Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Chyba není u ní, ale u něj. A ne, nedá se takhle žít. Ty a vaše dítě pro něj nejste priorita.
Jeho matka je pro něj na prvním místě, vy to rozhodně nejste. Nemyslím si, že to půjde nějak změnit, z těch několika řádku nevidím ani malou naději. Dost mě překvapuje, že máte omezený rozpočet, ale cigarety si neodpustí. Vždyť dnes stojí krabička nejak 200,–, ne? ![]()
Tak otázka jestli se zvládneš sama uživit. Já bych mu dala nůž na krk ať si vybere jestli maminka nebo vy.
@Fee-bee píše: Více
Protože to matinka vyžadovala, předpokládám
@Anonymní píše: Více
Hranici určuje tvůj partner a ne ty. S tímhle asi toho moc dělat nejde. Jsi sama proti jim dvěma. To nemůžeš vyhrát.
@Anonymní píše: Více
Tak to ti nezávidím. Teď budeš vždycky ta špatná ty.
Pokud to tvůj chlap sám nepochopí, nic s tím neuděláš. ![]()
@izabe Ano. Kupuje to sice ze své výplaty ale žijeme spolu a neresime “to jsou moje penize” ale on ji koupi krabicku a ani nechce peníze. Ona pak všude rika “ani po mě nechtěl peníze to je hodný kluk”.
@Anonymní píše: Více
Tak třeba ti to tchyně bude vracet na dětech. Hlídání, výlety, dovolené, dárky, kapesné…
@Fee-bee No ono to je těžké když to téma otevřu, tak jsem podle něho hned hysterka, přeháním a nesnáším jeho rodinu.
@Anonymní píše: Více
Tak na druhou stranu, pokud tím nijak vaše rodina nestrádá, tak to asi nemá smysl řešit, protože se tím sama jen užíráš a on to stejně tvýma očima nikdy vidět nebude. ![]()
Anebo mu zkus oplatit stejnou mincí a uvidíš, jak na to bude reagovat. Řekni mu, hele Jardo, koupila jsem našim wellness pobyt na Šumavě, protože už dlouho nikde nebyli a až je tam povezu, tak se postaráš o děti, ju? ![]()
@Fee-bee Strádá. Když za ní jezdí, platí se nafta z našich peněz a pak ty peníze často chce po mně. Prosí mě, abych mu na naftu poslala, ale asi si dokážete představit, jak malý je rodičovský příspěvek a že z něj fakt není prostor financovat cizí jízdy. Mluvit na něho je jako stoupnout si před zeď a mluvit do zdi ![]()
Ahoj,
potřebuju slyšet názor zvenčí, protože mám pocit, že už tohle není normální fungování vztahu.
Jsem s partnerem, máme malé dítě a dlouhodobě žijeme podle potřeb jeho mámy. Neptá se, jestli máme plány, prostě oznámí, co chce, a partner automaticky jede. Po práci často nejede domů za mnou a dítětem, ale k ní. Ve volném čase je unavený a na obyčejné věci se mnou energii nemá. Jakmile ale zavolá jeho máma, únava zmizí.
Nebo nezmizí, ale zkrátka ji neumí říct “NE” a doma je pak protivný 
Pro ni jezdí i do práce, i když to nemá cestou. Nevadilo by mi to občas, kdyby šlo o výjimečnou pomoc. Jenže ona s tím automaticky počítá. Často řekne, že nikoho jiného nesehnala, ale mám silný pocit, že ani nikoho jiného nehledala – volá rovnou jemu, protože ví, že přijede.

Další věc jsou peníze. Já jsem na rodičáku, rozpočet máme omezený. Partner platí naftu, kupuje jí cigarety a vůbec to neřeší. O peníze si po ní neřekne, když pro ni jede a nemá to ani cestou. Tyhle výdaje ale jdou z našich společných peněz a nikdo se mě na to ani neptá. Nevadila by mi vyjímečná pomoc, ale tohle není vyjímečně.
Spoustu věcí řeší se svou mámou dřív než se mnou – výchovu dítěte, zdraví, finance. Často se o důležitých věcech dozvím až poslední. Připadám si ve vlastním vztahu odstrčená, ne jako partnerka.
Jeho sourozenci mají hranice a jejich čas je respektovaný. U partnera to neplatí. Když se o tom snažím mluvit, slyším, že přeháním nebo že dělám drama. Já se ale cítím dlouhodobě vyčerpaná, smutná a mám pocit, že se v tom vztahu pomalu ztrácím.
Nechci mu zakazovat mámu. Chci jen partnera, který má vlastní rodinu jako prioritu a dokáže říct „ne“. Teď si ale kladu otázku, jestli se dá žít ve vztahu, kde máma nepřímo řídí náš čas, peníze
Není to tak, že bych mlčela – téma jsem otevírala opakovaně, ale bez jakékoliv skutečné změny. Změna přišla až po přestěhování do stejného města
do té doby byl klid, teď mám pocit, že nemáme žádný.
Prosím o upřímné názory – je tohle ještě normální? Má to podle vás šanci se změnit? Co byste dělaly na mém místě?