Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky, už nevím co mám dělat. Mám 3-letého kluka. Doma je to v pohodě, celkem bez vztekání, nebo začne a když důrazně napomenu, tak toho nechá anebo prostě odejdu. Problém nastane když jdeme ven. Prostě si chce jít jenom po svém, utíká přede mnou, zdrhá na hřiště, když tam nechci hysterická scéna. Nebo když z toho hřiště musíme domů, to ho musím odtáhnout, řve a vzpírá se. Nechce ani mluvit, takže nějaké vysvětlování nepomáhá. Ani odejít nepomáhá jelikož by si klidně šel sám tam kam chce on. Koncem července čekáme druhý, tak nevím jak to budu zvládat.
Je to normální. Moc bych nad tím nepřemýšlela a nevěnovala tomu zbytečně pozornost, tím to přiživuješ, dítě to vycítí a je to jako začarovaný kruh. Ber to jako součást tvého dítěte, přejde to ani nebudeš vědět jak. A červenec daleko ![]()
Starší dcera je to samé, radu nemám, doufám, že to rychle přejde ![]()
To ho přejde!
Malá se mi taky někdy vzteká.. Prostě jí čapnu a jdeme! Snažím se upoutat její pozornost něčím jiným a pomáhá to.. Děti jsou šikulky a umí vycítit naše nálady a pěkně toho zneužívat!!!
Prostě se snažit reagovat opačně, než dítě očekává. Je to taková jejich hra a ví, že funguje dokonale! ![]()
@lukresia no a jak to teda s dvouma zvládáš, nedokážu si představit, že budu tlačit kočarek a utíkat za druhým. Nebo si na něj pořídím vodítko:-))
Byla bych stejne důsledná jako doma a neresila to… Když ty se daš do klidu, bude ok i dítko.
Jedné známe dítě taky vyvádělo, trvalo to tak necelý rok a přešlo to, zkouší hranice. Vždycky malýho popadla, využila své přesily a prostě šla
Vadilo mu, že ho to ponižuje, asi, protože toho vždycky po pár minutách nechal. Asi je fakt důležitý hlavně se nenechat rozhodit ![]()
Sama s nimi chodím jen tady před barák na hřiště, delší vycházky a ty složitější věci nákupy, doktory apod. obstaráváme společně s manželem, takže když začne vyvádět jsme na to dva, když jsem s ní venku sama, jsem prostě pořád ve střehu
je lepší ji chytit zavčasu než se s ní pak honit a když se vzteká prostě ji chytnu a odnesu ![]()
Syn má 31m, a když chce na hřiště, je to to samý. Kočárek s miminem mám k němu už půl roku. Prostě zabrzdím kočár, a letím pro něj, jinak to nejde. Ale my jsme na okraji velkoměsta, a je tu relativně dost velký klid. Když nechci podstoupit scénu kolem hřiště, obejdu to někudy jinudy, což teď už moc nepomáhá, protože si všechny cesty pamatuje, a chce jít vždycky na hřiště.
Taky čekám, že to postupně přejde.
A mluvit? Ten můj taky pořádně nemluví.
Ale i tak pořád vysvětluju, on rozumí všemu.
Poslední dobou ke všemu začal dělat, že utíká za cizíma, a bere je za ruce, cizí maminky a babičky.. klidně mi chce s nima odejít z hřiště.
To teprve nevím, jak řešit, aby to už nezkoušel. Kdyby ho aspoň nechaly, ale oni ho vždycky vezmou za ruku a jdou, strašná sranda.
Já jsem v tu chvíli zlá matka, která všechno zakazuje. I když mu tahám motorku, hračky na písek, auto.. ničím se nezavděčím. ![]()
Patří to k věku, horší je, když se přidají i sourozenci. Musíš prostě ukázat, že velíš ty a ne oni, hledají si hranice
Je to normalni. neustupovat, nebit, zkratka odnest, pokud mate jeste sportak, tak brat s sebou, pripasat a odvezt. rozdil mezi detmi mam mensi, resila jsem to ruzne, treba mimino do satku, starsiho do kocaru, uplacela jsem lipickama, aby sel. zvladnout se dal i nakup, ale to jsem vzdy brala mladsiho do satku a starsiho do kocaru nebo misto kocaru tasku na koleckach a starsiho jsem posadila do nakupniho voziku, aby mi nezdrhnul.
vyrostou z toho, ted uz je uplne v pohode, v klidu se domluvime a mlati to s tim mladsim ![]()
Tohle mi malá dělala také, zkoušela, kdy vybuchnu, když se mi na veřejnosti začala vztekat a třeba se něčeho dožadovat. Tchýně mi poradila, abych si toho příliš nevšímala, řekla razantně ne a ať se vzteká jak chce. Pomohlo to a odeznělo to samo. Asi záleží také na povaze dítěte.
@Timea81 taky známe a trochu už to přešlo, ale jsou dny, kdy odmlouvá a diskutuje (mluví už hodně dobře)… mladší se narodil 3dny po jejích 3.narozkách. nejlepší je to moc neřešit, prostě si trvat na svým. jsem na ně víceméně sama-hlídání není a tatínek je od 7-18v práci. je to někdy záhul, ale zvládám. líp než když jsem měla pupek, s kočárem se dá líp popoběhnout a starší chytit ![]()
Tak koukam, ze jenom prezit:-) uz si totiz clovek rika, jestli nedela neco spatne. Kocarek se snazim odbouravat, doted jsem to tak resila a i ted resim, kdyz potrebuju na nakup nebo neco vyridit. Tak jsem si rikala, jestli to neni i tim, ze jsem ho neucila chodit se mnou a vzdycky se vezl.
Uz jsem si myslela, ze to mame za nama, ale zacala jsem marodit, chodila jsem 3× tydne po rehabilitacich a doktorecha a hlidala manzelova mamka, ktera predtim vubec nehlidala. Malej si k ni ale vybudoval averzi a kdyz je tady tak je protivnej, vzteka, zlobi. Taky mam pocit, ze se to vzdycky zhorsi po tom hlidani, mam pocit, ze je lip, pak ho ma nachvilku a zas zacne nan novo. Nemate s tim zkusenosti, jestli to s tim muze souviset? Proc tu averzi ma, to netusim…
Jenom k tomu kočárku. Vzpomněla jsem si, jak jednou moje kamarádka odlovila svoje uvztekané zlatíčko, posadila do sporťáku, dřepla si, protože neviděla na pásy a malej ji kopl do břicha. Byla v šestým měsíci a měla pak pořádný nervy
prcek si to neuvědomí no…stejně tenkrát dostal přes zadek, kámoška se strašně lekla. Píšu to jen proto, že nevidět to, nenapadlo by mně(nebo spíš nedocvaklo), že se to může stát…