× - 3× za den ji na cca 10 minut vezmu do dospělé postele, a tam spolu blbem - mazlíme se, lochtáme, plácáme se rukama, bušíme do postele
Většinou po tom bývá dost hodná ![]()
@loja tchán řekl, že když byl malej, tak si na něj dovolil kohout a hned šel pod kudlu a že by s kocourem udělal to samé.
Syn je někdy klidnější (tím myslím, že dle mého vyvádí normální dětské blbosti), ale obvykle začne mít záchvaty vzteku když po něm něco chci a to tvrdší plácání a škrábání to je prostě, jak ho to pomine, nevím, jak tomu předcházet. Teď jak je hezky, tak se s ním snažím být víc venku na dvorku a na zahřadě, ale moc dlouho ho to tam nebaví. Písek zatím nic, možná tak pobíhání za slepicema a venkovníma kočkama.
@loja
Vzhledem k tomu, že jsme na sebe narazily v jiné diskuzi, tak jsem si zběžně přečetla i tuto. Musím ti
za dva pojmy: Alláh a matka jako rozhledna
.Alláh se mění u nás na hadrového panáka visícího za jednu ruku a když nechci, aby si vykloubil ruku, opatrně pouštím k zemi, neboť by si jinak svou silou bouchl hlavou o beton a to dost silně. Na mazlení nemá moc času, pusu dává jen za velmi zasloužné situace a téměř jen na požádání jednou denně. Chování neexistuje, to je boj se zmítajícím se dítětem, které chce dolů. Jen pokud potřebuje na rozhlednu, tak si smím užít té pocty pochovat si. A to jsem si bláhová myslela, jak si ho vymazlím…, ale on je prostě nezávislý světoběžník.
@Gallianka Zrovna před chvílí jsem na tebe myslela, jak je možné, že máme tak hodně podobné děti.
Srandičky ty by mi šly docela dobře. Ale výchova… ![]()