Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Partner a mé dítě, problémy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.17 22:28
@Anonymní píše:
Tak chtěli jsme aby byl fifty-fifty..ale dcera ho moc jako autoritu nebere. Podle mě žárlí. On si výchovu představuje tak, že zvýší hlas, jenomže dcera je po mě a v ten moment se sekne a nebo něco odpoví-a to už je podle něho špatně. Těžko se to hodnotí, těžká situace. Zdá se mi, že lepší bude domluvit se, že vychovávám já..ale to zas budu poslouchat, jak se mi ta má výchova jednou vrátí
Tak pokud chceš udržet společnou domácnost s partnerem, tak asi budeš muset vychovávat tak, aby ho byla schopná respektovat - nebo se ti ta výchova vrátí hodně rychle. Čistě obecně, ono nemusí až tak záležet na tom, co udělá nebo odsekne dcera (partner asi chápe, že je to dítě a proces výchovy probíhá), ale jak na to reaguješ ty. Za ideální bych v takové situaci (partner vydává pokyn, dcera odsekává) považovala z tvé strany zásah ve sylu „Zuzanko, takhle se chovat nebudeš! - Pojď se mnou do pokojíčku,“ a mimo dosah partnera se s dcerou můžeš ukomunikovat do bezvědomí.
Ovšem to, že nebude držkovat na tvého partnera, pochopit dle mého musí, jinak si nedovedu to soužití představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.17 22:37
@Lama Lama píše:
jo, to souhlas. Nicméně, tady bych si krapet brala v úvahu to, že matka je matka, chlap rodič není. Chlap je s dítětem jen víkendy. Tak bych očekávala, že matka bude mít větší váhu.
Ale todle si měli vyřešit už dávno, ne po 5ti letech soužití.
Chlap žije ve společné domácnosti, akorát chodí domů pozdě, jestli jsem to pochopila dobře - to je trochu jiný stav, než kdyby se na víkend navštěvovali 
Tam je to na dohodě dvou dospělých lidí, těžko předjímat, kdo má „větší váhu“ a kdo co zkousne. Kdyby se na mě takhle obrukovali pastorci a chlap na to jen koukal, tak asi udělám pápá lálá a o váze nediskutuji (u mně voda pod mostem, pastorci jsou velcí).
5 let soužití - to máš těžký, možná se to začalo hrotit až teď (jestli si nepletu anonymní, tak s miminem na cestě), kdo ví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.17 07:17
@Knihomyš píše:
Chlap žije ve společné domácnosti, akorát chodí domů pozdě, jestli jsem to pochopila dobře - to je trochu jiný stav, než kdyby se na víkend navštěvovali
Tam je to na dohodě dvou dospělých lidí, těžko předjímat, kdo má „větší váhu“ a kdo co zkousne. Kdyby se na mě takhle obrukovali pastorci a chlap na to jen koukal, tak asi udělám pápá lálá a o váze nediskutuji (u mně voda pod mostem, pastorci jsou velcí).5 let soužití - to máš těžký, možná se to začalo hrotit až teď (jestli si nepletu anonymní, tak s miminem na cestě), kdo ví.
ale jo. dyt pisu, v te zakladni interakvi s dospelym musi fungovat. a je jedno jestli se sousedkou, ktery vrzme dite n hodinu na hlidani nebo s partnerem, s kterym je doma denne. kdyz bye dite nerespektovalo, tak bych v ty domacnosti jako partner nebyla ani si dite nebral n hlidani, byt na hodinu.
s tou vahou a podilem na vychovnych rozhodnuti js to myslela spis takove ty zasafnejsi rpzhodnuti- jaka skola, skolka, krouzky, reseni problemu ve skole… tm si dovedu predstabit, ze o tom partner nerozhoduje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.17 08:39
@Anonymní píše:
Opět prosím anonymním M
Je to tak, čest výjimkám. Třeba v našem případě, on je v jádru hodnej člověk, myslí to dobře, ale takto „náročně“ chová nejen k cizím, ale třeba k ostatním dítkám v rodině - synovec, neteř. Až tedy na tu svou princeznuOn tedy tvrdí, že je ještě malá atd., ale už teď je skoro ve věku mé dcery tenkrát.@Bábrdl
Však to je normální. 
Já jsem se tak chovala i k dítěti se mnou spřízněnému, které jsem přímo vychovávala. 
Pak přijde vlastní dítě a najednou ho člověk vidí jinak (ono to tak nemyslí, ono je ještě moc malé…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.2.17 09:29
Prosím anonymní 
Jenže jak to pak chceš sladit, když se narodí další dítě, které společné.
Já jsem třeba v bývalém vztahu toto zažila i z druhé strany, kdy jsem s spolu s partnerem aplikovala poněkud (za mě relativní) liberálnější přístup ve výchově. Děti už dospělé a výchova si myslím, že splnila spolu s geny svou funkci. Z tohoto vztahu mám ještě jedno dítko mladšího školního věku a nejmladší 3 s dalším partnerem. Aby nevyznělo tak divoko, jak popisuji , jsou mí dva partneři v rozmezí 20 let
@Bábrdl píše:
Však to je normální.
- Citovat
- Upravit
17.2.17 16:30
@Sany80s píše:
Jedna věc je pozitivní vztah a druhá věc je ta, že on je dospělý, kterého má za spousty okolností poslouchat.
A to bez ohledu zda je otec nebo ne.
Já když vidím nevychované děcko, které mi zasahuje do životního prostoru právě tou nevychovaností, tak mu taky něco řeknu a je mi fuk, že jsem cizí osoba, která je pro něj nic.
Jasně on není její otec, to je pouhé konstatování a není na něm nic, co by mělo mrzet.
A co? To znamená, že jí řekne, že má něco udělat a ona to neudělá?
Dítě má poslouchat dospělého, bez ohledu na to, že to není jeho rodič.
Já jsem jednou potkala na výletě dítě, které nadávalo do debilů matce, sestře. A ani jedna neřekla půl slova, po sestře se ten fracek i fyzicky oháněl kdykoli se ocitla poblíž.
Já se napřed snažila jít jinam, dozadu to nešlo, on co chvíli zastavoval a dělal scény.
Dopředu to taky nezabralo, poněvadž on občas v tom naštvání dost zrychlil.
Já z něj měla dost, je šílené poslouchat, jak se dítě takovým způsobem vymezuje proti dospělému.
Normálně jsem se obrátila a řekla jsem mu, že jestli chce dostat pár facek, tak že já to klidně zvládnu a je mi upřímně fuk, co tomu řeknou jeho rodiče.
A byl klid.
Rodiče též mlčeli, asi jim bylo dost trapně.
Nevím, co je to perfekcionalista.
Ale vůbec jsi nepopsala nějaké situace a vaše reakce kromě toho, že mu dcera řekne, že není její otec a že tebe to mrzí.
Co by tě na tom mělo mrzet. To je konstatování faktu, které nic nemění na tom, že dospělý je on a klidně jí poroučet může ať se jí to líbí nebo ne.
Zda je rozmazlená nebo ne, to těžko posoudíme, nedala jsi nám ani jednu podstatnou informaci.
Naprosto souhlasím. 
Od dvou let ji vychovává, resp. je to maminky přítel už několik let, tudíž by ho měla dcera přednostně poslouchat, tak, jako mámu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 09:48
@Anonymní píše:
Dítě máme právě už na cestě..Partner to zkoušel a zezačátku to byl někdy boj, ale já jsem taky dost dominantní, takže jsme se zžili a problém nemám. Já potřebuji k chlapovi vzhlížet a u něho to mám..jak jsem psala, někdy řeší zbytečné blbosti, ale každý máme něco, ve vztahu ke mě mi to nevadí, umím ho setřít..
Ale u nich doma je máma posluhovačka a chlap king.Sice už byl třeba starší(12 let) ale spal s bráchou v pokoji, kde v zimě bylo 5 stupňů-není to normálníTed vybíráme nový pokojček pro děti a diví se, že se dcery zeptám jaká postel by se ji líbila. Nevím kdo z nás je ten divnej
Těžko se mi představuje, jakožto otčímovi, že bych kupoval něco dítěti do pokoje a nerespektoval (v rozumné míře) přání dítěte. Přijde mi to podobné jako kdybych kupoval dárek pro dítě a nezajímalo mě co si přeje. Řekl bych, že ani on moc nerespektuje ji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 10:24
Nejsi můj otec
Nevím, o jakou šlo situaci, co přesně po ní chtěl, ale slyšet, z pohledu, chlapa „Nejsi můj otec.“, je nepříjemné zklamání a pro něj i ponižující. Zatímco on, z jeho pohledu, se snaží o nevlastní dítě starat, chránit a někdy i živit.
Sice jde o konstatování faktu, ale význam té věty je úplně jiný.
V takové chvíli hodně záleží na reakci biologického rodiče. Podle této reakce se pak bude ubírat vztah oněch dvou. Asi nejpragmatičtější reakce je taková, kdy „vlk se nažere a koza zůstane celá“.
Pokud z pohledu dítěte tato věta zabrala, tak je velká šance, že to bude použito znova, až se mu to bude zase hodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 10:35
@opulus píše:
Nevím, o jakou šlo situaci, co přesně po ní chtěl, ale slyšet, z pohledu, chlapa „Nejsi můj otec.“, je nepříjemné zklamání a pro něj i ponižující. Zatímco on, z jeho pohledu, se snaží o nevlastní dítě starat, chránit a někdy i živit.
Sice jde o konstatování faktu, ale význam té věty je úplně jiný.
V takové chvíli hodně záleží na reakci biologického rodiče. Podle této reakce se pak bude ubírat vztah oněch dvou. Asi nejpragmatičtější reakce je taková, kdy „vlk se nažere a koza zůstane celá“.
Pokud z pohledu dítěte tato věta zabrala, tak je velká šance, že to bude použito znova, až se mu to bude zase hodit.
Takhle věta zazní skoro 100%, i třeba u adoptovaných děti (v opačném směru od rodiče to je „proboha, po kom ty seš? kdo byli tvoji rodiče, že jsi tak tvrdohlavá/tupá na matiku/vzteklá“)
Pro zajímavost: Jednou mi psycholožka, která dělá adopce, říkala, že radí rodičům a jejich pubertálním adoptovaným dětem, že si mají domluvit záchranné heslo, které bude znamenat „Omlouvám se, miluju tě, lituju, co jsem řekla, jsem šťastná, že tě máme/že jste moji rodiče“. A to heslo může být třeba trpaslík, čokoláda.
Protože když taková chvíle nastane, je těžké přijít a říct tohle všechno, je mnohem jednodušší přitulit se a říct trpaslík. A taky kvůli tomu, že si díky tomu připomenou, že je psycholožka varovala, že ta chvíle přijde a že je to normální a dá se to zvládnout. Nesmí se toho zneužívat, to je jasné. Ale dvakrát třikrát za život, proč ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 10:36
@Anonymní píše:
Prosím anonymní
Jenže jak to pak chceš sladit, když se narodí další dítě, které společné.
Musíš se prostě snažit. Nic víc nejde.
A mnohokrát je pro dítě úleva, když si nemusí hrát na rodinu, protože pokud Jardu vnímá jako tátu, je těžké přijmout, že táta má mladšího (vlastního) sourozence raději. Ale když ho vnímá jako strejdu, tenhle stres odpadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 10:37
@opulus píše:
Nevím, o jakou šlo situaci, co přesně po ní chtěl, ale slyšet, z pohledu, chlapa „Nejsi můj otec.“, je nepříjemné zklamání a pro něj i ponižující. Zatímco on, z jeho pohledu, se snaží o nevlastní dítě starat, chránit a někdy i živit.
Sice jde o konstatování faktu, ale význam té věty je úplně jiný.
V takové chvíli hodně záleží na reakci biologického rodiče. Podle této reakce se pak bude ubírat vztah oněch dvou. Asi nejpragmatičtější reakce je taková, kdy „vlk se nažere a koza zůstane celá“.
Pokud z pohledu dítěte tato věta zabrala, tak je velká šance, že to bude použito znova, až se mu to bude zase hodit.
a jakou reakci by sis tedy představoval?
samo záleží na situaci. Ale pokud to bylo něco ve smyslu odmítnutí toho člověka jako obecné autority a, tak bych řekla něco ve smyslu toho, že ano, otec to není, ale i přesto je potřeba, aby poslechlo nebo komunikovalo, bez ohledu na to, že to je otec, babička, učitelka, vedoucí.
Nicméně sama za sebe- já si todle nejraději vyřizuji s dítětem sama, sama si to s ním chci vyříkat, ne mít nějakého " mluvčího", který to bude řešit za měn. Stejně jako si musí zjednat autoritu učitelku ve škole sama, nikdo jiný to za ní neudělá. Za předpokladu teda, že dítě není fracek a je vychované tak, že nějaké autority existují a je třeba je respektovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 10:38
@Bábrdl píše:
Musíš se prostě snažit. Nic víc nejde.
A mnohokrát je pro dítě úleva, když si nemusí hrát na rodinu, protože pokud Jardu vnímá jako tátu, je těžké přijmout, že táta má mladšího (vlastního) sourozence raději. Ale když ho vnímá jako strejdu, tenhle stres odpadá.
souhlas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 13:48
@Bábrdl píše:
Takhle věta zazní skoro 100%, i třeba u adoptovaných děti (v opačném směru od rodiče to je „proboha, po kom ty seš? kdo byli tvoji rodiče, že jsi tak tvrdohlavá/tupá na matiku/vzteklá“)Pro zajímavost: Jednou mi psycholožka, která dělá adopce, říkala, že radí rodičům a jejich pubertálním adoptovaným dětem, že si mají domluvit záchranné heslo, které bude znamenat „Omlouvám se, miluju tě, lituju, co jsem řekla, jsem šťastná, že tě máme/že jste moji rodiče“. A to heslo může být třeba trpaslík, čokoláda.
Protože když taková chvíle nastane, je těžké přijít a říct tohle všechno, je mnohem jednodušší přitulit se a říct trpaslík. A taky kvůli tomu, že si díky tomu připomenou, že je psycholožka varovala, že ta chvíle přijde a že je to normální a dá se to zvládnout. Nesmí se toho zneužívat, to je jasné. Ale dvakrát třikrát za život, proč ne.
Tahle věta musí být pro adoptivní rodiče absolutní tabu. Totálně mu dají najevo „nejsi náš“, i když je to myšleno třeba v nadsázce.
Nápad je to zajímavý, ale řekl bych, že u adoptovaného dítěte to bude asi trochu něco jiného. Oba dva adoptivní rodiče jsou na stejné lodi (ve vztahu k dítěti).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.17 15:23
Já nečetla reakce, ale v rodině máme stejný případ, kdy teta měla dvě holku, která v té doby taky měla okolo 2-3 let a začala žít s přítelem..
Jednou řekla na něho vyjela ty nejsi můj táta a postoj její byl, takový, že prostě houkla na ni
Nevím, jestli prostě někdo žije xx let v domácnosti a prostě neřeší moje, tvoje dítě, jsou už domácnost, tak si myslím, že respekt by měl být jak od dítěte- nikdo mu nebere, že táta neni vlastní, ale jak se říká- rodič je ten kdo se stará.. Jako kdyby holce bylo 8 let a maminka si našla přítele, tak to chápu, ale takto si myslím, že by to říkat neměla, jako utok..
NO a to, že má rozdílné názory..??NO ono je to i u manžtelů co mají společné dítě, třeba to prostě vidí jinak, nemusí to nic znamenat manžel mi taky občas řekne, že prostě rozmazluju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
